Johanka z Arku

Vím, je to asi moje ostuda, ale já moc nechápal o co tam jde a co to má společnýho s Johankou z Arku (až na ten konec, samozřejmě). Nicméně i tak dám pět, protože to vypadalo famózně. Nádherná kolorace a k tomu nově dodaná strhující hudba dělají z tohoto snímku z konce 19. století opravdu krásný zážitek. (23.01.2010)

Revolučné dielo po mnohých stránkach. Avšak to prevedenie a dej bolo skôr komické, Méliès podľa mňa bol skôr komikom a tieto filmy preto nemali silný dramatický charakter. Taktiež príbeh o Jane z Arku mi veľmi nesedí, nechce sa mi veriť, žeby sväté bytosti navádzali na agresiu voči nejakému národu, či mocnosti, najmä v Novom Zákone. (25.11.2012)

Hvězda navíc za perfektní komediální číslo s dobýváním hradu. Útočníci nejprve spořádaně vejdou brankou, pak si ale uvědomí, že tento postup je nedůstojný statečných hochů a málo akční pro oko divákovo, vrátí se toutéž brankou ven a rozsekají plot na třísky. Také způsob zdolání hradního příkopu nepostrádá půvabu. Zcela podle Havlíčkova epigramu (není nad původnost každý po ní touží lidi choděj přes most to já půjdu louží) dobyvatelé nejdřív do příkopu skočí po hlavě, pak dají žebříky k hradbám a až nakonec dávají žebřík na stranu, ze které skákali. (01.11.2012)

Johanka z Arku patří mezi přelomové filmové události. Kouzelník Georges Méliès posunul filmovou tvorbu na další, a vyšší úroveň, již podruhé (poprvé to byla jeho Popelka) překonal obvykle používanou metráž, vsadil na ucelený příběh a v zájmu zvýšení atraktivity vykouzlil filmové triky a kolorované obrázky. Johanka z Arku (hraje ji Jeanne Calvière) byla ambiciózním projektem neúnavného kouzelníka, Georges Méliès vsadil na národní hrdinku (pár let nato byla samotným Svatým stolcem kanonizována) své Francie, znásobil lidskou masu a vše obdařil maticí heroizovaného patosu s živými krůpějemi odlehčení. Jednoznačnou předností filmu je jeho stylová výtvarná podoba kulis a prostředí, malířem byl Charles Claudel podle návrhů samotného Mélièse. Legenda o Johance z Arku v kolorovaném muškátu v běhu je rozkošnou symbiózou starého s novým. Georges Méliès slavil zasloužené ovace! (29.12.2020)

Ručně kolorovaná nádhera a další průkop páně Meliese, tentokrát na poli historického filmu. Z původního snímku se ztratil první obraz, zřejmě o dětství Johanky z Arku, ale naštěstí to neznamená nějaké podstatné ochuzení diváckého zážitku. Přesto, že jsem viděl verzi bez komentáře, užil jsem si projekci naprosto parádně, zejména obraz o vyjetí armády do pole byl naprosto úžasný, prošla skupinka, střih, převlékli se v zákulisi a šup, šli znovu a nakonec jich prošlo víc než 500 ! (08.11.2014)