Proces Jany z Arcu

Zvláštní film, ale jinak velice dobrý a to prosím obsazený převážně neherci. Hlavní roli zde vytvořila Florence Delay, nikdy jsem o ni neslyšel, ale byla to role pěkná a veskrze podala více než jen přesvědčivý výkon. Vůbec film se opíral o tenkrát skutečné hodnověrné a původní spisy a rekonstruoval nám tak den po dni celé ty události na sklonku jejího života, někdy kolem roku 1431. Snímek se sice odehrává po většinu svého děje v soudní síni, v jakoby takovém divadelním přepisu a aranžmá ale i tak to na kvalitě filmu nijak neubírá. Konečná exekuce kdy je Jana vedena na hranici, kterou posléze zapalují dva vykonavatelé procesu, mě ale docela zklamala. Zdálo se mi to nějak oproti předchozímu jinak až do teď vynikajícímu ději, jednak ošizené a za druhé to mělo i ubrané na akčnosti. Ale tam spíš asi šlo o ten samotný proces, na kterém režisér pěl zřejmě nejvíc..? Film však pro mě končí dalším nepochopením, a to sice nepochopitelnými a neviditelnými zvuky jakoby v podobě nějakých výstřelů..Co to mělo znamenat fakt nevím..? Určitě se ale jedná o dobrý a vhodný doplněk, jak k výuce z teorie dějin historie, tak i ke klasické verzi z roku 1928 od zatím asi nepřekonané Dreyerovi verze. Ono jich bylo sice několik, řekl bych že přímo desítky, ale tyto dvě kritika, právě veskrze označuje za nejvydařenější, a nejvěrohodnější alespoň co se týče předlohy. Jedná se v pořadí už o třetí film co jsem od tohoto režiséra zatím viděl, a musím říct že o "zatím" prozatím i nejlepší, stále mě něčím novým překvapuje. (01.02.2007)

Neestetické, herecky mdlé, suché přetlumočení dějinných záznamů (jen si nejsem jistá, nakolik je historicky přesné, že Jana byla xmenovská superhrdinka, která své schopnosti čerpala z neporušeného hymenu). O nějaké studii niterních duševních pochodů nemůže být v téhle neosobní kamerové zkoušce ani řeč. Pozoruhodné je, nakolik je film zcizující pro kohokoli, kdo neovládá francouzštinu, neb kulometná rychlost dialogů zabraňuje vnímat cokoli jiného než titulky, které i přes údajnou jazykovou krásu originálu samozřejmě musejí být zhuštěny na naprosté, omezeně estetické minimum. A já bych tady samozřejmě mohla donekonečna básnit o tom, jak i Bessonova hysterická Johanka nabízí mnohem radikálnější a hlubší vhled do hlavy postavy nebo jak Dreyerovo Utrpení panny Orleánské netrpí žádným ze zmíněných problémů, ale proč se namáhat, když můžu prostě ocitovat pana Plinketta a konstatovat, že since I love the movie so much I fuck it. (31.07.2014)

Robert Bresson sa vôbec netají, že čerpal striktne z historických análov, pravdou je, že to zobral "doslovne" a tým sa vytratil jeho umelecký vklad. Minimalisticky natočený súdny proces je určite zaujímavý, myšlienka postaviť sa zmanipulovanému súdu hodnoverná. Film bežal v našich kinách v roku 1963. (31.01.2021)

Charakterově je Proces Jany z Arcu podobný Dreyerovu Utrpení panny orelánské (frontální záběry na tváře apod.), ale důraz je zaměřen na trochu jinou sortu znaků. Pro Dreyera byl důležitý spirituální rozměr Johančina utrpení, zatímco pro Bressona je podstatný skutečný historický rozměr procesu, ať politický či osobní (argumentace mladé dívky s největšími pařížskými teology), což také značí, že jde o snímek zahlcený dialogy, které se pokoušejí reprodukovat skutečně vynesená slova, zaznamenaná v soudních zápisech. Formálně je to velmi, skoro až nebressonovsky prosté, ať výpravou, kamerou či střihem (typicky záběr x protizáběr). (03.08.2014)

S Johankou mám jeden problém, čo sa nutne prejavuje pri každej adaptácii jej života/slávneho procesu a aj pri mojich hodnoteniach. Ona totiž tvrdí, že počúva Boha a niekoľko jeho poddaných/anjelov sa s ňou rozpráva. Inými slovami asi nebola mentálne v poriadku ani ona, nielen cirkev. Zaujímala by ma aktualizácia tohto procesu v roku 1962, či sa snažil Bresson zrkadliť aj niečo z francúzskej spoločenskej atmosféry doby 60. rokov, prípadne nejakej cirkevnej šlamastiky, alebo ho zaujímala iba samotná Johanka. Sám to odčítať schopný nie som. (20.06.2016)