A co dále, Baltazare
Au hasard Balthazar
Min vän Balthazar
Au Hasard Balthazar
Au Hasard Balthazar
Réžia:
Robert BressonScenár:
Robert BressonKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Jean WienerHrajú:
Anne Wiazemsky, Walter Green, François Lafarge, Jean-Claude Guilbert, Gilles Sandier, René PascalObsahy(1)
Jedného dňa nájdu deti v horách mladého oslíka a dajú mu meno Baltazár podľa jedného z troch kráľov z Východu. Detská idyla sa však pre neho čoskoro skončí a nastúpi tvrdá práca v záprahu alebo pod nákladom. Jedine dievčina Marie si pamätá na chvíle pohody z detstva a zahŕňa Baltazára starostlivosťou a nehou. Ale len do chvíle, kedy padne do spárov krutého Gérarda a beznádejne sa do neho zamiluje. Vo svete plnom ľudí ako Gérard je pokora a dobrota Marie bezbranná a zraniteľná. Musí niesť svoje bremeno rovnako, ako ho bez reptania nesie aj Baltazár. Film A čo ďalej, Baltazár je meditáciou o ústredných témach tvorby "filmového jansenistu" Roberta Bressona: o neviditeľnosti božej prozreteľnosti, o mlčaní boha a o pokore. Jeho filmy sa vyznačujú minimalistickým asketickým štýlom, absenciou dramatických momentov, naratívnymi pomlkami a prácou s nehercami. Jeden z najvýraznejších režisérov francúzskej novej vlny, Jean-Luc Godard, označil toto dielo za najkomplexnejší film obľúbeného filmového autora svojej generácie. Bresson v alegorickom príbehu predstavil univerzum smrteľných ľudských hriechov, reprezentovaných jednotlivými postavami drámy. V ich centre stojí Batlazár ako stelesnenie pokory a dobroty, zneužívanej omylnými alebo skazenými ľuďmi. Počas svojho neľahkého života prejde Baltazár rukami viacerých pánov, ale svoj kríž nesie s odovzdanosťou a pokorou svätca. Na MFF v Benátkach získal film Cenu ekumenickej poroty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (75)
Je mi luto, ze si ludia vybijali zlost na faune, no ale stalinske represie v byvalom ZSSR boli skutocnym svinstvom, asi 6 - 7 genocid, ktore sa odohrali len v minulom storoci a Velky Skok Vpred Mao Ce Tunga - to boli masakre! Plus - len sa zacitajte do toho, co praktizovali privrzenci par - izmov /na zaciatok stacia a komunisti, bolsevici a nacisti/. To bolo prave peklo, sajrat , frajerina! Nejsem zruda, ale nejsem ani hlupa utlocitna bukvica, takze tak. Jo a skuste si pozriet Tarkovskeho Andrej Rublev /sceny s kravou a konom/ , pripadne nemecky film Der Ewige Jude 1940 /koncove casti su fakt masakrozne/ a potom mi nieco vypravajte : 5 % ()
Ackoliv mi podobne filmy nevadi, s Baltazarem jsem mel problem od zacatku. Ma prvni zkusenost s reziserem Bressonem. ()
Je to film o somárovi. ()
Přes krásnou a jakoby nevinnou hlavní představitelku (teď nemyslím osla) celkem dost nuda. Jasně, jasně, počítá se to mezi filmové umění blabla BLA! Ale jako sorry, vůbec mě to neoslovilo, vůbec jsem nepchopil chování některých postav. Jen jsem tiše čekal na konec. Jasně, myslete si o sobě, jak jste intelektuální, když hodnotíte vysoko. Myslete si, že když je to staré, černobílé, slavné a učí se to na školách, tak budete in, když se přikloníte na stranu filmu. Ale já raději zůstanu střízliv a out a to, že někdo tak hezky nasnímá film, mě nechá chladným a do řitních děr mu za to nepolezu. Konec konců - režisér musel počítat s tím, že se někomu film nebude líbit. Tak hle - tu jsem! Kamenovat! Zabít! Ušlapat! ()
Zatiaľ najslabší Bresson. Viac dopadu na somára, menej ľudí, viac jeho. Viac ľudskej krutosti voči nemu. Strihy a ich logickosť - nelogickosť. Viac sledovať líniu somára a nerozohrávať toľko postavy. 75% Bresson prepásol šancu spraviť z oslíka človeka a dať mu osobnosť. Čo by s týmto námetom urobil Chaplin. Spielberg to ťahal do Vojnového koňa. Inšpiratívny snímok. ()
Ani napodruhé (po Kapsáři) jsem Bressonovi na kloub nepřišel. „Žádní herci. (Žádné vedení herců.) Žádné role. (Žádné učení rolí.) Žádná režie. Ale používání modelů převzatých ze života. BYTÍ (modely) místo ZDÁNÍ (herci).“ (Z Bressonových Poznámek o kinematografu.) No dobře, ale proč přesně a co za to? Tu a tam na mě probleskne intenzivnější okamžik (většinou díky zvířatům, která před kamerou nemůžou být za „modely převzaté ze života“, jsou prostě sama sebou), ale většinou probleskávají spíš strojené dialogy, násilné střihy uvnitř scén i mezi nimi, berličky dodatečně přidávaných, neadekvátně naléhavých zvířecích zvuků, střídání odtažité nesdělnosti s příliš okázalým sdělováním příliš jednoduchých myšlenek. Tolik superlativů (Sarris: „Jeden z nejvzácnějších vrcholů umělecky ztvárněných emočních zážitků“) a já nemůžu najít nic, v čem by se Baltazar silou obrazů, emocí nebo podobenství aspoň přibližoval třeba Personě, Zvětšenině nebo Sedmikráskám, když zůstaneme v šestašedesátém a omezíme se na tzv. „umění“. Hm. ()
Marie: „Nepotrebujem peniaze, ale priateľa. Priateľa, ktorý mi povie, ako utiecť. Vždy som to chcela. Priateľa, ktorý by zdieľal moje radosti a bolesti.“ Robert Bresson je uznávaný režisér, ale ja som si k nemu ešte nenašla cestu. Toto je prvý film, ktorý som od neho videla. Po filme ma ani neprekvapilo, že bol inšpiráciou pre Bélu Tarra, presne mi to sadlo. Nebol to film, ktorý sa mi páčil – je to presne ten druh filmu, na ktorý sa musíte správne naladiť a čítať medzi riadkami, lebo je plný metafor. Oslík vo mne evokoval všetkých trpiteľov sveta, možno svätých, ktorí si prejdú poriadnou dávkou mučenia už tu, na Zemi. Čierno-biele zábery akoby evokovali čierno-biele polohy ľudskej duše – od nekonečnej dobroty a naivity (kde sa na začiatku nachádza aj Marie) až ku všetkým hriechom ľudstva. Na konci sa cítite podivne – otupene a sklamane z tohto sveta. Ale možno je nádej... ()
A čo ďalej, Baltazár by prospelo menšie množstvo postáv (trochu som sa strácala vo vzájomných vzťahoch, jediná jasná bola Marie a jej “chlapci”). Každopádne, z Bressonových filmov cítim istú rozprávačskú naivitu, kde účel/myšlienky svätí prostriedky. Avšak, za zaujímavé považujem dialógy - všetky postavy sa vyjadrujú nesmierne jasne a hovoria presne to, čo si myslia alebo cítia. Sekvencia s chlebom v schránke v spojení s hladením Marie, zakončená trúbením, je skvelá; obávam sa však, že význam tohto spojenia neunikne len veľmi pozorným a chápavým divákom. Samej mi chvíľu trvalo, kým som si to uvedomila. Zároveň oceňujem somárika Baltazára, z ktorého v cirkuse bolo naozaj cítiť strach, hoci nepovedal ani slovo. ()
Je nutné k tomu, aby bylo možno označit snímek za umělecký, vynechat souvislé dialogy? K tomu, aby byl označen za filozofický, důsledně ignorovat logickou návaznost jednotlivých scén? Já osobně jsem přesvědčený, že nestravitelný nerovná se pozoruhodný a že umělecký snímek může mít hlavu a patu. Právě kvůli filmům typu A co dále, Baltazare vzniká u tzv. popcornové části publika k snímkům tohoto typu nepřekonatelný odpor. V tomto případě je posměch na místě. ()
Z tejto francúzskej novej vlny som tak trochu osol. Hlavná postava Baltazár toho veľa nenahovorí, a keď prehovoria ľudské postavy, často to nedáva žiadny zmysel. Podobne ako ich konanie, myslenie, a celý vývoj „deja“. Najviac mi film pripomínal naše Slnko v sieti, a to bohužiaľ nemyslím ako pochvalu. Ešte aj ten tranzistorák sa vo filme objavil. Nakoniec som nevedel, či má byť film o krásnej Márii, ktorá stratí všetky ilúzie o živote, alebo o jej otcovi, ktorý pre česť príde o všetko, alebo o mladíkovi, čo nedbá na žiadne morálne zábrany. Nič z toho ma nezasiahlo, ani trpký príbeh oslíka. ()
"ŽIVOT JE OBYČEJNÝ JARMARK, KDE NENÍ TŘEBA SLOV. STAČÍ PENÍZE." Dal jsem si v krátkém sledu 4 filmy Roberta Bressona a dojmy a postřehy trochu jak přes kopírák. Jednak musím ocenit obrazovou kvalitu materiálu, to byl pokaždé jednoznačný plus. Potom je tam otázka ambivalentního efektu, kdy těžko říct, zda vyznění považovat za plus nebo mínus - všechny ty filmy vypadají jako točené bez scénáře, děj má sice evidentní kostru, přesto působí stylem hala-bala a otázka přímého dialogu nebo monologu v nějaké lepší orientaci skoro nepomáhají. A potom samozřejmě z mého pohledu mínusy - záliba v obsazování neherců a hustém používání glycerínových slz, z tváří potečených tím sajratem se mi bude dělat blbě ještě na smrtelné posteli. 50% ()
Bresson chtěl jistě ukázat zlo a bídu celého světa, ale když odhalíte celý koncept po pěti minutách (podobně jako kdysi u Hanekeho nesnesitelného a směšného pokusu o patologickou psychologizaci v Sedmém kontinentu), stane se celý zbytek filmu pouhopouhým redundantním omíláním téhož. Po jedné z nejabsurdnějších a největších WTF scén ever („To je on!“) jsem s filmem ztratil kontakt a nemohl ho už brát vážně. Všechny charaktery vyhnány až ke karikatuře. Tlačení na pilu a nekonečné variace tam, kde by stačil náznak. Nevěřil bych, že dám někdy Bressonovi ubohé dvě hvězdy, ale nedá se svítit. Tohle šlo úplně mimo mě. ()
"Čo na tom chlapcovi vidíš?" "Milujem ho. To človek neovplyvní. Keď mi povie "poď", tak idem, keď mi povie "urob to", tak to urobím." Poetická dráma zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Toto veľmi pôsobivé a emotívne dielo (a to aj napriek chýbajúcej dramatizácii), nakrútené Bressonovým typickým minimalistickým štýlom, má v sebe akúsi zvláštnu mágiu, ktorou si ma dokázalo podmaniť. Ani nedokážem presne vyjadriť, čím ma to tak upútalo. Snáď veľkými smutnými očami pôvabnej dievčiny Marie, ostrým pohľadom mladíka Gerarda, ktorý neveští nič dobrého, úchvatnými obrazovými výjavmi (skvelá kamera Ghislaina Cloqueta), či podmanivou klavírnou hudbou. Hlavným motívom, s ktorým film pracuje, je utrpenie a ľudská zloba, ktorá ho spôsobuje, pričom je tu zaujímavo stvárnených sedem smrteľných hriechov, každý zosobnený jednou postavou. Po príbehovej stránke sa vo filme toho veľa neudeje, rozprávanie je veľmi útržkovité a stále sa krúti okolo jedného somára (to nie je nadávka), ktorý je akýmsi spojovacím prvkom jednotlivých útržkov. Údel Baltazára, neustálej obete ľudskej krutosti, musí každého čo i len trochu citlivého diváka chytiť za srdce. ()
aneb jak z neschopnosti napsat dialog, nasnímat scénu, napsat trochu kompaktní scénář kdosi - opravdu nevím kdo - udělal kultovní záležitost, ne, pokud se ve filmu moc nemluví, nic moc se neděje, tak to ještě nemusí znamenat, že je to film filosofický a hluboký... mimochodem - nejsem ctitelem B.Willise :-) ()
Oslíčku, otřes se ! ()
Vždyť ani Marie není pro Baltazara vysvobozením, jinak by se ho v mnoha scénách alespoň slovně zastala, když už nic. Příběhy lidí kolem něj jsou podivné, občas až neuvěřitelné, ale pravdou je, že se děje vše možné, tedy i tohle. Film je velmi silný, taktéž těžký, prakticky nefilmový... je to úplně něco jiného. Násilí v něm často není vidět, což je ta lepší cesta, přesto rány a hýkání udělají s divákem své. Lidé se nechovají zle jen k Baltazarovi, ale i sami mezi sebou... Robert Bresson hold portrétuje lidstvo po svém, jeho pohled na něj, je navíc platný v kterékoliv době. Já s ním mám jediný problém, raději bych jinou, snad filmově klasičtější podobu. 60% ()
Baltazar spouští v oceánu divákovy duše ledovec, který jednoho dne snad kamsi dopluje a ošklivě narazí. Jak mám potom já hodnotit něco, co vlastně ještě neskončilo? ()
Některé filmy je lepší nevidět. ()
Naprosto dokonalý film! Lituji všechny, pro které je to nudný film. Příběh je naopak velmi silný a plný. I když je hlavním hrdinou "pouze" osel!!! Všem, kteří chtějí u filmu myslet - doporučuji! Všem, kterým se líbí B. Willis - děte od toho co nejdál - to není pro Vás!!! ()
Mam rad Bressona a jeho tvorbu no tento jeho snímok ma nechal chladným od úvodných titulkov až po konečnú scénu. Ako jadro problému vidím v nelogicky na seba nadväzujúcich scénach (po týchto slovách na mňa môže jeho oddaný fanúšik spáchať atentát:), kde po čase som bol dosť zmetený, tiež mi to prišlo dosť monotónne herci alebo tentokrát neherci (z ktorými Bresson rád pracoval) ma nijako neoslovili snáď až na somára. Po technických stránkach filmu určite nemám čo vytknúť. Určite tento snímok nezatracujem, možno som ho zatiaľ ešte nepochopil, možno som na tento snímok ešte dosť "nevyrástol". O pár rokov (minimálne 10:) si ho pustím znova a možno pochopím čo tým Bresson naozaj myslel. ()