A co dále, Baltazare
Au hasard Balthazar
Min vän Balthazar
Au Hasard Balthazar
Au Hasard Balthazar
Réžia:
Robert BressonScenár:
Robert BressonKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Jean WienerHrajú:
Anne Wiazemsky, Walter Green, François Lafarge, Jean-Claude Guilbert, Gilles Sandier, René PascalObsahy(1)
Jedného dňa nájdu deti v horách mladého oslíka a dajú mu meno Baltazár podľa jedného z troch kráľov z Východu. Detská idyla sa však pre neho čoskoro skončí a nastúpi tvrdá práca v záprahu alebo pod nákladom. Jedine dievčina Marie si pamätá na chvíle pohody z detstva a zahŕňa Baltazára starostlivosťou a nehou. Ale len do chvíle, kedy padne do spárov krutého Gérarda a beznádejne sa do neho zamiluje. Vo svete plnom ľudí ako Gérard je pokora a dobrota Marie bezbranná a zraniteľná. Musí niesť svoje bremeno rovnako, ako ho bez reptania nesie aj Baltazár. Film A čo ďalej, Baltazár je meditáciou o ústredných témach tvorby "filmového jansenistu" Roberta Bressona: o neviditeľnosti božej prozreteľnosti, o mlčaní boha a o pokore. Jeho filmy sa vyznačujú minimalistickým asketickým štýlom, absenciou dramatických momentov, naratívnymi pomlkami a prácou s nehercami. Jeden z najvýraznejších režisérov francúzskej novej vlny, Jean-Luc Godard, označil toto dielo za najkomplexnejší film obľúbeného filmového autora svojej generácie. Bresson v alegorickom príbehu predstavil univerzum smrteľných ľudských hriechov, reprezentovaných jednotlivými postavami drámy. V ich centre stojí Batlazár ako stelesnenie pokory a dobroty, zneužívanej omylnými alebo skazenými ľuďmi. Počas svojho neľahkého života prejde Baltazár rukami viacerých pánov, ale svoj kríž nesie s odovzdanosťou a pokorou svätca. Na MFF v Benátkach získal film Cenu ekumenickej poroty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (75)
Pro rutinní filmové spotřebitele zřejmě nuda k nepřežití, pro studenty filmových věd a jiných nešvarů věc hodná analýzy a pro zbytek diváctva chytrá metafora o lidské krutosti plná symbolů. ()
Odzbrojující snímek, zdrcadlící lidský úděl. Naivita věčných lásek, přelétavost, surovost, krutost, zapšklost, avšak spíše než o pesimistický tu jde o realistický film. Ústřední Baltazarova postava nás provede složitým světem místních obyvatel, sama je pak chytrým zrcadlem lidských osudů. Tenhle snímek může nudit snad jedině osla. ()
Symbolika lidských hříchů je tou nejsilnější i nejslabší stránkou balady o oslovi. Nepředvídatelně utahuje smyčku kolem titulního zvířecího hrdiny i jeho teskně smutné majitelky a kamarádky, zároveň se ale chtěným obrazům podřizuje tak bezvýhradně, že motivaci charakterů staví jen do hrubé osnovy a často i za hranu uvěřitelnosti. Navíc to není poprvé, kdy hlavní postava Bressonova příběhu většinu scén buď smutní nebo trpí a jakkoli jsem zastáncem toho, že se stejné téma dá zpracovat mnohokrát a přesto pokaždé jinak, v případě tohoto trýznivého námětu to vidím přesně opačně. Nejsilnější dojmy tak paradoxně zanechává záludný Gérard. Jeho představitel François Lafarge je bez přehánění hypnotický a je škoda, že se své první roli už v kariéře nepřiblížil. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
V kině Bressonova askeze překvapivě funguje a zlepšuje jinak poměrně rozpačitý dojem. ()
(1001) Ne tak úplně pláču a ne tak úplně souhlasím. Poslední záběr asi nejlépe reprezentuje, co mi tam vadilo. Obecně nemám ráda filmy o mučednících a proto takové jeho vystavování ve mně vzbuzuje silné negativní emoce. Hodnotila bych níž, ale byly tam ruce a Gérard a Gérardovy ruce. ()
Osel Baltazar a dívka Marie. Dvě čisté, snadno zranitelné a navzájem spřízněné duše na nehezkém to světě. Marie je navíc naivní, nechává sebou manipulovat, svoji nevinnost postupně ztratí (stejně jako iluze, něhu) a Baltazar toho jako osel moc nezmůže (a taky nesrovnatelně víc trpí). Jejich osudy jsou však propojené…Z filmu mám převládající pocit marnosti a lítosti. Zároveň však také solidního filmového zážitku. A takové jsou i 4*, které snímku posílám. ()
FIlm je silný, originální, jemně syrový počin, je určitě potřeba ho vidět, protože je z těch, které neodezní. Zároveň míním, že se v něm Bresson, snad že příliš stržený svými záměry a fascinací, dopustil mnoha přehmatů a hrubých neodhadnutí účinků. Ono se mu to ostatně stávává. *** Tady jako byl mj. příliš zaujatý pro explicitní sdělování. Snažné, nápadné předvádění něčeho, co máspíš jen mimoděk, nenápadně vyzařovat, aby to právě bylo samo sebou, jako by už přestřelovalo vysoko nad záměr, a zapříčinilo i neuvěřitelnou spoustu filmové fušeřiny, která ruší a ještě více podtrhuje, jak úporně se tu simuluje přirozená a magická spoluúčast nepochopitelné krutosti (mladík, boháč ad.), útrpné snášenlivosti (Marie) a pokorného přijímání (Baltazar) na žité, lidmi a zvířaty nevyhnutelně sdílené realitě pracného venkovského života. *** Nelogické, nenavazující a místy vyloženě protismyslné střihy a nedotažené doplňující se záběry téže scény vadí a vytrhují z vnímání filmu především (například když v jednom záběru sledujete unikající konec řetězu a v dalším vidíte, že visí od stojícího zvířete, není napjatý a má metr vůli, než by se vůbec hnul - a ne, není to záměr, je to hrubá chyba). Neustále tu takovými nedůslednostmi prosvítá zfušovaná filmařina, přivádí se do vědomí, že je to neprecizně vyhotovený film, příliš vychtěný film o jakoby nefilmové, nekašírované skutečnosti. *** Efekt je ale přes toto rušení výjimečně silný, protože co chtěl Bresson zachytit, se samovolně vyjevuje a vyzařuje z filmu o rovinu výš. Silné momenty vyplývají nakonec z toho, že sledujeme oslíka, který zůstává dojemný a přirozený tak jako tak - nikoli jako snášejícího tu podivně spletitou, uhrančivě nepochopitelnou a bolestivou smyčku upachtěně předváděné venkovské morálky, ale že prostě začneme i díky chybám v provedení čím dál intenzivněji pociťovat, že oslík se především stal trpnou obětí natáčení tohoto snímku, a prožitek je o to mocnější, chápeme-li, že tady už zvířeti nemohla nic ulehčit ani ta chvilková náklonnost některé z postav, neboť ty zde, na této rovině, už neexistují. Oslík je na to sám, zneužitý dvojnásob, jednou jako postava v příběhu, podruhé, možná tvrději, při natáčení. Netvrdím, že to tak bylo, tvrdím, že ta interpretace funguje a mocně působí, protože se jedná o téma filmu, které je vyzračené a odzrcadlené i v dalším plánu, a film vás sám vede k tomu na oslíka takto nahlížet. *** Rozhodně zajímavý zážitek. *~~ ()
Chudoba, osamělost, ztráta iluzí, destrukce, beznaděj aneb co se vejde do jednoho oslího života. Prostá výpověď umocněná tklivou hudbou Jeana Wienera. Přes veškerou vážnost a dojemnost příběhu nezklouznul Bresson k citovému vydírání, jeho filmová řeč je přímá a čistá. Pro mne filmový zážitek. ()
Čomu by sa ešte dalo porozumieť, je bezúčelné mlátenie úbohého oslíka. Ľudia totiž radi znepríjemňujú život nielen sebe navzájom, ale aj iným tvorom, ktoré s nami zdieľajú tento svet. Čo sa už ale pochopiť veľmi nedá, je celý zvyšok filmu. Mariin otec a jeho majetkové spory, Marie a jej fascinácia delikventmi, alkoholik Arnold, banda pašerákov. A na rozdiel od úvodného popisu, film stojí práve na týchto udalostiach. Je to nepochybne umenie, ale žiadny zázrak. ()
neuveriteľne nudný film.režisér si asi myslí že diváci sú na úrovni jeho hlavného hrdinu.už nikdy viac ()
Pořád nevím, co napsat - už asi rok. Proto sem radši dám dva citáty. -------- Michael Haneke (rakouský režisér, mj. Zámek, Pianistka) : "Ten film vpadl do našeho semináře jako zbloudilá raketa ze vzdálené galaxie a rozdělil nás ve fanatické zastánce a zuřivé odpůrce. Provokující, cízí a překvapující, převrátil všechna zlatá pravidla konvenční kinematografie na obou stranách oceánu, ale stejně tak pravidla evropských uměleckých filmů a byl přesto až děsivě dokonalý ve své absolutní shodě obsahu a formy." ----------- Jean-Luc Godard : "Každý, kdo ho uvidí, bude velmi překvapen, protože tento film, to je svět - za půldruhé hodiny." ()
Filmový předchůdce Lynchova Sloního muže nebo Trierových mučedníků. Spolu s Turínským koněm je pro mě pak osel Balthazar jedno z nejemotivnějších filmových zvířat. Au hasard Balthazat je jinak prohnilost celého světa v 95 minutách. ()
Fiilm o lidské hlouposti a zlomyslnosti promítaný na plátně oslího života. ()
Krimi to určitě není, to jen tak na okraj. Je to velice smutné drama o životě jednoho osla mezi lidmi. Místy velmi podmanivé, místy poněkud lapající po dechu. ()
Súťaž o najroztomilejšie filmové zvieratko histórie kinematografie vyhráva....oslík Baltazar....za ním v tesnom závese Jurášek a po ňom na bronzovej pozícii psík pána Umberta D.. Nechcem byť sentimentálny, pretože ani Bressonov film a jeho zábery na nášho oslíka sentimentálne nie sú (a ani ten záver), ale kedy mám dať plný počet, keď nie filmu, kde mi hlavný hrdina tak neuveriteľne prirástol k srdcu. Áno, film má aj iné kvality, ľudská vypočítavosť a zloba verzus zvieracia naivita a inštinktívnosť, skvelo vykreslený život na francúzskom vidieku a mentalita ľudí, ale ten pravý náboj je proste v jeho očiach a vždy pri pohľade na ne máte pocit, že tú všetku ľudskú "prirodzenosť" okolo neho vníma a chcel by s tým niečo urobiť, len na to nemá prostriedky rovnako ako filmový divák, ktorý musí pasívne vnímať kruté osudy filmových hrdinov zo sedačky kina. Podľa najnovšieho rebríčka naj filmov histórie niekde veľmi vysoko.... ()
Život je někdy i hodně smutný a všichni musí čelit různým nepředvídatelným trápením... Malý černý oslík těžkým nákladům, fyzickému vyčerpání i týrání, dospívající dívka problémům ve vztahu ke svému otci a první lásce s krutým bezcitným klukem, starší muž podezření policie a jednomu nespravedlivému omylu. Na samotném filmu velice oceňuji Bressonovu práci při vyprávění příběhu obrazem, s podmanivou vizuální atmosférou (a dokonce narozdíl od starší Bressonovy tvorby i bez často zbytečných vypravěčských monologů!). Všechny dojímavé či naopak především kruté scény dokázal Bresson natočit a nabídnout s dobře zvoleným odstupem tak, aby divák nenabyl dojmu citového vydírání a zároveň aby to nepůsobilo zcela odtažitě, mělo přesto podmanivé (chvílemi až poetické) momenty a mohlo zapůsobit množstvím emocí. Ona i ta krutá smrt v závěru je díky prostředí louky a stáda ovec mírně poetická... Jenom vzhledem k tomu, jak je tento film hodně smutný, pocitově zcela vyčerpávějící a ke konci až mnohonásobně a bezvýchodiskově depresivní, nejsem si jist, zda se na něj chci dívat znovu. A tady asi mám i menší problém, ačkoliv hodně váhám i nad plným počtem hvězdiček, ta skličující bezútěšnost mě k závěru až příliš rozsekala a já bych si přál v tom najít alespoň jednu malou kapku naděje, která mi tu scházela. :( [85%] ()
Hlavná postava filmu - nie je človek, ten je vykreslený - trochu mimo, ľudské plemeno, je zobrazené v čiernych číslach, ľudia sú zlí, ktorým robí dobre, ubližovať druhým, ako som naznačil, hl. postava, je zviera, OSOL - menom : Baltazár, ktorý sa akurát, nachádza v centre diania, je obklopený - negatívnymi postavami, ktorí mu chcú iba zle, bijú ho, ponižujú ho, ubližujú mu, na akú - takú chvíľu, si nájde útočisko u dievčiny Márie, ktorá sa dá zlákať na zlé chodníčky, chlapcom Gérardom, ktorý nemá absolútne žiadny rozum, ťažko povedať, či má vôbec tu - niekto čistú hlavu, všetci sú tak negatívne naladení, že nakazia taktiež samotného človeka, ktorý sa na to pozerá, keď mu je ľúto osla, na ktorom si - zakomplexovaní jedinci - vylievajú zlosť, pričom si v tom dosť vyžívajú, majú z toho nekonečnú radosť, nie je ťažké uhádnuť, ako skončí toto - nevinne zviera... Je dôležité, aby sa každý nad týmto zvláštnym - UMELECKY - hodnotným filmom poriadne zamyslel, lebo ak nie, potom s Tebou - nie je niečo v poriadku... Náročný a zaťažkávajúci film, ktorý sledovať, je extrémne zložité, nie je na ňom - nič pozitívne, ukazuje ľudskú povahu, kam až dokáže zájsť... Sloboda zvierat by si s nimi dala rady ? ()
Ľudský údel je v mnohom komplikovaný, zlé rozhodnutia len potvrdzujú ťažký život, ak k tomu pridáme chudobu a všetky aspekty okolo nej, hlavní hrdinovia to nemajú v tomto príbehu ľahké. O somárikovi ani nehovoriac... Nemôžem sa však zbaviť dojmu, že sa Bresson s divákom zahráva, v mnohých prípadoch hraje samoúčelnú hru a film tak pôsobí mdlo až nepravdepodobne. ()
Zdrcující snímek, v němž každé gesto a skutek váží bezmála tunu a vše je vrženo na diváka (podobně jako na hřbet Baltazara) s nemilosrdnou vahou a silou. Vůbec v Bressonových filmech vystupuje do popředí jedno pravidlo, které se v jeho tvorbě prosazuje především od počátku šedesátých let. Ústředním motivem je velké zlo, avšak nahlížené vždy z pozice dobra. To však nezasahuje, nechává ději volný průběh – je vlastně dokonale bezmocné. Ať se již bavíme o Utrpení Johanky z Arku, Marie v Baltazarovi, či o extrémně krutém osudu Mušky. Hlavní postavy nejen, že zažívají velkou bolest, ale nakonec jí skoro bez výjimky podléhají. To nicméně neznamená, že by byl Bresson nějaký krutý sadista. Na poskvrnění něčeho čistého (povětšinou mladé dívky jako symbolu nevinnosti), ukazuje skutečnou zvrácenost a nebezpečí (mnohých aspektů) světa. Ve své nedůtklivé těžkomyslnosti a absolutní absenci humoru (v níž by si mohl potřást ruce třeba s Bachem, Kierkegaardem či s Andrejem Tarkovským), nechává tam, kde by jiní mávli rukou, doznívat lidské skutky v dalekosáhlých rezonancích a následcích. Každý čin má podle něho nesmazatelnou stopu v dějinách lidského života i světa a každý může vést ke svému „absolutního“ dovršení. Jestliže například nějaká postava příliš holduje alkoholu, je pravděpodobné, že v opilosti dříve nebo později nad sebou ztratí kontrolu a někomu ublíží. Tam, kde by jiní tvůrci viděli v rebelovi z Baltazara osvobozené mládí, tam Bresson upozorňuje na zničený život hlavní hrdinky - mladík si bere, aniž by vracel cokoliv zpět – avšak v autorových očích musí být vždy to, co je vzato, jinde navráceno – protože jinak bude to „něco“ chybět a způsobí bolest, pocit ztráty - jedním slovem vzniká zlo, které vždy klíčí v sobectví. A takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Bressonovi filmy vlastně povyšují kauzalitu na tu opravdu nejzákladnější jednotku filmu a potažmo na princip fungování celého světa a to ve velmi nekompromisním duchu. Celkově je Bresson velmi podivný pavouk a výsostně originální autor. Je bytostně minimalistický/skromný a má zajímavě "roztříštěný" styl natáčení. Realitu zobrazuje po kouskách, natáčí většinou v detailech, bez ustavujících záběrů – takže mnohé jeho obrazy zpočátku nedávají smysl, nejsou příliš přehledné, není jasné ani místo, ani čas dění – časoprostor u něj krystalizuje pozvolna. Velmi nezvyklé a divácky nevděčné je i jeho vyhýbání se plynulé akci – tomuto napomáhá již herecký přednes, jež je v jeho filmech zpravidla škrobený a účelně nevýrazný. A když už se k nějaké té akci schyluje a není vyhnutí, Bresson ji prostě od-dramatizuje tím, že například do obrazu vůbec nevloží těžiště událostí – když například proti sobě vyjíždějí rytíři v turnaji v Lancelotovi od jezera, místo toho, aby nám Bresson ukázal v trysku koní rytíře padající na zem a rozlámaná kopí, jsme častěji svědky krále, který kouká s Gawainem ze strany na stranu jak "nevidění" rytíři bojují, či koňských nohou, které hrabou písek. Je vlastně skoro k neuvěření, že takto „kusý“ styl natáčení nejen, že dokáže diváka emocionálně zasáhnout (na mne jeho filmy působí většinou jako silná katarze), ale je také hodně zvláštní, že tato roztříštěnost "nezavazí" plynulé kauzalitě. Naopak - žádná věc, byť sebemenší, se zde neztrácí - každá je nakonec užita pro celkový význam díla. Vše výše řečeno je už samo o sobě hodně unikátní a vlastně z určitého hlediska také obdivuhodné. Neboť v umění, které je tak závislé na financování všemožných i nemožných organizací, je každé vítězství tvůrčí svobody nad obecnými konvencemi nebo zavděčení se divákům výhrou. A to nemluvím o důležitých etických otázkách, které z děl Bressona přímo čiší i jeho odvaze prezentovat vlastní stanovisko. Obojí (jak etické otázky, tak jasně vyjádřený autorův názor na svět) totiž v současných „artových“ snímcích až bolestně absentují. () (menej) (viac)