Keoma
Keoma
Desperado
Réžia:
Enzo G. CastellariKamera:
Aiace ParolinHrajú:
Franco Nero, William Berger, Olga Karlatos, Orso Maria Guerrini, Woody Strode, Antonio Marsina, Joshua Sinclair, Victoria Zinny, Alfio Caltabiano (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Keoma, indiánský míšenec, se vrací po občanské válce domů. Jeho bratři jej však kvůli jeho původu nevítají právě s otevřenou náručí a spiknou se proti němu. Keoma se bude muset vypořádat nejen s nimi, ale i s bandou desperátů, která terorizuje celé okolí. A jeho pomsta bude řádně krvavá! (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Recenzie (113)
Formálně fascinující film, který si dovolil v rovině reprezentace, střihové skladbě a způsobech rámování věci, které jsem snad nikde v "neuměleckém" filmu neviděl. Typ nenápadného drzého filmu, který nikdy neoznačíte za vlivný nebo vizionářský (jako třeba dolarovou trilogii), možná ani ne za "dobrý" podle nějakých zavedených estetických kategorií, ale je občas jednoduše uhrančivý... Už se těším, až o něm něco rozsáhlejšího napíši a budu se moci kochat některými scénami opravdu detailně. ()
Možno posledný čistokrvný spaghetti-western. Voľakedy dávno, keď som ešte nepoznal tvorbu Sama Peckinpaha a Johna Woo, ma fascinovali tie husté prestrelky s efektne spomalene padajúcimi zloduchmi. Pre mňa klasika žánru. ()
V mlžném oparu novoroční kocoviny naprosto magický zážitek. Sice jsem se probudila do poslední cca třetiny, ale na rozsekání stačilo. Pesničky! Záběry! Nejlepší kocovina. ()
Extrémě vyzenovaný a uhrahnčivý Franco Nero (konstantně s odhalenou hrudí) v hodně vyjímečném spaghetti westernu s řadou psychedelických elementů, strašně namáklou choreografií přestřelek, místy dobrým soundtrackem a hlavně s důraznou notou na vztah otec - syn. Absence krve je celkem opruz, ale příjmám. ()
Kdyby se Sergio Leone rozhodl, že zfilmuje Nový zákon s Francem Nerem jako Ježíšem, tak by to dopadlo jako Keoma. Uhrančivý Franco Nero si vyřizuje účty v nekompromisním, ale o to více tíživějším westernu, který nešetří biblickými motivy ani hutnou atmosférou. Závěr, prostředek, konec, jen stěží můžu vypíchnout vrcholnou scénu. Keoma se na vrcholu drží od začátku do konce. ()
Ucházející variace na o deset let staršího Djanga, aneb Franco Nero zachraňuje další krásku a městečko před padouchy, opět za tónů tklivé písně o sobě samém. Tentokrát nenosí černou, ale je hipísáckého vzhledu, a městečko se netopí v blátě, ale jeho ulice jsou sympaticky zabordelené, přičemž kamera často zabírá postavy přes tento bordel. Zásadnější změnou je, že titulní rychloostrostřelec tentokrát není tajemnou, nýbrž zcela transparentní postavou (dozvídáme se o jeho dětství, řeší se rodinné vazby) rozčarovanou jednak z občanské války, z níž se vrací, a druhak z neutěšené situace v jeho domovském městečku, do níž se vrací. Rozčarovaný přitom není sám, v silné deziluzi nachází i své mužské vzory, adoptivního otce a černošského pomocníka. Akce je soustředěna do závěru, kdy dojde na očekávanou masivní přestřelku se záporákovou bandou, sražení hrdiny na kolena (respektive ukřižování, při kterém Nero vypadá ježíšověji než Ježíš) a finální duel, přičemž si užijeme řady zpomalovaček s baletícími zastřelenými kovboji. Plus nějaké to stopové množství mystiky v podobě tajemné staré indiánky s fatálními průpovídkami. ()
„The world keeps going around and around so you always end up in the same place.“ Keoma reprezentuje Svobodu, babizna s vozejkem Smrt a nenarozené dítě Život. Symbolismus, mystika, Shakespeare, Peckinpah. Nyní už máte potřebné indicie k tomu, abyste se zorientovali v lehce děravém příběhu průběžně dopisovaného scénáře a pochopili, proč se Nero po návratu z Woodstocku ihned zapojil do produkce zpomaleně umírajících nesvobodných padouchů a pouštěl si k tomu tam pořízené hudební nahrávky. Špagety došly, kruh se uzavřel. Franco může Björnu Borgovi vrátit paruku.. „He can't die. And you know why? Because he's free. And man who's free never dies..“ ()
Zřejmě poslední slovo v žánru spaghetti westernu s lehkým tónem mystiky. Franco Nero je coby titulní hrdina skvělý a přesně takový, jaký se pro danou postavu dá čekat. Jenom mezi záporáky (a že jich není málo) schází nějaký hlavní superdémon (jako třeba Ramon či El Indio z "Dolarovek", major z "Djanga"), všichni splývají do davu (ani Caldwell nemá mnoho prostoru). Za zmínku stojí výtečná kamera, přestřelky alá Peckinpah také nejsou k zahození a film celkově ani na chvilku nenudí. "Keoma" je hodně zajímavý a skvělý western, kterému však hodně přidává (možná z poloviny) úžasná a mrazivá ústřední píseň. 80%. ()
Už dlouho mě spaghetti western nenadchl tak jako Keoma. A je to o to zajímavější, že (pokud vím) nemá vůbec nic společného se Sergiem Leonem ani s Enniem Morriconem. Oslňuje ale úplně vším. Na první pohled jednoduchým, nicméně skvěle podaným a ve výsledku i hutným osudovým příběhem plným výborných postav, úchvatnou režií, která se Leonemu vyrovná, chytlavou hudbou, herci... Jak říkám, úplně vším. ()
Pokud si představím věci, které dělají špageťáckej western špageťáckym westernem, tak zde jsou snad všechny a to jak v dobrém, tak v tom nepříliš povedeném (poněkud dřevěnější herectví menších i větších rolí). A ano, je to povedené, zarostlý a vyvlasený Franco Nero hází zadumané pohledy a moc nemluví, přičemž čelí démonům své minulosti (což mi připomíná, měl bych zavolat bráchovi, hm). Děj je sice prostinký, ale funguje, více méně, bohužel ale nedokáže naplnit stopáž a má tak dva vrcholy, z nichž ten druhý je nastavovaná kaše (zdravíme Tarantinovského Djanga, mimochodem). Zkrátka a dobře, je to slušná žánrovka, co má ucházející přestřelky a zádumčivého pistolníka, co dělá pif paf a s brokovnicí zas pchžžrrž. Howgh. ()
Keoma, neznal jsem. Velmi, velmi stylové. A Franco zarostlý jako Ježíš, ukřižovaný ve větru a dešti, nejstylovější. A ty songy, no kurva! Zatim quattro, ale chci vidět znovu. ()
Keoma je western, který má hutnou, místy až apokalyptickou atmosféru, v níž dominuje uhrančivý až démonický Franco Nero alias Keoma - drsný míšenec, jenž jde s pěstmi, kolty, nožem a puškou vstříc spravedlnosti. Ačkoliv se zpočátku jeví jako neohrožený hrdina, můžeme ke konci snímku sledovat, že i on chybuje a mnohdy se štěstím vyvázne jisté smrti. Vynikající hudba dokonale dokresluje jednotlivé scény. Toto je snad první ryze italský western, jenž mě bavil dějem, herci, hudbou a zpracováním scén včetně všech přestřelek a rvaček. Potěšila mě i role Woodyho Stroodea, kterého všichni známe z úvodu kultovního giganta mezi westerny. ()
Pokračování známého samotářského pistolníka Djanga....skvělá hudební kompozice.. ()
Patří nepochybně ke špičce žánru. Hvězdičku navíc bych dal, kdybych neznal o deset let staršího Djanga. ()
No nevím, ale Frantík Nerudný by neměl sveřepě hledět do dáli a ukazovat rozervané nitro jako Clint. ()
Kvalitný spaghetti western s klasickým mlčanlivým hrdinom v hlavnej úlohe a s plejádou záporákov. Proti Keomovi stoja hneď dve skupiny, za prvé rodina, alebo skôr "rodina", a za druhé typickí jednorozmerní záporáci. Ide o originálny koncept, avšak v tom množstve postáv chýba charizmatický protivník, napríklad v podaní takého Klausa Kinskiho. Všetko je ešte špinavšie ako obvykle a v záverečných pasážach sa dej stáva relatívne nepredvídateľným. Poteší zaujímavá práca s kamerou, zvukom a hudbou a ich kombináciou. Logiku tu nehľadajte, postavy padajú po streľbe na zem ako hrušky (ak neodletia s guľkou v tele 10 metrov do diaľky) nie preto, žeby hrdinovia mali nejaký plán, ale vďaka šikovnému strihu. ()
Keoma je takový pro mě netypický western, jsem zvyklý na postavy typu Eastwood a ne takový parchant jako Nero, ale rozhodně to není na škodu. Nero se umí pěkně rozzlobit a všechny pěkně pokosit. Westerny mám rád a tohle nebyla žádná pruda. Masakr jak má být. Jediné co mi dost vadilo byla hudba která oproti třeba Merriconemu nemá správnou atmošku a celkově se špatně poslouchá. ()
Tento spaghetti western má množstvo nedostatkov, ktoré je vhodné pri jeho sledovaní prehliadnuť. Potom vyniknú prednosti (hudba, Franco Nero, kamera ...), vďaka ktorým je možné film dopozerať bez toho, aby to divák považoval za stratený čas. ()
Odpad italowesternu, resp. anarchistický brak (nehledě k naprosto nevhodnému obsazení role indiánského míšence Francem Nerem). Pro primitivní diváky zvýšené efekty vzduchem létajících pistolníků, jež zasáhla kulka. Závěrečná scéna se řvoucí rodičkou a Keomova "filozofická" sentence jako tečka na konec- to je opravdu vrchol stupidity! (Díky těm, kteří tomuto šmejdu dali - navzdory zde převažující chvále - rovnou hodnocení "odpad"). ()
Keoma je pro mě kvalitativně dost ambivalentní. Některé prvky mi přijdou špatné, jiné nedotažené a dalších si naopak cením. Výsledný dojem tedy nebyl příliš uspokojivej: Ocenit lze především kameru, choreografii a způsob snímání. Kamera je poměrně dynamická (někdy jakoby tvůrci měli handheld) a občas zabírá postavy skrze sympaticky zabordelařené prostředí. Pokud se na to divák zaměří, může tím být zaujat. Rovněž lze ocenit nějaké ozvláštňující vizuální perličky. Kupříkladu postavy při zásahu často padají ve zpomalených záběrech, což připomíná Peckinpaha, v jehož podání to nepůsobilo toliko jako manýra - navíc neopomenul krev (bullet hit squib), takže z jeho postav po zásahu prskala krev, což je samozřejmě komplikovanější na výrobu, ale rozhodně se to vypatí. Zde ona absence zamrzí, protože akce má jinak predispozici dobře šlapat. Toto ji však učinilo poměrně bezzubou. Alespoň pro mě ano. Osobně mi vůbec nesedla hudba, která ponížila řadu scén tak, jako je jiná hudba v jiných westernech povznesla. Main theme totiž má něco ze sedmdesátkovýho rocku, něco z operní rozmáchlosti a něco ze zvůků, které si s westernem pojíme. Výsledek na mě ale působí melodramaticky a pateticky. Pokud by na to člověk koukal v původním znění - tedy italštině, tak by to možná seplo více, ale mě ten přeromantizovanej verbální projev sere, takže jsem raději koukal s českým dabingem. I původní znění je beztak nahráváno post-synchroně (jak už to u spaghetti westernů bohužel bývá), takže dabing jako dabing. Čeština je však jazyk, který (nejen) pro svou míru tvrdosti velmi šlape v oblasti slovních útoků, projevů buranství, dissu či výsměchu. Proto je v ní radost číst třeba Bukowskiho nebo sledovat nejrůznější parodie. No a tenhle film obsahuje kupříkladu scénu, v níž se černoch postaví do cesty bílému banditovi, který na něj pohlédne a praví: "Negře, tys mi nikdy neměl zkřížit cestu. To byla pěkná hloupost. Zůstane tu po tobě smrad. Musim ho spláchnout." Následně se mu vymočí na nohu a pak ho ještě sundá k zemi. To je asi nejlepší scéna z filmu - rozhodně má nejoblíbenější. Někdo z těch scénáristů měl cit pro tyhle projevy zduřelé maskulinity, egoismu a agrese - často humoristicky spojené s nadstřelením vlastních schopností: Poté co Keoma zastřelí 3 nepřátele před tím, než čtvrtý stihne vůbec vytasit, tak následně daruje poslednímu kulku s jeho jménem a pošle ho za záporákem s tím, že na něj čeká. Střih na záporáka, který pronese: "Čeká na mě, jo? No tak to je naposled, kdy musí čekat." Následně nasedne na koně a odjede se svými desítkami banditů do městečka, kde samozřejmě hrozně pojebe. Rovněž se mi líbila velmi cynická reflexe Občanské války a amerického společensko-kulturního směřování: Navrátivší Keoma se ptá svého otce, k čemu ta válka vlastně byla. Otec odpoví: "Nevím to jistě. Myslím, že když jsme zmasakrovali všechny Indiány, tak jsme chtěli udělat něco šlechetnýho a tak jsme dali svobodu černochům. Teď se cítíme dobře a můžeme vyřídit zbylý Indiány." Film rozhodně má kvality v jednotlivostech, ale ve svém celku příliš nesepne. Příběhově to prostě není dostatečně tematicky prokreslené, díky čemuž si film diváka náležitě nevede a divák tak neprožívá to, co postavy. Jakž takž se ale baví z důvodů výše jmenovaných. ____Žánrově se jedná a revizionistický spaghetti western. Někteří film zařadí do tzv. twilight období nebo pod acid western, ale bych se takto neunáhloval. Je pravda, že western se koncem 70s již poněkud vyčerpal, ale zatěžko mi je mluvil takto zpětně o stmívání v roce 1976, když můžeme vzít v potaz, kolik dobrých westernů stále vyšlo poté. Pokud bychom to brali tematicky podle motivů vystřízlivění, melancholie a zklamání, tak ty se objevují už v různých post-westernech už od začátku 60s. Keoma sice obsahuje prvek mystiky a větší míru symboliky, ale oproti Krtkovi nebo Uzenáčovy Chýše je to stále dost přímočaré, čitelné a málo psychedelické. Franco Nero sice vypadá jako hippík, ale to je dáno tím, že hraje míšence mezi bělochem a indiánem, je zarostlej, aby připomínal Ježíše a celkově vychytal pro roli blbej kostým. Neustále odhalená hruď v kombinaci s pozérským výrazem válkou traumatizovaného muže, který se momentálně objevuje v celém řadě filmů, působí zkrátka směšně. () (menej) (viac)