Divoký koník Ryn

Nemůžu jinak. Dal bych více za Zdeňka Řehoře, ale je to sedmdesát minut nudy a zbytek děje se něco...děje. Ryn pobíhá sem a tam. Honí ho děti, honí Řehoř a všichni honí děti s Řehořem, aby se někam ztratily. Děti mají ostrov, Řehoř mizí pryč. Nezastírám, že šumavské prostředí je krásné. Ale to je asi to nejzajímavější na celém filmu. Počínající komunismus pak zůstává stranou a ve filmu se politika příliš neřeší. Je to zkrátka poetický snímek jen a jen o koníkovi a o tom, že potřebuje lásku. Ano, to beru, ale bohužel takové snímky jsou na jedno podívání, na zabití času, ale ne na vyšší hodnocení. (18.06.2017)

Tohle je film mého dětství. Několikrát jsem byl na něm v kině. Je zvláštní, jak se člověk dívá na různá díla postupen času, jak stárne. Dnes už toto poetické dílo vnímám jinak. Pan Březina ve své knize z prvé poloviny devadesátých let film ohodnocuje 0 %. To zn. že je to ta největší šílenost a škoda času se na to dívat. Možná. Já jsem, na rozdíl od něj, hodnější. Také díky nostalgii. (06.03.2008)

Nesporně prominentní autor komunistického období Bohumil Říha byl a zůstává současně klasikem české dětské a mládežnické literatury. To, co dnes znamená s Harry Pottrem Rowlingsová pro anglickou literaturu, ve své době - a pro ty nepředpojaté i dnes - reprezentuje tento nedoceněný klasický velikán. Komu připadají tato epiteta ornans nepřiměřená, nechť se podívá do řady mezinárodních ocenění i na výšku nákladů, v nichž Říhovy knihy vycházely. Pokud bychom hledali pro tyto zdánlivě nepochopitelně neuchopitelné skutečnosti vysvětlení, musíme a můžeme je nacházet ve velmi nepopulárním faktu, že po větší dobu svého trvání byl komunistický režim - samozřejmě s vydatným - přímým a ještě silněji zprostředkovaným - přispěním mocenských mechanismů - pro většinovou část populace víc než přijatelný; míra jejich ideologické intoxikace byla nepředstavitelná. Lidé čas od času mohli mít - a také měli - pocit, že se jim žije lépe a že jejich život v jeho prostých lidských souvislostech má své smysluplné oprávnění. Říha byl vynikajícím básníkem prozaického pera dětské části tohoto ne zcela virtuálního štěstí. A byl básníkem tak přesvědčivým, že jeho tvorbě uvěřily děti nejen v zemích někdejšího sovětského ruského impéria, ale i v podstatné části tzv. třetího světa (dnešního Jihu) a kupodivu i světa svobodného. KONÍK RYN je jen jedním z více důkazů pro tyto vývody, kterým nerad naslouchám i já sám. Záměna naivního dětského a poučeného dospělého pohledu disponujícího po desetiletí utajovanými fakty je pro svou prezentistickou povrchní jednorozměrnost neudržitelná. Vnímat věci tak, jak skutečně jsou, to je východisko i základ skutečně nepředpojatého kritického myšlení. (15.04.2008)

Film naprosto o ničem. Zcela dominantní je to, že neustále a donekonečna někdo volá neposlušného koně, který dělá akorát problémy. Dialogy jsou naprosto příšerné (zejména ty, kde vystupují dětští představitelé), děj veškerý žádný a kvůli uječenosti většiny scén si člověk neužije ani jinak klidné záběry přírody. (04.11.2014)

Láska a cit ke zvířatům, v tomto případě ke koníkovi, přímo září. Bohumil Říha byl v dobách komunismu značně vyzdvihován jako nejlepší autor dětský příběhů, a tak není divu, že po jedné knížce sáhli i filmový tvůrci. Poetické vyznění přidává na kvalitě snímku vedoucí k zamyšlení a pochopení citů. Romantické dobrodružství směřující především pro dětského diváka je však těžko uchopitelné. Chybí tomu takové vyznění, které by je upoutalo. Film si však na druhou stranu nezaslouží, aby upadl v zapomnění. Výkon Zdeňka Řehoře je přímo hereckým koncertem, což ocení především dospělý divák. Vyznění příběhu je jasné a patrné. A o to tvůrcům především šlo. (24.03.2014)