Bílá královna

Základními rysy seriálu je tempo, švih a uvěřitelnost. 1) Anglická spisovatelka Philippa Gregoryová, the queen of British historical fiction podle časopisu AudioFile, se zaměřuje především (i když nejen) na 15. a 16. století britských dějin._____ 2) Televizní seriály podle jejích knih v chronologickém pořadí jsou: Bílá královna (konec válek růží), Bílá princezna (Jindřich VII. a jeho žena) a Španělská princezna (Kateřina Aragonská a synové Jinřicha VII. - Artur a Jinřich VIII.)._____ 3) Neumím posoudit historickou věrnost knih (ty jsem nečetl) ani seriálu, ale na rozdíl od zejména americké filmové produkce mi nepřijde, že by Angličané byli moc mimo._____ 4) Každopádně seriál nabízí napínavou dobrodružnou podívanou se spoustou dějových zvratů a uvěřitelných postav._____ 5) A ti kluci! 28letý Max Irons (král Eduard), 24letý Ben Lamb (královnin bratr Anthony Rivers), 30letý David Oakes (Eduardův bratr George), 26letý welšský herec a zpěvák Aneurin Barnard (Eduardův bratr Richard) a mnozí další v epizodních rolích._____ 6) Zaujaly mě i 31letá Amanda Haleová (fanaticky věřící lady Margareth Beafortová, matka Jindřicha Tudora) a 27letá Faye Marsayová (dcera lorda Warwicka, králotvůrce, Anna, Richardova žena). (28.04.2021)

První tři epizody dobré. Nejdřív tu máme vášeň a romantiku, pak politikaření a paranoiu (z nějakého důvodu tvůrci zakomponovali prvky "čarodějnictví"). Elisabeth a Anne Neville jsou poměrně zajímavé postavy, třetí hlavní hrdinka (Margaret) je od začátku otravná, pokrytecká a magor. Jenže od čtvrtého dílu jde kvalita dolů - postavy se divákovi odcizují, děj se zbytečně zamotává a motivace hrdinů se mění z dílu na díl. Třeba mě byly od začátku sympatiční Anna s Richardem, které mi ale seriál v posledních třech dílech série naprosto zprotivil bez objektivního důvodu. Finále série pak vyčpí jako prd - je to prostě takové puf, během kterého nebudete napjatí, ani dojatí. Promarněná šance. Mimochodem, kdo tvrdí, že seriál je dobrý, protože je založený na bohaté a zajímavé britské historii, by si měl něco zjistit o historii českých šlechtických rodů. To bylo panečku taky drama! (24.09.2015)

Biela kráľovná je priemerným počinom na poli historických seriálov. Od anglickej produkcie by som čakal viac a v tomto prípade ju predbieha tá talianska. Vojna ruží je tak trochu opomenutou kapitolou dejín, je teda dobré, že sa filmári pustili aj do tejto témy. Z historického hľadiska tu je pár nepresností, ako je napríklad používanie zipsov na šatách, ale to je odpustiteľné. Ľudia chcú vidieť stredovekú romantiku a nie ľudí s hnilými zubami a všivavými vlasmi. Chaotickosť stvárnenej doby bola takisto dobre znázornená, no divák sa môže v tých intrigách trochu stratiť. Za najväčšiu chybu ale považujem fakt, že niektoré postavy sa v deji vôbec nemenia, nestarnú, hoci prešlo cez 20 rokov. Rovnako zakomponovanie čarodejníckych praktík bolo úplne mimo. Summa summarum, vojna ruží je zaujímavou kapitolou dejín, nikdy ale nebude tak populárnou ako napríklad Tudorovci. Neustále boje tam a späť môžu spôsobiť stratu záujmu diváka, ako sa to stalo aj u mňa. (06.02.2017)

Lekce anglické historie zhuštěná do deseti hodinových dílů. Měl jsem pocit, že seriál předpokládá divákovu bazální znalost dějinného období, ve kterém se odehrává (1464–1485). Jelikož jí nedisponuji, tak jsem se v ději a postavách chvílemi ztrácel. Bylo proto zapotřebí se trochu dovzdělat. Jde spíše o konverzační drama, byť ani o pár vydařených záběrů z bitev není divák ochuzen. Dobová výprava je na vynikající úrovni, jen se mi moc nepozdával výběr/maskování některých herců. Například samotný král Edward IV. mi přišel jak vystřižený z nějakého lifestylového magazínu, a to po celých zobrazovaných 20 let jeho života (jeho představitel vizuálně vůbec nestárnul; až v den jeho smrti mu nechali narůst vousy). Z herců se mi naopak nejvíc líbila Amanda Hale, představitelka Margaret Beaufort, a potom David Oakes, který ztvárnil králova bratra George a kterého znám už z mé oblíbené „středověké“ minisérie Pilíře země a taky z Borgiů. (20.08.2015)

Lekce historie z Bradavické červené knihovny. A tím rozhodně nemyslím nějaké stranění červeným, Lancasteři, a vlastně všichni muži, jsou zde totiž až do posledního dílu série zobrazení jako neschopný plevel, se kterým intriky bílých lomcují ze strany na stranu. A nejen oni, celá historie se totiž smrskla na kouzlení a řešení osobních problémů a vendet žen obou rodů, zatímco opravdová politika se odehrává za zavřenými dveřmi, a ony s pomocí svého šarmu, čárymárů a boží prozřetelnosti tahají za nitky. Rámcový děj jednotlivých dílů se pak omezuje na to, která z nich a kolikanásobně zrovna rodí, popřípadě umírání jejich ratolestí z těch či jiných důvodů. A i přes tu červenou jsou postavy černobíle ploché jak prkna, všichni hodní jsou krásní a milí, všichni zlí naopak odporní, slizcí a drzí, jediným zajímavým aktérem byl samotný Kingmaker, ale ten, jak víme, bohužel nežije věčně. V kontrastu s povedeným vizuálem a krásnou hudbou je pak v druhé polovině naprosté selhání v maskování veku postav, kdy starší aktéři pouze rozpustí velkolepé účesy a vymění bohaté róby za hadry, zatímco v obličeji vypadají stále jako ta jejich dítka, která ještě přežívají. To souvisí i se zmateným skákáním v čase, žádné zápletce se totiž nevěnuje víc než půl hodiny a roční období se v ději střídají stejně rychle jako jednotlivé scény. Ano, chápu, že emancipace žen a whatnot je dnes v kurzu, ale takto jednostranným pojetím hyzdit anglickou historii prostě JE jedním z největších seriálových failů BBC. Takhle prosím ne. (02.09.2013)