Stalker

Ten film se za těch 35 let vůbec nezměnil. Pořád je hustě atmosférickej, pořád je dlouhej a pořád se tam vedou hodně filozofický řeči. Já se ale změnil. Už mi to nepřijde kůl a nebojím se přiznat, že jsem tomu nerozuměl - ani v minulosti, ani teď. Ale ta postapokalyptická atmosféra mě bere pořád. (23.03.2017)

Dokonalé a sofistikované dielo. Geniálna vypoveď režisera poukazuje na subjektívne vnímanie diváka. Obsahovo a estetický na najvyššej úrovni. Miestami alegorické, miestami melancholické, miestami paranoidné...no v konečnom dôsledku vrchol všetkého čo bolo, je a bude k videniu. Rozhodne nie pre každého.........Jeden z mála filmov, ktoré sa dajú nazvať filmom !!! 200% (10.10.2018)

Nedávna premiéra . Zaujímavé ruské sci-fi. Skvelá kamera, herecky je to tiež skvelé. V celku som od tohto filmu neočakával nič a bol som veľmi príjemné prekvapený . Jediné mínus ale to je len moja vec o čom bol vlastne celý film? Celkové hodnotenie za mňa je 80%. Dal by som viac, kebyže pochopím o čom to vlastne bolo... (22.07.2021)

Tarkovského sci-fi mysteriózne poeticko-filozofické dielo z roku 1979 radia mnohí medzi vrcholy svetovej kinematografie. Počas rokov od svojho vzniku dokázalo získať status kultu, ktorý je početnými zástupmi diváckej obce vynášaný priam až do nebies. Vďaka čomu je však tento kúsok zo Sovietskeho zväzu, natočený počas hlbokej totality rozprestierajúcej sa nad celým východným blokom, takým ospevovaným fenoménom? Odpoveď nedokáže poskytnúť nič iné, len jeho pozretie. Vďaka tomu buď diváka ohúri, zmení mu život a ponúkne niečo, čo doposiaľ vo filme nevidel, alebo mu síce zmení život, ponúkne niečo, čo doposiaľ vo filme nevidel, ale po takmer troch hodinách ho zároveň prinúti zmätene sa pýtať otázku, čo to vlastne videl. Tarkovskij tu pred diváka stavia viac-menej neurčité dielo, ktoré úlohou je viac než ponúknuť jasný a čitateľný príbeh (alebo niečo, čo by sa mu aspoň podobalo), skôr dlhú a natiahnutú filozofickú stať. To by samo o sebe nemuselo byť zlé, ak by však film mal aspoň aký-taký spád. Sledovať však takmer tri hodiny putovanie troch čudesných existencii odpornou, rádioaktivitou nasiaknuto pôsobiacou krajinou, počas ktorého vyslovujú svoje neurčito smerujúce myšlienky, je skutočne ťažký náklad, majúci silu zlomiť nejedného diváka. Ak priamo v diele, prípadne "za ním" nejakým presahom, dokáže časť filmovej obce nájsť podstatu a význam tohto kúsku, je to len dobre. Zrejme z neho totiž majú úplne iný zážitok, môžu sa "rozplývať" nad jeho myšlienkami, ktoré im zmenili život, či precítiť najčistejšiu formu artového podania kinematografie, ktorú tu Tarkovskij dohnal k absolútnej dokonalosti. Rád by som sa na tento kúsok pozeral rovnakou optikou. Bohužiaľ, od podobného zážitku som vzdialený pomerne ďaleko. Сталкер má svoje kvality. Inak by asi filmovú verejnosť dodnes toľko nenadchýnal. Ale na to, aby tieto kvality divák zbadal a ocenil, sa zrejme musí poriadne obrniť, na necelé tri hodiny absolútne "odrezať" od všetkého absolútna a myšlienkovo preniknúť do sci-fi Sovietskeho zväzu, ktorý bol dostatočne sci-fi aj bez Tarkovského pričinenia. Sivosť, postapokalyptický brutalizmus, výpary, buriny, chlad, špina, hnus. A do toho akési hľadanie zmyslu života prostredníctvom prežívania postáv kdesi v Zóne. V Zóne, ktorú stačí navštíviť raz. Buď človeka pohltí alebo z nej vyjde rovnaký, ako predtým, ale ukrátený o 162 minút života. (18.10.2021)

Jak se tady píše, film vyvolává spoustu otázek. Samozřejmě se nabízí základní, proč je to taková nuda, ale to je asi pochopitelné, když jednotkou nudy je jeden miliTarkovskij. Důležitější otázka - proč sovětská realita je ponuřejší, než "děsivá" zóna. Nebo kdo dokáže spát v kaluži? Proč má film zdánlivě dvě části, které nejsou nijak ohraničené? Nebo proč zóna vypadá jako přátelské místo a ani jeden ze dvou příkladů děsivosti a nebezpečnosti zóny nefunguje. Já se zase pokorně vrátím ke Kubrickovi, který napětí umí vytvořit a tento jediný ponor do Tarkovského budu považovat za totální omyl. (Následuje půlhodinový švenk kamerou ze žlutého Tarkovského k bílému pozadí vesmírné lodi doprovázený Zarathustrou.) (14.08.2023)

Metafyzické, poetické a intímne majstrovské dielo, nenachádzam slová… (17.03.2024)

film záhadný, magický, hluboký, protiválečný od začátku až do konce. přiznám se, že je mi záhadou, jak tenhle film soudruzi vůbec povolili... poslední scéna (mimochodem, jediná triková, byť velice primitivní) je nazapomenutelná. 90% mimochodem, když film začínal a končil, nešlo si nepovšimnout, že se natáčelo poblíž jaderné elektrárny. první co mi prošlo halvou, bylo, kdyby tak chudák tarkovskij věděl, že za sedm let dojde ke katastrofě černobylu a že vznikne opravdová zóna... trefné je, že ta elektrárna v pozadí je čirou náhodou černobyl. (info převzato z imdb) (24.07.2006)

Výtvarná meditácia, ktorá sa nesnaží zaujať ani tak svojím ťažkým filozofickým poňatím, ako skôr tou zbesilou výtvarnosťou, ktorá srší z každého záberu. Aspoň na sekundu sa mi zazdalo, že zóna snáď nie je anti-komunisticka poézia, ale hneď ma to prešlo. Je to anachronistické a impulzívne tak, ako moje hodnotenie. (06.01.2007)

Slovy nepopsatelný filmový epos mistra Tarkovského, který je doslova nabitý jak filozofickými, tak psychlogickými myšlenkami především o lidské povaze a smyslu života člověka, zabalený do tajemného, až magického prostředí zóny. Nepopsatelný filmový zážitek, pro běžného diváka však velmi těžce stravitelný. Fantastický, hluboký, velmi náročný snímek. (11.07.2007)

Piknik u cesty bratří Strugackých jsem přečetl dobře pětkrát. Je to jedno ze stěžejních sci-fi děl v mé sci-fi knihovně. Ale to, co s předlohou udělal Andrej Tarkovskij, to mohu, s klidným srdcem nazvat zhovadilostí. Nejsem zastáncem otrockého přepisu knihy na filmový pás, málokdy to dopadá dobře, jsem většinou pro osobitý přístup a nevadí mi ani úpravy, které posunou film kupředu. Ale vybrat z celé knihy jen nepatrnou část a tu zpracovat do neuvěřitelně nudných 163 minut, to, přiznávám, jsem ještě neviděl. Když jsem, někdy kolem roku 1980, koupil lístky do kina v Kravařích ve Slezsku, kde se, v té době, promítaly filmy náročného diváka, netušil jsem, do čeho lezu. Ještě nikdy předtím jsem nezažil, aby se celé kino pravidelně dívalo na hodinky, kdyže už, konečně, bude konec. Pak jsem tento film sehnal na VHS a poté na CD ve formátu DivX. V domění, že jsem pro tento film po letech dospěl, jsem si ho několikrát pustil. Když jsem zjistil, že sebemrskačství není nic pro mě, jsem poslal film dál. Nenechal jsem si ho. A ke zdejšímu hodnocení? Typické jsou tyto komentáře: Douglas: Ne, Stalker vskutku není pro běžného komerčního diváka, jde o mistrovské umělecké dílo... Taky mi dodnes vrtá hlavou, co jsem vlastně viděl. Lima: Stalkera si užívám jako jakési hypnotické dílo, které lze intenzivně procítit. Ale raději nad ním moc nepřemýšlím. Matty: Viděl jsem film. Jmenoval se Stalker. Nevím o čem byl. 90% a hlavně: berg.12: Asi nejpokrytečtější hodnocení, co za svůj zážitek můžu dát, ale měl jsem pocit, že Tarkovskij důvěřuje více slovům než filmu. a Niktorius: Hypnotické, intelektuální a neskutečně poutavé umělecké dílo, které nechává svůj zdroj inspirace, knihu "Piknik u cesty" od bratrů Strugackých, kvalitativně daleko za sebou. - to je perla ze všech perel největší. Promiňte, ale nemohu se zbavit dojmu - možná se mýlím a v tom případě se omlouvám - že si tady mnozí hrajete na intelektuály. Otíku, Piknik u cesty není povídka, je to docela slušný román. Je vidět, že nevíš, o co jde. Úplný vrchol: Lavran ***** Stalker je zkušenost, která se nedá uspokojivě popsat slovy, protože není zařaditelná. Stalker je kniha, kterou lze snadno číst, ale obtížně se v ní listuje bez klíče, jenž je neustále na dosah v nepřekonatelné nicotě mezi rukou a uchopením. Stalker je umění, které se mění, ale nadále zůstává stejné - krásné a geniální. A i když nebudete 100% chápat, co tím vším chtěl autor říci, budete mu dokonale rozumět. - Stalker není kniha, Stalker je film. Kniha je Piknik u cesty a je naprosto jasně uchopitelná i pochopitelná. Je vidět, že Lavran knihu nečetl a vůbec neví, kam bije. (26.03.2008)

Plnohodnotný film zabalen v nudném obalu, který na mne působil nezáživně a nesmyslně. Myšlenka je výborná ale špatně zpracovaná. Prostě konec by byl na pět, to stoprocentně, začátek na jednu hvězdu a prostředek na 2,5. Možná že je to jen osobní a špatný názor ale na mne to tak působilo. (16.12.2008)

10/10 (19.06.2009)

Nádherný film zasazený do geniálního rámce, který se díky své mnohovrstevnatosti vzpírá, jak bývá u tohoto režiséra zvykem, jednoznačnému uchopení. Stejně jako Stalker, i Tarkovskij ukazuje pouze dveře, vejít již musí každý sám. Já jsem ve filmu viděl zejména kritiku moderní společnosti utíkající před duchovnem, postrádající úctu a pokoru. Spisovatel a Profesor vedou debaty o smyslu svých činností, životů a poslání, o hledání "svých" pravd, které trápí moderního člověka jako máloco, ale jejich duše jsou uzavřené do sebe, jsou prosté víry, tužeb a tedy i naděje, jaké přicházejí při uvědomění si nesamozřejmosti bytí; zdráhají se pohledu do zrcadla, žijí ve vlastní iluzi a subjektivismu. Je to asi zatím nejlepší Tarkovskij, co jsem viděl, nepřišel mi ani tak nudný :-) a měl pro mě zvláštní příchuť vzhledem k tématu, které mi již vzdáleně a pochopitelně na mnohem mělčejší úrovni (rozdíl asi jako mezi Macochou a špuntem od piva) bylo zprostředkováno počítačovou hrou Stalker: Clear Sky. Toto je film o NĚČEM; je smutné, že to dnes musí být vyzdviženo jako nestandardní klad. (17.08.2009)

Tohle zpracování rozhodně nebylo špatné. Strugačtí by se možná divili, kam až dosáhla jejich literární předloha, protože v jejich podání bylo všechno mnohem nejednoznačnější a vlastně se neobjevila zásadní pointa, jen její tušení, nicméně byl jsem potěšen a 85% si tohle filmové zpracování u mě vysloužilo. (23.03.2010)

Půjdu proti proudu, ale ten film je strašná nuda. Jediné, co mě udržovalo při sledování, byla dokonalá kamera. Andrej Tarkovskij byl muž na svém místě, to nepochybně, ale tento film jsem prostě nezkousl. Dvouminutový záběr na 3 špinavé chlápky, kteří prostě sedí, mi přijde tak trochu mrháním filmové pásky. A co konec? No řekněme, vlastně se nic nestalo. Pokud mi někdo vysvětlí pointu (respektive mě utvrdí v mojí teorii), budu za to vděčný. 50%. (10.06.2010)

No doufal jsem ze se za tu dobu neco stane coz se nestalo tudiz ac to bylo napinave tak to rozhodne nevyuzilo svuj potencial (27.10.2010)

Tak okamžite po zhliadnutí tohto filmu som mu dal 4 hviezdy. Neskutočne krásna kamera a prepracované zábery. Žiadny zbytočný strih, využitie potenciálu každej jednotlivej scény. Pomalé dych zrýchľujúce zábery, mrazivá hudba a využívanie aj tichých pasáži. Pri prvom vstupe do Zóny ešte na mňa pôsobila tajomnosť tohto záhadného miesta. Ako však postupujú ďalej, vytrácalo sa to čaro, a dokonca ani ja som už neveril, že by mohla byť Zóna nejaké "zázračné" miesto. Všetci chodili s prepáčením ako posratí a nič sa tam dokopy neudialo (ono by to až tak nevadilo keby tam bolo nejaké napätie), akonáhle však SPOILER dvakrát Spisovateľ vkročí do miesta kde mu stalker zakáže vstúpiť a nič sa mu nestane (teda až na jeho roztrasené kolená a raz na chvíločku spadne na zem) a taktiež keď sa Profesor vrátil po ruksak, čo mu Stalker zakázal a ako zázrak žil, tak som prestával cítiť to napätie - vynikajúco vystavané napätie sa tým zbúralo - každý rušil zákazy a nikdy sa mu nič nestalo - čiže nakoniec to vyzeralo ako keď sa deti hrajú na lúke, tváriac sa, že sa nachádzajú na nadpozemskom území a snažia sa chodiť v "zaujímavých" obrazcoch, pretože len ten chodníček je ten správny kde sa im nič nestane. KONIEC SPOILERA. Avšak poprieť umelecké dielo sa nedalo. Ale akonáhle som si v noci lahol do postele, až vtedy na mňa prišlo to čaro filmu. Až vtedy začínate cítiť Zónu, tú nadprirodzenosť. Pred spaním sa mi zrazu vynorovali jednotlivé obrazy zo zóny, hudba, prerušovaná tichom. A až vtedy som to začal chápať/nechápať. Až vtedy pocítite to mrazenie nadprirodzena Zóny. Jenoducho až po chvíľke "oddychu" od filmu som pocítil to čaro a až po čase sa Vám začne ten film javiť v jasnejších(alebo skôr temnejších - avšak dych vyrážajúcich) súvislostiach. Takže po tomto "prezretí" dávam 5 hviezd. Fakt je to film ktorý má čo povedať a v Holywoode by sa mohli trochu priučiť kumštu. Už sa teším keď si ten film pozriem znova. Vivat Tarkovskij ! :) (21.03.2011)

Lepší hořké štěstí, než prázdný život. (30.04.2011)

Asi půl roku zpátky jsem zjistil, že existuje sovětský film, co je v žebříčku nejlepších filmů na CSFD. Půl roku mi trvalo, než jsem se odvážil na něj podívat. A můžu říct, že to stálo za to. Samozřejmě, že stopáž je těžce přepálená, jak úvod, tak závěr by snesl výraznější zkrácení a celková délka by mohla klesnout o hodinu... Většina komentujících zde uvádí, že neví o čem to bylo... já to zhruba vím ... nebo tedy alespoň mám teorii :) Podle mě ten film vůbec není o nějaké Zóně, nějaké Komnatě... ten film je o víře. O Bohu. Vůbec nevím, jak něco takového mohlo projít rukou cenzora v SSSR, ale asi to nepochopil ani on... Při citování Apokalypsy mi mrazilo v zádech, stejně jako v některých zvlášť atmosferických záběrech. Některé záběry ale byly samozřejmě délkově hodně přehnaný... Navíc jsem si po celou dobu připadal, jako kdybych Stalkera napsal sám, až takovou paralelu mezi Stalkerem a svojí povídkovou tvorbou jsem cítil...! Ať již jsou to nepojmenované postavy, nejasnost okolo původu Zóny, nejasnosti okolo Zóny samotné (všimli jste si, že ač Stalker pořád mluví o tom, že když se poruší pravidla, Zóna vás vytrestá, ale když je někdo poruší, nic se nestane?), myšlenka někde úplně jinde. Sám si teď připadám jako plagiátor, protože v jedné mé rozepsané povídce je místo s jednoduchým názvem Zóna, které jsem sice napsal dřív, než jsem vůbec věděl o tomto filmu, ale to mě neomlouvá. Vždyť k čemu je spisovateli genialita? Spisovatel musí sobě i ostatním dokazovat, že za něco stojí, a to dokazuje právě tím psaním. Geniální člověk nemusí psát. Nebude psát. Nechci být geniální. A po nějakou delší dobu nechci vůbec nic. Stalker mě dostal do kolen. Na nějaký další film Tarkovského se podívám, ale asi to bude chtít dalšího půl roku pauzu. (21.05.2011)

Dovolím si drobný postřeh. Ti ze zdejších uživatelů, kteří četli knižní předlohu Piknik u cesty, se o Stalkerovi často vyjadřují značně kriticky. A právě tito uživatelé dokážou nejlépe zhodnotit Stalkera po obsahové stránce. Tři hvězdičky za atmosféru, víc ze mě nedostanete. Intelektuálům přeji příjemnou zábavu při meditování nad hlubokými filozofickými otázkami. Ale ruku na srdce, opravdu Vás film přivedl ke hlubšímu zamyšlení? A o čem? (11.05.2012)