Andrej Rublev
Andrej Rubljov
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Réžia:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrajú:
Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Bolot Bejšenalijev, Nikolaj Burljajev, Jurij Nikulin, Rolan Bykov, Dmitrij Orlovskij, Michail Kononov (viac)Obsahy(1)
Historická freska zachytáva niekoľko epizód zo života maliara ikon Andreja Rubľova. Prostredníctvom portrétu tohto génia podáva pôsobivý obraz ruskej spoločnosti v 15. storočí, v období poznačenom tatárskymi vpádmi, náboženským dogmatizmom a epidémiami. Mierny a citlivý Andrej Rubľov je svedkom búrlivých udalostí drancovania a napokon aj víťazstva nad tatárskou Zlatou Hordou. Sám však nedokáže vo svete poznačenom surovosťou a utrpením tvoriť a tak sa rozhodne pre sľub mlčania. Film je pôsobivou reflexiou o zmysle a význame umeleckej tvorby, o konfrontácii umelca a reality. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (251)
Tarkovskij je Umelec a tak špecifický, že nemáte problém jeho diela identifikovať. Mám jeho filmy fest rád (hoci musíte mať na ne náladu, nedajú sa pozarať "vždy") a tri a pol hodinový director´s cut Andreja Rubleva sa k nim bez problémov zaradí. Scenár z dielne Majstra a jeho spolužiaka, vtedy ešte "hollywoodom neskazeného", Andreia Konchalovskeho nás v ôsmych kapitolách prevedie životom ruského maliara ikon Rubleva. Hoci je tento film najepickejší Tarkovskij, typické snové pasáže, dlhé zábery spolu s nápaditou kamerou ostali zachované spolu s filozofickou rovinou a geniálnymi myšlienkami. Komentár píšem tri dni po produkcii a Rublev vo mne rezonuje doteraz (to vlastne platí o všetkých Tarkovského dielach čo som vzhliadol:).Andrei Rublev je skrátka ďalší kvalitný umelecký zážitok, krutá mozaika života v Rusku v 15-tom storočí, sfilmovaná lyricko-epická báseň. A ten záverečný prechod do farby a ukážka skutočných Rublevových diel bol skvelý nápad.... "Boh ti odpustí vždy, ale je podstatné či si odpustíš ty sám".... ()
Ať už díky prostředí středověku nebo otázky hledání boha a smyslu bytí Andrej evokuje Vláčilovu Marketu Lazarovou nebo ještě spíše Bergmanovu Sedmou Pečeť. Hlavní hrdina se proti krutosti okolí také obrňuje vlastním přetransformováním víry. Vyslovuje slib mlčení a přestává dělat to, co bylo dříve jeho posláním a co uměl nejlépe – nechat skrze své dílo k ostatním lidem promlouvat boha. V kontrastu s Rublevovým zahozeným talentem a schopnostmi je mladý zvonař se zbrklou touhou tvořit a také po sobě zanechávat hodnoty. ()
Ohodnocení Andreje Rubleva bylo pro mě jedním z nejrozporuplnějších rozhodnutí, která jsem řešil po zhlédnutí filmu. Na jednu stranu jde o neuvěřitelně rozvleklý film s obrovsky přetaženou stopáží, který by se dal zkrátit na polovic. Na druhou stranu lze z tohoto díla cítit jisté poselství a rozmáchlost, což dokáže málokterý divák pochytit (já se řadím do té početnější skupiny, která film viděla a nepochopila). Kdybych měl převyprávět děj snímku, tak bych s tím měl značné problémy - Andrej Rublev, příroda, kostel, malby, Tataři, odlévání zvonu (což byla nejlepší část filmu), ... Asi jsem filmový barbar, ale nemůžu ohodnotit Rubleva plným počtem, a vlastně ani čistými 4*, protože když si to všechno srovnám v hlavě, tak mi z toho vyjde tak 70%. Zkrátka film, u něhož chápu to vysoké hodnocení, ke kterému se však přiklonit nemohu. ()
Pane Bože, ja som práve dopozeral Director's cut: 205 min. To bolo ako Marketa Lazarová + trištvrte hodina! Prirovnávam to pretože obidva tieto filmy sú pomenované podľa ich postavy ktorá vôbec nie je nijak zvlášť významná. A tiež sú lyrické a epické zároveň. A ubíjajúce! A ja neviem prečo, ale striedajú sa tam veľlké myšlienky a malé činy, ktorých je priveľa. Obával som sa, že po Stalkerovi si ďalším (aj keď skorším) Tarkovskeho filmom pokazím ilúzie o režisérovi, ale čakal som niečo zmysluplnejšie. No jediné na čo som po dopozeraní Rubľova prišiel je, že život mi nikdy pred očami neprebehne rýchlo... Samozrejme vždy je tu možnosť, že je chyba vo mne. - Film vyvolávajúci asketické pocity. - ()
Tenhle film je jako mnohostěn s mnoha ploškami a mozaikami, pokud se díváme zblízka, ale pořád jde o jedno těleso, pokud poodstoupíme. Tarkovský zpracovává mnohovrstevnou duši nejen Rubleva, ale celé Rusi, vše, čím si v té době procházela, s přesahy do jeho aktuální doby, s mnoha úvahami na téma dobra a zla, aniž by soudil a diváka nutil zaujmout nějaké stanovisko (to dnes taky málokdo dokáže) - a když nám nabídne všechny podle něho potřebné střípky, poodstoupí a ukáže výsledek - ikony. A mne až zamrazí. Navíc je tím přidán další kontrast k doposud černobílému zobrazení. Mimochodem, scény s odléváním zvonu jsou fantastické, a když se u nás na vesnici zavěšoval nový zvon do věže kostela, díval jsem se na něj zcela jinak, než jako na obyčejný kus kovu. --- Historicko-filozofická freska Andreje Tarkovského o jednom z nejzajímavějších mnichů a potažmo malířů ikon ruské historie. Umělecký a vizuálně nabitý, tříhodinový film. DVD: Pokud jde o bonusy, tak na 1. disku najdeme položky Marina Tarkovská o Andreji Tarkovském (2:01), filmografie tří tvůrců a čtyř herců a fotogalerii, na 2. disku pak Z natáčení (5:17), rozhovor s Jurijem Nazarovem (4:27), filmografie sedmi herců a scenáristy a rovněž fotogalerii. Plus nějaké skryté trailery, o nichž příště. Jinak všechny dokumenty mají titulky. ()
For ME 91% ()
Viděno v 205 minutové verzi. Obvykle nemám rád filmy takové délky, protože nedokáží naplnit smysluplně děj a nuda se dostaví v závěsu. Andrey Rublyov je jedna ze světlých výjimek a i když příběh je prostý, film jsem sledoval se zájmem. Děj je rozdělen do několika na sebe navazujících segmentů. Hlavním hrdinou je mnich Andrey, který se vydává do Moskvy malovat vnitřní prostory kostela. Tady se toho moc nestane, většinou se mluví o náboženství a o životu. V dalších částech jde ale cítit, jak moc Tarkovskij vyspěl jako filmař. Jeho dosavadní filmy byly spíše o několika málo lidech a kulisy nehrály větší roli. V prostřední části jsem měl naopak pocit, jako bych sledovat zrod velkofilmů, tak krásně je natočen nájezd Tatarů na ruské městečko. Syrové, reálné, atmosferické. Někdy máte pocit, že nebylo moc dbáno na to, jestli se někdo zraní nebo ne. Následuje krátká část s Andreyem, který se zavázal slibem mlčenlivosti poté, co zabil jednoho z nájezdníků. Poslední část věnovaná stavění zvonu už s předchozím dějem souvisí minimálně. Atmosférou a svým pojetím mi film hodně připomínal díla Ingmara Bergmana. ()
Ako je možné, že viac ako dvetisíc užívateľov ohodnotí tento veľkofilm a nikto si nevšimne, že sa tu vôbec nespomína herec Ivan Lapikov, ktorý stvárnil postavu Kirila? Nemožno ho nájsť ani v databáze hercov na čsfd a to hral v napríklad v Bratoch Karamazových, ďalej vo filmoch Sergeja Fiodoroviča Bondarčuka, či jeho mentora Sergeja Gerasimova. ()
taky vas vzdycky pri prochazkach nedalekym vladimirem zajimalo, kdo tak krasne vymaloval zdejsi katedralu? mistr se jmenoval andrej rublev a ne, neni to ten chlapik s kapuci a kapsaci, co se nam smeje do objektivu. andrej rublev to ma totiz uz nejaky ten patek za sebou a tato horka novinka znameho bolivijskeho rezisera espinozy pojednava o jeho zivote. pravda, o rublevovi se nedozvite zhola nic, vetsinu casu mate co delat, abyste ho rozeznali od ostatnich muziku, ale ma to atmosferu. coz `de. ()
Film je sice celkem dlouhý a místy by člověku mohl přijít i nudný, ale vtom na vás zaútočí scéna, kterou byste nečekali. Už od začátku je jasné, že je to nevšední dílo a když se vydržíte koukat až do nájezdu tatarů, nebudete litovat. Ten je jednak neskutečně brutální a mrazivý, ale hlavně, po něm už nepřijde ani chvilka nudy. Alespoň já se lépe soustředil ve druhé půli. Je to skvělý film a vyobrazení středověku snad nikde nedopadlo lépe. ()
Na rovinu říkám, že filmy s podobným tématem jsem nikdy nevyhledával, nevyhledávám a pravděpodobně ani vyhledávat nebudu. Lákadlem pro mě bylo hlavně jméno Andreje Tarkovského. Po první kapitole jsem jen nechápavě pozvedl obočí a po druhé kapitole jsem si říkal, že to asi opravdu nepůjde. Nenechal jsem se ale odradit, ikdyž určitý dluh Tarkovského vůči mě, jako divákovi, jsem cítil neustále. Vše se začalo lámat až od začátku druhé části, která byla (alespoň pro mě) daleko srozumitelnější a stravitelnější. Začal jsem vnímat atmosféru, různé souvislosti a myšlenkové pochody některých postav. Pochopil jsem, že Andrej Rublev je zde vylíčen jako pozorovatel a někdy i přímý účastník událostí, které zmítaly chladným a rozráceným Ruskem na počátku 15. století. První část jsem končil s pocitem nenaplněnosti, druhou s pocitem spokojenosti a částečné satisfakce a jsem opravdu upřímně rád za tuto další netradiční filmovou zkušenost a to i přesto, že podruhé bych to už vidět nemusel. ()
První významný Tarkovského film a můj hluboký divácký zážitek. Obrazy ze staré Rusi, syrové, kruté a zároveň produchovnělé a krásné. Můj vztah k ruské kultuře si prošel cestu od přesudků a naprostého odmítání všeho ruského vo vremja socializma, až po obdiv a niterný vztah k ruskému historickému, literárnímu i filmovému odkazu v čase dospělosti. ()
Film, ktorý musel vzniknúť. Tento opus zaistil Tarkovskému status jedného z natalentovanejších režisérov všetkých čias. Jeho filmy sa dodnes rozoberajú, dennodenne si nachádzajú ďalších a ďalších fanúšikov a hlavne sú nadčasové. Nestrácajú nič so svojej sily, alebo výpovednej hodnoty a tým sa stávajú klenotom svetovej kinematografie. Tarkovskij a horizontálne snímanie obrazu, vťahuje diváka do deja a do sveta, ktorý je pútavý, drsný, ktorý je plný duchovna a podobenstiev. V tomto svete sa hľadá talent, viera, očisťujú sa tu hriechy a zároveň sa hriechy páchajú, je tu vojna, je tu zrada a je tu priateľstvo a láska. Tento mix rôznych scén, žánrov a obrazov je nasnímaný a pospájaný s takou neuveriteľnou ľahkosťou až to človeku vyráža dych - dôkazom sú niektoré naozaj podarené scény - od úvodu.. pohanský sviatok, rozpravu s mŕtvym grékom... a ďalšie. Jedná sa o silný emotívny a intelektuálny zážitok, ktorý sa rozhodne oplatí vidieť. Toto sa prosím pekne nazýva filmová dokonalosť. ()
(Director´s cut) Film asketický až do morku kosti. ()
Na druhé shlédnutí dotek dokonalosti génia. Posouvám do TOP 10 a mrzí mě, že je tento film v rámci světové kinematografie trochu neprávem upozaděn... 9/10 ()
Poprvé jsem Andreje Rubleva viděl ve středoškolském filmovém klubu, nepochopil z něj vůbec nic, málem u něj umřel nudou a ohodnotil ho 2*. Teď asi po pěti letech jsem se konečně odhodlal k jeho opětovnému zhlédnutí a vše trochu přehodnotil. Film je po všech stránkách úžasně natočený, což jsem tehdy nedokázal ocenit a konečně mi byl docela srozumitelný (rozhodně ne úplně, ale to asi nemůže být nikomu). Jediné, co bych mu dnes vytkl, jsou rádoby všeobecně platná humanistická poselství a vznosné otřepané fráze. Některé věty, které sám Rublev pronáší, působí hodně trapně a pouze efektně, ale vůbec ne realisticky. Vyznění filmu to pak spíš škodí, protože se Tarkovskij snaží zobecnit smysl filmu a usnadnit tak divákovi jeho pochopení. To by si však měl divák najít sám. ()
Když se v tom zrovna "filozoficky" nemluvilo, měl jsem velkej problém u toho vydržet. A opravdu, nevydržel jsem, v asi 130 minutě jsem odpad. Takovýhle vyloženě subjektivní a příšerně rozmáchlý režisérský vize mně přijdou svým způsobem hodně egocentrický (holt, co se potlačuje, vyvře někde jinde s o to větší silou), páč autor vytváří SVOJE vidění toho a toho, ale jak u toho sakra máme vydržet my, který o tom JEHO vidění nemáme nejmenší šajnu. Takový cestě brání v přístupnosti právě epičnost, která je v dnešním dynamickém pojetí filmu hodně archaickou záležitostí, k jejíž akceptaci mně chyběj nervy. ()
Film plynoucí tak pomalu, že téměř stojí na místě, chtělo by se říct. Ve skutečnosti ale je třeba jen přijmout pravidla hry a adaptovat se na tempo, pak si lze Rubleva vychutnat. Mám ale velké pochybnosti o tom, zda je Andrej Rublev vrcholně transcendentním snímkem, jak se o něm často říká. Vlastně jsem po dokoukání intenzivně přemýšlel o tom, zda je transcendentno ve filmu možné. Pokud ano, jsou to pro mě spíše takové snímky jako Sokurovův Faust nebo Odpolední osidla Mayi Deren, které se aktivně brání vyložení, filmy kontemplativní, zneklidňující nebo zpracovávající např. mýtus všednosti. Sám Tarkovskij mluvil o svém díle často v souvislosti s poezií, která z podstaty na transcendenci stojí. Ovšem i v ní dochází k přesahování pouze u některých konkrétních básní nebo druhů poezie (žánrů, chcete-li), které nám ukají nějakou fasetu reality v nečekaném nasvícení a nutí nás se s ní vyrovnávat. U Tarkovského tento moment příliš nevnímám. Nutí mě přemýšlet, ale jeho filmy mě neučí nově vidět. Přesto se přidávám k těm, kteří Rubleva považují za režisérův životní majstrštyk (přičemž velký podíl na tom má kamera Vadima Jusova). ()
Nejdokonalejší filmová báseň Andreje Tarkovského. Syrová, depresivní a náročná. Každý záběr a každá věta má svůj význam a symbol. Andrej Rublev ve mne zraje jak víno - je čím dál tím lepší a lepší. Právem je na listině nejvýznamnějších filmů historie. ()
Neobyčajný film, veľmi rozporuplný film, z ktorého som uchvátený nebol, ale podáva pohľad na staré časy veľmi realisticky a bez prikrášľovania, priam až drsne. Je to dĺžkou úmorný film, čo je pre mňa veľká chyba, nie je pre bežného diváka, ale to, ako som ho zvládal svedčí, že asi obyčajný už nie som. Obrazovo to excelentné nie je z môjho pohľadu, ale to, že sa s ním vyhrali bolo zjavné. Hudobne je to slabé, až nijaké, ale ani o to tu veľmi nešlo. Je to určitý experiment, ktorý sa ani za životopisný film nedá označiť. Oceňujem v ňom snahu o niečo iné, napríklad obsadením do hlavnej postavy niekým novým. Je to film, ktorý sa nedá zaradiť do hlavného prúdu, je to umelecký film, priam až poetický, ktorý ma oslovil mnohými dialógmi, úvahami, myšlienkami, ale preto, že som ubitý úmornou dĺžkou filmu si na ne nespomínam, snáď si na ne spomeniem neskôr, lebo viem, že to boli také, na ktoré by som nerád zabudol a niekedy si ich pripomenul. Pri scéne, kde ruská žena podľahne kúzlu cudzincov, ktorí jej ponúkajú živobytie, bohatstvo a ona s nimi odíde, som si uvedomil, že to má nadčasovú hodnotu, akoby to bolo dnes. Taktiež, keď hlavný hrdina chce tvoriť niečo pozitívne, originálne, ale ešte nevie čo, ale nie len určené, chce byť sám sebou a preto sa mu rozpadá skupina, bolo niečím ďalším podnetným a hlbokým. Taktiež súboj duchovna a telesna, keď ho láka pozemský pohanský animizmus a on si pre svoju vieru následne pri mnohých situáciách veľa vytrpí, dokonca si dáva sám tvrdé pokánie, proste drsnosť sveta a jeho duchovno akoby sa rozchádzali. Zaujímavou scénou bolo pre mňa aj neuspokojenie sa pri kopaní hliny. Film má v sebe zradu, vojnu, zbojníctvo, choroby, boj o moc, technický a duchovný vývoj a rozvoj, čo mi pripomenulo až moderné filmy o Bátoryčke, či legendu o lietajúcom Cypriánovi, práve tá akoby vzducholoď, či balón a sľub mlčanlivosti s tým mali dosť spoločné. Ak chcete skúsiť niečo nové a vidieť dielo, kde trvanie filmu, obraz, hudba a mnohé iné veci ustupujú umeniu, ak ste schopní pre hlbší zážitok odpustiť chyby, experimentovaniu hovoríte áno a máte dosť času, ste niekde na dovolenke, máte kľud, možnosť premýšľať, nie ste unavení na spánok, tak po tomto siahnite, je to bezpochyby rozporuplné a nie každému to sadne. Ja viem, že s Tarkovského dielami ako aj s dielami iných experimentátorov ako Kurosawa, von Trier, Woody Allen a inými budem mať problém, s mnohými sa nestotožním, mnohé nepochopím, mnohé mi budú protivné a iné budú pre mňa grandiózne, ale tak to už u umelcov býva a ak niekto so všetkým u mňa uspeje budem rád, lebo zabehnuté koľaje, ktoré často nikam nevedú, nebývajú vždy pre ma to pravé orechové. Navyše tento film vysoko umelecky ocenil Vatikán za pontifikátu Jána Pavla II, je mimoriadne duchovný, hľadá odpovede vo vyšších hodnotách a robí ho vnútorne silným. Je vidieť, že napriek úmornosti to má v sebe veľa zaujímavých scén, stavia skôr na rečiach, svojom obsahu, poukazuje na obdobie temna a dáva na záver svetielko nádeje. Tentokrát ma to v istom zmysle oslovilo, napriek tomu, že to u mňa je na rozhraní troch a štyroch hviezd, ale vnútro, inšpirácie a podnety to predsa zachránili. Je to pre tých, ktorí hľadajú vo filme niečo viac, ale opakujem, ak tomu neodpustíte rozpory so zabehnutými koľajami, nenastavíte sa trocha inak, môže to byť pre vás utrpenie a sklamanie. Povedzme, že je to film tak trochu inak, historická poetická dráma so psychológiou, ktorú v nej musíte nájsť. Je to akoby o hľadaní zmyslu v živote, ale viete márnosť nad márnosť. () (menej) (viac)