Dôstojník a špión

Vypadá to jako béčková varianta obrazů Auguste Renoira a filmu s Jeanem Renoirem s těžkými kusy viktoriánského nábytku. Jako by to režíroval nějaký filmový znásilňovač. Ale Dreyfus má něco současného a má co říct i světu ve kterém žijeme. Polanski fakta z encyklopedie ilustruje pozorně, ale vlekle a s řadou zbytečností. Polanski dostal za film cenu rancouzské filmové akademie Cesar za pečlivost, důkladnost, důslednost dobové patiny, za politickou korektnost, za pozornost cizince vůči dějinám země, jež mu poskytla azyl. Ve filmu je polopaticky zdůrazňovaný antisemitimus – „Římané házeli lvům křesťany, my židy“, nanicovatá role Picquartovy milenky, již pochopitelně hraje režisérova manželka Emmanuelle Seignerová, i bezúčelné střídání časových rovin. Naopak účinkuje kresba prostředí od salonů po špeluňku, kde sídlí špionážní úřad, a také metodika vyšetřování, která mnohdy připomene seriál Dobrodružství kriminalistiky. Ovšem točí se vesměs kolem dopisů, což není zrovna strhující rekvizita, zvláště když se připočte úporná snaha, aby si vydatně „zahrál“ každý útržek papíru, každý klíč od dveří či od trezoru. Snímek Žaluji! je prostě hodně procedurální, konverzační a konvenční včetně stavby: jednu hodinu Picquart odhaluje pravdu, druhou hodinu se ji snaží zveřejnit navzdory odporu svých nadřízených, kteří se obávají blamáže. Aneb historické Tři dny Kondora, nicméně bez akce, bez tajemství a bez diváckých sympatií pro osamělého pěšáka čelícího spiknutí mocných. Jean Dujardin v hlavní roli zosobňuje až příliš hrdinský typ fešného oficíra, jediného spravedlivého mezi zaprodanci. Louis Garrel coby Dreyfus má zas poměrně málo prostoru a ostatní herci jen vyplňují příslušná políčka v modelové partii. Teprve zručně inscenované soudní divadlo vnese do akademické podívané vzrušení a napětí, zatímco vnější efekty v podobě šermířského souboje nebo digitální bouře nad Ďábelským ostrovem vyznívají uměle. Ještěže finální setkání obou klíčových mužů má pěknou pointu. Ale v tak popisném pojetí mohl Dreyfusovu aféru natočit kdokoli. Kdyby do případu nevinné justiční oběti zkusil Polanski propašovat paralelu s vlastním osudem „štvance“, byť sám se k vině za znásilnění nezletilé dívky přiznal, měl by film Žaluji! alespoň příchuť provokace. (22.04.2020)

„Dôstojník a špión” , snáď do úplne najmenších detailov "rozpitváva" známu aféru Alfreda Dreyfusa z konca 19. storočia, išlo o kapitána 14. delostreleckého pluku, stážistu generálneho štábu armády, ktorého vojenský súd uznal vinným z velezrady, za čo ho následne odsúdili k doživotnému väzeniu, následne ho deportovali i degradovali, až ho nakoniec vyhnali na ďaleké, Diabolské ostrovy. Za všetkým treba hľadať i príčinu, ktorá bola tentokrát sfalšovaná a zmanipulovaná, zároveň, že v podstate sa jednalo o neospravediteľný, justičný omyl najhrubšieho zrna, a o to väčší dôvod, aby sa do tejto kauzy obul aj človek, ktorý i napriek tomu, že stál pôvodne na opačnej strane barikády, chce docieliť spravodlivého procesu, pričom samí generáli a všelijakí, skazení plukovníci, mu iba neustále podkopávajú kolená, ale Georges Picquart je našťastie neoblomný, a tak sa hádam dočkáme konečnej nápravy... ? Ruku k dielu priložil i taký predstaviteľ naturalizmu, Émile Zola, za čo bol i on nenávidený francúzskym ľudom. / A možno tiež kontroverzný režisér Roman Polanski sa o tom rozhodne nakrútiť pôsobivý, dobovo štylizovaný snímok, a to len preto, aby ospravedlnil svoje dávne prehrešky z minulosti ? Síce netvrdím, že je tomu tak na plných 100 %, no navzdory tomu, pôsobila jeho novinka akosi neucelene, neprehľadne a trochu chaoticky, čo len podtrhuje, že kvantum rôznorodých, vedľajších postáv v obsahu filmu, v ktorých sa vyznať, bolo asi absolútne nemožné ? Po čase som sa začal v deji mierne strácať. Množstvo nominácii na Césara značí samotný záujem filmovej Akadémie, kde 3 z nich sa dokonca premenili na celkový úspech, keď dve z nich sú dokonca pre Romana ? Polanski je z časti určite strašne prešibaný, že mu to v krajine galského kohúta zhltnú i s navijákom, trebárs, ak sa aj my dokážeme odosobniť okolo kontroverzie Romana P. , môže to byť nakoniec celkom prospešné ? Skúsme sa pozerať na film čisto iba objektívnym pohľadom bez toho, aby sme vôbec rozmýšľali, kto ho vlastne režíroval, vtedy má čo ponúknuť ? Dujardin bol vskutku naozaj excelentný, alebo tu účinkuje i skvelá plejáda francúzskych hercov ! Ak sa dokážete viac sústrediť, môžete byť priam nadšení, ale ja som to zjavne nedokázal ! PS: Nenašiel som jedinú postavu, ktorá by nemala "moustache" , skrátka, zrejme to patrilo do danej doby, len toľko pre zaujímavosť. (03.09.2020)

Polanski a pro mě tentokrát nepříliš zajímavé téma. Herecky a režijně stále na výborné úrovni. (13.01.2021)

Předně: zoufale mi chyběla hudba. Desplatův štěk v závěru a jeden kankán to opravdu nevytrhli. Pokud by snímek provázela kvalitní hudba, měl by mnohem lepší spád a jiskru, čili tento tah Polanského za originální nepokládám. Jinak se jedná o výborně natočený, pravdivý, doslova šokující příběh, který mě zaujal celý. Dost pasáží mě vytáčelo až hrůza a vstoupit po tom všem zpět do armády, to snad nezasluhuje obdiv, nýbrž svěrací kazajku. Obsazení výborné- Dujardin je rolls royce a Garella vidím vždycky ráda, výprava, kamera, špionáže, intriky, justiční omyl, antisemitismus, neúcta k člověku, k dílu, ke spravedlnosti, proti tomu smysl pro čest a pravdu, vše pečlivě naváženo a postupně přidáváno do bublajícího kotle se zkostnatělou justicí, zaprděnou armádou, prospěchářstvím, odstraňováním nepohodlných, okořeněno jediným osobním setkáním pachuti všelijaké a přisoleno Zolovým fenomenálním novinovým článkem Žaluji!. Polanski si tímto kusem ostudu jistě neuřízl, ale maličko tomu chybělo a mohli jsme se tady rozplývat nad peckovním filmem. (28.04.2020)

Tak jen doufejme, že tenhle film nebude jednou v budoucnu něčím podobným, jako Renoirova "Velká iluze". (09.05.2021)

Ve chvílích, kdy se podplukovník Picquart snaží přesvědčit své nadřízené o Dreyfusově nevině, může divák jen bezmocně skřípat zuby. Totéž platí i o sekvencích ze soudní síně a u ukázkách, kam až snaha o prosazení spravedlnosti hlavního hrdinu dovedla. Nicméně pokud jde o samotné vyšetřování či chvíle z Picquartova osobního života, tak film trochu ztrácí a taktéž bych ocenil více prostoru pro Dreyfuse a jeho rodinu. Na to, že právě Dreyfus je styčným bodem celého filmu, je ho tu na můj vkus strašně málo. Každopádně slušná práce a člověku ten tupý antisemitismus, se kterým se ostatně setkáváme i dnes, prostě nejde na rozum. 75% (17.05.2020)

Nikam nespěchající starosvětsky natočený snímek podle skutečných událostí o Dreyfusově aféře z předválečné Francie, kdy byl díky všudypřítomnému antisemitismu neprávem obviněn z velezrady člen francouzské armády židovského původu - Alfréd Dreyfus. Roman Polanski je zkušený režisér a zde to krásně demonstruje. Je to výborně natočené a přesně obsazené dobové drama s nádhernými kostými. Je evidentní, že je to téma, které je Polanskému bezesporu blízké (byť je dosti podobné Zločinu v Polné). Jen je škoda, že je to místy až moc sterilní a odtažité. Také tomu tak úplně nesvědčí nelineární vyprávění. Prostě takový Motýlek v Paříži. Jde vidět, že “demokracie” měla a stálé má své mouchy, proto je třeba mít tyto příběhy neustálé na paměti. Bohužel se příběhu nedaří dostatečně se zarýt pod kůži, přestože na to potenciál jednoznačně má, proto jen 7/10. (22.01.2021)

Precizní drama divadelního střihu, které pomalu nabírá na obrátkách, až ve finále létají od kotle jiskry vášně a rozhořčení. Ve hře je nevina, čest, věčný antisemitismus, prohnilý establishment, ale i naděje... a le lieutenant-colonel Picquart je ve své cestě za spravedlností neochvějný. Pařížské scény jako by Zolovi přes rameno skicovali Monet s Toulouse-Lautrecem. 87letý Polanski je ale drží v lati - a to i dnes už nezvyklým, neširokoúhlým formátem. Obraz doby nám vytvořil dokonalý, ale chce, abychom se soustředili a zbytečně se nerozptylovali! Akorát ta Emmanuelle mi přišla nějaká zdrogovaná... (a ano, pořád v sobě má tu divnou kočku z Hořkého měsíce a 48 hodin). Na druhou stranu, tenkrát jel absint, možná tedy jen umně ztvárnila další problém doby. Placatku něčeho ostřejšího v tajné kapse ve spodničkách totiž tenkrát manželky a milenky potřebovaly. Páni důstojnící si střihli duel, ony leda tak mašli... na honzíka. (03.10.2020)

Troufám si tvrdit, že v různých žebříčcích nejlepších filmů za rok 2020 se tenhle film objevuje zcela právem. Pro tentokrát všechen respekt Romanu Polanskému, jemuž se lišácky povedlo, že jsem se u tohoto více než sto let starého, notoricky známého příběhu ohromné křivdy ještě jednou opravdicky pohoršil. Kvituji, že je film vyprávěn z perspektivy plukovníka (?, ve vojenských hodnostech se skutečně nevyznám) Picquarta. Bolestnější než nespravedlivé odsouzení je, když je tupen hlas svědomí, když jsou umlčováni pomáhači spravedlnosti (tehdy již není bezpráví výjimkou z pravidla, nýbrž obecnou normou). 80% (08.01.2021)

Historicky velmi poučný film, protože stále platí, jak snadno jsme manipulovatelní. Dobře natočeno, žádné módní filmařské výstřelky. (09.05.2021)

Zcela nepolíben zobrazovanými dějinnými událostmi jsem si tuhle kníratou dobovou parádu užil jako už dlouho nic. Co tam máš dál, Romane? (17.09.2021)

"Římané předhazovali lvům křesťany, my jim předhazujeme Židy. Tomu říkám pokrok." Polanskiho pohled na jeden z nejznámějších politických skandálů své doby je bohužel natočen velmi sterilně, klasicky (což není pochvala), s důrazem spíše na věrné vylíčení události než na nějakou uměleckou licenci. Vyprávění dostává větší spád až přibližně v poslední třetině filmu, která je věnována soudnímu přelíčení a následkům Zolova článku v novinách. Precizní výprava, kostýmy a slušné, ale nijak ohromující herecké výkony si tak zaslouží jenom průměrné hodnocení. (29.09.2020)

RECENZE: Žaluji! je solidní drama. Jen ničím nepřekvapí. Herec Jean Dujardin představuje ve filmu postavu Georgese Picquarta, francouzského důstojníka, jenž na konci 19. století coby nový šéf kontrašpionážního oddělení v Paříži odhalil zásadní nesrovnalosti v tzv. Dreyfusově aféře a dopomohl k jejímu částečnému vyvrácení. Byť byl podobně jako většina svých kolegů těžkým antisemitou, jako jeden z mála dokázal pevně bojovat za pravdu a spravedlnost, navzdory okolo sebe stahujícím se mračnům. Čím méně toho budete o případu Dreyfus vědět, tím více si film Žaluji! užijete. Zachází totiž občas až do doslovné popisnosti. Roman Polanski je filmař, jehož filmy z podstaty nenudí a obvykle se vyznačují jistou mírou provokace, výstřednosti a intenzity. Ano, natočil už silnější díla (Pianista, Čínská čtvrť) a rozhodně provokativnější (Hořký měsíc). Žaluji! příliš neprovokuje - když si tedy odmyslíme pravdivě vypovídající pohled na francouzský národ - a vyprávění se oproti jiným režisérovým filmům drží v duchu poctivé historické rekonstrukce s minimem zvratů a překvapení. Polanski našel v příběhu Alfreda Dreyfuse prvky vlastního života ve vyhnanství. Této zajímavé a vášně budící paralely však nedokázal pořádně využít a spíše ji utnul. Celkově pak Žaluji! budí dojem, že sedmaosmdesátiletý režisér "na útěku" je už z věčného skrývání se před světem trochu unavený; po všem, co prožil, na to má ovšem nárok. Jaká škoda, že tento snímek nenatočil v době své pozdní slávy, např. po zisku Oscara za Pianistu, kdy byl na vrcholu tvůrčích i duševních sil. Můžeme jen doufat, že Žaluji! není Polanského posledním filmovým nadechnutím. Byla by to velká škoda. Žaluji! je nicméně film ve všech ohledech nadprůměrný, zručně odvyprávěný, ve finále vyznívající poměrně univerzálně. Pět procent v hodnocení navíc si režisér zaslouží za úsilí a energii, které náročnému projektu věnoval. Za návštěvu v kině rozhodně stojí. 70% a čtyři hvězdičky. (02.10.2020)

Zhruba první půlka filmu - i vzhledem k tomu, že všichni herci vypadají stejně, takže se divák moc neorientuje - je velmi náročná na pozornost. Ale, když filmu dáte šanci, tak je to vtahující a opravdu žalující. (18.01.2021)

Waw! Rozbeh síce taký vlažný a trochu človek tápal, kto hrá v tom celom akú rolu, ale napokon musím uznať, že to bolo nad moje očakávania. Dreyfusova aféra spôsobila vo Francúzsku poriadne vášne a z prvotne "nevinnej" degradácie vznikol škandál obrovských rozmerov. Niektoré pasáže síce trochu zaváňali lyrizmom, ale celkový efekt sa mi skutočne veľmi páčil. Vynikajúca výprava, kostýmy a celkovo atmosféra konca 19.storočia. Trochu mi v tom celom chýbal aj ten pohľad na druhú stranu planéty, ako sa s touto situáciu vyrovnáva samotný Alfred na Diabolskom ostrove. Mohla by to byť zaujímavá dvojexpozícia :) Každopádne, veľmi solídne! (28.04.2020)

Pro fanoušky knírů a retro uniforem nutnost, naopak si tu na své nepřijde někdo, kdo má rád ženské role s textem. Bavil jsem, uteklo to, ale něco jsem cítil jen v jedné jediné scéně, jinak je to taková sice hezká, ale chladná a odtažitá ilustrace o průběhu dreyfusiády. (01.10.2020)

Velice věrně a též záživně pojaté (spíše) politické drama ze soudní síně, kanceláří a soukromých rozhovorů, primárně z vojenského prostředí. Je až neuvěřitelné, kam tehdejší případ aféry Dreyfus dospěl. Do obhajoby agenta donášejícího cizí mocnosti, aby se v žádném případě nepřišlo na to, že francouzská armáda (která stejně už v té době stála za starou belu, což se pak prokáže u obou světových válek) odsoudila nevinného člověka na doživotí, jen proto, že je žid, a důkazně si to pojistila zfalšovanými dokumenty. Roman Polanski si tuto látku (věřím) nevybral náhodně, sám má zkušenosti z nepravdivých obvinění, a případ aféry Dreyfus mu poskytl ideální výbušný materiál, jak toto bezpráví ventilovat filmovým způsobem. Výsledek na mě působil maximálně důvěryhodně, emotivně a profesionálně v každém záběru. Herecké výkony byly výborné, děj přehledný a spravedlnost nespravedlivá. Je až šokující, že jen pár let po zobrazovaných skutečnostech se obdobný případ vyskytl i v našem prostředí v souvislosti s hilsneriádou, který ale daleko více rezonoval u obecné veřejnosti. U Žaluji! zvedám palec vzhůru a všem milovníkům historických dramat komornějšího rázu, jej doporučuji. Rozhodně neprohloupíte. 80% (02.11.2020)

Film není dokonalý, ale jako Polanského osobní výpověď o světě, kde pojmy jako spravedlnost, čest nebo morálka jsou jen pro srandu králikům, funguje až fyzicky nepříjemně. Tenhle příběh je bohužel v mnoha aspektech bolestně aktuální. A veliké uznání patří Polanskému, že se nebojí jít s kůží na trh... 4,5 (20.04.2020)

Za mě rozhodně skvělé zpracování dreyfusiády. Propojenost obou procesů byl za mě skvělý dějový tah, protože příběh tak dostává úžasný náboj, není tak lineární a schematický. Za celou dobu jsem se akorát nedokázal srovnat s francouzštinou, nějak mi prostě tahá uši. Snímek bych bez problémů zařadil vedle Zločinu v Polné, konec konců oba příběhy mají hodně společného. (21.04.2020)

S přihlédnutím k historické závažnosti přidávám půl hvězdičku, takže ve výsledku ještě čtyři. Když jde člověk proti systému, je to vždycky ohromná odvaha, nicméně si dovedu představit, že film mohl mít o dobrou půlhodinu a patnáct postav méně, to by pak byla jiná jízda. 70% (04.05.2020)