Dôstojník a špión

Obviňuji! je útokem na establishment. Roman Polanski zkušeně sestavuje účet, přizpůsobil si i intimní souvislosti a žaluje. Dreyfusova aféra byla jedním z největších skandálů, polarizujících společnost, však otřásla tou nejzákladnější důvěrou k základnímu uspořádání společnosti. Zneužívání moci má paralely i k aférám moderního věku a jejich podstata tolik dráždí. Ani útok proti establishmentu, ani antisemitismus nejsou v Polanskiho filmové tvorbě novinkou, osobní zkušenosti nezmizí pouhým mávnutím kouzelného proutku, proto není potřeba staříka na každém kandelábru věšet. Roman Polanski řídí útok z pozorovacího stanoviště, trochu potměšile, a trochu vypočítavě směrem k hlavnímu proudu filmové produkce. Provokuje intimitou v souvislostech, přesto nitra nedosáhne a samotný útok cílí na co největší ztráty nepřátelské strany, dynamika a efekt jsou nadřazeny a uhlazeny pro unifikovanou filmařinu moderního věku. Hlavním prostředkem útoku proti zneužívání moci je Marie-Georges Picquart (zajímavý Jean Dujardin), podplukovník, nový šéf vojenské kontrašpionáže a za zásluhy v generálské hodnosti ministr války. Na prvním místě stojí vojenská čest, která dokáže potlačit dokonce i osobní antipatie a také míru poslušnosti ve vojenské hierarchii. Hezká to představa. Hlavní ženskou postavou je Pauline Monnier (šarmantní Emmanuelle Seigner), Picquartova vdaná milenka. Osobní zkušenost si zvykla na potřebu veřejnosti po pikantní frivolnosti a laškovně jitří ovzduší. Významnější postavou je zde Hubert Henry (zajímavý Grégory Gadebois), major a zástupce šéfa vojenské kontrašpionáže. Spravedlnost a pravda, nebo stabilita a výhodnost prebend v zavedených pořádcích, to je věčné dilema zneužívání moci. Důležitou postavou je Alfred Dreyfus (sympatický Louis Garrel), ctižádostivý kapitán generálního štábu, kterému každý ústrk proti své osobě způsobí hromadění krve v mozku a dožaduje se zadostiučinění. Z dalších rolí, zneužívajících tu pozici moci: zástupce náčelníka generálního štábu, generál Charles-Arthur Gonse (Hervé Pierre), ministr války, generál Auguste Mercier (Wladimir Yordanoff), náčelník generálního štábu, generál Raoul Le Mouton de Boisdeffre (Didier Sandre), vedoucí sekce statistiky generálního štábu armády (původní název vojenské kontrarozvědky), plukovník a syfilitik Jean Sandherr (Eric Ruf), ješitný grafologický odborník Alphonse Bertillon (Mathieu Amalric), či zrádce, v bezpečí neschopnosti, kapitán Ferdinand Walsin Esterhazy (Laurent Natrella). Z dalších rolí: proslulý právník a obhájce nevinných Fernand Labori (Melvil Poupaud), Picquartův kamarád a právník Louis Leblois (Vincent Perez), či slavný spisovatel Émile Zola (André Marcon). Film J'accuse - Obviňuji je hodnotný pro své nekompromisní zobrazení zneužívání moci, a to bude většině k nadšenému přijetí stačit. Efektní a pikantní, ale nikoliv úchvatné, nebo poetické. (29.07.2020)

Co mi z toho nejvíc zůstane v paměti bude ta hnusně vypadající kamera. (edit: což byla koukám Sony Venice) (03.10.2020)

Řekněme, že kdyby točit filmy jako "Žaluji" byly odčiněním Polanského za jeho veřejně propírané hříchy, byla by škoda se tomu bránit. Žaluji je věrný historický film, umožní vnoření do Dreyfusovy aféry a vtáhne spolehlivě se skvělými herci a pevnou režisérskou rukou do historické atmosféry. Nejde dál, než kam došly obdobné holyywodské historické snímky a la Formanův Goya nebo Lid vs Larry Flynt nebo i některé televizní snímky jako byl například Hořící keř, tudíž čekat totální bombu se nevyplatí. Jinak ve filmu v pomalém tempu funguje všechno a k tíživé atmosféře taky dojde. Sloučil se i aktuální prožitek s připomínkami na vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou. Za mě díky. (03.07.2020)

Ať už si o Romanu Polanském myslíte cokoliv, rozhodně mu nelze upřít schopnost pevného režijního vedení a jistou inscenační obratnost, což ostatně dokazuje také tímto historickým snímkem J'accuse, který se věnuje nechvalně známé Dreyfusově aféře z konce 19. století. Začátek filmu je sice trochu zdlouhavý, ale pak mě ten skandální příběh o jedné velké soudní nespravedlnosti (vyprávěný z pohledu armádního důstojníka Georgese Picquarta ve skvělém podání Jeana Dujardina) úplně pohltil. Můj celkový zážitek ještě umocnila doprovodná hudba Alexandra Desplata. (80%) (30.03.2023)

Když se řekne "Žaluji", člověku se (samozřejmě kromě samotné oběti Dreyfusovy aféry) vybaví autor onoho slavného článku, francouzský spisovatel Émil Zola. O něm tento zajímavý snímek skoro nevypráví, resp. jej staví spíš do pozadí všeho dění. Pokud se člověk trošku víc seznámí s dějinami této bolestné epizody novodobých francouzských dějin, kdy se na rozdíl od Římanů už nepředhazovali "lvům křesťané ale židé", jistě ten důraz ve vyprávění na postavu plukovníka Picquarta pochopí. Síla Polanského filmu přitom podle mě spočívá v tom, že se snaží v popisu všech těchto událostí vycházet co nejvíce ze skutečných faktů. Snad jen ta Picquartova tajná love story s ženou jednoho z důstojníků francouzského generálního štábu mi přišla trošku fikce. Ale kdo ví...Celkově za mě rozhodně palec nahoru, protože životopisné filmy (ještě k tomu s touto tématikou) mám vysloveně rád. Možná to zpracování je trošku rozvláčnější, ale nějak výrazně mi to nevadilo. (02.10.2020)

Nový Polanskeho film by sme mohli rozdeliť na tri tretiny, z čoho druhá je nepochybne najrozvláčnejšia. Povedal by som až zbytočne. A posledná (spoločne so záverom filmu) jednoznačne najlepšia. Výrazne sa v nej zrýchľuje tempo rozprávania, čo aj napriek veľkému kontrastu s tempom druhej tretiny funguje. Osobne mi ale vadí jedno. A síce neschopnosť Polanskeho využiť pomalšiu a dlhšiu časť filmu tak, aby divák nestrácal medzi kvantom postáv v závere prehľad. Každopádne po technickej stránke ide minimálne za mňa o vydarené dielo s perfektnými hereckými výkonmi. Rozhodoval som sa teda medzi trojicou a štvoricou hviezd. Napokon si myslím, že rozhodol faktor, ktorý bude rozhodujúci aj u mnohých iných divákov. Viete, alebo neviete čosi o Dreyfusovej afére? Ja som teda nevedel... (09.10.2020)

Ano, ono je to těžké. Člověk by měl umět oddělit zrno od plev. Asi jako osobní a kariérní případy. Jako u Jágra nebo Vávry. A zde je Polanski. Člověk, který je snad usvědčený nebo podezřelý ze všeho sexuálně nelegálního, co jen může být. A pak tu máme francouzský film v jeho režii. Film o nespravedlnosti a zadostiučinění. O velmi trnité cestě pravdy, která začalo nešťastně a poté se i skoro z rukou zprostředkovatele dostala do bodu obratu. Jde sice o dlouhý film, ale myslím, že Polanski to s Harrisovým scénářem velmi ladně dávají dohromady. Dávají dohromady úžasný příběh, který velmi záhy začne být přirozeně napínavý, jednoduše srozumitelný a poutavý. A poté už jenom sledujete spojení hrdinů, nějaké klacky pod nohami, které je potřeba přeskákat včetně novinové sekvence, soudu se Zolou a konečného finálního soudu. K tomu s velmi nenápadnou a přeci silnou a strhující hudbou. Celkově přitom tak dobře jednoduše a zároveň sofistikovaně obecně. Sice se člověk jednoduše ztratí mezi retrospekcí a současností, což by se dalo udělat lehce jinak a přehledněji, ale dá se zvyknout. Spolu s dokonalou a bezchybnou Dujardinovou one man show. A to je celkově ten problém. Že film natočil někdo jako Polanski. A je to jeden z nejlepších jeho filmů. Navíc je to jeden z nejlepších filmů minulého roku. Navíc je to asi jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. A to je na tom to sladkotrpké dilema. Jediná škoda, že film je rok starý. Mohl by dost dobře zapadnout do letošního klání filmů. Protože by to z letošní přehlídky sraček byl vlastně masterpiece. (23.09.2020)

Dokonalá forma a výtečné herecké výkony, maximálně autentické a uvěřitelné historické drama. Křivé obvinění a uvěznění je silná věc pro film, ale upozorním, že se jedná víc o komorní umělecký kousek pro náročného diváka, nehledejte zde prvoplánovou zábavu. Jediné, co mě tak trápilo, byla delší stopáž, ostatní je na výbornou. 85 % (30.09.2020)

Smrt Zolovi! Roman Polanski nebyl rychlík ani ve svých nejrujnějších hollywoodských časech; vzpomeňme couvající putování za porozuměním Jakea Gettise, nanejvýš turistický úprk Alfreda před upíry a jízlivý komentář Harrisona Forda k "zuřivosti" svého hrdiny vyjádřené titulem filmu Frantic, jíž on hodnotil spíš jako "umírněné rozrušení". Tohle sadistické zadržení spěchu [vyprávění], metronomická nezrychlitelnost, vzpouzející se návodné simulaci filmové změny tempa v závislosti na situaci, představuje jednu z kvalit, za něž Polanski vděčí za pověst "nudného" filmaře. Není divu, že za hranicí pětaosmdesátky neakceleruje. Žaluji! teče přes kola božích mlýnů jako smůla, která rotaci pohání i zpomaluje zároveň. Bohatství detailů důkladně dokumentované kauzy justičního "omylu" skýtá příležitost k důkladnosti, kterou fiktivní příběhy zákonitě postrádají. Obsedantní (nechápejte mě špatně) hnidopich, lhostejný k nechutnému požadavku odsýpání (vlastní lidem, kteří filmy vlastně nemají rádi), dává tentokrát pojmu důkladnosti úplně nový rozměr v každém myslitelném směru. Film je dokonalým vyjádřením situace, v níž se na nic neděje a zároveň jde všechno šejdrem a přímo do prdele, která tolik připomíná život. Vrcholem této osvícené filmařské přehlíživosti budiž scéna v kostele, v níž nechává Polanski vyčkávat ústředního fízla Pickarda v kostele na příchod konfidentky minimálně reálný čas. Typické je ale i to, že divákovi uvyklému vychutnání jisté střídmé filmařské preciznosti nedává příležitost nudit se. Promyslet, napsat a natočit tenhle film by nejspíš trvalo věky, i kdyby se Polanski nemusel děsit, že ho někde seberou. Dává mu to trochu nadneseně právo tvrdit, co čteme v úvodu filmu: Všechny postavy znázorněné ve filmu jsou skutečné. Jsou takové nikoliv jen s přihlédnutím k historické věrohodnosti. V souladu s celkovým modem operandi je dle mého názoru práce s filmovou hudbou. Polanski, který měl řekněme štěstí na výrazné autory, jejichž projevy nešetřil (Komeda, Goldsmith, Sarde, Morricone, Vangelis, Kilar), nechává svého poslední osobního favorita Alexandrea Desplata promluvit jen párkrát. Když na něj dojde, tento obvykle jemný a hravý komponista, který je doma v poťouchlých retro hrátkách Wese Andersona, se náhle projeví jako francouzské (tedy vkusné) vtělení Hanse Zimmera - jako bití vln Atlantiku o útesy Ďábelského ostrova. Film, který byl natočen, aby mohl být radostně studován. Prosím, prosím, ještě alespoň jeden. (15.07.2021)

Obecně maj u mě větší šanci na úspěch filmy založený na skutečnejch událostech. Určitě to svoji roli hrálo i v tomhle případě. Ale ač jsem matně tušil, díky určitýmu obecnýmu přehledu, co mám, jak se to bude vyvíjet, byl jsem tak po půl hodině filmu napnutej jak struna a to až do konce. I telefon jsem odložil :D Nepřekvapivě je aféra spojená opět s nenávistí k židům. Je děsivý, jak moc je tím světová historie prostoupená. Nezáviděníhodná role důstojníka, který falešné obvinění odhalí a tím se postaví proti rozkazům velitelů a nadřízených mi drásala nitro, protože po celým životě v armádě tohle chtělo extrémní odvahu. Zkrátka a dobře, další dlouho odkládanej film, kde jsem si až posléze všimnul, že jde o film od Romana Polanskiho a s jeho Pianistou je to pro mě zatím, co jsem viděl, to nejlepší. (13.05.2022)

40% (16.06.2021)

Moc věrohodné a přívětivé zpracování historického tématu. Polanski to špatné a škaredé neudělá, to se musí nechat. Nevadilo by mi o půl hodiny méně, ale i ty dvě hodiny se dali s odpovídající gradací zvládnout. Pěkný počin s přínosem historických nových znalostí a informací. Aneb typický příklad jak z malé jiskry a dostatečně silné vůle a pomocí okolností a inteligence zažehnout pořádnou hranici. (24.03.2021)

Je zjavne citelne,ze tento film reziroval Roman Polanski,lebo je to kvalitne natocene,dialogy su na urovni,herci su uplne do pohody,pribeh je to zaujimavy,jednoducho to ma hlavu i patu,cize tato historicka drama si zasluzi dobre hodnotenie...:-) (20.04.2020)

Prvú snáď polhodinu ma fascinovali kostýmy a celkový vizuál. Keď sa to všetko predsa len mierne okukalo, začal ma strhávať dej. Hoci by som bol voči konceptu filmového prepisu beletrie s historickým námetom predbežne opatrný, v tomto prípade musím konštatovať, že sa to podarilo. Na druhej strane, nastavenému tempu rozprávania nebolo možné plnohodnotne dostáť ani len v 132 minútach: takmer samotný záver (pred finálnou scénou) bol podaný skutočne z (nepôvabného) TGV. A pokus zobraziť spoločenskú atmosféru (pálenie Zolových diel a rozbíjanie výloh podnikov židovských majiteľov) bol v filme vystavanom inak na komorných interakciách skôr podivne rušivý než prínosný, akoby sa do snímky nehodil. Dobrý dojem to síce kazí, ale napriek tomu si hovorím: viac takýchto filmov (a podľa možnosti nie s trištvrteročným odstupom od premiéry v krajinách produkcie)! (28.09.2020)

Pekne nastylovaný filmík z obdobia konca 19. storočia, v ktorom minimalisticky exceluje veľmi príjemný Jean Dujardin. Podáva sústredený výkon podporený skvele vykresleným charakterom armádneho funkcionára, ktorý armádu miluje a úlohy plní čestne a spravodlivo. Neprihliada na ten či onen aspekt osobnosti, s ktorou pracuje, aj keď nemá problém vyjadriť svoj postoj. Príbeh Dreyfusa Polanski umne rozpráva skrz mnoho flashbackov kde v nápadoch ako ozvláštniť dej vynikne jeho režijné majstrovstvo. Ten príbeh nie je natoľko osudový, je rozťahaný v čase a už v závere sa roky v príbehu preskakujú skrz titulky. A osudovosť, v ktorej ide Picquartovi o krk keď je generálmi posielaný do vražedných misií, nemá priestor vyznieť. Aj taká epizódka ako atentát na obhajcu strelou do chrbta zostane nedotiahnutá, nie je jasné či podľahol zraneniam či prežil (v realite ešte požil Labori pár rôčkov, no to si musí divák dohľadať). Záverečné stretnutie to je tiež pachuť viac ako radosť z víťazstva pravdy či spravodlivosti, ale Dujardin alias Picquart ani brvou nepohol keď komentoval politickú situáciu navrátilcovi Dreyfusovi, a to sa berie - taká bola realita, žiadne paplanie, žiadne kšefty. Film však fajnovo ubehne, je obdivuhodné ako to Polanski vo vysokom veku kočíruje. Nemusel by do každého filmu pretláčať svoju žienku, v tomto kúsku už vyslovene vadila. (22.12.2020)

Úplně v pohodě top 5 z toho, co jsem letos viděl. Jediný, do čeho bych trochu rýpnul, že postavy jsou až moc černobílé. Hodný jsou až moc hodný a zlý jsou až moc zlý. Jinak není moc co vytknout. Dujardin luxus, výprava luxus, režie luxus. První půlka skutečně trochu slabší, ale pak to hezky graduje a tak to má být. Jak kdybyste hodili drobák do jukeboxu a on by vám sám vybral vaši hodně oblíbenou písničku. (03.01.2021)

Kvalitní a celkem přesný snímek s jednou zásadní chybou. Dreyfusova aféra je historickým mezníkem síly médií. To je hlavní příčina významu celé události. Tisk Dreyfuse odsoudil dopředu, davy se toho chytly a bylo hotovo. Tento aspekt film dost opomíjí a trochu mu to škodí, za to hvězda dolů. Jinak dobová atmosféra, hlavní protagonista v podobě Jeana Dujardana super. Žádné zbytečné kudrlinky, žádné vynucené emoce. Velmi dobrý film. (28.05.2020)

Chcel som sa o tejto prelomovej vojenskej justičnej afére dozvedieť viac a to sa k mojej spokojnosti aj stalo. Ak by bol snímok poprekladaný nejakými ľúbivými akčnými scénami (po ktorých tu mnohí volajú), ktoré pre tento prípad nie sú podstatné, dostalo by sa mi len povrchného vysvetlenia bez hľbky motivácie, uvažovania a konania kľúčových aktérov. Takých filmov je mrte. Považujem to za ucelený režisérsky a scenáristický koncept a Polanského kvázi osobné motivácie dávam bokom. A keby aj, tak v tomto prípade platí, že účel svätí prostriedky. U mňa dobré. Dík za titulky George51076. (05.08.2020)

Dobová špionážně konspirační podívaná par exelance. Jen mohla být kratší. (23.01.2021)

Slušně natočené, místy ale nudné a trochu zmatečné. 70% (04.02.2021)