Reklama

Reklama

Dôstojník a špión

(festivalový názov)
  • Česko Žaluji! (viac)
Trailer 2

Obsahy(1)

V roce 1894 je důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus nepravdivě obviněn z velezrady a odsouzen k doživotí. Tato událost vstoupila do historie jako Dreyfusova aféra. (Pilot Film)

Recenzie (91)

verbal 

všetky recenzie používateľa

Džakuzi starého pedofila Romči mají už dost zarezlé trysky. Okázalý naleštěný smalt a strojově přesné tvary nevynahradí absenci pořádně natlakovaného vířivého proudu, a tak máte pocit, jako byste s procítěným výrazem vlezli do honosné luxusní vany, do které si ale musíte prdět, abyste se vůbec dočkali nějakých bublin. Dramatik pošel stářím a ten zbylý senil navíc místy stříhá jako krejčí s alzheimerem. S Cvajfusem a armádním kokotismem se toho tedy dalo navyvádět daleko víc, svižněji, zábavněji a bez rohypnolu. ()

Fr 

všetky recenzie používateľa

„JEDEN ABY SE STYDĚL, ŽE JE FRANCOUZ...“ /// Historicky poučná kinematografie. Kauza kolem Alfreda Dreyfuse ukazuje, že s tou demokracií to nebylo nikdy a hlavně NIKDE jednoduchý. Víc nečekejte. Polanski a spol to prostě hezky odvyprávěj… Pro fandy politických dobových dramat. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2013 napsal Robert Harris, neznám. 2.) Bezmezně důvěřuji armádě. 3.) Thx za titule „George51076“ a „alsy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

EvilPhoEniX 

všetky recenzie používateľa

Bohužel nudnější film jsem letos snad ještě neviděl. Polanski mě krom Pianisty ani jednou nepotěšil a tímhle si u mne definitivně podepsal režisérský ortel. Spojení Francie, Polanski a aféra Dreyfuse zněla přitom slibně, ale je to neskutečně nezáživný film, kde není ani jedna zajímavá postava, dialogy mě vůbec nebavily, k napětí nedojde a někde v půlce jsem přemýšlel, že to dokonce vypnu, žel jsem měl jelikož jsem o nic nepřišel. Asi nejnudnější film roku. Hvězda za kostýmy a druhá k režisérskému řemeslu. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne,Zábavnost*, Hudba**, Vizuál***, Atmosféra**, Napětí>Ne. 3/10. ()

emma53 

všetky recenzie používateľa

Tempo je zkraje dost pomalé, takže jsem se nad tím kroutila jak cukrová vata, ale s přibývajícím časem se to rozjelo a pak už jsem jen sledovala se zvědavostí jak dopadne tenhle souboj s lidskou závistí, zlobou a hlavně spravedlností. Je to jeden z těch filmů, které mi zřejmě nezapadnou do nějakého koutku mé mozkovny, ale i tak dávám čtyřku. Dreyfusovou aférou tak zůstanu zřejmě nepolíbená na neurčitou dobu. ()

xxmartinxx 

všetky recenzie používateľa

Určitě není problém dát tomu s čistým svědomím tři hvězdičky, protože to celkem neutrálně představuje důležitou historickou událost. Určitě se to dá dětem pouštět ve škole. Ale proto to snad neexistuje? Co nového nebo aspoň zajímavého ten film říká o jedné z nejznámějších událostí historie 20. století, kde jsou nekonfliktně rozděleny role na hodné a zlé a není tu vůbec co řešit? Kdyby se Polanski hystericky snažil hledat paralely ke své situaci, bylo by to aspoň nějak zajímavé, ale to on rozhodně nedělá - a ať si to uvědomuje, nebo ne, Dreyfusova aféra nemá s jeho skandály absolutně nic společného a on (privilegovaný člověk, který ani nepopírá, že spáchal, z čeho je obviněn) není v pozici Dreyfuse (člověka křivě obviněného na základě jeho původu), takže ani z tohohle úhlu tu nemám co řešit. Vlastně v celém filmu nemám co řešit, snad jen jak hnusně vypadá ta digitální kamera. ()

*CARNIFEX* 

všetky recenzie používateľa

Informatívny skvost, pocitovo akoby divák sedel priamo pri samotných konfrontáciách. Nemá tu čo dejovo zasiahnuť, toto je vyslovene ústna "fajtovačka", nie vhodná pre každého diváka. Prvá polovica reže "nudou" zaživa, no postupne naberie dostatočné tempo v rámci tohto konkrétneho žánru historickej, informatívnej  drámy. Mňa osobne strašne bavia tieto "máchanice" v sračkách vysokopostavených hodnostárov, ktorí sú absolútnym dnom nie len v našej krajine - tak teda "VIVA LA FRANCE - kokotie tváre z kohúta!!" ()

D.Moore 

všetky recenzie používateľa

Kdyby tenhle film vznikl před nějakými čtyřiceti padesáti lety, pravděpodobně by v něm hlavní roli hrál Alain Delon a dnes by z něj byla naprostá klasika. Při pohledu na Polanskiho precizně odvednou práci, která se od současné filmařiny tolik odlišuje (dějově pomalé první polovině udávají tempo hlavně propracované dialogy, druhá polovina graduje díky časovým skokům od důležitých momentů k ještě důležitějším a také díky Desplatově hudbě), není vůbec těžké si to představit. Žaluji! je výborné konverzační drama s vynikajícím Jeanem Dujardinem a jakkoliv se tváří nezúčastněně, nabízí spoustu zapamatovatelných momentů (úplně úžasné jsou třeba stupňující se konflikty Picquarta a a Henryho, které začínají u jednoho stolu a vrcholí soubojem) a hlavně dobré poselství o povinnosti cesty za pravdou, které si divák odnese. ()

pepo 

všetky recenzie používateľa

Dôstojník a špión je ďalším výborným zárezom do portfólia legendy. Takáto poctivá filmárina sa už tak často nevidí. Je úžasné, že majster to má aj napriek pokročilému veku stále v ruke. Vďaka svojej emotívnej odťažitosti však nejde o titul, ktorý na ide ruku každému. Skôr než o veľkolepý popis neslávnej aféry, pripomína tiché memento s presahom do súčasnosti. Treba ho vidieť, načúvať mu a možno sa z neho poučiť. 8/10 ()

Xmilden 

všetky recenzie používateľa

Roman Polanski rozhodně neztratil schopnost točit velmi dobré a zajímavé filmy. Žaluji! může divák brát jako jeho celoživotní pokus o jistou rehabilitaci před veřejností. Roman Polanski je kontroverzní, do USA má snad i zakázaný vstup, možná právě proto režíruje tak jak režíruje a neohlíží se nalevo ani napravo. 70% ()

liborek_ 

všetky recenzie používateľa

Poctivá práce ve starém stylu, která ale nepůsobí zastarale, spíše krásně zrale (87letý Polanski je zde vzdálen svěžímu překvapivému novátorství svého jen o sedm let staršího krajana Wajdy, které předváděl ve svých posledních filmech). Jestli však vedle novátorství Žaluji! něco není, pak černobílá nekonfliktní animace jedné dějepisné kapitoly. K tomu dopomáhá především volba perspektivy vyprávění. Vyprávění z pohledu samotného Dreyfuse by svádělo k bolestínství a jednoznačnému vymezení pozic (Dreyfus věděl, že je nevinný - v tomto smyslu by to bylo nešťastné i vzhledem k Polanskému vlastnímu případu). Polanski ale zvolil perspektivu armády a (v užším zaměření) plukovníka Picquarta, který se v uzavřeném připadu odsouzeného Dreyfuse začal vrtat. Tato dvojitá perspektiva umožňuje rozehrát zajímavý boj o pravdu uvnitř rigidního prostředí omezeného loajalitou, disciplínou, tradicí a kariérní hierarchičností (v lecčems se mi připomněly motivy Struktury krystalu jiného Polanského krajana Zanussiho). Ve filmu se tak s chirurgickou přesností odřezávají předsudky od rozumu, fakta od názorů, nepříjemná pravda od pohodlnější lži. Silnější konflikt je pro mě obtížné si představit, zvlášť když z filmu není vůbec zřejmé, kdo je dobrý a kdo zlý: Nadevší pochybnost je jasné, kdo je oběť a kdo viník, ale to je podstatný rozdíl! Dreyfus je zobrazen jako hrdý, ambiciózní a arogantní kariérista, vedle toho Picquart je uhlazený intelektuál, v jádru antisemita, který ale nenávidí lež a je ochoten pro své mravní principy podpořené racionální úvahou potlačit své předsudky vůči židům a zničit vlastní kariéru. Ostatní důstojníky i prosté vojáky, kteří pracují u kontrašpionážního útvaru, nelze zaškatulkovat v černobílém schématu jako padouchy, třebaže jejich vnitřní konflikt (udržení se na své pozici uvnitř vojenské hierarchie, síla loajality oproti mravní integritě, oddanost službě vlasti?) Polanski maximálně potlačuje a dá se spíš tušit, než že by byl explicitně ukázán. Většinu filmu sledujeme tyto konflikty uvnitř uzavřených entit (armáda, do jisté míry státní aparát) a veřejnost k divákovi proniká vlastně až závěrem prostřednictvím Emila Zoly a jeho článku, jenž dal (poněkud neoriginálně) název i tomuto filmu. Tato okrajovost veřejnosti ve filmu vlastně zesiluje ty konflikty, které nejsou zobrazeny tak explicitně jako u Picquarta (tj. u vojáků, jejichž mravní integrita je slabá a kariérismus silný, je hlas veřejnosti hrozbou, která se v průběhu filmu nad nimi neviditelně vznáší až na ně dopadne a nakonec je z jejich pozic smete). Polanski natočil výborný film, jehož kvalitu vedle zralé režie a výborného scénáře doplňují bezchybní herci. Rozhodně to není nuda! ()

DJ_bart 

všetky recenzie používateľa

Grandiózní galská přehlídka aristokratických knírů, egocentrických bonzáků a antisemitských manýrů, aneb apriori kontroverze a zároveň Polanskiho parafráze na to, že je nakonec nevinný pedofilní labužník? Nehodlám tohle tabu soudit, ovšem jedno je jisté: Picquart žaloval až tam, kam se dosud nikdo nedožaloval! ()

lamps 

všetky recenzie používateľa

Promyšleně strukturované vyprávění v subjektivních flashbacích, které seznamuje s notoricky známou aférou z té jediné správné a obhajitelné perspektivy. Moc pěkně starosvětsky zrežírované, často s důrazem na systematický pohyb postav po mizanscéně, skvěle zahrané a uspokojivě gradované. V rámci vývoje a završení vztahu dvou klíčových aktérů sice nijak zvlášť silné a objevné, ale upozadění postavy Dreyfuse na úkor hlasatelů spravedlnosti má svůj zřejmý účel. Pro Polanskiho další zodpovědně natočené osobní téma. 80% ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Roman Polanski je v okruhu filmových diváků těžce uchopitelná postava. Tento původem židovský francouzsko-polský filmař se za celý svůj život stal přeživším holokaustu, přišel o ženu Sharon Tate (a jejich nenarozené dítě), díky její vraždě kultem Manson Family a jako režisér stojí za klasikami Rosemary má děťátko či Čínská čtvrť a také je tvůrcem Oscarového Pianisty a za tento film i získal Oscara v kategorii ,, Nejlepší režie´´. Polanski se ale především proslavil faktem, že byl v roce 2009 zatčen na základě zatykače souvisejícím se zneužitím nezletilé dívky v roce 1977. Polanski tehdy nebyl zatčen jen díky tomu, že Švýcarsko i Polsko odmítlo Polanskiho USA vydat. Polanski tak zůstal na svobodě a mohl nadále točit nové filmy. A ten jeho nejnovější (a dost možná poslední) vznikl vloni. Žaluji! Polanski natočil ve Francii a tento film pojednává o Dreyfusově aféře, případu z roku 1894, kdy důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus obviněn ze špionáže pro Německé císařství na základě zfalšovaných důkazů. Tahle kauza následně obletěla celou Francií, Dreyfuse se zastala i známá jména jako spisovatelé Émile Zola nebo Jules Renard a rozsudek se několikrát změnil. Prostě zásadní francouzská událost, která se pochopitelně jednou musela dočkat filmového zpracování. Polanskiho Žaluji! rozhodně poté není prvním snímkem, který tuto událost zpracovává v celovečerní podobě, předchozí film ale vznikl už v roce 1960 a tak by to trochu modernější zpracování možná přece jen chtělo. A ujmul se ho právě Polanski, přičemž toto zpracování se nakonec dostalo i na Filmový festival v Benátkách, kde bojovalo s Jokerem o Zlatého lva za nejlepší film a nakonec se musela smířit pouze se Stříbrným lvem, přesto je ale druhé místo na tak prestižním festivalu pořád parádní. Bylo to ovšem zasloužené? Roman Polanski je možná pedofil a polák, přesto se mu ale musí nechat jedna věc.... i v 86 letech točil jako bůh a pokud se skutečně neinspiruje Clintem Eastwoodem a nebude točit klidně i po devadesátce tak si myslím, že je Žaluji! případnou důstojnou tečkou za jeho filmovou kariérou. Polanski v podobě Žaluji! natočil svižně výpravnou filmařinu, která by paradoxně mohla sednout i lidem, pro které historická kostýmní dramata představují peklo. Hlavním hrdinou Žaluji! poté není Alfred Dreyfus, ale Georges Picquart, který byl pověřený aby vypátral onoho špeha, který práskal Německé říši. Picquart je zde ztvárněn Jeanem Dujardinem, který je bezpochyby jedním z nejtalentovanějších francouzských herců současnosti a role Picquarta mu neskutečně sedne. Fanoušci historické přesnosti budou nejspíše spokojení, protože všechno kolem skutečně vypadá jako bychom byli na konci 19. století ve Francii. Velmi dlouhá a komplikovaná Dreyfusova aféra je v Žaluji! zpracována jen v podobě nejmenších detailů a samotný Polanski film natočil podle knihy Richarda Harrise a společně tito dva též napsali scénář. Harris sám toto téma při psaní knihy detailně nastudoval a i díky tomu si i on očividně uvědomil, které detaily této aféry jsou důležité a které vlastně zase tak ne. I díky tomu má Žaluji! opravdu svižné tempo a Polanski tu svou pověstnou schopnou vypravěčskou ruku neztratil ani na stará kolena. Navíc si povolal kameramana Paweła Edelmana se kterým od Pianisty pracoval na každém filmu a právě Edelman dokáže udělat tento velmi dějově zajímavý snímek i vizuálně vtahující. A Alexandre Desplat potvrzuje svou pozici jednoho z nejtalentovanějších hudebních skladatelů současnosti. Polanski víceméně točí jako ze (své) staré školy a přesto dokáže udělat Žaluji! skutečně filmařsky svižným snímkem a vygradování některých momentů je prostě lahůdkové. Krom naprosto bravurního Dujardina je tu také Louis Garrel, u nás téměř neznámé francouzské jméno, který je sice jako Dreyfus zamaskován, přesto i on ale dostává možnost se herecky předvést a tohoto víceméně tragického muže podat velmi zajímavým způsobem. A i takový Mathiue Amalric, pro kterého mám osobně slabost už bondovky Quantum of Solace je dle mně velmi dobrý. Žaluji! skutečně částečně připomíná filmy, které se už dnes netočí a zároveň tu osobně přece jen cítím náznaky jisté hipsterské filmařiny, která víceméně občas působí jako uhlazený Martin Scorsese bez Rock´n Rollového hudebního doprovodu.. Je to velmi zajímavé prozkoumání jednoho pro většinu světa dost možná neznámého soudního procesu, ve kterém lze též nalézt jisté paralely se současným světem a především je to opravdová vysoká filmařská. Není revoluční, není dokonalá a přesto jde o potencionálně důstojnou labutí píseň jedné kontroverzní filmové figurky, kterou můžeme soudit z různých úhlů..... Kvality jeho posledního díla ale prostě nelze hodnotit jinak než palcem nahoru! () (menej) (viac)

Snorlax 

všetky recenzie používateľa

Dreyfusova aféra byla filmaři zpracována několikrát, a tak si člověk říká, co nového by ještě mohl další snímek přinést. Říká si to do té doby, než uvidí tento Polanského počin, který se s armádními špičkami skutečně nemazlí. Od samého začátku až po úplný konec napínavé drama, i když člověk přesně ví, jak skončí, se může pochlubit na komorní drama nebývale košatým vizuálem, uhrančivou hudbou a pochopitelně skvělou režií, která má jednotlivé záběry vypočítány na sekundu přesně, aby byly co nejpůsobivější. ()

InJo 

všetky recenzie používateľa

Člověk musí (chtít) překousnout to počáteční rozvláčné tempo vyprávění - druhá půlka už pak graduje pěkně. Je to spíš film pro ty, co o Dreyfusově aféře neví nic bližšího (popřípadě vůbec nic), ale to nepovažuju za nedostatek. Přeci jen nejde o událost, která by se filmového zpracování dočkávala každý rok znovu. Přitom je ale natolik zajímavá a nadčasová, že by si to vlastně zasloužila. Polanski opět nezklamal, byť tenhle titul se nepochybně zařadí mezi ty snáze přehlédnutelné, co se jeho pestré filmografie týče... 70 % ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Možno chcel Polanski nakrútiť iba svoju obľúbenú látku, možno chcel upozorniť na to, že ani o vyše sto rokov neskôr sa toho veľa v spoločnosti nezmenilo a možno nám chcel oznámiť, že pokrytectvo je vpísané v našom DNA ako naše fyzické črty a že sa nezmení nikdy nič, pretože to nie je možné. Možno sa celý film rozbieha až príliš pomaly a možno mohol byť o 15 minút kratší, ale skvele graduje, i keď v podstate dvakrát a aj pokiaľ vás Žalujem! príliš neosloví, určite vo Vás niečo hodnotné zanechá. Aj keď to bude iba frustrácia z toho, že cesta k elementárnej spravodlivosti je tak tŕnistá, že sa počas nej nielen celý dopicháte, ale že sa to stane hneď viackrát. ()

Trajektt 

všetky recenzie používateľa

Tento škandál rozdělil francouzskou veřejnost na konci devatenáctého století na dva tábory a to zejména díky mědiím, které v té době představovali zejména novináři a všeobecně tisk. V dnešní době už tisková média vystřídali ani néé tak televize ani internet, ale takzvaná chytrá elektronika a zejména chytré telefony a mnoho dalších chytrých věcí. On už ten název napovídá, že je to pro chytré lidi, ale opak je pravdou. Jelikož tyto produkty byli vymyšleny pro hloupé spoluobčany a zejména pro to, aby neměli svůj názor a aby je tyto produkty nabádaly jak mají přemýšlet a co mají v dané situaci dělat. Stačí se podívat, když jedete městskou hromadnou dopravou, kolik lidí čumí do té své zázračné plastové bedýnky a hltají tam většinou nepotřebné věci. S tímto snímkem to souvisí tak, že v každé době existovali média anebo instituce, kteří lidem říkali, co je správné a co je špatné. Nejdřív to byla církev, poté nastoupili tištěná média a dneska je v tom takovej galimatyáš, že už člověk ani nepozná, co je novinářská kachna a co není novinářská kachna. Jde taky o to, že nějací exoti si třeba bez navigace GPS nejsou schopni ani nakoupit. Při této aféře se Francie rozdělila na podporovatelé intelektuálů jako byl Émile Zola a další významní umělci té doby a odpůrce a antisemity, které podporovala tehdejší vláda. Prostý lid byl vyburcován za pomocí tištěných médií k antisemitským útokům na židovské obchody k takzvaným pogromům ze kterých si vzal inspiraci i pozdější velitel fricků Adolf Hitler. Samozřejmě existuje řada konspiračních teorií o této události, která připomíná případ žida Hilsnera na našem území, ale pravdu se asi nikdy nedozvíme a tak nám musí stačit tato oficiální pohádková verze o dobru a zlu, kde samozřejmě dobro zvítězí. Roman Polanski, kterého nemusím jako člověka, kterej se v sedmdesátých letech přiznal k prcačkářský aféře s nezletilou dívkou je sice prase, ale točit filmy to on umí. Dokázal přiblížit divákovi atmosféru Francie na konci devatenáctého století a taktéž výběr herců byl solidní. Samozřejmě zde nezapomněl obsadit do jedné z hlavních rolí svojí dvorní princeznu a manželku Emmanuelle Seigner na které se už také podepsal zub času a je tam taková strhaná a nezáživná. Také mi zde chybělo více toho antisemitismu, který při této aféře otřásal celou Paříží. Ale celkově to bylo dobře natočeno a pro ty, co tento případ neznali se určitě něco nového přiučili. Za mě dávám něco přes 70%. ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

Samotný námět Dreyfusovy aféry by se dal určitě uchopit různými směry. V Polanského nejnovějším snímku jsem vnímal nejednou mnohem více politiky, justice a kriminalistiky, než toho silného lidského příběhu neprávem odsouzeného jedince, přesto jsem vnímal strhující film. Film Žaluji! se zabývá případem Dreyfusovy aféry do vyčerpávějící hloubky, nabízí až fascinující množství informací včetně zákulisních detailů, přesto si úspěšně po celý čas udržel nejen napětí, ale i mou plnou pozornost. Polanski si dokázal nejen pohlídat svižný střih, ale taky velmi dobře zvolil směr vyprávění, které zde začíná přímo Dreyffusovým odsouzením. Zatímco s postavou Dreyfuse se setkáváme spíše sporadicky a celistvý obraz o jeho aféře si vytváříme až postupně, do centra pozornosti se od počátku dostává postava velitele Picquarta a jeho boj za spravedlnost. Musím říct, že zejména druhá polovina snímku toho na poměrně malém místě dokázala přinést hodně i k zamýšlení, ať už šlo velmi kritické vykřeslení armády (zejména odporný postoj majora Lautha, který fanaticky slouží svým povinnostem a morální otázky viny či života lidí mu při tom zůstavají úplně lhostejné) či dilematická otázka pro Dreyfusse, do jaké míry má cenu přijmout milost i bez oproštění falešného obvinění. Celkově nádherná filmařina „ze staré školy“ v nové filmu, hutném obsahově, formálně i svým nadčasovým přesahem. K dokonalému zážitku jsem snad jen občas postrádal trochu výraznější hudbu. 85% ()

Marze 

všetky recenzie používateľa

Vypadá to jako béčková varianta obrazů Auguste Renoira a filmu s Jeanem Renoirem s těžkými kusy viktoriánského nábytku. Jako by to režíroval nějaký filmový znásilňovač. Ale Dreyfus má něco současného a má co říct i světu ve kterém žijeme. Polanski fakta z encyklopedie ilustruje pozorně, ale vlekle a s řadou zbytečností. Polanski dostal za film cenu rancouzské filmové akademie Cesar za pečlivost, důkladnost, důslednost dobové patiny, za politickou korektnost, za pozornost cizince vůči dějinám země, jež mu poskytla azyl. Ve filmu je polopaticky zdůrazňovaný antisemitimus – „Římané házeli lvům křesťany, my židy“, nanicovatá role Picquartovy milenky, již pochopitelně hraje režisérova manželka Emmanuelle Seignerová, i bezúčelné střídání časových rovin. Naopak účinkuje kresba prostředí od salonů po špeluňku, kde sídlí špionážní úřad, a také metodika vyšetřování, která mnohdy připomene seriál Dobrodružství kriminalistiky. Ovšem točí se vesměs kolem dopisů, což není zrovna strhující rekvizita, zvláště když se připočte úporná snaha, aby si vydatně „zahrál“ každý útržek papíru, každý klíč od dveří či od trezoru. Snímek Žaluji! je prostě hodně procedurální, konverzační a konvenční včetně stavby: jednu hodinu Picquart odhaluje pravdu, druhou hodinu se ji snaží zveřejnit navzdory odporu svých nadřízených, kteří se obávají blamáže. Aneb historické Tři dny Kondora, nicméně bez akce, bez tajemství a bez diváckých sympatií pro osamělého pěšáka čelícího spiknutí mocných. Jean Dujardin v hlavní roli zosobňuje až příliš hrdinský typ fešného oficíra, jediného spravedlivého mezi zaprodanci. Louis Garrel coby Dreyfus má zas poměrně málo prostoru a ostatní herci jen vyplňují příslušná políčka v modelové partii. Teprve zručně inscenované soudní divadlo vnese do akademické podívané vzrušení a napětí, zatímco vnější efekty v podobě šermířského souboje nebo digitální bouře nad Ďábelským ostrovem vyznívají uměle. Ještěže finální setkání obou klíčových mužů má pěknou pointu. Ale v tak popisném pojetí mohl Dreyfusovu aféru natočit kdokoli. Kdyby do případu nevinné justiční oběti zkusil Polanski propašovat paralelu s vlastním osudem „štvance“, byť sám se k vině za znásilnění nezletilé dívky přiznal, měl by film Žaluji! alespoň příchuť provokace. ()

Súvisiace novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

02.01.2021

Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (viac)

Zlatého lva si odnáší Joker

Zlatého lva si odnáší Joker

07.09.2019

76. ročník prestižního filmového festivalu v Benátkách je u konce, a tak je na čase podívat se na jeho vítěze. A začneme rovnou u hlavní ceny Zlatého lva, kterého si nakonec odnáší chválené komiksové… (viac)

Šéf Benátek vysvětluje kontroverzní přijetí

Šéf Benátek vysvětluje kontroverzní přijetí

27.07.2019

Benátský filmový festival se loni dostal pod palbu kritiků, že neukázal dostatečné množství filmů od ženských režisérek. Ředitel festivalu Alberto Barbera tak loni slíbil, že se v tomhle ohledu hodlá… (viac)

Český snímek Nabarvené ptáče jede do Benátek

Český snímek Nabarvené ptáče jede do Benátek

25.07.2019

Nový snímek Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula (Tobruk, Mazaný Filip) bude mít světovou premiéru na filmovém festivalu v Benátkách, kde byl zařazen do hlavní soutěže. Film s mezinárodním… (viac)

Reklama

Reklama