Arrow - Série 5

Takže opět za čtyři. Návrat k bezchybné první sérii je takřka nemožný, ovšem po opravdu bídné předchozí sérii to už mohlo dopadnout jenom lépe. A v první třetině bylo vidět, že se scénáristé poučili ze svých chyb a vrátili se k věcem, které dělají Arrowa Arrowem, tedy syrovější akce, omezení limonádových linek a přímočařejší děj. S postupem série bylo jasné, že se opět sklouzne do osvědčených kolejí této teenagerské stanice a bude se to muset nějak natahovat...a že to opravdu bylo neúnosné. A přiznávám, že jsem se ke konci taky nechal opít rohlíkem v podobě vytouženého návratu Deathstroka, že jsem úplně zapomněl, kam se poděl Vigilante...7/10 (30.05.2017)

Pátá řada fajn, Prometheus parádní záporák. Co mi však začíná vadit je Oliverova nevyrovnanost při boji. Za celý seriál ho trénovalo hafo různých lidí, včetně Ra's al Ghula, což by mělo být asi top. Ra's al Ghula nakonec v souboji porazí, později pak i Damiena Darkha, aby v další sérii nebyl schopen dát jednoduše nabudku obyčejnému týpkovi (Tobias Church) co vede pouliční gang. To nechápu. (14.06.2019)

Pátá série ale lákala na větší návrat ke kořenům. A minimálně zčásti se to opravdu povedlo. Scenáristicky jsou to vesměs kroky k lepšímu, zejména ve srovnání se čtvrtou řadou. Koncept Arrow ještě unese mysticismus Ligy asasínů a Lazarovy studně, loňský mág Damien Darhk už ale byl příliš. Letos je záporák zase realističtější, jen škoda že v hlavách autorů Arrow (i komiksového) je zřejmě jednou z mála možností zase další lučištník. Alespoň má ale dobře napsanou motivaci, jež organicky zapadá do Oliverovy minulosti a jeho charakterového vývoje, a když se říká, že „tentokrát je to osobní“, nejsou to jen otřepané slogany. Zdejší fikční svět se snad ze všech adaptací nejvíc začíná přibližovat k běžnému fungování v řadových DC komiksech. Kostýmovanou identitu tu má už opravdu téměř každý, scenáristé mají k dispozici už hodně slušnou řádku dříve představených padouchů a jiných vedlejších postav, které se příležitostně vracejí, z bývalých superpadouchů se postupně stávají „jenom“ antihrdinové, v pozadí operuje tajná vládní organizace, jež hrdinům někdy pomůže a někdy hodí klacek pod nohy, a když hrozba převýší superhrdinovy síly, občas dojde i na crossover. Kromě toho se po těch více než sto epizodách pod některými maskami a kódovými jmény vystřídalo více identit, v jednom případě už dokonce tři. Přesně jak je to v DC komiksech zvykem (a u Marvelu – k nelibosti fanoušků – poslední dobou taky). S vedlejšími postavami je to asi tak stejně jako celou dobu – občas se ten převod na obrazovky úplně nepovede a zavání to až trapností, občas to zase pomáhají táhnout nahoru, zejména když si je tvůrci půjčují od Batmana, jehož stejně nemohou využít (letos Talia). Fanoušky akčních filmů zase potěší několika-epizodní role pro Dolpha Lundgrena v ruských flashbaccích. U nich vůbec prospěl přesun do nového prostředí oproti plácání se na nápadově vyčerpaném ostrově. Úplná dřeň seriálu je ale vlastně pořád stejná. Problémy se řeší úměrně chytře k tomu, jak dlouho mají postavám vydržet, vztahy mezi nimi jsou tak trochu mýdlová opera, tím spíš že už se pěknou řádku epizod spíš jen točí v kruhu. A Stephen Amell pořád není právě oskarový herec, byť se od první série pomaličku zlepšuje. Pořád je to zkrátka nenáročný komiksový výplach. (18.04.2020)

Hned, jak v 1. dílu odhalili tu strašlivě kýčovitou pamětní sochu Black Canary, věděl jsem, že je zle. Respektive že tady musím povinně a předem zabalit mozek do krabice a nechat se vláčet vrtošivým dějovým tobogánem bez jakéhokoliv přemýšlení. Jinak by snaha autorů uzavřít Oliverovu pětiletou pouť ve flashbacích i "dostiženého vlastní minulostí" přišla vniveč. Bohužel tím druhým zmocnili kolovrátkově nudného psychopata Promethea, aby našeho hrdinu (tou dobou sestavujícího nový tým) psychologicky zlomil a dostal na samé dno (tzn. ho mučením donutil k přiznání / "uvědomění si", že se mu, pozor, líbí zabíjet! :-O, potlesk). (07.01.2020)

Mohu citovat množství názorů přede mnou, kde se všichni snaží narazit na to, že ačkoliv to nemuselo být záměrem tvůrců, návrat k atmosféře první série se zde vyvedl, ale po ráně, kterou seriálu uštědřila sezóna s Damienem Darkhem, vyléčení trvalo několik epizod. Naštěstí jsme se po udělení slibu na konci předchozí řady dočkali velkého politického podtextu, jež jsem já osobně uvítal. Flashbacky se odvrátily od nepotřebných záležitostí s otravnými černochy a Ukrajinci do samotného Ruska, kde nám tvář bijáků minulého století Dolph Lundgren pěkně zamíchal kartami. Nu, a jestli byla pro tuto část Arrowovy cesty napsána nějaká postava ještě o ždibec lépe, je to Adrian Chase. V některých momentech jsem měl zpočátku až děsivého Promethea radši o stupeň více než samotného Deathstrokea. 10/10! (19.11.2017)