Sherlock a Watsonová

Viděla jsem 3. epizodu (Lovec dětí) ... víceméně náhodou ... ze zvědavosti ... a proč to nepřiznat - taky pro srovnání (i když se tak dostávám do rozporu sama se sebou, neboť každé porovnávání je svým způsobem zavádějící). Musím konstatovat, že britský "Sherlock" (2010) - geniálně ztvárněný Benedictem Cumberbatchem - si 21. století jednoznačně podmanil, aniž by o to jakkoli usiloval ... stačil mu k tomu jediný pohled, nic víc nepotřeboval. Naproti tomu jeho americký protějšek v podání Jonnyho Lee Millera neudělal na náš přetechnizovaný věk pražádný dojem. Naopak. Byl jím pohlcen, rozžvýkán a posléze bez špetky zájmu zase vyplivnut (s trochou zlomyslnosti dodávám, že jeho vzhled podstoupené proceduře částečně odpovídá). Není nestravitelný ... ale jeho chuť je nevalná. Kromě jména nemá nic, co Sherlocka dělá Sherlockem ... přitom zdaleka nejde jen o skvělé pozorovací schopnosti, všestranné znalosti a bystrý úsudek. Myslím, že se vůbec nic nestane, když toho milého hocha už nikdy neuvidím - na druhou stranu jediný díl je dost málo na nějaké objektivní ohodnocení ... takže ... asi nechám věcem volný průběh. (Kdybych se tady a teď musela rozhodnout: 2,5*, zaokrouhleno na 2*.) --------------- P.S.: Další epizody ("Nekonečná hra", "Anděl smrti", "Nebezpečné létání", "Úniková cesta" a "Zapomenutá bomba") se odvíjejí přesně ve stejném duchu. Vůbec nic se nezměnilo ... k lepšímu - ani k horšímu. Možná jsem si na americký náhled na Sherlocka Holmese trochu zvykla ... a to je asi tak všechno. Ale třeba právě proto k němu nechci být zbytečně tvrdá, takže pro začátek zkusím přihodit slabší 3* … co to udělá ... i když si myslím, že jakýmkoli počtem hvězd mu nijak významně nepomůžu - ani neublížím. (12.09.2013)