White House Down
Útok na Bílý dům
White House Down
White House Down
Réžia:
Roland EmmerichScenár:
James VanderbiltKamera:
Anna FoersterHrajú:
Channing Tatum, Maggie Gyllenhaal, Jamie Foxx, James Woods, Richard Jenkins, Joey King, Rachelle Lefevre, Lance Reddick, Garcelle Beauvais, Jason Clarke (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Policajt John Cale (Channing Tatum) sa práve dozvedel, že nezískal svoju vysnívanú prácu v tajných službách. Chcel chrániť prezidenta Jamesa Sawyera (Jamie Foxx). Keďže však nechce sklamať svoju dcéru, zoberie ju na prehliadku Bieleho domu vo chvíli, keď vládne sídlo obsadí skupina ťažko ozbrojených útočníkov. Dramatické okolnosti ho prinútia skočiť rovnými nohami do akcie, aby zachránil nielen svoje dieťa, ale aj prezidenta a celú krajinu. (TV Markíza)
(viac)Recenzie (1 065)
Žiadny zázrak, čakal som viac. Ale bavilo ma to viac, ako konkurenčný (a drsnejší, ale krv nie je všetko) Pád Bieleho domu. Jednak akciu zvláda lepšie Roland Emmerich. Jeho film pôsobí a vyzerá mohutnejšie a vôbec lepšie. Jednak dvojka Tatum/Foxx je sympatickejšia a zohratejšia. Navyše ide v podstate o buddy movie, nakoľko v Útoku na Biely dom nie je (na rozdiel od konkurencie) prezident väčšinu času uväznený, ale motá sa pod nohami svojho bodyguarda, čo vyvoláva mnohé vcelku milé a úsmevné situácie. ()
// Die Hard 6: I Wish This Was Die Hard 5 (29. 3. 2018 - Pořád hrozná pecka!) ()
Emmerichova revize akčního žánru, která byť se tak tváří, se nebere vůbec vážně a velmi výživně pracuje s akčním klišé a s paletou postav, které nejsou zcela úplně debilní. Scénář je velmi neskrytou kombinací DIE HARD (místy doslovně), COMMANDA (místy doslovně) a bondovky GOLDENEYE (divoká postava IT padoucha), ale maká zcela fantasticky a často mění pravidla hry. Sic jen v maličkostech, ale o to víc potěší - např. v momentě, kdy se Channing Tatum chystá odstavit jednoho padoucha hozeným granátem a ten, místo aby se s úpornou grimasou nechal odpálit, mu gránát po chvilce váhání kopne zpět. Ostatně scénář napsal James Vanderbilt, který mimo jiné napsal scénáře k remakům dvou verhoevenovských akčních klasik - ROBOCOP a TOTAL RECALL. Scény totálně vykouřené epiky a lá Joey King se snáží odvolat bombardování Bílého Domu heroickým máváním americkou vlajkou je pak potřeba vnímat jako mistrný humor zápodoněmeckého režiséra, který nemá nic radši, než dobře klimatizovaný multiplex. 90% (hlavně zá hodně táhlý úvod) ()
Nejsem američan ... jsem Čech. A tohle byla jedna z největších amerikánských sraček, jaký jsem kdy v životě viděl ... 130 minut mýho života v prdeli ... ()
Zábavné a s hezkými efekty, prostě klasický Emmerich, jak ho máme rádi (a kdo ho nemá rád, tak je suchar). Jen ten úvod je strašně nezáživný, ale naštěstí je poměrně krátký, pak už je to napínavá akční jízda. ()
Útok na Bílý dům považuji za o třídu lepší než jeho Pád. Zejména proto, že americké zbrojaře považuji za větší světové nebezpečí než celou Severní Koreu, ale hlavně tentokrát se to nebere příliiš vážně, hláškují tady snad i prezidentovy tenisky a v této atmosféře je velmi snadné přehlédnout nějaký ten logický nesmysl. Je to zkrátka zábavná ptakovina velmi vysokého levelu, která naprosto splňuje mé požadavky na odpočinkovou zábavu. ()
Smrtonosná past v Bílém domě - se spoustou klišé, ale taky zábavy a nadhledu. Mám chuť si po letech znova pustit Den nezávislosti. Dobrá práce, Rolande! ()
Přijemný retro návrat do doby Smrtonosných pastí, Posledního skauta a snad i trochu Skály, či Přepadení v Pacifiku. Emmerich se nikterak nestydí za regresi do přelomu 80. a 90. let, v patosu a klišé si vysloveně rochní, což je někdy i přes patrnou nadsázku trošku otravné, ale těmito trivialitami nikdy nezastíní příjemně zamotaný scénář. Ač je expozice o pár minut delší než by se slušelo, akce se nakonec stihne naservírovat více než dost. Ke slovu se dostane i pár vtipných, či stylově cool momentů a celkově je vizuál rozhodně povedený. Příjemně překvapí, že i přes hektický střih jsou akční sekvence poměrně přehledné (viz fuj Elysium), ale možná bych i tak ocenil drobné zpomalení v několika místech - už jen proto, že v 80./90. letech se tak rychle nestříhalo. White House Down sice na špičku akčních filmů nedosahuje, ale protože si myslím, že kvalitních old school akčních filmů je vlastně docela málo, musím patřičně ocenit, když se jeden takový objeví... Byť s 20letým zpožděním :) 7/10 ()
Když jsem psal, že si chci po Varech vymýt mozek, myslel jsem to přesně takto. Vynikající zábavný akční film, který je špička ve svém žánru a zároveň si dělá legraci z přehnaného patriotismu v podobných filmech. ()
Už zase střela do hodinek. Jako v Černý zmiji to beru, derivace "medailonek" ve Žhavejch výstřelech 2 taky ušla, ale napotřetí totéž, když to není parodie? Jak je to směšnej film, tak musím říct zlatej Den nezávislosti. Ve srovnání s konkurenčním Olympus Has Fallen snad ještě horší, tam ve vší blbosti aspoň tu rozstřílenou vlajku mohl divák filmu věřit... P. S. Jestli věříte, že vaše dítě bude hystericky vřískat "zastřelili prezidenta", klidně moje hodnocení ignorujte. ()
Smrtonosná past 21. století. Film, jak se dalo očekávat, nepostrádá tradiční emmerichovské atributy a trade-marky, v tomto případě lze hovořit o jistém zesílení znaků, podle nichž jsou filmy německého rodáka nezaměnitelné (a teď mi nejde o nějakou ideologickou rovinu, někdy až fanatický amerikanismus atp.). Na úrovni vyprávění i stylu lze vystopovat znaky „čirého (hollywoodského) akademismu“, a ačkoli průměrná délka záběru dle prvního dojmu nebude pravděpodobně přesahovat tři sekundy, jde o velmi přehledně natočený film, kde orientace diváka v prostoru není téměř nikdy narušována (někdy trochu ztížená orientace v čase je už trochu jiná otázka). [==] Doslova fascinující je pak to - a to zdaleka nemůžu být jediný, kdo se o tomhle zmiňuje, protože je to nesmírně výrazné a ozvláštňující, jakým způsobem jsou ve filmu užity jednotlivé prvky a motivy, přičemž každý z nich plní nějakou předem jasně určenou funkci a film diváka záměrně navádí k tomu, aby danou funkci předem pochopil. Ať už se jedná o dialog, nějaký komentář postavy nebo zmínění určitého předmětu. Úvodní čtvrtina do prvního výbuchu je tímto doslova napěchována, vyprávění pak působí velmi uceleným dojmem a bez problémů si udržuje divákovu pozornost, přičemž výše zmíněné mikro-děje/linie jsou na konci beze zbytku uzavřeny. [==] Je až neuvěřitelné, že ty nejryzejší hollywoodské filmy, resp. za použití tradičních postupů na úrovní vyprávění i stylu, natáčejí režiséři s neamerickým původem. Bylo tomu tak v době největšího rozkvětu klasického Hollywoodu ve 20.-40. letech a je tomu tak i dnes, nejeden z nich byl přitom původem Němec. ()
Letošek je rokem Smrtonosných pastí. Ta pátá s McClanem byla paradoxně nejmíň smrtonosná i zábavná, ta s Butlerem, která nás poprvé vzala tam, kde se měl McClane ocitnout už dávno, až moc opsaná, rutinní a nudná (byť scéna dobytí Bílého domu byla luxusní), a tak nejlíp sklapla až tahleta třetí. Emmerich, ačkoli měl ze všech jmenovaných zdaleka nejvyšší rozpočet, paradoxně nevítězí epičností (poněkud nenápadité) akce a za peníze, za které jindy srovnává se zemí celá města, zničí tady jen dva baráky (a ten Bílý už v minulosti několikrát zničil efektněji a nápaditěji), letadlo a pár helikoptér a aut. Boduje ale nejlepším scénářem, který je sice plný klišé, ale pěkně nám představí Bílý dům, Channing s Foxxem představují fajn dvojku, jejíž počínání mi evokovalo dva kamarády pařící spolu na Playstationu, a i záporáci jsou ucházející (a pět důležitých/výrazných padouchů je už trochu moc). A hrdinova vzpurná dcerka mě kupodivu bolestivě neiritovala a při jejím závěrečném odvolávání náletu mi stekla po tváři společná slza smíchu i dojetí. Kdykoli se na to rád podívám znovu. ()
Velmi jsem chtěl tento snímek vidět a už ani nevím jak, ale do náruče mi odněkud spadl jakýsi podvratný kinoRIP. Tak, když už takhle náhoda pomohla, říkám si, tak proč ne. Koukám na to chvilku a zjišťuji, že je to nějaké tmavé. Z prezidenta jsem viděl jen bílou košili. Jsem si říkal, jestli to není nějaký fór, že tam všichni mluví k poletující košili, něco na způsob strašidel ze Spessartu. Ale ne. Ne. Tak jsem na to musel plácnout kilo pade v kině, sedaje si mezi dvě tělnatější dámy, které s kýblem popkornu chtěly vidět amerického prezidenta na kolenou. Zážitek to byl zajímavý, přísahám, že už nechci cítit ten intenzivní zápach puklé kukuřice míchané v nějaké sladké sračce a přes mocný chrupot umělých zubů i z filmu něco slyšet. Nicméně, ještě stále váhám jestli mám tento počin zatracovat či chvalořečit, či si počkat na dývýdý a pěkně v klidu domova, s tím, že žrát budu pouze já, muhehehe, si to dokonale vychutnám. ()
Po letošní Butlerově čistce Bílého domu, vymetení Augiášova chléva zbrojařských lobby Tatumem a především větě: „Get your hands off my Jordans!“ si musí vášnivý basketbalista Obama zoufat, jak nudný prezidentský život vlastně vede... America Under Attack (of Roland Emmerich). Again. Hned jak malá holčička zvlhla při pohledu na letku prezidentských vrtulníků, byl jsem v obraze. Rutinní mix staré školy a moderní filmařiny, u kterého je nutné zaznamenat, že ačkoliv autor točí prakticky celou kariéru „komedie“, tak tato byla alespoň chvílemi úsměvná. Stejně jsem přesvědčen, že to liberál Rolie myslí s tím patetickým podhoubím smrtelně vážně a neustálé opakování jeho prvků pak už lze snadno zaměnit za jistý druh sebeironie. Emmerich možná je mistr letních blockbusterů, na něhož se třepe nejedno velké studio a jenž umí divákům nahodit udičku, ale já se na tu jeho už x-let stejnou žížalu „upřímné hlouposti“ zlákat nenechám. Doufám, že Soderberghův striptér ten nátělník opral, vyžehlil a vrátil úhledně poskládaný Willisovi.. P.S.: Jsem rád, že situace „Pražský hrad padl“ u nás nehrozí. S Hradní stráží a prezidentskou ochrankou by si sice teroristé poradili hravě i s airsoftovými pistolemi, nicméně přes lihový opar by k cíli nepronikl ani ten nejlépe vycvičený. A kdyby se snad nějaký takový našel, jediný kód který dostane je ten od tajného baru s Becherovkou.. ()
Emmerich je pořád hovádko, kterému soudnost říká zhruba tolik jako invence, tentokrát má ale v ruce zábavný scénář, jenž i na ploše přes dvě hodiny dovede bavit svou sebeparodií a důmylsným podlézáním a variováním žánrových pravidel. Prvních 30 minut a uberpatetický závěr jsou sice na facku a i za pár nepřehledných střípků z akce bych německého dobrmana nejradší profackoval, ale jako proč ne. Bavil jsem se. U "padajícího Olympu" ale přece jen o něco víc. Asi to bude tím, že ten mi v té své konstantní republikánské debilitě přišel ještě zábavnější a hlavně si mohl dovolit prostřelené lebky. Mít ve filmu rotační kulomet je super. Ale v PG-13 filmu je to asi stejný trumf jako kdyby se terorista osázel dynamitem a po zmáčknutí tlačítka vyletěly leda bublinky. 7/10 ()
I demokrati umí být patrioty! Zábavné až po okraj, ale já jsem se čekal, že ta zábavnost bude ještě přetékat (jako při honiččce kolem kašny), což se úplně nedělo. Za některý hlášky by měl prezidenta Foxxe čekat impeachement. 65% ()
|| Scenár: James Vanderbilt | Hudba: Harald Kloser, Thomas Wanker | Produkcia: Emmerich, Fischer, Kloser, Vanderbilt, Larry Franco, Laeta Kalogridis | Distribúcia: Columbia | Štúdio: Centropolis, Mythology | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 205,366,737 $ || Zaslúžene komerčná stagnácia. Možno to znie divne, ale pre mňa sa Emmerich odtrhol z reťaze po Patriotovi len podruhý krát. Servíruje jednu patosoidnú scénu za druhou, a nechcene humorné tiež. Všetky ostatné scény sú síce fajn, a je i pár pamätihodných, no ako celok je to skôr nepodarok, ktorý si nemám potrebu pustiť znova. Fuqua-ov Olympus has fallen je 2x napínavejší a akčnejší zážitok, aj napriek tomu, že patosu sa neubranuje o nič lepšie. 60% | Blu-Ray, THX, EN DTS | ()
Nejtvrdší pracovní pohovor vůbec. Emmerich ničí, ale menší měřítko ho neomezuje, naopak si tu destrukci o to víc vychutnává. Pád Bíleho domu vedle ehm... Pádu Bílého domu (těžký překladatelský oříšek) obstojí, vlastně baví zhruba stejně. Buttler sázel na krvavou osudovost, Tatum na nemotornost a veselou zábavu, u které se pobaví celá rodina. Užvaněný černošký sidekick je tu prezident (zábavně nemotorný Foxx) a nosí bíločervené Jordany (má na to). Vanderbiltův scénář nabízí mnoho osvěžujících prvků, absurdních hlášek a nečekaných vyústění (nefunkční kreditka v závěru) a nezachraňuje se prezident, ale dcera hlavního hrdiny. Potěšil i netradičně excentrický Jason Clarke. Prostě další variace na DIE HARD (ano hlavní hrdina si povídá sám se sebou, i do vysílačky/mobilu a posmívá se mrtvolám záporáků), ale tentokrát po Emmerichovsku. Ideální rodinný film na uvolnění se šťastným koncem, který ve vás zanechá ten fajn pocit, že to dobře dopadlo (i když umřela v podstatě celá vláda a hromada lidí). P.S: Asi nejzábavnější prohlídka Bílého domu a okolí. ()
Já bych to s těmi superlativy zase až tak nepřeháněl. Jediné v čem má navrh Bílý dům oproti Olympus has Fallen je lehkost, nadhled a menší patos. Vše ostatní těžce pokulhává. Oldschool akce ? Kde ? Tak možná jeden až dva souboje a kvalitní "fyzické zvuky". Přehlednost minimální a rating je zabíjející. Celková střihová skladba těžce mimo. V akčních scénách je to hlavně střihač, kdo dokáže dostat do sekvencí potřebné obrátky. Tady se to velmi nepovedlo. Butler lepší Tatuma, ať si říká kdo chce co chce. Kupodivu však Channing vyniká v komediálních a odlehčených momentech spíše než v těch akčních. A tak otěže filmu na sebem musí převzít James Woods a jeho partička, kteří ukazují smršť pohledů a emocí každou chvíli. Možná je Emmerichův počin žánrově konzistentnější a pocta devadesátkám, ale v rámci přímého souboje se starším bratříčkem prohrává. ()
Súvisiace novinky
Underworld míří do Prahy
S filmovou sérií Underworld to po třetím díle vypadalo bledě, ve čtyřce se ale vrátila Selene s tváří Kate Beckinsale (Letec) a zase bylo dobře. Není tedy divu, že se věčný boj upírů a lycanů chystá… (viac)
Nej filmy roku 2013 dle ČSFD.cz
Seznam nejlepších filmů roku 2013 dle ČSFD.cz si můžete nechat zobrazit ve specifičtějším výběru Žebříčků, a to i zvlášť pro jednotlivé žánry. V celkovém žebříčku divácké líbivosti vedou s úžasnými… (viac)
Terminátor: Hledají se Connorovi
Už teď je jasné, že pokračování robotí ságy pod názvem Terminator: Genesis bude obsahovat i cestování v čase. Vyplývá to z postupně se rýsujícího obsazení: role Johna Connora byla chvilku spojována s… (viac)
Gerard Butler po Bílém domě zachrání Londýn
Na začátku roku vypadal souboj dvou letošních „Smrtonosných pastí v Bílém domě“ jako rozhodnutá záležitost. Emmerichův White House Down měl vyšší rozpočet, komerčního tahouna Tatuma v hlavní roli a… (viac)
Je to celkom dobrý akčný film od Rollanda Emmericha. Má veľmi dobrý príbeh o policajtovi, ktorý sa rozhodne vziať svoju dcéru na prehliadku Bieleho domu, pričom sám túži stať sa členom prezidentovej ochranky, k čomu ale nespĺňa požiadavky. No práve počas prehliadky, keď je od svojej dcéry oddelený je Biely dom napadnutý a obsadený skupinou žoldnierov a tak musí urobiť všetko preto, aby nielen našiel svoju dcéru, ale aj pomohol prezidentovi. Spracovanie je celkom slušné, úvodná polhodina ideálne zoznámi so všetkým dôležitým a samozrejme hlavne s viacerými výraznými postavami, takže aj táto pokojnejšia časť ma celkom bavila a potom sa to už rozbehne. Občas sa nájde nejaké slabšie miesto, bez ktorého by som sa kľudne obišiel, ale inak sa to väčšinu času nesie v dobrom tempe, nájde sa tu viacero zaujímavých situácií a celkom dobre zvládnuté mi prišli takmer všetky typy situácií typické pre tento typ akčného filmu. Takže nielen s hlavnou dvojicou, ktorá spolu až prekvapivo dobre funguje, ale aj všetky tie klasické scény z veliteľstva, prípadne so záporákmi, pre potreby filmu mi to väčšinu času prišlo ideálne. A aj ten americký patriotizmus sa tu po celý čas dokázal udržať v tolerovateľných medziach, takže aj toto ma potešilo. Akcie je tu celkom dosť a nemôžem povedať, že by bola zlá, ale moc ma nezaujala. Celkovo je výborne natočená a v ideálne zvolených prostrediach, lenže v tomto prípade tvorcovia stavili skôr na ten veľkolepejší typ akcie, než na ten kontaktnejší, ktorý ma zaujíma omnoho viac, čo ma veľmi mrzí. Takže všetky tie explózie, zostreľovanie dopravných prostriedkov a podobne sú v poriadku, ale už samotné súboje, prestrelky, prípadne nejaké tie likvidácie sú už len také obyčajné, úplne bez náboja, nájde sa tu možno len jeden nápad, hlavný hrdina ma v akcii potešil iba jedným útokom nožom, nič viac, takže toto považujem za hlavný zápor filmu a samozrejme to kazí aj ten nízky rating. A za najlepšiu časť filmu považujem samotné obsadenie Bieleho domu, ktoré je tak príjemne klasické, žiadny veľkolepý útok, ale tichá čistá práca. Dobre je na tom aj samotný humor, síce ho v tomto žánri nepotrebujem, ale nájde sa tu pár vydarených hlášok a nejaké tie vtipnejšie situácie. S hereckým obsadením som dosť spokojný, jediným problémom je samotný hlavný hrdina, takže Channing Tatum, ešte v tých neakčných scénach nie je zlý, ale na akčného hrdinu nemá v žiadnom ohľade. No vedľajšie úlohy mi už sadli, či už Jamie Foxx ako prezident, ale aj Maggie Gyllenhaal, James Woods a pár ďalších. Len tí záporáci na mňa pôsobia trochu rozporuplne, pár charakterov je zaujímavých, ale neprišli mi moc dôveryhodní pre takúto ambicióznu akciu. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, Roland Emmerich na tento žáner stačí, takže tu očakávane nesklamal. Takže celkovo to dopadlo lepšie, ako som čakal, dokonca po väčšine stránkach sa kľudne vyrovná nedávnemu Pádu Bieleho domu, lenže ten na rozdiel od tohto stavil na charizmatického hrdinu a kontaktnú drsnú akciu a to mi presne vyhovuje. 68% () (menej) (viac)