Útok na Biely dom

Točil to Roland Emmerich, takže co jiného bych mohl čekat. Vlastně jo, mohl jsem čekat něco jiného, protože Bílej Dům už jednou odpálil a to v Den nezávislosti. Tady akorát vyplenil prezidentské komnaty, zryl prezidentovi trávník, pošramotil plot, jezírko a tak dále. A bylo to příjemný to vidět. Skoro jsem si říkal, jak moc se tahle filmová replika přibližuje originálu. Bejt mu to totiž hodně blízko a já bejt terorista, tak tenhle film budu mít jak naučnou encyklopedii. Film jako takový je tak nějak klasickej poctivě odvedenej akčňák, což Roland prostě umí. To se mu upřít nedá a já si u toho skvěle odpočinul. (24.08.2014)

Je to opět zde! Ztotožnil jsem se s hrdinou. Od zítřka co ráno pakuji malou, do kočárku umně skryji flusbrok a budeme kroužit po druhém nádvoří, protože a jelikož - co kdyby měl Milda problém? Nedávno nakrknul farmakologickou loby upozorněním na generika. Marek Šnajdr je kurva nebezpečný sysel a setsakramentsky syslící kurva! Nebojte se, nejsem dnešní. Nenechám se při záchraně mého oblíbeného laločnatce nahnat do utajovaného bunkru (aka hajzlíku, v němž Venca II. přijímal pěticentimetrovou dírkou v přepážce mezi kabinkami pana premiéra Fišera). I ba ne. Budu prosíravý jak ten Tejtum. Již to vidí zrak můj vnitřní - prcháme Zlatou uličkou, préza zakutaný u mimča v kinderwágnu, zlounští zlouni jen těsně za námi usazení v počišťovatelských ještěrkách a multikárách, nad hradem krouží můj parťák Randák na těžce vyzbrojeném rogalu..... Až vše vyřeší naše tvrdé pěsti, až hrdě dcerka (již ne jen má, neboť po splnění mise si s Miloušem oddaně do náručí padneme a registrovat bude sám Duka) posranou pamperskou zavlaje, až jaderný kufřík, obsahující hambaté fotografie miss Drábové, dorazí zpět do povolaných rukou, pak otec konečně mi poví: teď, synu můj, jsi muž! === Nečekaně zábavná volovina. Kdyby ta emerická dcerka nebyla taková kráva, i čtrvrtou hvězdu bych vrhl v plen. A rádci našeho hradního pána by mu měli doporučit nějaké to solárkování, evidentně to po světě frčí. (03.11.2013)

„Pane, toto je váš nový kód pro odpálení raket!“ Jak vidno, prezidentské křeslo je v rukou kazisvěta Rolanda Emmericha pořádně horké. Do poloviny to ještě jde, jakmile ale vezme ten stávající s obličejem Jamieho Foxxe do ruky raketomet, legrace jde stranou. Právě odlehčenost a nadhled, o které se tvůrci snaží, se k téhle látce moc nehodí. Zřejmě úmyslně tu tvůrci sázejí na nejokoukanější žánrové zvraty a volají do světa, ať si diváci tuhle kupu klišé náležitě užijí. Jenže když střílel John McClane (tady John Cale, to je náhodička) v budově firmy Nakatomi evropské teroristy, mělo to šťávu, když bez bot a v bílém tílku vymýšlel možnosti, jak jim jejich pečlivě naplánovanou akci znepříjemnit, bylo to fajn, když tu a tam pronesl nějakou sebeironizující hlášku, bylo to ještě víc fajn. Jenže pohled na jedenáctiletou holku mávající před polozbořeným Bílým domem americkou vlajkou a snažíc se odvolat blížící se letectvo, fajn prostě není. Když pak musíme poslouchat neuvěřitelné žvásty televizních štábů nebo hlavounů kdesi v bezpečné vzdálenosti od symbolu Ameriky, začíná lehká nevolnost. Pocta devadesátkám možná potěší, ale to je asi tak všechno. Úvod je na daný žánr poměrně utahaný, střed velmi slušný, závěr doslova tragický. Ssázka na starou dobrou akci je sice fajn, ale to, jak Gerard Butler rozsekal komando severokorejských teroristů, mi sedlo o poznání víc. Emmerichova akce se velmi rychle začne zajídat, okoukané situace (toporný Tatum a jeden dva grázlové proti němu) tak nějak nepotřebujeme vidět znovu!! Přímý souboj s Butlerem prostě tahle sestava prohrává, instantní polévky taky moc nemusím!! (23.08.2013)

O chlp lepšie ako Fuquaov Pád bieleho domu. Emmerich mal po ruke o niečo lepší scenár a väčší rozpočet. Ani jeden s filmov ma nenadchol no Emmerichové efekty a akcie vždy vyzerajú, tak cool megalomansky, že tomu vždy prídem na chuť. Herecký nie je obsadený ani jeden film zle, no Tatum a Foxx ma viac bavili už len kvôli tým humorný scénam. Film inak moc neohúri len akčne pobaví. Emmerich ma meškanie v kinách o tri mesiace a aj práve preto film prepadol. 70% - 3* (06.12.2013)

Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 (18.07.2013)