Prepadnutie v Pacifiku

Časy kdy Seagal natáčel podobné kousky už jsou nenávratně pryč, ale sluší se zavzpomínat. Pozdějším Seagalovým výtvorům chybí přesně to co je dáno ve filmu Přepadení v Pacifiku. Solidní akce, originální scénář, výborné herecké výkony, dokonce i Seagal hraje slušně, o fantastickém Tommy Lee Jonesovi ani nemluvě. Andrew Davis ukázal co bude za rok následovat. Seagal už stín filmu nepřekročil, ale sluší se zavzpomínat... (22.07.2005)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 7/10 Efekty 8/10/// +Casey"kurva"Ryback je pravděpodobně Seagalova nejlepší postava, zde výborné souboje, záporáci, občas napínavé, dobré hlášky ("Kdo jste" "Já jsem jenom obyčejnej kuchař" "Panebože! My umřeme") -dříve si toho člověk nevšímal, ovšem teď nejde přehlednout tolik logických lapsů, podivných dialogů a někdy zvláštního chování postav/// Tohle je výborná seagalovka. Ve své době mě úplně chytla a byla to prostě dobrá akční jízda. Rozhodně je tohle jeden z nejpovedenějších filmů tohoto pána co pořád tloustne :-)/// Celkem 83%/// (11.03.2008)

Historický okamžik, který by se měl zapsat do filmových análů; poprvé v životě jsem dokoukal až do konce dílo s „fenomenálním“ Stevenem Seagalem, a aby toho nebylo málo, neměl jsem akutní potřebu se během či po jeho skončení vyzvracet. Víc než naštvanost z debility scén či dialogů se u mě povětšinu projekce dral na povrch smích, tedy ve skrze pozitivní emoce. „Nejlepší kuchař na světě“ sice ukázal i nějakou tu WTF scénu, ale bylo jich až nebývale pomálu (jedna za všechny ta s nožem). Velmi úsměvná byla také proměna z ustrašeného a prsatého „překvapení“ na odvážnou a schopnou vojandu. B-čkové kvality v sobě Přepadení v Pacifiku sice nezapře (o jeho zařazení do „A“ kategorie mě opravdu nikdo nepřesvědčí), přesto rozhodně nejde o takový průser, jaký jsem čekal, takže dávám slabší 3*, a to téměř z přesvědčení. (12.03.2013)

Přepadení v Pacifiku je zajímavá ukázka toho, že "akční hvězdu" lze udělat skutečně z kohokoliv. Steven Seagal možná skvěle uměl aikido, měl černý pásek a vedl vlastní dojo, ale ve filmech nikdy nic z toho pořádně nepředvedl. Přesto je tohle asi jeden z jeho nejlepších filmů, protože tu tehdy 41 letý Seagal ještě není tak masivně oteklý, jako posledních cca 10 let. Film docela dává smysl a má spád, což přičítám zkušenostem režiséra. Jedná se samozřejmě o tu nejjednodušší zápletku, kdy se hrdina snažící se zapomenout na "hrůzy války" dostane nechtěně zpět do akce a pořádně zavaří teroristům. Děj je stejně jako například Die Hard striktně ohraničený na jediné místo - tentokrát bitevní loď. Z této lodě chtějí teroristé vedení Tommy Lee Jonesem ukrást jaderné zbraně a kuchtík jim v tom musí zabránit. Jedná se o námět, který by působil ohraně již v 80. letech. V roce 1992 se ale Hollywood očividně ještě nevzpamatoval ze zbrojení v době studené války. V jednom ohledu ale působí aktuálně. Nukleární hrozbu zde totiž představují Tomahawky, střely s plochou dráhou letu, které byly poprvé bojově nasazeny v Zálivu, a to pouhý rok před natočením filmu... _____ Hrdina má po svém boku ještě pomocnici Eriku Eleniak, jejíž jedinou vlastností je (slovy feministky Laury Mulveyové) to-be-look-at-ness, jelikož se jedná jak ve filmu, tak i ve skutečnosti o Playboy playmate. No a spolu zachrání svět před nukleární zkázou.. PS: Kdysi dávno jsem viděl i druhý díl, a jestli si dobře vzpomínám, tak Přepadení ve vlaku je ještě nudnější, než Přepadení na lodi. (08.10.2010)

„Vytiahni koláče z rúry.“ Meganostalgická záležitosť z dôb, kedy bolo absolútne bežné chodiť na seagalovky do kina (fajnová celosvetová 156-miliónová tržba pri trápnom rozpočte 35). Béčkovosť sa v naftovom ovzduší vznáša, nech akokoľvek žmúrime oči, o to kurióznejšie sú potom dve oscarové nominácie (!), hoc "len" v technických kategóriách (OK, asi nikto nečakal, že sošku dostane Tommy Lee Jones, to sa stalo až o rok neskôr). Prostredníctvom afektovaného „prehrávania“ hercov (transvestita Gary Busey, po šunke túžiaci Jones, Colm Meaney v dobre padnúcom obleku) a akcie. Tá je síce riadne ostrá (v tých dobách Seagal na plátne lámal ruky nohy hlava nehlava), ale zároveň po stránke rozpočtu nie ktovieako monumentálnej. Okrem niekoľkých panoramatických záberov na nádhernú lietadlovú loď sa totiž dej kompletne odohráva v sivých, neveľmi vábnych a najmä lacných priestoroch, kde občas blikne monitor, aby sme vedeli, že sme na lietadlovej lodi. Hŕstka nezabudnuteľných scén (prílet rockovej helikoptéry, legendárny výskok Eriky Eleniak z torty), sympaticky tvrdá akcia (krv miestami doslova strieka, akonáhle v 9O. rokoch režiséri Seragalovi strčili do ruky nože, začali sa diať šialené veci) a prekvapivá charizma vtipného (!) Stevena Seagala, vtedy ešte vybaveného vrkočom (moja mama tvrdila, a niečo na tom zjavne bude, že akonáhle sa ho Seagal zbavil, už to proste nebolo ono a mamy sa nikdy nemýlia). Mám tento film rád odkedy som ho videl v kine ako 11-ročný a vždy si ho v televízii rád zopakujem. Andrew Davis svoj životný film, skvelého UTEČENCA, nakrútil až neskôr (so Seagalom sa však stretol už pred Caseym Rybackom, solídna kriminálka NICO - VIAC NEŽ ZÁKON). Za nostalgiu 4*, za celkové kvality skôr 2*, suma-sumárum 3* (napr. ma sklamalo, že to nie je typické "muž proti presile", ale vinou Eriky Eleniak to plynulo prejde do buddy movie a následne sa k čudnej dvojke pridá celý regiment oslobodených vojakov). Kino Považan NMnV 1992 (25.02.2005)