Hasta la vista!

Druhá projekce: Nádherný příběh o třech nejlepších kamarádech, kteří se svým handicapem nemohou žít život jako všichni okolo nich. Tento film nás nutí zamyslet se nad mnohými věcmi. Pořádná a hlavně povedená dávka humoru dodávala celému "putování" patřičnou jiskru. Mě osobně se Hasta la vista! líbil(a) a líbilo se mi to o hodně více jak "devadesáti procentní" Nedotknutelní. (10.02.2013)

Scenár filmu možno pripomína pubertálny nápad ako vystrihnutá z nejakých , v tejto dobe populárnych teenegerovských komédií, ale našťastie to tak nie je. Na tomto filme nie je úchylné vôbec nič, dokonca ani hlavný motív - kde si trojica postihnutých chce zájsť do bordelu. Keďže títo chlapci "to" zatiaľ nezažili a pravdepodobne ani inak nezažijú, ich nápad schvaľujem a verím, že nikto na svete by nechcel umrieť ako panic. Film je šikovne humorne ladený, postupne dávkovaný, naozaj som sa dobre bavil, na druhej strane veľmi reálny, podaný so všetkými problémami, ktoré takto postihnutí majú. Trojica postihnutých si neváha robiť srandu zo seba navzájom a to je len dobre. Divákovi bude najviac ľúto Larsa, jediný z trojice, ktorému neostáva veľa času a zvlášť pri záverečnej scéne pri mori mi zovrelo hrdlo. Určite však všetci traja zažili najkrajšie dni svojho života, hoci to tak spočiatku vôbec necítili. Krásny film, ktorý pobaví i dojme. Čo chcieť viac? 80%. (14.05.2013)

Takové vážné a svým způsobem velmi smutné téma, pojaté tak lehce, přirozeně a vtipně, že by to někomu mohlo připadat ironické, nebo až pohoršující ( a to podle mě zcela oprávněně) nicméně mě tenhle film sedl. Je pravda, že tvůrcům jednoznačně šlo právě o to, zahrát na city divákům a že by se tak mohl celý film zdát prvoplánový a jednoúčelový. Možná to bylo tak dokonale promyšlené, že se jim to v mém případě povedlo na sto procent a nebo je zkrátka samotný příběh tak silný ( a to je rozhodně :D), že to člověka dostane- nehledě na to, jak je to prvoplánové. Jediná věc, která mi snad vadila je (jak už tady bylo zmíněno) předvídatelný konec. (18.09.2012)

Když to běželo v kinech, zaujalo mě to svým námětem, ale ne natolik, abych se přiměl na to jít do kina (co si vybavuji, odradilo mě myslím hlavně obsazení - och ano, jsem příšerně povrchní, ale od herců očekávám, že se na ně bude dát dobře koukat, což v případě tohoto filmu teda fakt neplatí o nikom). Když se nyní - po téměř 3 letech od české pemiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila a film se mi vcelku líbil, ale že bych z toho byl vyloženě odvázaný, se tedy rozhodně říct nedá. Film to jistě není špatný a divácky je podle všeho velmi vděčný - (zdraví) lidé milují podobné dojemné bijáky o postižených, viz třeba fenomenální úspěch snímku Nedotknutelní z téhož roku. Mě ale zas tak neberou, protože mi přijde, že jejich tvůrcům jde spíše o to, zrovnoprávnit postavení handicapovaných a bořit klasické předsudky s nimi spjaté - jakoby "ušlechtilé" ambice přebíjely ty filmařské. Proto mi přijde, že se lidi ve vztahu k tomuto typu filmů spíše polarizují do svou skupin - jedni tyto filmy nekriticky vynášejí do nebes a upřímně se u nich dojímají, zatímco druzí dávají najevo své cynické já a těmto filmům vyčítají, že podle nich "hrají na city". Pravda bude asi někde uprostřed, ale je podle mě skutečností, že - odmyslím-li si asi záslužnou (?) skutečnost, že film otvírá velké tabu sexuálních potřeb handicapovaných - mi tento film po řemeslné stránce moc zdařilý nepřijde. Humor mi přijde spíše nevtipný, dialogy celkem slabota, závěr je dost předvídatelný, a nějaké větší emoce to ze mě nedostalo, protože jsem si k žádné postavě nenašel moc sympatií (dílem asi hlavně kvůli zmiňovanému nesympatickému obsazení). Pokud bych měl tento film srovnat s nějakým podobně laděným filmem stejného stáří, vybaví se mi snímek Vincent jede k moři, který se mi tedy líbil o poznání víc. Za mě spíše blazeované 3 hvězdy a delší zamyšlení nad tím, jestli v mém případě nebude lepší se podobným filmům do budoucna vyhýbat, protože u sebe začínám pozorovat alergii na filmy, které mi na příkladu nejrůznějších postižených a smrtelně nemocných nešťastníků předkládají tezi, že bych si měl vážit života a užívat si každého dne a toho, že jsem zdravý, blá blá - k čertu s tak neobjevnou filmařskou výpovědí, na to bych vážně sám nepřišel! Jako by to, že se budu v kině dojímat nad osudy nějakých vymyšlených postav, mělo snad změnit svět nebo můj život k lepšímu! Chovám o tom stejné pochybnosti, jako o možnosti, že by zhlédnutí takového fimu mohlo někomu vlít do žil novou chuť do života, pokud se mu jí zrovna nedostává - u sebe teda nic takového nepozoruji ani omylem, spíš naopak. Tvůrci těchle flmů si možná ani neuvědomují, co všechno s nimi mohou způsobit (představa zástupů paraplegiků, kteří se po zhlédnutí tohoto filmu začnou dožadovat svých "sexuálních práv", ještě patří k těm nejmírnějším, které mi tanou na mysli). (18.09.2015)

Škoda, že si tento jinak parádní filmeček nedokázal udržet sympatičnost celou dobu a musel za každou cenu vecpat do děje pár prapodivných momentů a situací. Každopádně pro mě osobně lépe podaný příběh o handikepovaných než v případě ´´Uvnitř tančím´´. PS: Jestli se to ve Španělsku hemží takovýma kočkama, tak si tam budu muset udělat co nevidět výlet. :-D 75% (25.06.2014)