Terapia

Hawkese jsem vůbec nepoznala, ač několik filmů s ním už za sebou mám. Celý film jsem dokonce žila v domnění, že Marka hraje nějaký skutečně ochrnutý člověk, takže klobouk dolů. Film mě bavil celou svou délku, hlášky hlavního hrdiny mi prostě každou chvilku dokázaly přivodit úsměv na rtech, stejně tak i situace, které se kolem něho odehrávaly. Zafungovala i dramatická stránka, protože stejně jako jsem se dokázala celou dobu usmívat, dokázala jsem se nad filmem i dojmout. Holt nemusíte zvládat zrovna přemety k tomu, aby z vás byl skvělý proutník, když na to máte buňky. 80% (28.07.2013)

Nenápadný komorní snímek, který ve mě vyvolal bouři.. Bouři emocí.. Nejdokonalejší americký film pro rok 2012.. Nádherný příběh o sexu a o lásce, lepší jsem dlouho (pokud vůbec) neviděla.. Fyzicky handicapovaný Mark ztělesňuje inteligenci, výtečný humor, dětskou naivitu, pokoru z náboženství a osobní traumata.. "Osvícená" instruktorka sexu Helen Hunt dokázala odehrát očima naprosto všechny odstíny emocí, které Vás napadnou.. Hodně připomíná loňské "Nedotknutelné".. Nechápu, že John Hawkes nedostal Oscara.. U Helen Hunt je to už pochopitelnější, protože měla velkou konkurenci v úžasné Anne Hathaway.. Kam se hrabou všichni Hobiti a Arga.. (21.03.2013)

Ačkoliv bylo ve filmu hodně sexu, nemůžu říct, že by mě pohled na nahou padesátiletou Helen Hunt nebo muže s obrnou nějak pohoršoval, což překvapilo i mě samotnou:) Naopak mě toto téma zaujalo, protože otázka sexuality postižených je poměrně tabuizovaná a zabývat se tím takto veřejně ve filmu je z mého pohledu odvážné a pozitivní. Také byla dobrá kombinace lítosti a humoru hlavního aktéra, protože jestli byl film opravdu podle skutečné události, tak musel jeho vnitřní sílu obdivovat úplně každý včetně mě. (05.02.2013)

V roce 1996, Jessica Yu zrežírovala krátkometrážní dokument (nominace na Oskara) s názvem "Dechová lekce: Život a dílo Marka O'Briena". Pan O'Brien byl básník a novinář, který v šesti letech onemocněl obrnou a stal se téměř úplně ochrnutým, po zbytek života byl uvězněn v železné plíci, vyjímaje 3-4hodin denně. Režisér Ben Lewin přijal určitou část příběhu O'Briena a vpravil ji do tohoto intimního filmu, který zkoumá výzvy, kterým musí čelit osoby se zdravotním postižením, pokud chtějí vést sexuální život. O'Brien spolupracoval s Cheryl Cohen Greene, která mu pomáhala překonat svůj strach a úzkost. Mimochodem, Cheryl stále funguje jako náhradník i v současnosti, ve svých 68 letech. // I believe in a God with a sense of humor. I would find it absolutely intolerable not to be to able blame someone for all this. // (30.01.2013)

(Febio Fest) Hned na začátku, když se Mark ploužil areálem školy na té své motorové posteli, mi přirozeně naskočilo "Jéžiš, slzavé údolí. Jsem postižený, litujte mne. Nešťastně se zamiluju a pak budu půl filmu umírat.". Kardinální (asi vliv nedávno skončivší konkláve) chyba. Mark je sympatický ironik, a i když pocit lítosti tam je (kdo by také nelitoval člověka schopného ovládat pouze hlavu a strávit mimo svou "železnou plíci" pouhých několik hodin), většinu filmu jsem i přesto strávil s úsměvem na rtech, který jednoduše (ani složitě) nešel potlačit. Překvapila mne Helen, jaká je to nestyda (ve zcela pozitivním slova smyslu), a potěšil William H. Macy jako farář... 90% (19.03.2013)