Terapia

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)

Všudypřítomný nadhled dělá z tohoto ve své podstatě hutného dramatu příjemnou a zamyšleníhodnou podívanou, v níž naprosto dominuje fyzické herectví Johna Hawkese. Důležitý pohled na vnímání světa očima postiženého člověka, který by měl rád stejné životní cíle, zažil všechny slasti bytí a alespoň chvilku měl přístup k benefitům jako kdokoliv jiný. Helen Hunt je sice odvážná ve smyslu nahoty, na druhou stranu má prakticky jen jednu skutečně dramatickou a procítěnou scénu, tudíž oscarovou nominaci pouze za "zdravou sexualitu" nechápu. Dobře napsané dialogy, zajímavá perspektiva a neméně chytlavý příběh. Rozhodně nadstandard. 7/10! (09.02.2013)

Zřejmě musí záležet i na rozpoložení, v kterém se dívám na takové filmy jako je The sessions, protože zpočátku jsem byla v rozpacích a jak už tady někdo píše, tak jsem nevěděla, kam tím Ben míří. Ale i sexuální touha a její naplnění patří k životu a ne všem se tohoto příjemného odvětví lásky dostane. Příkladem je ochrnutý Mark a já si vážím Bena za to, že tohle citlivé téma předložil nepodbízivě a vyhnul se veškeré vulgárnosti, která s tím bývá spojovaná. Druhá polovina byla naladěna víc na strunu srdce ženy, ke kterým se hlásím, ale zase ne tolik, aby to bylo příliš patetické. Přiznávám, že Johna Hawkese vůbec neznám, ale zahrál to přesvědčivě a vždy s citem pro danou chvíli a stejně tak Helen, která je snad stále stejná a léta jí míjí. Ovšem největší radost mi udělal asi kněz v podání William H. Macyho. S tím šátkem kolem hlavy, hárem a pivkem, to nemělo chybu. Citlivé, jednorázové The sessions. Filmová výzva 2016 (18.01.2016)

Z času na čas sa objaví snímok o hendikepovaných, kde sa tvorcovia snažia zobraziť ich obyčajné túžby, pre väčšinu ľahko splniteľné. V tomto prípade je to podobné, na základe pravdivých udalostí sa film snaží dostať o panictvo muža stredného veku. Navzdory niekedy zbytočnej popisnosti ide o milú záležitosť, hoci mám pocit, že sa dalo z látky vyťažiť viacej. (16.02.2013)

Ačkoliv bylo ve filmu hodně sexu, nemůžu říct, že by mě pohled na nahou padesátiletou Helen Hunt nebo muže s obrnou nějak pohoršoval, což překvapilo i mě samotnou:) Naopak mě toto téma zaujalo, protože otázka sexuality postižených je poměrně tabuizovaná a zabývat se tím takto veřejně ve filmu je z mého pohledu odvážné a pozitivní. Také byla dobrá kombinace lítosti a humoru hlavního aktéra, protože jestli byl film opravdu podle skutečné události, tak musel jeho vnitřní sílu obdivovat úplně každý včetně mě. (05.02.2013)