Skafander a motýľ

"Skafander a motýl" je veldielom neverbálnej komunikácie spojenej s viac než geniálnou kamerou Janusza Kaminskeho. Tragický podtext chytí za srdce, no snímok ani zďaleka nepôsobí smutne. Vnútorný monológ bolestný osud vtipne komentuje, nemanipuluje s divákom, čím mu to ešte viac nesťažuje (aj tak má každý dosť z pohľadu na zmrzačeného chlapíka, ktorý raz dačo v živote znamenal a mihnutím oka sa z neho stala totálna troska). Na filme obdivujem uhol pohľadu: vyzdvihol nádej, bagatelizoval bezmocnosť ... (20.03.2008)

Skafandr a motýl. Tělo jako vězení a představy jako vysvobození. // Jsem ráda, že Julian Schnabel prorazil do světa jako režisér, že se víc věnuje plátnu filmovému než malířskému, protože jeho cit pro ztvárnění vizuální stránky je výjimečný. V tomto kontextu musím tleskat zejména kameramanu Junuszi Kaminskemu. Tomu se podařilo vytvořit autentický pohled člověka pozorujícího svět a komunikujícího s ním pouze prostřednictvím jednoho oka. (Dokud se Jean-Dominique nesmíří se svou novou podobou, je obraz snímán jen z "jeho" pohledu - až v momentě, kdy je konfrontován se svou nynější podobou, kamera jeho hledisko vnímání opouští a postava se stává součástí scény. Vynikající!) // Je to krásný film, víc ne ž o čemkoli jiném je o síle lidského ducha, ale hlavně je to filmařina nejvyššího kalibru. (25.03.2008)

Zase jedna megamasakrálna pecka, ktorá na mňa zaútočila bez vyzvania a v domnení, že si idem pozrieť oddychovú drámičku som sa musel vysporiadať so životným údelom Jean-Dominiqua Baubyho, ktorý aj napriek tomu, čo mu všetko naložil život na plecia, sa so svojim osudom dokázal vysporiadať a dokázal niečo, čo nedokáže ani väčšina zdravých ľudí - napísať knihu a to aj napriek tomu, že dokázal len žmurkať jedným okom. Zase sa mi potvrdzuje stará pravda o tom, že najbrutálnejšie príbehy sa nerodia v hlavách scenáristov, ale priamo v kolobehu života. (10.11.2009)

Tento film je možné hodnotiť dvoma spôsobmi. Diváci s potrebnou empatiou sa budú snažiť predstaviť si situáciu postihnutého hrdinu, ktorému sa celý, predtým pestrý, život zúžil do ľavého, zatiaľ mrkajúceho, oka. Bezmocnosť tela je pri nepostihnutom mozgu ťažko predstaviteľnou situáciou. Rovnako ťažko predstaviteľných je 200 tisíc písmen, z ktorých vymrkal svoju knihu. Pri takomto vnímaní sú všetky filmárske kvality, či nedostatky nepodstatné, lebo silný príbeh dominuje. Alebo je možné obdivovať prácu Spielbergovho kameramana, použitie filtrov, zaraďovanie flashbackov a pod., prípadne porovnávať film s Volaním mora, Nedotknuteľnými a ďalšími, ktoré som nevidel. Ja som sa priklonil k prvej možnosti a pridal som hviezdičku. (06.01.2021)

Lidskost v tomto filmu přesahuje hranice daleko za práh únosnosti, a je těžké si o něm něco myslet a co horší něco o něm psát. Skafandr a motýl je velice zvláštní film, přičemž šokuje fakt, že je podle pravdy. To všecko na co jsem koukal, co se kolem toho všeho dělo, to všecko mě nestačilo udivovat. Neobvyklé příběhy mám rád, ale občas to přetáhne meze, a toto je ten případ. Hodně jsem byl zvědavý na závěr, jen mě chvílemi trápil fakt, že se po půl hodině filmu objevila nepatrná stereotypnost, která se udržela vlastně až do samého závěru. Ačkoliv se to dalo čekat, má tento film neuvěřitelnou sílu chytit a držet pevně až do konce. Dlouho na ten film myslím a nemůžu ho dostat z mysli. Nejde to, práce kameramana byla bravůrní, celé to do sebe tak zajímavě zapadlo, že tak objemný film člověk jen tak neobjeví, a tak originální, smutný a zároveň silný příběh člověka, jako byl ten v tomto filmu jen tak divák na filmovém plátně neuvidí, výdá jich hodně, ale tohle je prostě unikát. Když to uvidíte, tak to pochopíte, a možná se zarazíte, tak jako já. (28.12.2008)