Skafander a motýľ

Tento film je možné hodnotiť dvoma spôsobmi. Diváci s potrebnou empatiou sa budú snažiť predstaviť si situáciu postihnutého hrdinu, ktorému sa celý, predtým pestrý, život zúžil do ľavého, zatiaľ mrkajúceho, oka. Bezmocnosť tela je pri nepostihnutom mozgu ťažko predstaviteľnou situáciou. Rovnako ťažko predstaviteľných je 200 tisíc písmen, z ktorých vymrkal svoju knihu. Pri takomto vnímaní sú všetky filmárske kvality, či nedostatky nepodstatné, lebo silný príbeh dominuje. Alebo je možné obdivovať prácu Spielbergovho kameramana, použitie filtrov, zaraďovanie flashbackov a pod., prípadne porovnávať film s Volaním mora, Nedotknuteľnými a ďalšími, ktoré som nevidel. Ja som sa priklonil k prvej možnosti a pridal som hviezdičku. (06.01.2021)

Vynikající námět a mimořádná kamera stejně nedokáží z tohoto snímku udělat nic jiného, než neotřelou nudu. Nepopírám, je v něm pár zajímavých nápadů, jenže ty se několikrát zopakují, takže i tomu nejvděčnějšímu divákovi zevšední. Naštěstí se Američanům nepodařilo zasáhnout do kvality filmu a nespáchali z něj slzavou trapárnu, jak bývá jejich špatným zvykem. Ale tentokrát mne zklamala i má nejoblíbenější filmová země, Francouzi nedokázali z působivého příběhu vykřesat vlastně vůbec nic. A tak ze všeho snažení zbyl jen snadno zapomenutelný film s vykrádačkou Verneuiliho nápadu z Melodie podzemí (1963). (09.12.2011)

Třebaže se úvod zdá být manýrou kameramana bez dozoru, chytře zaplétá diváka do příběhu. Škoda jen, že s časem se Motýl ve Skafandru udusí a pozbude na svižnosti. To nastává v momentě, kdy se vytrácí identifikace s hlavní postavou. Příznačné je ovšem freudovsko-casanovské avizo divákovi. Co také jiného čekat od Francouzů než vyloženě guerillový útok na chlapa aneb co všechno se dá dělat se zdravým tělem. Čas kvapí a na smrtelné posteli by každý žil jinak a každou oslovil. Tyhle významy prostupuje rozkošná Francouzka Emmanuelle Seigner a neméně okouzlující Kanaďanka (žár ukrytý v chladu) Marie-Josée Croze. Radost popatřit. (29.02.2008)

Láska mezi dvěma lidmi je magická a povznášející, avšak není na světě silnějšího pouta, než je láska k životu samému. Pokud je člověk odhodlán hrát svou úlohu až do samotného konce, překonat problémy a radovat se z maličkostí, je za každých okolností neochvějným pánem své vlastní existence. A tento film- deprimující, ale zároveň povzbudivý, statický, ale současně plný života- je toho zářným důkazem. Nesrazilo mě to sice do kolen a nemám ani potřebu to někdy vidět znovu, ale svého života (a hlavně zdraví) si opět vážím o trochu více. :D 85% (04.11.2013)

Po první půlhodině dokonale sestřelující a doslova zrak vymývající, ale po retrospektivách a "klasické" kameře už snímek překypující originalitou začne značně zpomalovat. Koncepcí mi to hodně evokovalo Hlas moře, které se mi líbilo o kapičku víc (možná díky Bardemovi, možná díky tragičtějšímu závěru). To však nic nemění na tom, že Kaminski je bůh a Skafandr a motýl je hned vedle Klass nejlepším cizojazyčným filmem roku 2007. S tím sepsáním knihy ale musela být dřina. [Přesná stopáž: 112 min] (13.08.2008)