Obsahy(1)
Portrét kontroverzního prezidenta, jehož oběť těžké době se stala předmětem dlouhých diskuzí i zatracení... 15. března roku 1939 překročila německá vojska hranice bývalého Československa a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Den předtím Hitler do Berlína pozval Emila Háchu, prezidenta země, jež se měla stát součástí Třetí říše. Hácha byl ponížen a měl okamžitě rozhodnout o osudu své vlasti pod pohrůžkou, že pokud ji odmítne vydat, bude Praha zničena německými bombardéry. Tak začalo několikaleté období vlády hlavy státu, jež se stala po válce symbolem kolaborantství a ohnutého hřbetu. Tento rozsudek však byl v mnoha ohledech ukvapený a nespravedlivý. Emil Hácha přijal po Mnichovské dohodě prezidentskou funkci s vědomím velké osobní oběti, i když v obsazení země v té době nevěřil. Obětoval se i v časech protektorátu. Setrvával ve své funkci i přes zhoršující se zdravotní stav s vědomím, že na jeho úřad čekají skuteční přisluhovači německé moci, jež se neštítili ničeho. Dobová média sice zachycovala jeho roli jako věrnou službu Říši, není z nich však patrné, že si za jakýkoliv projev loajality nechal od Němců platit ústupky. Díky tomu mohli být propuštěni uvěznění studenti či zachráněny hodnotné umělecké památky. Přesto se Háchova vyčerpanost prohlubovala až na hranici rezignace. Doufal, že národ jeho roli docení. Byl však odsouzen k tomu, zemřít v hořkosti a osamocení v Pankrácké věznici, i přes nesouhlas jeho předchůdce a nástupce Edvarda Beneše. Trvalo desítky let, než bylo vůbec možné otevřít diskuzi o Háchově dobrovolně zvoleném osudu. Příspěvkem do ní byl i tento dokumentární portrét od režiséra Jana Bonka z roku 1993. (Česká televize)
(viac)Recenzie (12)
Tak tohle se mi nelíbilo. Cením si úmyslu udělat dokument o tomhle člověku, spousta věcí byla zajímavých a málo známých, ale celkové provedení, podivně čtené podivné komentáře nebo relevance některých přípomínek z Háchova života přebíjí dobrý hodnocení. Nejvíce mi vadila jedna z posledních vět o několika pokusech abdikovat. Ve chvíli, kdy po něm abdikace byla vyžadována Londýnem v zájmu našeho postavení na válečném politickém poli, např. v létě 1941, neučinil tak. On i Eliáš několikrát říkali, že když odejdou, přijdou horší, ale při nastolení prvního i druhého stanného práva považuju tento argument za alibistický. Těžko ho soudit z dnešního pohodlí, ale Beneš to měl mnohem složitější. ()
Dobře zpracovaný a hlavně objektivně natočený dokument. Mapuje Háchův život od jeho narození přes jeho úspěchy coby studenta, později špičkového právníka správního práva ještě za C a K, i po vzniku nové republiky. Zabývá se jeho nástupem do prezidentského úřadu, jeho snahou v pekelných podmínkách vybojovat Čechům co se dá až po jeho krušný konec v závěru druhé světové války... Ukazuje nám Háchu jako člověka, který se snažil - jak sám tvrdil ,,udělat pro národ v dané době maximum". ---- Problémem je, když to činíte za dohledu a se svolením katů a okupantů ... Hácha byl to smutnou historickou postavou našich dějin, ujal se něčeho co dělat nechtěl, ale kde chtěl být prospěšným. (Ruku na srdce - Vy by jste do toho šli?) Jak by to dopadlo, kdyby byl prezidentem někdo jiný, můžeme jen hádat... Jedno je jisté. Soudit s dnešními komplexními informacemi o předválečných, protektorátních a poválečných událostech tyto muže - umí od stolu každý. Ale být Benešem či Háchou v těch strašlivých časech a nést ta nesmírně těžká břímě rozhodnutí na svých bedrech...... nechtěl bych jimi být a nesoudím je. Naopak, mám je za to v úctě. * * * * ()
Konečně trošku plastický (byť nikoliv první) pohled na situaci prezidenta Emila Háchy a na roli, kterou hrál a která byla asi jedna z nejsložitějších rolí, které prezidenti téhle země museli hrát. Ne, nebyl to zrádce, jak nás učili komunisté a jak jim přizvukoval E. Beneš, který Háchu do jeho postavení nepřímo vehnal akceptací Mnichova a posléze pokojným předáním země Hitlerovi a poté, co ho po osvobození nechal umřít ve vězení, fakticky předal zemi Satlinovi. Hácha to měl složitější, ale nepochybně se nedočká toho, že by se o něm parlament usnesl na oslavném zákoně. ()
Je to ostuda, ale i když mám humanitní vzdělání, byly to pro mě nové informace. Zvláště o Háchově dětství a mládí. ()
Už popisek tohoto dokumentu "Portrét kontroverzního politika..." je zavádějící. Hácha nebyl kontroverzní a nebyl politik. To první z něj udělal komunstický výklad dějin, to druhé politici druhé republiky v čele s Beranem či Benešem, kteří apelovali na jeho smysl pro povinnost. Rudolf Beran sliboval, že se Hácha nedostane do situace, kdy by rozhodoval. Jenže Hácha šel od jednoho důležitému rozhodnutí ke druhému. Někdy neústupně, většinou však servilně komunikoval s Neurathem, Frankem či Hitlerem ve snaze získat pro český národ ústupky, propuštění studentů a udržení alespoň částečné autonomie. Bez jakékoli předchozí zkušenosti se potácel od jednoho děsivého okamžiku ke druhému, profesionální politici se za něj schovávali a Beneš, první který utekl jako malý spratek, zpoza kanálu říkal, jak se co má dělat a postupně od 15.3.1940 shazoval jeho autoritu, kritizoval z dálky trpké a vynucené Háchovy projevy oddanosti Třetí říši a po heydrichiádě ani nebyl schopen přiznat, že byl jedním z organizátorů tohoto činu. Byla to špinavost prvního řádu v mnoha místech podobná osudu Pétaina, kdy neschopní politici pro udržení své moci obětovali staré pány, aby je v příhodný okamžik označili za zrádce a postavili se na jejich místo. Śkoda, že se dokument věnuje příliš mnoho nepodstatným detailům. ()
Edvard Beneš v dôsledku Mnichovskej dohody a po prijatí ústavného zákona o autonómii Slovenska a Podkarpatskej Rusi 5.10.1938 abdikoval na funkciu prezidenta Československej republiky. Emil Hácha ako 66 ročný muž sa však rozhodol, že pre oklieštenú republiku ešte čosi urobí. A tak 30. novembra 1938 ho Národné zhromaždenie zvolilo za prezidenta Česko-Slovenskej republiky. Asistoval aj pri nevydarenom pokuse zvrátiť slovenský separatizmus vojenským obsadením Slovenska a zosadení vlády Jozefa Tisa v noci z 9. na 10. marca 1939. Po vzniku 1. Slovenskej republiky a následného vzniku Protektorátu Čechy a Morava sa stal prezidentom Protektorátu Čechy a Morava. 12.5.1945 priviezli do väzenskej nemocnice na Pankráci špeciálneho pacienta Emila Háchu. Duševnou labilitou trpel od marca 1939, svoju funkciu nevykonával od januára 1943. V čase svojho zatknutia už ani nevnímal, čo sa dialo naokolo. O dva týždne na Pankráci zomiera. Pre nemalú časť českého národa však predstavoval symbol zrady a kolaborácie s fašizmom ()
https://www.youtube.com/watch?v=HnpXRpTo8eY ()
Příspěvek do nepříliš známého veřejného tématu, který má dobré parametry. Na Háchu mám shovívavější názor. E. Beneš natropil mnohem více zásadnějších chyb, o to více je fascinující jeho zavržení protektorátního prezidenta. Sám nedopadl lépe. 71%. ()
Príjemný, láskyplný komentár rozprávača skôr drží stranu Emilovi Háchovi v jeho politickom živote, nevynecháva však trochu kritiky pri jeho kontroverzných rozhodnutiach. ()
"Co je mu dnes vyčítáno jsou někdy až primitivní projevy loajality. Ale málokdo ví, že za gratulaci Hitlerovi k narozeninám bylo propuštěno 150 studentů z koncentráku." Ke shlédnutí zde: http://www.youtube.com/watch?v=HnpXRpTo8eY ()
Emil Hácha to měl bezpochyby složité. Zatímco E. Beneš a jemu podobní z vlády utekli do Británie, aby se tam v klídku vyhnuli válce, Hácha musel čelit nacismu v rodné zemi. Je tedy s podivem, že zrovna Beneš svého nástupce tak kritizoval a pak ho klidně nechal zavřít do vězení, respektive nic neudělal, aby mohl protektorátní prezident zemřít v klidu. A E. H. to neměl snadné. Přestože občas byl donucen jít s davem, a neměl moc šancí na odpor, tak si od nich vymohl kolik ústupků, to už jeho kritici nevidí. Představa, že si mohl nějak vyskakovat a bránit by byla úsměvná, kdyby se nejednalo o historickou tragédii. On sám zabránil bombardování Prahy a lze asi říct, že to nebylo špatné rozhodnutí. Nakonec bychom stejně prohráli, jen škody na majetku a životech by byli nevyčíslitelné. Tento prezident zkrátka i v mantinelech nacisty určených pohyboval se docela obratně a v rámci možností. Těžko mu dnes něco vyčítat, nevím jak by se jiní státníci, či samotný Beneš, zachovali jinak. Nakonec E. B. měl možnost zůstat a sám podnikat odpor, on ale raději utekl, aby na konci války mlčky sledoval Háchovu dehonestaci. Sám o pár let později nezabránil nástupu komunistů a to se zhruba stejným nátlakem v zádech. Jsem rád, že se o tomto prezidentovi dozvíme i víc než z učebnic a Otakar Brousek se svým hlasem k tématu hodí. ()
Dokumentarní film, kterýnepotřebuje komentář ke kvalitě a skladbě dobových dokumentů. Navozuje spíše otázky. Jak by se zachoval někdo v dnešní době v takových situacích. Třeba takovej, ňákej radní, z Prahe 6, ňákej Kolář. Ten by měl omlácený kranfleky od neustálýho sklapávání bot s rukou zdviženou pod 45 stupni . . . ()