Obsahy(1)
Jaký byl Emil Hácha, protektorátní prezident? Vzorný úředník, zrádce národa, vlastenec, nemocný stařec? Mnoho otázek, nové odpovědi a jeden osud člověka i národa v dokumentu Petra Lokaje.
Dr. Emil Hácha (1872-1945), právník, příležitostný překladatel a básník, prezident republiky v době po Mnichovu a během okupace. Postava velmi nejednoznačná, ke které dosud neřekli své zásadní hodnotící slovo ani historici ani politici; je to však jméno, které vyvolává stále živý zájem veřejnosti - jako bychom pořád cítili jakýsi pocit viny za svůj nedořešený vztah nejen k této tragické postavě a době tzv. protektorátu, ale svým způsobem i k určitým rysům naší národní povahy. Háchova tragédie má rysy osobní, politické i historické. Ty se prolínají a je těžké je oddělovat, stejně nesnadné pak je hledat odpověď na otázku, která tvoří název dokumentu samého. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (8)
Prínosný dokument, len mi vadí to prvé slovo v názve. Samozrejme že nebol zradca, práve naopak, prijal kreslo prezidenta v tej najhoršej a najťažšej dobe, v akej sa kedy český národ nachádzal a to ho robí v mojich očiach hrdinom. Je veľmi hrozné a smutné, čo to tí Nemci vyvádzali, na čele s tou sviňou, Heidrichom. Dnešní Češi by mali vedieť aspoň to, že väčšina Slovákov by sa za svojich bratov kedykoľvek postavila a určite to tak bolo aj vtedy. 80%. ()
Dokument bohužel jen povětšinou opakuje fakta, dávno známá. Přidává pak ještě pohled historiků, kteří mají podat závěrečnou zprávu o tom, zda je obětí či zrádcem. Myslím, že na tuto otázku se nedá spolehlivě odpovědět už jen proto, že nebyl ani jedním. Nicméně těžko soudit, proč zrovna jeho národ tak nenáviděl. Možná, že o něm nevěděli celou řadu věcí. Například, že prezidentem ani být nechtěl, nebo že zachránil spousty studentů. Mě zaujalo především tvrzení jedné svědkyně, že viděla Háchu se slzami v očích ze svého údělu. A pak jeho hlas při jednom z projevů, kdy v podstatě je slyšet, že už ani neví, co čte. Ještě doplním, že někteří historici v dokumentu tvrdili, že Hácha měl možnost odstoupit a neudělal to a to mu mnozí vyčítali. Zajímavé, že Beneš byl národem milován a Hácha odsouzen a zároveň Beneš vyčítal Háchovi poskakování kolem nacistů. Nesmíme ovšem zapomínat, že ani Beneš neměl moc odvahy, když Gottwaldovi nevzdoroval o pár let později a vlastně tak udělal sám to, co před tím Háchovi vyčítal. Nicméně Hácha nemohl odstoupit a já myslím, že je dobře, že to neudělal. Nacisté by pak za prezidenta dosadili někoho mnohem horšího. Ne, podle mě nebyl zrádce, ale nebyl ani obětí. Byl jen prezidentem ve špatné době, kdy každé rozhodnutí mohlo být bráno jako špatné i dobré zároveň. Vždycky se našli oběti i vítězové. Hácha neměl ve své době moc na vybranou a je jisté, že svou úlohou trpěl. ()
Myslím, že dokument v mnoha směrech úplně nezafungoval. Jednak slovo "zrada" je v tomto kontextu prostě zavádějící. Dokument nepůsobí osvětově, aby znovu a znovu vyvracel pokřivený propagandistický výklad komunistickými omezenci, který mají všichni v kedlubnách ze základní školy. Chybí zásadní informace o tom, za jakých podmínek funkci přijal, kdy byl ubezpečován tehdejšími vrcholovými politiky, že nebude muset dělat žádná významná rozhodnutí, a přitom byl nucen dělat mnoho zásadních rozhodnutí. Mnoho jiných mělo nést tíhu doby i úřadu, jenže Beneš utekl, Beran chtěl být premiérem, Hitler rámusil zbraněmi a nikdo nechtěl převzít odpovědnost. Dokument žádnou odpověď neposkytuje, protože obsahuje skutečně minimum informací. ()
Dokument, který pouze opakuje to, co už všem zájemcům o tuto dobu bylo známé. Dokument celou dobu Háchu víceméně obhajuje. Stejně jako u Beneše ale Háchu nejde hodnotit nějakou nálepkou. Můžeme brát v úvahu jeho zdravotní stav a to, že je těžké najít hranici toho, kdy ještě chránil lidi, a kdy se už prostě jen choval patolízalsky. Pro mě osobně tu hranici překročil tím, že nerezignoval, když do Protektorátu nasadili Heydricha. Je totiž rozdíl mezi tím podepsat a opakovat cynickou lež a čekat, kolik lidí ještě Němci postaví ke stěně... ()
Galéria (2)
Fotka © Česká televize
Název tohoto dokumentu je značně zavádějící a odpověď na otázku, na kterou hledá distributor odpověď není nejednoznačná. Tedy aspoň pokud není člověk naprostý historický diletant. JUDr. Emil Dominik Josef Hácha byl v roce 1938 veřejnosti neznámý člověk. On sám se osobně neznal s ani s Masarykem, ani s Benešem. Jeho nejvroucnějším přáním nejspíše bylo pobýt pár let v klidu jako předseda Nejvyššího správního soudu a poté dožít na penzi. Navíc rok 1938 pro něj nebyl nejšťastnějším. Na počátku roku mu zemřela manželka Marie, což byla ve skutečnosti jeho pravá sestřenice. Stejně tak jeho bratr Theodor si vzal svou sestřenici! Po abdikaci Edvarda Beneše se začal hledat prezidentský kandidát v nelehké době. A hledán byl zejména člověk bez politické minulosti. Hácha se nabídce na prezidentský úřad nejprve vysmál, ale když žádná silná osobnost nenalezla, kandidaturu přijal. 30. listopadu 1938 byl zvolen prezidentem druhé republiky. Hácha si byl vědom, kdo ovládá Evropu, a proto v jednom ze svých prvních projevů prohlásil, že bude usilovat o trvale dobrý poměr k Německé říši. Což nebylo nic zrádcovského, nýbrž jen střízlivé zhodnocení konstelace sil středoevropského prostoru. Německo jeho zvolení uvítalo a po krátkém čase Němci konstatovali, že politice příliš nerozumí. Hácha byl ostatně vybrán jen jako reprezentační, nikoli jako politik. Premiér Beran o něm v lednu 1939 řekl, že nepřijde do situace, aby rozhodoval, čemuž nejspíš sám věřil. Kritická se situace ukázala v noci ze 14. na 15. března 1939. Hácha byl pozván do Berlína, sám si však myslel, že bude s Hitlerem projednávat otázku Slovenska, který den předtím vyhlásilo samostatnost. Hácha do Berlína cestoval vlakem a Hitler na něho udělal psychologický nátlak. Podél celé železniční trati nechal Hitler shromažďovat branou německou moc, aby Háchu vystrašil, což se mu dokonale podařilo. Hitler Háchu přijal v jednu hodinu v noci a oznámil mu, že v šest hodin překročí říšské vojsko hranice. Hitlerův křik a výhružky byly na mírného a mezinárodní právo uctívajícího Háchu příliš, nicméně co měl dělat? Když se mu nepostavil Beneš po Mnichovu, teď na to nebylo ani pomyšlení. Druhý den byl vytvořen Protektorát Böhmen und Mähren. 17. listopadu 1939 nechal Hitler zavřít veškeré české vysoké školy, za každého zraněného Němce nechal popravit 3 vysokoškolské předáky a zatknout větší počet studentů. Hácha se přičinil o to, aby byli po čase propuštěni. Hácha byl i nucen vyměňovat si s Hitlerem zdvořilostní telegramy, ve kterých např. tlumočí za sebe i za vládu přání blaha jeho i „Velkoněmecké říši, Vámi vytvořené. Kéž Všemohoucí, který řídí osudy národů, vyvede Říši šťastně z nynějšího těžkého zápasu a tím otevře také našemu národu, jemuž Vaše Excelence pod svou ochranou dala naději na nový rozkvět, klidnou a požehnanou budoucnost.“ Führerova odpověď je stručnější: “Vaší Excelenci děkuji co nejlépe za laskavé blahopřání k Novému roku, které opětuji svým upřímným přáním pro Vaše blaho osobní a pro šťastnou budoucnost českého národa“. Takovéto telegramy si vyměňovali až do konce války. K výročí 15.3. zasílá Hácha Hitlerovi telegram, v němž vyslovil přání „Sieg Heil“ německým zbraním, což vyvolalo velkou nevoli nejen u domácího odboje, tato formulace však byla na Háchovi vynucena Neurathem. S Neurathem si Hácha ještě poměrně rozuměl, on nebyl přesvědčený nacista a proto nebyl tolik tvrdý. Proto byl také Hitlerem vyměněn za Heydricha, kterého se již Hácha bál více. A nejvíce nesnášel K. H. Franka - původem karlovarského knihkupce. Zpočátku pod pseudonymem Havel si Hácha a Eliáš (Nováček, Prorok) dopisuje s Benešem (Navrátilem). Beneš od začátku Háchu podporoval a považoval ho za poctivého člověka. Jenže když do Prahy přišel Heydrich, situace se změnila. Hácha dostal strach a korespondenci přerušil. Od této chvíle se změnil i postoj Beneše k Háchovi, který proti němu začal štvavou a obviňující propagandu. Když byl v září 1941 do funkce zastupujícího říšského protektora jmenován Heydrich, nastal teror. Ještě téhož dne byl zatčen gen. Eliáš, který byl v roce 1942 popraven. Zároveň Heydrich zveřejňuje možnost vyhlásit civilní výjimečný stav, kterým sám sebe zmocňuje k vydání výnosu o stanném právu. Pod dojmem těchto událostí ukládá Hácha své kanceláři, aby mu připravila abdikační list pro Hitlera. Abdikace byla napsána a chyběl jen podpis, v poslední chvíli se ale rozhodl v „prezidentování“ pokračovat. Důvody nejsou známy, nejspíše se obával o svou osobu a také ztrátu možnosti zachránit Eliáše, který byl odsouzen k smrti. V lednu 1942 byl Hácha nucen jmenovat novou vládu v čele s J. Krejčím. Jako ministry musel akceptovat Němce Waltera Bertsche a českého kolaboranta (a dle mého názoru největší zrůdu v našich moderních dějinách) Emanuela Moravce (je o něm natočen dokument Až na dno zrady), kterého Hácha označil za ropuchu, kterou bude muset spolknout. Ve středu 27.5.1942 byl proveden atentát na Heydricha. To Háchu ochromilo. Bylo vyhlášeno stanné právo, vypsání odměny 10 milionů korun, uzavření hostinců, kin, divadel a jiných veřejných podniků, blokáda Prahy a noční razie v bytech. Toto vše organizuje K. H. Frank. Hácha se duševně i fyzicky zhroutil, koncem května se přestěhoval i se svou dcerou Miladou Rádlovou do Lán a na Hrad dojíždí jen jednou týdně. Později ho bude Frank v Lánech navštěvovat. Hácha byl vždy skleslý, když se o jeho návštěvě dozvěděl. Zpravidla si však nepamatoval datum, kdy se měl Frank objevit a každé ráno se prý probouzel se slovy: „Zítra přijede Frank“. Na místo SS – Oberstgruppenführera byl povýšen Kurt Daluege, původně jen do doby, než se uzdraví Heydrich. Za pár dní po Heydrichově smrti byly vypáleny Lidice. Prezident i vláda neprotestují ani nežádají důkazy o údajném spojení lidických občanů s pachateli atentátu. Hácha se uchýlil zpět do Lán. V únoru 1943 navštěvuje Hácha Franka. V průběhu rozhovoru se třikrát zmíní o myšlence na sebevraždu, což mu Frank rozmlouvá. Od roku 1943 již Hácha za své chování nezodpovídá. Nelehká životní situace u něj propukla ve stařeckou demenci. Na veřejnosti se přestal objevovat. Bylo stále těžší natočit s prezidentem projev, stejně jako ho přivést na nějakou manifestaci či oslavu. Většinu jeho projevů i telegramů psal někdo z jeho kanceláře a občas je Hácha ani nečetl. Pro nacisty však byl nezbytný stejně jako vlastizrádce Moravec. U Háchy se začaly objevovat stavy několik minut trvající, za nichž jedná a mluví zmateně a nereaguje ani na otázky a ani výzvy. Také se několikrát ptá na tutéž věc. Nemá představu o čase, o budoucnosti většinou mluví jako o zítřku. V květnu 1944 Hácha po dohodě s vládou požádal Krejčího aby ho zastupoval, pokud by to případně vyžadovalo jeho nynější ochuravění. O Háchově zdravotním stavu vypovídá příhoda z poloviny roku 1944. Při jednom ze společných obědů seděl Hácha jako obvykle mezi Frickem a Frankem. Premiér Krejčí zapsal: „Po celou dobu oběda s nikým nemluvil a na otázky neodpovídal. Kromě toho jedl nemožným způsobem. Např. pivo si nabíral miniaturní lžičkou na sůl a trhal květiny ze stolu a pojídal je.“ Jiná příhoda. Osobní lékař Maixner jednou upozorňoval Háchu na hezké počasí, na to mu odpověděl, že prší a padají kusy masa. Do konce války se už Hácha neúčastnil žádné akce, neustále pobýval v Lánech se dvěma ošetřovatelkami. 13. května 1945 byl Hácha převezen z Lán do upravené cely vězeňské nemocnice na Pankráci. To už dr. Hácha nemluvil ani se pořádně nepohyboval. V národu tehdy k němu panovala nálada, kterou demonstrovali i dozorci, kteří na bezmocného starce dokonce i močili. JUDr. Emil Hácha zemřel 27. června 1945. Abych se vrátil k otázce položené v oficiálním textu distributora. Vzorný úředník ano, zrádce národa v žádném případě, vlastenec samozřejmě, nemocný stařec bohužel. Úloha Emila Háchy je dodnes nedoceněná a já jej opravdu vnímám kladně. Už pro tu oběť, kterou vykonal. Doporučená literatura: Tomáš Pasák: Emil Hácha (1938 – 1945); Dušan Tomášek – Robert Kvaček: Causa Emil Hácha; Titíž: Obžalována je vláda. () (menej) (viac)