Momo e no tegami
A Letter to Momo
Réžia:
Hirojuki OkiuraScenár:
Hirojuki OkiuraKamera:
Kódži TanakaHudba:
Mina KubotaHrajú:
Kóiči Jamadera, Júka, Karen Mijama, Hiroši Naka, Jošimasa Hosoja, Kódži Takeda, Čó, Ikuko Tani, Aikó Ogata, Jošisada Sakaguči, Hiroko Ušida, Nobunaga Šimazaki (viac)Obsahy(1)
Po smrti otce se třináctiletá dívka Momo přestěhuje z Tokia do domu své matky na vzdáleném ostrově Shio. V novém prostředí se necítí dobře, ale ještě víc ji trápí nedokončený dopis od otce, který má pouze dvě slova: „Drahá Momo". Dívka se snaží pochopit, co jí chtěl otec sdělit. Mezitím se na jindy poklidném ostrově začnou dít podivné věci. Z podkroví domu se ozývají zvláštní zvuky a Momo se vydá na průzkum. Seznámí se se skupinou skřítků a pomalu začíná chápat, jak strohý dopis souvisí se záhadnými událostmi a s jejím příchodem na ostrov Shio. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
Po dvanácti letch od nezapomenutelné melancholické romance z distopického světa "Jin-Roh: The Wolf Brigade" se animátor Hirojuki Okura vrací na post režiséra se snímkem, který s předchozím má pramálo společného, ale buduje režisérův statut filmaře zaměřeného na kvalitní a netuctové scénáře. Znalce japonské animace na rozdíl od konzervativních euroamerických rodičů nikterak nezaskočí fakt, že se jedná o film z dětského prostředí, který se věnuje smrti, nicméně těžko bychom hledali jiný snímek, kde jsou motivy dětství, potažmo dětského filmu a melancholie nad smrtí někoho blízkého natolik rovnocenné a především dokonale skloubené. "Dopis pro Momo" se zaměřuje na dospívající dívku, která se v prostředí matčiny rodné vesnice na odlehlém ostrově vyrovnává se smrtí svého otce. Současně tak čelí výzvám nového kolektivu a cizího prostředí, ale také tíze a zármutku tváří v tvář smti. Obojí spolu s motivem bizarní přízemnosti venkovské usedlosti pro dívku z města je pak materializováno v podobě tří nevyzpytatelných šintoistických bůžků, kteří dle pověr mají na Momo a její matku dohlédnout v mezičase, než se duše otce/manžela dostane do nebe a bude je před nepřízní světa chránit sama. Neodbytnost a iritující nemotornost bytostí, které vidí pouze Momo, jednak slouží jako slapstickový prostředek, ale současně permanentně zpřítomňuje problémy, kterým hrdinka čelí. Její proměňující se vztah k nim pak značí také postupné přijetí a vyrovnávání se s reálnými problémy. Výsledek tak představuje i na anime nevídaně košatý, ale současně konzistentní a podnětný mix motivů a stylů, který připomíná úsměvné "slice of life" tituly ze Studia Ghibli, ale současně je kombinuje s fantasknem a melancholií. ()
ani japonský Glum s dlouhým jazykem nedokáže vytvořit dobrou atmosféru, kterou by si tenhle příběh zasloužil, je totiž někde mezi báchorkou pro děti a melancholickou baladou pro diváka poněkud odrostlejšího (ok, takhle linie je méně výraznější, ale je tam), jenže propojení obou pojetí skřípe jako dlouho nepoužívané dveře. Mohlo by to být lepší, kdyby místo celovečerní délky byla stopáž okolo čtyřiceti minut, bohatě by to stačilo. Škoda je taky malé fantasie u duchdémonů, mohli vypadat mnohem impozantněji, děsivěji i humorněji, takhle jsou jen zoufale nudní. ()
Sociálne začleňovanie v novom prostredí a osobná tragédia ako pôdorys pre rýdzo detský citlivý slo príbeh s prvkami šintoizmu a fantasy vychádzajúcich z klasických hororových legiend éry edo (resp. Tukugawovho šogunátu, od ktorého sa odvíja aj ich označenie ako "klasické samurajské hororové legendy"). Už z toho je jasné, že takýto film si bude u nás len ťažko hľadať diváka a ujme sa skôr v krajine vychádzajúceho slnka, než v mimoázijských krajinách, do ktorých je exportovaný a ktoré nemajú k tradíciám a tomuto druhu príbehov taký vzťah ani pochopenie. Možno to brať aj ako dlhodobý efekt výsostného postavenia štúdia Ghibli na našom trhu a kultu, zacieleného na jeho popredné vedúce osobnosti, akou je Hajao Mijazaki, bola by však chyba prisudzovať väčšinový podiel na rozpačitejšom prijatí len vedľajšiemu faktoru, ktorý s ním prakticky nesúvisí. Dopis pro Momo je pre mnohých rozporuplný v prístupe k téme a cieľovému publiku, ktoré paradoxne kĺbi veľmi harmonicky a s ohľadom na úctu k smrti a jej vážnosť, vychádzajúcu z historickej tradície, ale zároveň jemne vybalansovaného, neagresívneho sentimentu s viac menej klasickou rozprávkovosťou, ktorá ho robí nenásilným a v súlade so spoločenskou nezávadnosťou prenáša svoje posolstvo na mierne odrastenejšieho detského diváka (u nás vysielaný s ratingom od 8 rokov, čo sa mi javí ako vek ideálny vzhľadom na to, koľko deti v tomto období chápu a s čím všetkým sa akou formou potýkajú - overené). Podľa dostupných informácií pracoval Hirojuki Okiura na produkcii filmu dlhých 7 rokov, čo sa na výsledku odrazilo v podobe kryštalicky čistého melancholického tónu v spojení s príjemným humorom, fantaskným nádychom a prekvapivo neotravnou impulzívnosťou a infantilitou hlavnej dievčenskej hrdinky, a dôslednom tempe, pri ktorom sa oplatí sledovať a vychutnať si každý jeden záber, a počkať si na všetko dobré; práve vďaka tomu je Dopis pro Momo tak všedný a zaujímavý zároveň. Nie je to však kúsok pre každého, ale napriek tomu je malým klenotom, ktorý prekvapí kvalitou scenára i príjemnou animáciou (zrejmý odkaz na Totora potešil). Svojou pomalou vycibrenosťou a autorským rukopisom, ktorý sa nikam neponáhľa a nesnaží sa diváka k ničomu bezprostredne dotlačiť (čomu zodpovedá zámeru podriadená stopáž), však môže mnohých odradiť. Rozhodne si to však nezaslúži. Ak by som mal vyjadriť svoje dojmy z filmu, stačili by tri slová: rovnaký, ale iný. 85% ()
Dejovo naozaj krásny príbeh, ktorý ma pri niektorých scénach rozplakal a to tam ani nezomrelo žiadne zvieratko. Avšak postavy a dabing niektorých postáv mi nesedel. Občas som mala pocit, že tú Momo dabuje dáke tlsté vyžraté japonské prasa s lícami ako škrečok. Proste dabing sa mi nepáčil. Duchovia okrem toho Glooma boli nechutní. Nie, že sa mi nepáčili proste sa mi hnusili. Hlavne ten cigánsky obor. Na druhú stranu však vedeli dobre pobaviť. Slabé 4* je dosť nepríjemné sa pozerať viac ako hodinu a pol na niečo čo sa vám hnusí a nepáči ...... A nie môj nick nie je inšpirovaný týmto filmom a nie som ani jeho skalný fanúšik. ()
Kvalitativně velmi podobné Ghibli. A jak se vyjádřil JFL, je to "slice of life". Tedy, až na to, že tam jsou démoni. Démonci :). Docela sympatické postavičky. Vlastně velmi příjemný film :). ■ S odstupem a po druhém vidění dávám maximum. Vymazlená záležitost, která v jedné postavě připomíná i Satoshi Kona. ()
Drtivá většina minutáže je neuvěřitelně funkční, chytlavý a zábavný mix komedie a fantasy, který dokáže s lehkostí hovořit i o melancholických tématech...jen v koncovce poslední cca čtvrtiny jsem měl pocit, že to mělo být buď méně sentimentální, nebo kratší aby se daný sentiment nestačil takhle lacině rozpatlat. Je to neduh, který celkový dojem sice příliš nezkazí, ale to vědomí, že tady stačilo tak málo a svět by měl další animedokonalost-to trošku zamrzí :) ()
Velmi zábavný snímek, ti tři blbci z nebe byli prostě kouzelní, a nejen oni :-) Chytlavé zpracování tématu ztráty nejbližších, vztahů a porozumění, v závěru pak dominuje vážnější část celého příběhu. ()
Veľmi pekný film ku ktorému nemám skoro vôbec žiadne výhrady. Mám len jednu pre mňa zásadnú výhradu a to je kvalita jednotlivých situácii, ktoré sa v tomto filme udejú. Proste príbeh a jeho kostra je vážne super a príbeh je krásny, ale tie dve hodiny sa to vlečie a je tam veľa nezaujímavých scénok. Takže film funguje ako celok, je v ňom silný dojímavý príbeh otec a dcéra, ale bohužiaľ ostatné pre mňa nestačilo. Bolo by lepšie možno využiť viac v príbehu matku Momo, alebo niečo ešte vymyslieť. Emociálne to silný príbeh má a kedže mňa sa to nedotklo, musel som nad hodnotením rozmýšľať viac ako inokedy. Kvalita animácie je veľmi pekná a to hlavne okolitého prostredia a prírody. Čo sa týka hudby tak to je taký príjemný nadštandard, ale nič čo by ma totálne nadchlo. Momo e no tegami si dovolím povedať vystrelilo nejaký pušný prach pri niektorých situáciách, ktoré mohli byť zvládnuté viac emotívnejšie a odhalené viac s citom. Film nie je len o vzťahu otec - dcéra ako som spomínal, ale je v ňom aj hľadanie priateľov a cesta za hľadaním samého seba (odvahy). Bočným témam, ktoré som spomenul sa film, ale venuje nedostatočne napriek svojej dvojhodinovej porcii. (Hodnotenie 3,5) ()
1518. hodnocený film: ()
Velmi zajímavý příspěvek do diskuze, jak vlastně ve skutečnosti vypadá ona proslavená trojice boží. No přátelé, přiznejme si to, krásy moc nepobrali. Už se ani nedivím, že je podle Starého zákona zakázáno vyobrazovat boží tvář, bůh v tomto požadavku prokázal vzácnou sebekritiku a taky pragmatismus, s takovým ksiftíkem by moc oveček nesehnal, i kdyby jeho učení bylo sebehezčí (jakože není). Zároveň jsem si znovu ověřil, jak bible kecá, prej že bůh stvořil člověka k obrazu svému... no nevím, nerad bych vypadal jako narcis, ale já jsem daleko hezčí než všichni ti tři bohové dohromady (no, trochu nesmyslná věta pravda, ošklivost sčítáním určitě neklesá). Takže suma sumárum, já se do nebe rozhodně nepohrnu, protože tam na člověka nic hezkého určitě nečeká. ()
Pohádka, která pro mě byla až moc pohádková, a měla i znatelně menší dosah. Jedná se o neghibliovskou ghibliovku, s příjemnou hudbou, animací, ale poměrně nezajímavými postavami a strašáky. Rozumím, co nám tím chtěl režisér sdělit, ale kvůli poněkud slabší výstavbě filmu jsem se nedokázal pořádně ponořit do tohoto příběhu. Ovšem chválím originální scénu během bouře se strašáky, kteří chránili Momo na cestě pro doktora. Tři hvězdičky. ()
Vlastnš se jedná o pohádku, ukazující dětem jen to pěkné a přes eskalující zavěr je to stále jen melancholický příběh, který má probudit pocit dobroty a přátelství. Animace je výborná, tedy až na začatek s autem, kde mi to trochu vadil počet snímku. Scénář využívá osvěčené postupy a zvraty, přesto je toto milé odskočení z reality do Japonské fantazie v nečem poutavé.... ()
Milý, kúzelný, zábavný a dojemný animák, ktorý akoby vypadol priamo z dielne štúdia Ghibli, aj keď tomu tak nie je. A hoci sa na tie najslávnejšie projekty istých pánov Miyazakiho a Takahatu nechytá, tie dve hodinky rozhodne stoja za to. Budúcnosť Hirojukiho Okiuru budem určite pozorne sledovať! 8/10 ()
Některé scény mají velmi hluboký podtext, ale jako celku něco málo chybí, aby ty krásné okamžiky v člověku vydržely delší dobu. *** Ve zkratce: Ochránci, co chtějí zabíjet malý prasátka, tomu teda říkám výhra. ()
"Když já neumím psát" - snad nejlepší hláška z celého snímku. Docela dobře jsem se u něj pobavil a zažil si i dojemné chvilky. Kdo má rád dobré anime, které není jen hloupým omíláním keců, ale i smysluplnou akcí s pointou na závěr, ten nebude zklamaný. ()
Za to, že ten film dokáže člověka úplně omámit a donutit ho tu "blbou televizi" sledovat, má můj respekt. Viděl jsem ho, když jsem byl s kámošema (dospělými) na chatě a dneska jsem se také ztěžka odtrhával, když ho sledovala má sestra. Ale o čem to sakra je? Chodí tam tři blázniví týpci, kteří vypadají divně a dělají divné věci... 50% ()
Krásná pohádka, pokud jste přeskočili komentář JFL, tak se k němu prosím vraťte. Nerozumím filmu jako on, ale abych si tento snímek zamiloval, nepotřebuji víc než mám. Kami-sama, nech mě prosím bydlet v takovém domě a na takovém ostrově onegaishimasu.... ()
Pro takovéhle japonské filmy mám slabost. Nádherně vykreslená atmosféra, prostředí a příroda. Jeden by hned zatoužil žít tam. Duchové byli docela rozporuplní, ale suma sumárum sympatičtí. Děj docela dojemný, párkrát mi dokázali vhrnout vlhko do očí. Jo, plný počet za mne ano. 90% ()
Tento animák si nelze nepamatovat. Pomalejší tempo, které zjemňuje silné emoce. Krásný dotyk tajemna, svérázných kouzel a fantazie. A ač dospělý s malými dětmi, nikdo z nás se nenudil. ()