Děs v opeře

Veľmi nevyrovnaný Argento. Začiatok je pomerne rozpačitý, Argentovi sa nedarí budovať napätie a snímka ako horor zlyháva vo všetkých bodoch. Práve vo chvíli, keď som sa definitívne presvedčil, že táto snímka sa skutočne nevydarila sa Argento rozbieha nevýdaným spôsobom. Pôsobivé gore scény útočiace na divákove zmysly, atmosférická metalová hudba (oveľa lepšie zvolená ako napríklad vo Phenomene), či celková schopnosť upútať diváka. Áno, v týchto chvíľach sledujeme klasického Daria, snímku, v ktorej si havran pochutnáva na čerstvom vyďobnutom ľudskom oku, snímku, ktorá sa nebojí diváka šokovať. Nuž ale potom je tu posledných 10 minút, ktoré sa náhle zvrtnú do podivnej zlátaniny. Takto odfláknutý koniec som už dávno nevidel, nejdem tu teoretizovať kde sa stala chyba. Pre Argentových fanúšikov je to povinnosť, zvlášť ak majú pozitívny vzťah k opernej hudbe, ostatní o nič neprídu ak túto snímku vynechajú. (24.07.2006)

Maestro, fantastico ! Z hlediska logiky samosebou strašlivá hovadina, ale to je vnímavému divákovi úplně fuk. Argento si zase vyhrál s obrázky a hudbou tak dokonale, že se prostoduchost scénáře úplně ztrácí. Kamera neuhýbala před brutální estetikou smrti a při soundtracku se dokonce rozbušilo i mé okoralé srdce metalového fanouška. Maestro, díky ! (12.09.2014)

Italský mistr hrůzy mě mile překvapil. Už jsem dříve viděl od Daria Argenta tři horrory, ale žádný mě nezaujmul tak, jako teď Děs v opeře. Velmi hutná atmosféra a třeba ten nápad s jehlicami na očích (zvláště když se objeví poprvé) mi připadal ještě děsivější, než slavná mučící scéna z kina v Mechanickém pomeranči a naháněl mi hrůzu už jen tou představou nemožnosti skrýt tu hrůzu před sebou jen coby mírným přivřetím očí. To už jsem se bál, co mě bude čekat u zbytku filmu, když už v první třetině přišel Argento s tak drsným prožitkem, ale (naštěstí) jsem mimo tenhle prvek měl pak před sebou skvělou napínavou detektivku. Kombinace brakového horroru se vznešenou operou v honosných kulisách (a v rámci soundtracku ještě další velmi nápaditá kombinace opery s metalem!) je vskutku nevšední, minimálně na filmovém poli, ale i díky skvělému filmařskému řemeslu a skvostně gradujícímu napětí mi úplně sedla a v doprovodu nejedné mistrovsky působivé scény připravila zážitek! Líbila se mi i postava režiséra, odkazujícího přímo na Argenta, občas přítomný detektiv nepostrádal charisma, tajemný vrah budil ten správný děs... a to ještě nebylo vše. Už jsem si díky Phenomeně zvykl, že Argento rád ve svých příbězích zaměstnává zvířatka, ale zatímco šimpanz s břitvou (a občas i inteligentní hmyz) ze zmíněného filmu mi připadal jako slušný úlet, zdejší scény se zásahem havranů mě naopak fascinovaly, zvláště pak to dlouhé kroužení s hledáním vraha po celé opeře během predstavení bylo přímo vizuální a atmosférickou lahůdkou. Je to film často mnohem víc pro oči, pro uši a vnitřní pocity od temného děsu až po dojem spolupatřičnosti, než pro hledání hlubší logiky, ale jako takový jsem si ho užil a příjemně mě překvapilo i zakončení, kde ty krásné poetické Alpy vytvářejí velmi pěkný kontrast k jednomu z osudových incidentů. S několika tak náhlými zvraty najednou pak zbývá hlavní hrdince už asi jen to uchýlení se k myšlenkám proti všemu dosavadnímu, a ke krásné přírodě kolem... [90%] (viděno v delší, nezkrácené režisérské verzi) (04.06.2022)

Huh, nejslabší Dario Argento, co jsem zatím viděl. Docela rozvleklá, zbytečně dlouhá, nuda, kterou nerozvíří ani vražedné scény (ani ty jinak dobré jehly to nezachrání). Na tomhle filmu jsou dobré jen tři věci – kamera, havrani (krkavci, kavky?) a občas sednoucí (občas ale ne) metalová hudba. (06.03.2009)

Já věděl, že bez Argenta příliš dlouho nevydržím, zvláště když jsem nedávno sjel pár jeho filmů v rychlém sledu za sebou. Naneštěstí se mi pomalu ale jistě tenčí možnosti, ale pár „neviděných“ přece jenom ve své filmotéce ještě mám. Tentokrát padla volba na Operu a bohužel nebudu sdílet nadšení většiny, protože tento film se mi pozdává jako jeden z jeho slabších kousků. Je skutečně možné, že na něj zapůsobily všechny ty trable, které se kolem natáčení a v jeho průběhu seběhly – zvláště pak rozchod z jeho dlouholetou partnerkou a matkou jeho dcery Asie Dariou, se kterou plánovali svatbu a místo toho přišlo odloučení. Nicméně i tak to nedopadlo žádnou katastrofou, jen to prostě nebyl ten starý dobrý Argento. Za hlavní problém mé „nelibosti“ bych označil několik opravdu do očí bijících nelogičností, které se tu během děje nasbíraly a že jich na můj vkus bylo trochu moc. Kupříkladu jak se vrah dostal na některé místa a přímo za hlavní hrdinku, aniž by si ho všimla, s provazem a nožem, když v záběru předtím nic takového u sebe neměl (když už jsem věděl jeho totožnost, tak jsem si to schválně přetočil zpátky a mé podezření se potvrdilo). Nelogicky se tu však chovala každá druhá postava, nejen hlavní hrdinka, ale i ostatní. Vraždy nikoho nezajímaly, ani chybějící oběti – místo toho se bavili o sexu, masturbaci a dokonce i ty krvavé šrámy zpod očí zmizeli jako mávnutím kouzelného proutku… Opera však měla i několik silných momentů. Atmosféra nebyla vyloženě špatná, některé vraždy docela nápadité a hlavně krvavé, nechybí ani trocha té nahoty, snové pasáže, pěkná hlavní hrdinka – no prostě všechno co zdobilo předešlé Argentovy filmy tu je, jen v menší míře. Závěr to však celé pohnojil. 60% (09.04.2018)

Nevypadalo to celou dobu marně, ale v konečném důsledku mi zase přišlo, že údajný "mistr žánru giallo" předhodil další průměrný a ne tolik oslňující snímek. Krom jeho debutového gialla Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru a fantasy hororové atmosférické mňamce Suspiria mě teda nechává jeho režisérský um zcela chladným. Nemůžu si pomoci, ale Dario Argento mi připadá jako přeceňovaný režisér. Jsem moc zvědavý na další snímky, ale scenáristická složka je právě důvodem mých rozpaků, zkrátka na ni Argento hodně dlabe. Stejně jako v Tmavě červené mi opět připadalo, že hudební doprovod Děsu v opeře vůbec nedává smysl a neodpovídá napětí scény. I když je pravda, že to je pro žánr příznačný prvek, ale subjektivní pocit je holt pocit. Viděl jsem i jiné gialla, kde mě to takhle do uší vůbec nebilo. Abych ale tomuto kousku nekřivdil, tak se tu našlo několik opravdu zvláštních momentů jako třeba ten, kdy je hlavní svázaná hrdinka s přilepenými jehlicemi na spodních víčkách nucena přihlížet mordovačce svých známých a nemůže kvůli riziku píchnutí riskovat mrknutí. To samé kamera, nasvícení a výprava je prvotřídní. Nejvíc ale příběhu škodí až mučivě nastavovaný závěr, kdy už jsem nervózně začínal koukat na hodinky. To by se prostě při sledování stávat nemělo. Mno ještě uvidíme pane Argento. (13.01.2016)

Argento je skutočný majster réžie. Dokonalá kamera a strih, proste vynikajúce kompozície obrazu. Túto jedinečnosť neskutočne podkopáva lacný scenár s polotrápnymi dialógmi a nedôveryhodnou pointou. A to nehovorím o hercoch, položke ktorá síce v Dariovych filmoch nikdy nebola najsilnejšia, ale tu je toho debilného prehrávania priveľa. Okázalé, ale hlúpe. (28.12.2011)

Celkem slušný a atmosférický horor, ale místy je to zbytečně natahované, místy trochu přitažené za vlasy a naivní, místy se postavy chovají divně, ale jako celek je to docela dobré. viděl jsem verzi, co má 107 minut, takže bych asi nejvíc vytknul délku a natahovanost. (29.01.2021)

Spolu so Suspiriou a Phenomenou, najlepšie Argentove dielo. (11.08.2011)

Presne toto milujem na Argentovi,vie urobiť vo filme dusné tajomno.Ty havrany boli veľmi posobivý,či keď chránili tie šaty alebo útočili na toho policajta.Tomuto filmu nechýba odhodlanie zaujať,vraha o ktorom nič neviete a svižný príbeh ktorý nenudí.Ale je tu par faktorov,ktoré mú podrážajú nohy a to totálne nelogické správanie postav a to hlavne hlavnej postavy,potom sú tu herecké prejavy ktoré boli veľmi slabé aj u C.Marsllach,hlavne u nej to malo mať úroveň aj keď bola aspoň sympatická.Konečne zas jedno s tých funkčných gore predstavení,kde sa miesi strach a hroza.A ten koniec ktorý snímal horské prostredie,hlavná predstaviteľka ktorá uteká pred vrahom a do toho tá metálová hudbička urobila veľmi príjemnú bodku za filmom.Je to veľmi kvalitné giallo. (16.04.2014)

Argento vytváří modelové situace, jakýkoli realismus ho nezajímá, ovšem neděje se tak kvůli efektům a exploataci. Scénář působí nevyrovnaně z podobných důvosů, jako se to někdy stává "uměleckým" filmařům, když se snaží něco zdělit a místo originálních obrazů zbudou nepůvodní koncepty. Argento však nechce sdělovat, chce rozhodně bavit či děsit, je nicméně pozoruhodné, nakolik seberelexivní jeho filmy jsou. To, že se často odehrávají v uměleckém prostředí, není rozhodně jen na efekt. POZOR budou možná následovat SPOILERY: Celý film zkoumá myšlenku, že umění je nebezpečné (jako ostatně i jeho jiné filmy už jen tím, že vraždění dopadá většinou na umělce/umělkyně). Vrah je fixován na pěveckou hvězdu, ta se ocitá v roli diváka, nucena sledovat akt vraždění - doslova nemůže odvrátit zrak (protože by si tím ublížila), zatímco vrah je neviděn, maskován (rýsuje se tu tak jistá analogie mezi vražděním a uměním, či lépe řečeno určité perverzní prolnutí obého). Naprosto účelně při násilných scénách nastupuje tvrdá hudba (která je opravdu šokující po poslechu operních árií) - oproti opeře, která má uklidňující funkci (alespoň pro hlavní hrdinku), zneklidňuje; ani v nejmenším však nejde o to, že by měla ilustrovat primitivnost vraha oproti vnešenosti opery nebo tak něco. Samotný operní režisér je bývalým režisérem hororů, nejde jen o narážku autora, ale když na konci spolu s vrahem umírá, je tak symbolicky zabit horor samotný, zůstává osamocená hrdinka ležící v trávě a konečně přichází klid. Poslední detailní záběr louky, květin a ještěrky, vyvolávající v hrdince opravdové pocity krásy, má však nebezpečně blízko ke kýči (narozdíl od naprosto bravurních scén napětí a úžasného způsobu snímání často přítomných krkavců) a silně tak relativizuje šťastnost konce a zároveň ospravedlňuje napětí a neklid jako nutnou součást umění (a tím i horor samotný jakožto žánr). Argento jistě místy nezvládá skloubit prozkoumávání těchto témat s tím, aby byl děj uvěřitelný a pravděpodobný, ale velice rád mu to odpustím. A mám-li něco napsat na závěr: krkavec je mi rozhodně bližší než ještěrka. 90% (15.10.2007)

No tývole to je zase nářez :D Dario je fakt masér..Toho vůbec nesere, že většina scén zcela jasně nedává moc smysl a že se postavy chovají úplně zcestně. Je mu to jedno protiže na diváka mluví tak jedinečným filmovým jazykem a vytváří natolik stylizovaný svět, že to tam tak prostě funguje a chodí protože může a protože on chce :D Hlavní herečka hraje hovno, celé je to nepřirozeně předabované, opera střídá osmdesátkový hard rock, ale ono je to tak šikovně protřepané, namixované a nadávkované, že to -navzdory všem očekáváním- parádně funguje. Fullhouse nedám, na to je to přecejenom až příliš velká haluz, ale ty 4 jsou do pohody (to poznám jen podle toho, když se po skončení filmu vykuleně usmívám jak blbeček:D ). (19.10.2014)

Od majstra Argenta, som zatial videl iba Armáda démonov, Dve diabolské oči a Inferno pred 8 rokmi. Tento snímok ma hlavne zaujal v deji, vrah ktorý má zahalenú tvár, aby ho nikdo nespoznal a samotné spôsoby, ktoré používa na zahalenie stôp aby nezanechal stopy. Hlavná hrdinka bola fantastická, jej vystúpenie v operi bolo geniálne, jediné čo by som jej vytkol, herecký výkon uprostred a na konci. Dočkáme sa aj zaujímavých úmrti napr. havran vypátra vraha a pritom mu vyrve oko alebo tie ihly, ktoré mala na očiach hlavná hrdinka 100 percent. (11.02.2009)

Prilis malo opery, prilis mnoho natahovanych vrazednych scen. Hrozive stupidni zalezitost, ktera i tak ma nekolik vizualne pusobivych okamziku a opernim fanouskum dava sanci otestovat pamet (krome Macbetha zazni kraticke uryvky ze tri dalsich slavnych oper). (09.09.2020)

Druhý horor, který jsem od Argenta viděla (první byl Phenomena) a dostal o hvězdičku méně. Je těžké hodnotit béčkové horory, protože si v nich režisér může dovolit taktovkou mávat méně přísně, aspoň já mám ten pocit. Phenomena mě dostala hudbou a vnesla do hororové části mého srdce chvění, kterého se u současných řezničin nedočkám. Ale to, co pro mně bylo u Phenomeny nové, mě už v tomto filmu rušilo, ač námět je úplně jiný. Bohužel se opakuje bezmocná hrdinka, kolem které všichni umírají, dialogy, které jsou mnohdy pronášeny jaksi unyle a bez emocí a jednání pro mně chladných a stereotypních postav, které pro mě mnohdy nemá hlavu ani patu. Ano, je to horor. Tady nejde o psychologické prokreslení charakterů, o herce a o vyšperkované dialogy, ale o atmosféru, působivou hudbu a do konce skrývaný děs. Pokud od hororu čekáte toto, je Děs v opeře skvělým dílem. Myslím ovšem, že příště mně unylost a nezajímavost postav a děj, napsaný podle stále stejné šablony, uspí. (25.07.2008)

Jeden z top Argento kousku a krasne krvava tecka za zlatou 70's + 80's erou tohoto rezisera, po ktere uz to nikdy nebylo uplne ono. Opera ma hned nekolik trumfu - jednak samotne operni prostredi je pro horory skutecne vdecne a neskutecne mysteriozni, k tomu vyborna akcni kamera, ktera tentokrat nezustala jen u klasickych pohledu z oci vraha, ale kvalitne si zaletala diky havrani perspektive a hlavne je zde pomerne dost velke zahusteni lahudkovych a originalnich scen (jehly na vickach, ptaci teror, cisty prustrel..). Finale v Alpach je sice uplne mimo puvodni atmosferu, ale je mozne si stejne jako ve "Phenomena" uzit krasnou hororovou prirodu. Minus jsou (u Argenta docela tradicne) herci, v cele s hlavni hereckou, jakousi Cristinou Marsillach, se kterou mel Argento nejhorsi spolupraci za celou svou karieru, coz se mu vubec nedivim, protoze ja jsem mel chut ji jednu vrazit jen co se objevila na scene. 8/10 (03.11.2010)

Argento, věrný hororovému žánru, nenechá vraha jen tak zemřít, a i v tomhle smyslu zachází tak daleko, až máte opravdu pocit, že už tohle nemyslel vážně. To se ukazuje v závěru, který mimochodem začíná skvělou scénou s mouchou jakoby vystřiženou z Poa. Není to úplně vyrovnaný film, ale propojení hororu s operou zde funguje a celá situace je natolik nejasná a zajímavá, že prostě budete chtít vědět, proč vrah vraždí a jak to celé dopadne. (07.02.2015)

Vizuálne neskutočne premakáný film, vlastne by sa dalo povedať, že kamera je tu jedným z hercov. Rôzne uhly a farebné ladenia berú dych, dejová stránka samozrejme nijako nezaostáva. Parádne gore podfarbené skvelou metalovou hudbou, všadeprítomná opera, krásne, historiu dýchajúce prostredie, nádherný hlavný hudbobný motív i mrazivé napätie, miestami a v závere i svojrázne poetický. Jeden z najlepších eurohorrorov všetkých čias! (23.06.2011)

Scéna Daniele Soave vs. Daniele Soave s průstřelem hlavy Darii Nicolodi je omamná jen do chvíle, než na konci zjistíte, že byla úplně mimo mísu. A za ten tristní závěr se odpouštět nebude. 50% (27.10.2012)

Dario Argento ma opäť úplne dostal. Je to asi najlepšie Giallo ké som zatiaľ videl. Na jednej ruke by som mohol spočítať giallá ktoré sa k tomuto filmu približujú. Tá neuveriteľná atmosféra ktorá sa začína hneď v prvej minúte snímky a nestráca počas celého času na sile ma hneď presvedčila že pôjde o jednu s najlepších vecí od tohoto vynikajúceho hororového režiséra. A nemýlil som sa.. Všetky elementy tohoto subžánru sem zapadli ako ozubené kolieska do hodiniek. Prostredie operi bolo precízne kamerované. Vizuálna stránka by si zaslúžila Oscara mohol som si "vykuliť" oči. žral som každú jednu scénu. Scény s vraždami boli delikátne, spracované na jednotku mnoho lepších som v gialle nevidel. Keď to ešte okorenili nefalšovaným heavy metalom krochkal som blaženosťou. (scéna pri ktorej mladíkovy prepichli krk nožom pričom sa čepeľ dostala do ústnej dutiny, alebo scéna kde žene prestrelili oko teda celú hlavu cez dvere boli priam dokonalé). Soundtrack pozostáva prevážne s vážnej komornej hudby a heavy metalu čo je presne podľa mojej chuti (operu ako hudobný žáner moc nemusím ale tu som ju prehltol). Jediné čo ma tak trochu mrzí je koniec ktorý je na giallo rozťahaný až extrémne dlho cca 20 minút. (v týchto filmoch to je tak asi 5 minút) no a ešte že vraha divák asi odhadne dopredu . Mne sa to nepodarilo ale podozrenie som mal. (14.09.2013)