K.I.N.G.

„Já vás, pánové, všecky nafilmuju, abyste měli památku, až tady nebudete." Komedie Slavnosti sněženek se vyznačuje jen mírnou dějovostí, mnohem větší důraz klade na lyrický šarm života v Kersku. Nemohu ale říct, že by mně ani po několikátém zhlédnutí filmu tato chatová oblast ve středních Čechách nějak zvlášť přirostla k srdci. Je ale zajímavé sledovat různé osudy těchto komických postaviček a taky za zmínku nepochybně stojí mimořádné herecké výkony, za všechny např. velikánů Rudolfa Hrušínského st. a Petra Čepka. Krejčík s Vláčilem byli ve svých drobných rolích dokonalí. Hanzlíkovi postava Leliho sedí naprosto archetypicky. Celkově se jedná o opravdu moc pěkný atmosferický snímek, ale že by to byla komedie, u které se v jednom kuse směju nebo taková, kterou zaručeně při brouzdání televizními kanály nepřepnu, tak to asi ne. Zkrátka Menzel jen velmi obtížně vyrovnává kvality dvou výše zmíněných režisérských géniů. A taky občas trochu míň tlačit na pilu na účet uvěřitelnosti by nebylo na škodu. 70%

Aneb jak se čeští apoštolové ateismu vydali do čtyřikrát větší země hlásat svou pravdu a snažili se tamější obyvatele nenásilně a podprahově přesvědčit, že by měli přijat jejich bezvěreckou prázdnotu a frustraci a vzdát se svých po generace předávaných a pevně zakořeněných hodnot, za což sklidili patřičný posměch a opovržení. Ano, Polsko má svých problémů dost, ostatně jako kterákoliv jiná země, ale tady je mnohem zarážející ten problém, že dokument, který se to původně snažil zdokumentovat a uchopit, se postupně úplně ztrácel v tom, co chce vlastně zachytit, takže se nakonec musel uchýlit k lovu senzací. Vlastně bylo docela zábavné sledovat, jak se v tom ta banda tragédů plácá, proto asi za dva.

30. léta československého filmu se vyznačovala tím, že se točily převážně podprůměrná melodramata nebo veselohry. Ty se odehrávaly buď v minulosti na venkově, nebo v tehdejší současnosti ve městě. Všechno to bylo skoro na jedno brdo. Když čas od času nějaký snímek vyčníval nad ostatními a zapsal se do vědomí široké veřejnosti, obvykle v tom měli prsty herci jako Haas, Gollová nebo Burian, kdy tato esa někdejšího stříbrného plátna povýšila daný snímek z šedi na opravdové umění. Nejinak je tomu i v případě filmu Ducháček to zařídí, který takřka celý nese na svých bedrech Vlasta Burian. Na něm to zde opravdu padá a stojí. Už úvod tohoto díla je vskutku netradiční a samotný název snímku je pouze vysloven. Nemám nic proti většině herců, třeba Adina Mandlová odvede dobrou práci snad vždycky a některé hlášky jsou nezapomenutelné, ale celé mi to po nynějším zhlédnutí po spoustě letech přišlo trochu křečovité a nepravděpodobné a v tomto novém světle jsem se rozhodl snížit hodnocení, i když se stále jedná o velmi solidní podívanou.

AOR je stejně bezvadná hudba, když se to umí zahrát. Jinak se jedná o průměrně kvalitní skladbu na fantastickém albu Anděl na útěku. V jednoduchém klipu si hlavní postavu bohužel zahrál mladý, netalentovaný Tomáš Krejčíř (nebo aspoň myslím). 70%

Celovečerní film Rozpuštěný a vypuštěný natočil v roce 1984 režisér Ladislav Smoljak podle divadelní hry Vražda v salónním coupé. Osobně si nemyslím, že by to oba představitelé hlavních rolí zahráli tak špatně, jak to na první pohled vypadá, spíše byly jejich postavy napsány dost nelíbivě, ale typologicky se podle mě do svých rolí hodili a své si odvedli. Netřeba zapomínat, že je zde také zastiňují jiná herecká esa té doby ve vedlejších rolích (například Hrušínský, Abrhám, Svěrák, Čepek nebo Vlastimil Brodský). Rozpuštěný a vypuštěný pro mě vždycky byl a asi i zůstane dobrým filmem - tak na ty 3 hvězdy. Solidní děj obohacují občas vtipné momenty, jako nápisy na plakátech, ty pak ale zase střídají ty přestřelené, jako voda v botách a podobně. I přesto, že se jedná o dobře zvládnutý odpočinkový film, jen tak po něm nesáhnu a když si chci pustit českou komedii, zvolím raději jinou. 60%

Je vždycky zajímavé vracet se k filmům, které jsem naposledy viděl v dětství nebo v období dospívání. Nejinak tomu bylo i v případě snímku The Great Escape, který jsem poprvé (a až doteď naposledy) zhlédl v 17 letech. Tehdy se mi tento počin moc líbil. Jedná se o zábavný válečný film, který, ač se věnuje vcelku závažným tématům, příliš netlačí na dramatickou notu a určitě bych se jej nebál označit jako oddechový snímek. Velký útěk ale bohužel docela trpí absencí nadstandardně dobrých herců (vyjma excelujících Donalda Pleasence a Roberta Grafa), jejichž postavy bohužel často nejsou dost dobře charakterově rozpracované, protože to ani při této stopáži neumožňuje široké zaměření děje, u kterého je zase ten problém, že se drží skutečných událostí jenom částečně, a divák neví kdy. Největší chybu, a v podstatě taky důvod, proč jsem se rozhodl jednu hvězdičku filmu odebrat, je, že Sturges si usmyslel odprezentovat nám příběh jako učivo prvního stupně základní školy. Vím, že jednoduchost se v Hollywoodu v té době už běžně nosila, jenže nic se nemá přehánět. Jinak ale stále beru The Great Escape jako klasické dílo světové kinematografie. 70%

Doposud nejdelší film, který jsem viděl. Musel jsem sledovat na etapy, jako seriál, jelikož jsem neměl možnost vyhradit si 7 hodin souvislého času na sledování. Kromě tradičního impresionistického experimentování s obrazem, časem a pohybem si zde Gance pohrál i s divákovou trpělivostí. Příběh, který by se dal velice volným tempem odvyprávět za půl třetí hodiny, tu dostal pořádnou nálož pitvání se v okolnostech a detailech každého sebemenšího dějového posunu. Stále je to pastva a melodramatická kostra filmu rozhodně není nuda, ale zkrátka všeho moc škodí.

Nejsem rozhodně žádný odborník přes Parallel Cinema, ale tohle se mi líbilo daleko víc než třeba Jalsaghar. Silná dějová linka, charismatičtí herci, uhrančivé statické prostředí chatrče v chudé himalájské vesničce. Nakolik je to podle skutečných událostí, nemám zdání, ale indická nová vlna si tak v mých očích rozhodně napravila svou reputaci. 70%

Rutinní melodramatický příběh, ale s dobrou kamerou, netradičním koncem a na svou dobu poměrně hodně odvážný.

30. léta českého filmu nepatřila mezi nejsilnější dekády. Točily se hlavně monotónní melodramata a stereotypní romantické komedie. Všechno to bylo jasně nalajnované, na jedno brdo. Výjimku tvoří několik výtečných a povětšinou dobře známých veseloher, mezi něž patří právě i snímek Eva tropí hlouposti podle předlohy mladičké Fan Vavřincové. Ztřeštěná komedie s neuvěřitelnou Natašou Gollovou v hlavní roli. Jestliže se o některých jejích kolezích z tohoto filmu dá říct, že to byly hvězdy na nebi naší tehdejší kinematografie, pak ona byla Sluncem za jasného dne. Eva tropí hlouposti je stále skvělý, odpočinkový snímek.