Réžia:
Václav KubásekKamera:
Jan StallichHudba:
Josef StelibskýHrajú:
Jindřich Plachta, Zdeňka Baldová, Jiří Dohnal, Jiřina Sedláčková, Gustav Nezval, Theodor Pištěk, Karel Černý, Marie Norrová, Hermína Vojtová (viac)Obsahy(1)
Jindřich Tůma, společník prodejny plynových masek "Asana", má velmi energickou manželku, která propaguje vegetariánskou stravu. Tůma vynakládá veškerou energii na tajné pojídání masitých pokrmů a luštění hlavolamů. Skutečnou duší podniku je ing. Ivan Kareš, který vede také cvičení civilní obrany. Na ulici při cvičném leteckém poplachu přísně napomene dívku, která neodešla do krytu. Je to Věrka, neteř Tůmových, která přijíždí z venkova, aby v Praze dostudovala. U vlaku ji měl vyzvednout syn Tůmových Jirka, ale minuli se. Věrka nastupuje do septimy a brzy sdílí horování spolužaček pro neznámého skladatele, jehož pseudonym je Michal Marhan. Ing. Kareš má v septimě přednášku o civilní obraně a tak se znovu setkává s Věrkou. Kareš se snaží přesvědčit dívky o nutnosti konkrétnějších životních ideálů. Při premiéře Marhanovy operety "Píseň o štěstí" se ukáže, že skladatelem je právě Kareš. Dívky mu uspořádají ovace. Ivan si okatě nevšímá Věrky, se kterou se nedávno nepohodli. Tvrdohlavá dívka proto odjíždí domů. Kareš však dožene vlak a vstoupí do Věrčina kupé.
Adaptace stejnojmenného románu Jaromíry Hüttlové. Film obsahuje dokumentární záběry z průběhu veřejného cvičení CPO.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (37)
Blížící se plynové komory a plyn v lehké komedii v blížící se extrémní době...no zvláštní. 61%. ()
Podprůměrná komedie, která nemá s klasickými studentskými peckami Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše prakticky nic společného. Z úplného dna ji zvedají pouze vcelku vtipné scény s Plachtou. Zajímavé jsou rovněž ukázky příprav na válku v době "takzvaného míru", jak říká hlavní hrdina. ()
Bezna cervena knihovna. Dialogy susti papirem, predevsim pak jakobyhumorne repliky. Treti hvezdu udeluju za Marii Norrovou, kterou mam rad. :) ()
Troška naivná komédia. Ale v tomto filme vynikal jeden z hercov , Jasne to bol herecký výkon Jindřicha Plachtu. Preto som dal aj tretiu hviezdu... 60%.. ()
"To je také práce našich lidí." Na tomto, své době poplatnému filmu, mě zaujaly pouze tyto tři věci. Nápověda pomocí házení prasátka. Neteř Věra Tůmová, v podání krásné Jiřiny Sedláčkové a studentka Soňa Urbanová, v podání osobité Marie Norrové, protože co je osobité, to je nadčasové a co je nadčasové, to je to pravé. ()
Přemýšlel jsem i o třech hvězdičkách, ale nakonec jsem se vzhledem k naivitě filmu přiklonil ke dvěma. Film má v Plachtovi a Baldové slušné protagonisty, ale ani jejich výkon nebyl v Kubáskově vedení nijak valný, Dohnal byl trapný a Nezval přímo protivný. Septimánky nehrály vůbec nic včetně Sedláčkové a Norrové. Film byl natočen ve vypjaté atmosféře válečného nebezpečí a měl snad být varovným zdviženým prstem, že se něco chystá. Prodej masek, cvičné nálety, školení CO... Spíš to ale přispělo k větší ponurosti filmu, na němž byly zápletky jasné a děj chudý. ()
Dvě hvězdy za přeslazenou a naivní blbinku a jednu za velmi pěknou ukázku válečného polaplachu a nálady obyvatelstva v roce 1938, to ještě netušili, že výraz: "pojďte si vyzkoušet plynovou komoru." nabude úplně jiných, zcela obludnějších rozměrů a významu. ()
Jiřina Sedláčková alias Věrka je pro mě v tomto filmu tak nesympatická hlavní hrdinka, že jsem jí ten happyend vážně moc nepřála. A už vůbec jsem nepochopila, co na ní Gustav Nezval, tedy inženýr Kareš, viděl. :-) ()
Jedním okem tam, druhým okem ven... ()
Přednosti: tu a tam exteriér, p. Plachta, neobvyklé obsazení dívčích rolí. Nejvíc k zamyšlení pro mě p. Plachta, v té době 39-letý; hrál padesátníka - představovaného jako již starce. ()
Hm, zajímavé na filmu je snad jen to cvičení civilní obrany se záběry á la Hledání ztraceného času, Moderní operetka zřejmě posloužila jako inspirace pro legendární Srdce v deliriu. ()
Příšerný film!!!! ()
Tak komedie spíše pro děvčata v jistém věku. I když, zabaví se sice celá rodina, ale asi občas bude sem tam vzhlížet do stropu, stejně jako já. Přesto se domnívám, že jde o mírný nadprůměr. ()
Jediný kdo mě ve filmu bavil byl Jindřich Plachta a pak ty zajímavé záběry. Film nakonec nebyl dlouhý, ale k tomu můžu říct jen naštěstí. Motá se zde mnoho linek a já si původně představoval, že to bude primárně opravdu snímek ze školního prostředí. Obchod s maskami je v příběhu velmi originální věc a to také oceňuji. Jinak ale je patrná absence další výrazných hereckých tváří a hlavně komediálních situací. Film je spíše romantika s nádechem sem tam komediálnosti. Ale i ta romantika na mě trochu působí podivně. Na druhé straně mi přišlo zajímavé, jak muž studentce vyčítal o jaké typy chlapů se zajímají. Jo, jo, kéž by věděl co se děje dnes. Co by asi říkal v roce dva tisíce dvacet jedna? ()
Velmi pěkná komedie s moderními tématy, zvláště zdravá strava (klobásky v banánech). Navíc vzhledem k době velmi zajímavá linie s civilní ochranou - cvičné nálety, plynové komory, výchova - parafrázuji: Ženy touží po neznámých umělcích a vyrůstají z nich hysterky, místo toho, aby toužily po pracujících a projevovaly zájem o stát. :) ()
Není to největší skvost, film už je poznamenán předválečným napětím, nicméně pořád to patří k těm lepším meziválečným filmům. Hodnocení: 60 % ()
"Zase děláš ty puntíky?" - "Katastrofa..." ()