Vlasy
Hair
Réžia:
Miloš FormanScenár:
Michael WellerHudba:
Galt MacDermotHrajú:
John Savage, Treat Williams, Beverly D'Angelo, Annie Golden, Dorsey Wright, Don Dacus, Cheryl Barnes, Richard Bright, Nicholas Ray, Charlotte Rae (viac)Obsahy(1)
Filmová adaptácia jedného z najvýznamnejších muzikálov 20. storočia, ktorý je kritikou spoločenského a politického konzervativizmu, odsúdením vojny vo Vietname, a zároveň oslavou hnutia hippies a ich ideálov. Vidiecky mladík Claude pricestuje do New Yorku z rodnej Oklahomy, aby vstúpil do armády a následne odišiel bojovať do Vietnamu. V Central Parku sa však zoznámi so skupinkou voľnomyšlienkárskych hippies, ktorí celkom zmenia jeho pohľad na život. (RTVS)
(viac)Recenzie (683)
První půlka filmu pro mne byla cestou napříč Dantovým peklem. Chvilkami jsem přemýšlel nad možností, jít se učit psychologii, jež by pro mne rozhodně měla více naplňující charakter. Druhá půlka byl takový Očistec, nejásal jsem, ale učení jsem ze své hemisféry s úspěchem vystrnadil. Hudba se mi nelíbila, byl to děs. Naštěstí s jedinou výjimkou a to je song Hair. Až teprve u něj jsem si připadal, jak u správného muzikálu. Bohudíky, že konec filmu byl kvalitativně mnohem výše, než celý předešlý průběh. Děj začal mít racionální průběh a já cítil, že se schyluje k velikému finále. A finále přišlo. Díky Ti Bože. 75% ()
delfíni, eskymáci, to je fuk - všechno je to banda pitomejch hipíků ()
Výtečný songy, výbornej Treat Williams, jako tradičně naprosto výtečná režie Miloše Formana a skvělá druhá polovina. První sice byla taky dobrá, ale ta druhá půle Vlasů mě fakt dostala. Vymazlenej muzikál se vším, co má správný film tohoto žánru mít. Bohužel mi ale Vlasy nijak zvlášť k srdci nepřirostly (to je zajímavý příměr). Tenhle film miluju pro to velkolepý finále podbarvené jedním z nejlepších songů a jak už jsem psal, tu část po odvedení do Vietnamu. Bohužel ale musím konstatovat, že tenhle muzikál nepatří k těm, ke kterým bych se vracel a možná to je i tím celkovým tématem. Užil jsem si ho, ale nic víc. 75%. ()
Texty i děj se mě líbil, bravo Forman! ()
Hned ze začátku musím říct, že muzikály nijak zvlášť nevyhledávám. Jednoduše proto, že mi připadají nudné. Sice jsem viděl asi dva, tři dobré muzikály, ale na Vlasy jsem se rozhodl podívat jen kvůli režisérovi. No, a musím říct, udělal jsem dobře. Krááásný film! Nenudil jsem se ani chvilinku, Forman mi nedopřál odpočinku. Doporučuju všem! ()
Můj první film na videu - s maďarskými titulky...... Ten úžasný pocit volnosti a pohody a najednou ten zlom.... Tu husí kůži mám dodnes při každém shlédnutí....Treat Wiliams už pro většinu z nás navždy zůstane Berger! ()
Po několika letech jsem se konečně dokopal k Formanovým Vlasům. A udělal jsem dobře že až teď, protože čím déle jsem zhlédnutí odkládal, tím více jsem hltal ty vlasatý chlapy, žvýkající ženský a hippies prostředí, které bylo cítit z každého záběru. A když ještě na vás hlavní aktéři chrlí jednu hitovku za druhou, je vám opravdu jedno, jestli film má nějaký děj či ne. Tím se dostávám k samotné podstatě Vlasům. Forman podle mě spíše vytvořil jakýsi vzpomínkový materiál na období květinových dětí a jejich bojů proti válce ve Vietnamu. A to, že nějaký voják zažívá lásku a spřátelí se s přírodními lidmi, to už je jen vedlejší produkt. V tomhletom si u mě náš režisér zapsal nesmírné plus. Takže Hair opravdu není nejlepším muzikálem, či dokonce jedním z nejlepších filmů, ale rozhodně je to to nejlepší ze 70. let (tedy společně s Pomádou). A co je na tom ještě hezčí, zplodil to náš Forman. ()
Vlasy jsou víc než muzikálem především výpovědí. Výpovědí o generaci, která se nehodlala smířit s nesmyslností války, lhostejností, konvencema a předsudkama. Z filmu přímo vyzařuje láska, touha po životě, spontánnost a svoboda. Tematickej přesah díla v podstatě převyšuje muzikálový čísla, který vedle skvělý hudby a provokativních textů obsahujou na druhou stranu nepříliš nápaditou choreografii. Závěrečná scéna je zezačátku lehce úsměvná, ale o to víc vás na konci zamrazí. Forman odchodem do Ameriky udělal tu nejlepší věc ve svým profesním životě, protože jedině tady mohl naplno rozvinout svůj potenciál a dokázat, že patří ke světový špičce. ()
Muzikály nejsou mým oblíbeným žánrem, ale Vlasy.... Skvělá hudba, vynikající finále. ()
Paradni finale se Formanovi zase povedlo, i kdyz celkove muzikaly nemusim, tak tenhle se mi velmi libil.. ()
Můj nejoblíbenější filmový muzikál. Nádherné písničky navíc doplnil jeden z nejpůsobivějších konců, co jsem na plátně viděl... ()
Moje nejoblíbenější hudba, nejoblíbenější film a tak vůbec - Hipíci, 70. léta, Miloš Forman, choreografie, kostýmy = Nejlepší film všech dob. Já bych tento film zařadil jako nejlepší film vůbec, pak dlóóóóóuho nic, a pak teprve třeba Forrest Gump. ()
Pestrá mozaika piesní, tanečných scén, strohých dialógov a pacifistických myšlenok nestratila dodnes svoju sviežosť, aj keď v čase vzniku prišla s desaťročným oneskorením. ()
Moje původní hodnocení byly čtyři hvězdy - za úžasnou hudbu, zajímavé aranžmá i hořkosladký závěr. Něco mi však přeci jen chybělo k té absolutní špičce... Včera jsem měl tu čest snímek shlédnout znovu a musím své hodnocení mírně poupravit a to o hvězdičku více. Ten film má tolik co říct - ať už je to svět drog, problémy rasismu a válek nebo "jen" návod na jednoduchý život. MÍR! LÁSKU! TRÁVU! Jdu si pustit soundtrack... .-) ()
Muzikály nemusim. Tenhle je ale dóst dobrej. Nic svázanýho, ale ani to neni žádnej fekální blábol. Úžasnej příběh o svobodný generaci s koncem, z kterýho se prostě pose... kterej vás překvapí... ()
Parta hipíků chodí po USA, všechny uráží, všechno boří, ničí a kradou, a to všechno ve jménu míru a lásky. Asi jsem sám, komu ta kombinace připadá naprosto absurdní. Má-li to být konflikt hipíci x systém, stojím tentokrát výjimečně na straně systému, protože mi tato forma protestu připadá neskutečně arogantní ("Co ty víš o kosmickým vědomí?"). Má-li to být protest proti Vietnamu, proč s Vietnamem vzdáleně souvisí vlastně jen závěr? Má-li to být nakažlivá oslava vitality a radosti ze života... necítil jsem se nakažen. Holt i brilantní zpracování nesympatické myšlenky těžko osloví - a tohle prostě není tak úžasné, aby mě to okouzlilo, ani hudebně, ani choreograficky, ani filmově. Kleopatra by chtěla vidět toho, koho Hair nechá chladným. Tady mě máš. -Nejste homosexuál? - No, Micka Jaggera bych z postele asi nevykop, ale jinak ne, nejsem homosexuál. ()
Hare hare ()
jedním slovem - WHEEEE!! to byla ale jízda.. skvělý výborný a ještě tak desetkrát lepší film! songy z tohohle filmíku mi pak zněly v hlavě ještě tak dva tři dny! a závěrečná "Let the sunshine in" spolu s filmovým dějem dostává zcela nový rozměr.. **kouzelné** ()
"Let the sunshine in" ()
Súvisiace novinky
Zemřel herec Treat Williams
Ve věku jednasedmdesáti let zemřel americký herec Treat Williams, většině diváků známý zejména díky ztvárnění jedné z hlavních rolí v muzikálu Vlasy režiséra Miloše Formana. Smutnou zprávu médiím… (viac)
Miloš Forman 1932 - 2018
Včera ve věku 86 let zemřel režisér, scenárista a pedagog Miloš Forman. Držitel dvou Oskarů, tří Zlatých glóbů a celé řady dalších mezinárodních cen vyrůstal jako sirotek u příbuzných v Náchodě. V… (viac)
Poprvé viděno zcela bez varování někdy na sklonku osmdesátých let na pololegální projekci v matfyzácké posluchárně, narvané k prasknutí. Dodnes si dokážu krok za krokem vybavit svoje pocity, když film začínal: Pošmourné ráno kdesi na venkově, syrově šedohnědá tonalita obrazu, záběry z dálky, proběhne kůň, pak projede auto, dva muži vystoupí a prohodí spolu pár slov. Nerozuměl jsem ani ň, titulky nebyly (od té chvíle jsem věděl, že jestli si chci v životě něco užít, musím se naučit anglicky). Vnímal jsem jenom tu atmosféru, silnou už od prvního záběru. Mladší z mužů mávne na autobus, ještě se obejme s tím starším, beze spěchu nastoupí, autobus se rozjede a ozve se hudba. Bože, to byla muzika! Snad nikdy předtím jsem neslyšel takhle nadupaný zvuk baskytary ani takovýhle nekompromisní funkrockový rytmus; okamžitě mě to lapilo. A pak přišlo opravdové zjevení: Co to je za divnou partu v barevných hadrech, která tam provádí jakýsi rituál s ohněm? A jak to tancují? Je to neuspořádané, ledabylé, úplně jiné než všechno, co znám; vlastně by se mi to vůbec nemělo líbit, ale mně se to líbí, jak to? Černá holka začíná zpívat – nevím, o čem zpívá, ale zpívá naplno, hrdě, opravdově, živočišně, kamera kolem ní obíhá v kruzích, za pyšně vztyčenou hlavou se míhají větve stromů; co se to na mě z toho plátna valí za neznámou sílu? Je to jen ten otevřený prostor? Proč za ním najednou tuším celý vesmír? Může takhle vypadat svoboda? Celý zbytek filmu jsem zíral jako v horečce. — Některé věci, které nás takhle zasáhnou, časem vyšumí, v jiných si s léty nacházíme další a další poselství a významové roviny, až se stanou součástí nás samých; Vlasy jsou u mě ten druhý případ. Teď naposledy jsem si třeba teprve naplno uvědomil, co všechno tu stojí vedle sebe, ale málokdy proti sobě, spíš aby nacházelo společnou řeč: Lidé všech barev. Venkov a město. Samozřejmě holky a kluci. Rodiče a děti (a děti, z kterých se stávají rodiče). High society a společenská „spodina“. Zdánlivě primitivní patriotismus, bez kterého ovšem národy nepřežijí, a individuální svoboda, bez které přežívání národů ztrácí smysl. A Forman ničemu z toho nijak zvlášť nestraní (taky na něj byli pravověrní hipíci za jeho verzi Vlasů pěkně naštvaní), netočí jednoduchou ódu na šedesátá léta ani „jenom“ mimořádně působivý protiválečný doják, klade i spoustu dalších otázek a nedává na ně zrovna jednoznačné odpovědi; ano, vyzdvihuje osobní svobodu a osobní vřelost (vždycky znovu mě dojme prostá symbolika scény, v níž se z přátelství stříhají vlasy do toho okamžiku zuřivě bráněné proti establishmentu), ale zároveň skoro po hořímápanenkovsku demaskuje telecí neochotu dospět a přijmout zodpovědnost, která se skrývá za revolucionářskou rétorikou některých zvlášť charismatických hippies (první emocionální vrchol filmu Easy To Be Hard) a když Claude říká Hudovi, že jde bojovat i za něj, Hud se nezmůže na pádnější odpověď než „to nemusíš, já bych to pro tebe taky neudělal“; celá parta nakonec přijímá Claudův odchod do armády s nepřehlédnutelnou úctou, jako věc jeho osobního rozhodnutí, jeho svobody a jeho víry. To mi připadá hodně podstatné – každý tu má právo na svou volbu a svou hrdost, ani ten Sheilin brácha tu není za žádného komického otloukánka, ale s nemalou mírou osobní statečnosti reprezentuje svoji společenskou třídu; ano, prohrává a je k smíchu, ale nikdy není zesměšněn až k ztrátě důstojnosti. Jediný, kdo to od Formana schytává opravdu naplno, je armáda, ne ovšem smysl existence armády jako takové, ale absurdní, ponižující a nelidské stránky jejího provozu. Ne, tohle opravdu není žádná primitivní protiválečná agitka ani anachronické oživování naivních ideálů. — Inu, zjišťuju, že bych o Vlasech dokázal psát opravdu dlouho. Původně jsem se chtěl ještě rozplývat třeba nad tím, jak se tu technicky poučeně a přitom dravě a autenticky zpívá (z každého výstupu je cítit vášnivé zaujetí, neskrývané, ale zvládnuté vypětí a postupně budovaný vnitřní prožitek, není tu jediné pěvecké číslo, kde by se od začátku do konce s nezúčastněným nadhledem, respektive povrchním univerzálním patosem, exhiboval hlasový fond interpreta, jak je standardem dnes), nad tím, jak Forman ve svém třetím americkém filmu dokázal už dokonale vstřebat americkou kulturu a stát se jejím spolutvůrcem, ale taky jsem měl v plánu zauvažovat o tom, jestli tohle všechno rozplývání a hlavně pocit, že nic tak silného a hlubokého už dneska nevzniká, není až příliš podobné tomu, jak generace mých rodičů nostalgicky vzývá své Sinatry či Elvise (v lepším případě, v horším pak Simonovou s Chladilem) a v čemkoli novějším než raní Beatles už neví, čeho se emocionálně chytit. Snad to raději nechejme tak. () (menej) (viac)