Vlasy
Hair
Réžia:
Miloš FormanScenár:
Michael WellerHudba:
Galt MacDermotHrajú:
John Savage, Treat Williams, Beverly D'Angelo, Annie Golden, Dorsey Wright, Don Dacus, Cheryl Barnes, Richard Bright, Nicholas Ray, Charlotte Rae (viac)Obsahy(1)
Filmová adaptácia jedného z najvýznamnejších muzikálov 20. storočia, ktorý je kritikou spoločenského a politického konzervativizmu, odsúdením vojny vo Vietname, a zároveň oslavou hnutia hippies a ich ideálov. Vidiecky mladík Claude pricestuje do New Yorku z rodnej Oklahomy, aby vstúpil do armády a následne odišiel bojovať do Vietnamu. V Central Parku sa však zoznámi so skupinkou voľnomyšlienkárskych hippies, ktorí celkom zmenia jeho pohľad na život. (RTVS)
(viac)Recenzie (684)
Myšlenka, hudba, kostýmy, choreografie, herci ..... pro to všechno Vlasy miluju. Jen tak něco mě neohromí, ale tohle je moje krevní skupina. Okamžik, kdy Treat Williams mašíruje vstříc svému osudu, je tak skvěle nastřihaný, propojený s hudbou a tak dojemný a výmluvný, že bych chtěla (vlastně nechtěla) vidět toho, koho nechá chladným. ()
Tohle je podle mě opravdu špička muzikálové tvorby všech dob. Soundtrack doma poslouchám každou chvíli a ani opakované shlédnutí filmu nebývá na škodu. Výjmečně silný příběh (nejen na muzikál), dobrá choreografie (i když některá místa jsou pojatá trochu "nemuzikálově", patří to ke stylu filmu a má to zase něco jiného do sebe, než klasicky zpracované žánrové filmy), opravdu dobře vybraní herci a neuvěřitelně silný zážitek nejen z konce filmu. Miloš Forman ukazuje, že mu žádný žánr není cizí. ()
Vlasy si mě získaly od první scény. Spíš bych měl říct od prvního záběru. Treata Williamse jsem zatím viděl jen v několika rolích, a to podstatně odrostlejšího a taky zarostlejšího (Everwood), a to tedy nic extra nepředváděl. Jak můžete od kohokoliv s kým máte takovéhle zkušenosti čekat něco TAKOVÉHO? A pak už to jde ráz na ráz, sled barevných, neskutečně vitálních tanečních čísel a úctyhodných pěveckých výkonů, živé obrazy vpalující se do paměti (obzvlášť katedrála mě dostala), a celý ten střet dvou generací, názorů na svět, ale i životních stylů jedné jediné generace, se najednou zlomí do jedné z nejvíc zdrcujících obžalob války v celé historii. Na Bergerův výraz a můj pocit totálního šílenství systému a obrovské nespravedlnosti při poslední scéně nikdy nezapomenu. Teď a tady je to pro mě čistá stovka. ()
Nejhodnotnější muzikál. 100% Zajímavé komentáře: Gemini , Dadel, kiddo, pshimi, meave, Cimr ()
Zatím nejslabší film Miloše Formana. Jsem asi trošku předpojatý, protože hnutí hippies dlouhodobě nemusím. Rozhodně mají velkou zásluhu na zkvalitnění skupinového sexu, ale přelomové změny ve společnosti, které se v šedesátých letech děly všude na světě, probíhaly celkem jinde, než u hipíků, i když byli mnozí důležití - umělci, progresivní politici, feministky atd., na ně napojeni. Snímek jako takový je strašně jednoduchý. Písně jsou až na výjimky obyčejné, myšlenka vyprávění celkem jasná, až na některá tripová hudební čísla vás nic nepřekvapí. Kromě oceňovaného závěru se mnou pohla píseň černošské manželky, která trošku mířila do řad hippies - k čemu je boj proti systému, když za kecy o vesmírném napojení se skrývá pouze nechuť starat se o svou rodinu. A to, že válka ve Vietnamu byl průser, o kterém americká vláda neustále lhala, je jasné každému a vlasy k tomu také nepotřebujeme. Vážně nevím, co by u mě tenhle film mohlo zvednout z ranku průměrných. ()
Už je to hodně dávno co mě kámoš zval na soukromou projekci filmu Vlasy. Bohužel jako lákadlo uvedl : je to o "hipících" a je to "muzikál". Nevím co si o mě myslel, ale tohle mě fakt spíše odpuzuje než láká. Přitom stačilo říci jedno --udělal to Miloš Forman. To je záruka toho že nebudu muset zkouřit, abych film pochopil. Nicméně je jen můj problém, že se mě nelíbí tato hudba a jako "dítě" jsem spíše plevel než květina. Je jen můj problém, že si nedokážu tento film díky tomu vychutnat jako většina z Vás. Film má však v sobě hodně myšlenkové síly a emočních nábojů /zejména konec/ na to aby mě zaujal a donutil repsektovat Vaše vyšší hodnocení. ()
Neznášam muzikály. Okrem South Park: Peklo na Zemi, Moulin Rouge a Vlasov. Pri zábere na vojakov pochodujúcich do temných útrob lietadla ako do pece v koncentráku som vždy pohnutý. ()
Nedoceněný muzikál Miloše Formana, dle mého názoru jeden z těch nejpovedenějších, a to nejen díky skvělé hudbě. Je ale škoda, že John Savage a Treat Williams nedotáhli svou slibně nastartovanou kariéru po tomto filmu někam dále. Tady oba odvádějí vynikající výkony a zasloužili by si nějaké ocenění. ()
Vlasy jsem chtěl vidět už jenom proto, že je natočil Miloš Forman. Nicméně je třeba se připravit na fakt, že se jedná o muzikál a pokud Vám sedí sedmdesátková a osmdesátková muzika hippies generace, tak si to patrně i užijete. Já jsem s muzikou dost šíleným způsobem zápasil, ale jednotlivé postavy to perfektně vynahradily. Pan Forman totiž ani v tomto případě nezapomněl vykreslit pocity jednotlivých postav a tak, i přes pro mě nezajímavou hudbu, bylo na co koukat. Vrcholem je závěr, u kterého stálo tu hodinu a půl vyčkat. ()
║Rozpočet $11miliónov║Tržby USA $15,284,643║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Muzikály jako takové nejsou zrovna mým nejoblíbenějším žánrem. Moulin rouge je pro mě naprostý vrchol, ale Vlasy mě dokázali zaujmout a ukázat trochu něco jiného. Miloš Forman se nikdy moc nebránil experimentům a riskování svého jména a Vlasy jsou důkazem. Některé písničky jsou legendární a konec filmu, i když je tak půl hodiny před koncem jasný, je perfektně vygradován do pochodu armády a zvuků "Berger theme" a mé oblíbené "Let´s the sun shine in". Nevěřil bych, že český režisér je schopen natočit něco natolik svérázného a přesto vkusného. ()
Patrně nejlepší filmový muzikál západní kinematografie (nemám přehled o východní muzikálové produkci, možná některé bollywoodské či tradiční asijské muzikály jsou mnohem lepší?) s angažujícím se přesahem a skvěle choreograficky ztvárněnými hudební čísly. Politický a protiválečný akcent filmu, který si už do svého názvu vetkl symbol svobodomyslnosti druhé poloviny 20. století - délku mužských vlasů. A Miloš Forman dokazující, že i muzikálem se dá názorově a myšlenkově mnohé sdělit. ()
Vlasům jsem se zcela programově vyhýbal dobře dvě dekády. Nikoli kvůli tomu, že jde o muzikál či snad proto, že jde o "manifest mániček", ale z důvodu, že jsem kdysi utrpěl zhlédnutí klasické verze. Což je v podstatě novácká devadesátková rozjuchaná estráda bez ladu i skladu, kde na jednu vynikající píseň v děsném aranžmá připadají dvě k nepřežití (a samozřejmě v děsném aranžmá), navíc tak tupě vlezle prvoplánově agitační, že snad i samotným hippíkům se to muselo zajídat. Vidět jsem to již nikdy nechtěl; a to ani od Formana, jakkoli mi stále vrtalo hlavou "co ho k tomu sakra vedlo". Když jsem se nakonec přeci jen odvážil, tak bych řekl, že žádný jiný film nedokazuje Formanovu velikost jako právě tento. Dokázat tu zhůvěřilost obdařit smysluplným a ve výsledku až nečekaně působivým dějem (schválně si na wikipedii přečtěte původní průběh "děje"), nechat (až na jednu výjimku) jen ta dobrá čísla, navíc nikterak výrazně muzikálově stylizovaná, pozměnit pořadí písní, jejich interprety a vlastně skoro vše, to je důkaz, že on by snad i porevoluční Olmerova "díla" dokázal přetvořit v nadčasové klasiky. ()
Hippie-muzikál, kterému vůbec neškodí, že byl natočen až v době všeobecného vystřízlivění. Své neztratil dodnes a je jednou z nejhlasitějších Formanových poct svobodě čehokoliv. Velmi sympatický, příjemně volný a dostatečně humorný příběh. Překvapivě propracované postavy. Životní a bohužel poslední skutečně vyčnívající role Treata Williamse. Za povšimnutí stojí (a mě to obzvlášť potěšilo) i generálská rolička režisérského mága Nicholase Raye, který mimochodem zesnul právě v roce 1979 :( ()
No comment. ()
Muzikály nejsou nic pro mě - Vlasy sice obsahují spoustu nesporných (a vesměs pěkných) hitů, ale že bych byla z děje filmu nějak moc unešena, to ne. Ovšem za ten neskutečně krutý závěr je ta čtvrtá hvězda nejspíš opravdu zasloužená... ()
Těžké zklamání :-( John Savage vůbec neumí hrát, jen ve filmu stojí a čumí - co to je sakra za herce ? A to jsem se na film tak těšil až ho konečně uvidím. Hudba taky nic moc, vetšina písní se mi moc nelíbila. No nevím, asi jsem čekal něco jíného. Konec je sice skvělý, ale celkový dojem z filmu nezmění. ()
Ak by mal celý film kvalitu prvých 40 minút, bol by to pravdepodobne najlepší muzikál 19 storočia. Veľká škoda, že sa Miloš Forman snažil druhú polovicu filmu režírovať skôr do obyčajnej komédie, než do muzikálového žánru a práve preto, som sa ku koncu filmu začal do cela nudiť čomu dopomohla určite aj dlhá stopáž, ktorá mohla byť o 20 min kratšia. ()
miluji muzikály, jednoho Hippymana mám taky ráda, válka nás zasáhla a může zasáhnout vždycky.. a láska ta stoprocentně :-) Takže!: celý příběh mě pohltil.. písničky bavily a rozbrečely.. a Treat Williams okouzlil.. ()
Súvisiace novinky
Zemřel herec Treat Williams
Ve věku jednasedmdesáti let zemřel americký herec Treat Williams, většině diváků známý zejména díky ztvárnění jedné z hlavních rolí v muzikálu Vlasy režiséra Miloše Formana. Smutnou zprávu médiím… (viac)
Miloš Forman 1932 - 2018
Včera ve věku 86 let zemřel režisér, scenárista a pedagog Miloš Forman. Držitel dvou Oskarů, tří Zlatých glóbů a celé řady dalších mezinárodních cen vyrůstal jako sirotek u příbuzných v Náchodě. V… (viac)
Poprvé viděno zcela bez varování někdy na sklonku osmdesátých let na pololegální projekci v matfyzácké posluchárně, narvané k prasknutí. Dodnes si dokážu krok za krokem vybavit svoje pocity, když film začínal: Pošmourné ráno kdesi na venkově, syrově šedohnědá tonalita obrazu, záběry z dálky, proběhne kůň, pak projede auto, dva muži vystoupí a prohodí spolu pár slov. Nerozuměl jsem ani ň, titulky nebyly (od té chvíle jsem věděl, že jestli si chci v životě něco užít, musím se naučit anglicky). Vnímal jsem jenom tu atmosféru, silnou už od prvního záběru. Mladší z mužů mávne na autobus, ještě se obejme s tím starším, beze spěchu nastoupí, autobus se rozjede a ozve se hudba. Bože, to byla muzika! Snad nikdy předtím jsem neslyšel takhle nadupaný zvuk baskytary ani takovýhle nekompromisní funkrockový rytmus; okamžitě mě to lapilo. A pak přišlo opravdové zjevení: Co to je za divnou partu v barevných hadrech, která tam provádí jakýsi rituál s ohněm? A jak to tancují? Je to neuspořádané, ledabylé, úplně jiné než všechno, co znám; vlastně by se mi to vůbec nemělo líbit, ale mně se to líbí, jak to? Černá holka začíná zpívat – nevím, o čem zpívá, ale zpívá naplno, hrdě, opravdově, živočišně, kamera kolem ní obíhá v kruzích, za pyšně vztyčenou hlavou se míhají větve stromů; co se to na mě z toho plátna valí za neznámou sílu? Je to jen ten otevřený prostor? Proč za ním najednou tuším celý vesmír? Může takhle vypadat svoboda? Celý zbytek filmu jsem zíral jako v horečce. — Některé věci, které nás takhle zasáhnou, časem vyšumí, v jiných si s léty nacházíme další a další poselství a významové roviny, až se stanou součástí nás samých; Vlasy jsou u mě ten druhý případ. Teď naposledy jsem si třeba teprve naplno uvědomil, co všechno tu stojí vedle sebe, ale málokdy proti sobě, spíš aby nacházelo společnou řeč: Lidé všech barev. Venkov a město. Samozřejmě holky a kluci. Rodiče a děti (a děti, z kterých se stávají rodiče). High society a společenská „spodina“. Zdánlivě primitivní patriotismus, bez kterého ovšem národy nepřežijí, a individuální svoboda, bez které přežívání národů ztrácí smysl. A Forman ničemu z toho nijak zvlášť nestraní (taky na něj byli pravověrní hipíci za jeho verzi Vlasů pěkně naštvaní), netočí jednoduchou ódu na šedesátá léta ani „jenom“ mimořádně působivý protiválečný doják, klade i spoustu dalších otázek a nedává na ně zrovna jednoznačné odpovědi; ano, vyzdvihuje osobní svobodu a osobní vřelost (vždycky znovu mě dojme prostá symbolika scény, v níž se z přátelství stříhají vlasy do toho okamžiku zuřivě bráněné proti establishmentu), ale zároveň skoro po hořímápanenkovsku demaskuje telecí neochotu dospět a přijmout zodpovědnost, která se skrývá za revolucionářskou rétorikou některých zvlášť charismatických hippies (první emocionální vrchol filmu Easy To Be Hard) a když Claude říká Hudovi, že jde bojovat i za něj, Hud se nezmůže na pádnější odpověď než „to nemusíš, já bych to pro tebe taky neudělal“; celá parta nakonec přijímá Claudův odchod do armády s nepřehlédnutelnou úctou, jako věc jeho osobního rozhodnutí, jeho svobody a jeho víry. To mi připadá hodně podstatné – každý tu má právo na svou volbu a svou hrdost, ani ten Sheilin brácha tu není za žádného komického otloukánka, ale s nemalou mírou osobní statečnosti reprezentuje svoji společenskou třídu; ano, prohrává a je k smíchu, ale nikdy není zesměšněn až k ztrátě důstojnosti. Jediný, kdo to od Formana schytává opravdu naplno, je armáda, ne ovšem smysl existence armády jako takové, ale absurdní, ponižující a nelidské stránky jejího provozu. Ne, tohle opravdu není žádná primitivní protiválečná agitka ani anachronické oživování naivních ideálů. — Inu, zjišťuju, že bych o Vlasech dokázal psát opravdu dlouho. Původně jsem se chtěl ještě rozplývat třeba nad tím, jak se tu technicky poučeně a přitom dravě a autenticky zpívá (z každého výstupu je cítit vášnivé zaujetí, neskrývané, ale zvládnuté vypětí a postupně budovaný vnitřní prožitek, není tu jediné pěvecké číslo, kde by se od začátku do konce s nezúčastněným nadhledem, respektive povrchním univerzálním patosem, exhiboval hlasový fond interpreta, jak je standardem dnes), nad tím, jak Forman ve svém třetím americkém filmu dokázal už dokonale vstřebat americkou kulturu a stát se jejím spolutvůrcem, ale taky jsem měl v plánu zauvažovat o tom, jestli tohle všechno rozplývání a hlavně pocit, že nic tak silného a hlubokého už dneska nevzniká, není až příliš podobné tomu, jak generace mých rodičů nostalgicky vzývá své Sinatry či Elvise (v lepším případě, v horším pak Simonovou s Chladilem) a v čemkoli novějším než raní Beatles už neví, čeho se emocionálně chytit. Snad to raději nechejme tak. () (menej) (viac)