How Green Was My Valley
Réžia:
John FordScenár:
Philip DunneKamera:
Arthur C. MillerHudba:
Alfred NewmanHrajú:
Walter Pidgeon, Maureen O'Hara, Anna Lee, Donald Crisp, Roddy McDowall, John Loder, Sara Allgood, Barry Fitzgerald, Patric Knowles, Arthur Shields (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Velšská vesnice Cum Rhonda leží v malebném údolí, které se na přelomu 19. a 20. století pomalu mění k nepoznání. Většina zdejších mužů pracuje v uhelných dolech, které přetvářejí jak krajinu, tak i duši jejích obyvatel. V dolech pracuje i Gwilym Morgan se svými syny. Jen nejmladší Huw je zatím ještě dítě. Jako jediný má však naději na lepší život. Rodina Morganových musí přestát řadu těžkých chvil: když majitelé dolu sníží horníkům výdělky, přijde čas bránit svá práva. Jenže Gwilym Morgan má na zakládání odborů úplně jiný názor než jeho synové. Malý Huw spadne i s matkou do ledového potoka a na nějakou dobu zůstane upoutaný na lůžko. Najít chuť do života mu pomáhá sympatický reverend Gruffydd, zamilovaný do Huwovy sestry Angharad.
Nezapomenutelný film režiséra Johna Forda vznikl podle románu Richarda Llewellyna. Získal pět Oscarů: jako nejlepší film, dále za nejlepší režii, za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Donald Crisp), za černobílou kameru a za výpravu v černobílém filmu. V dalších pěti kategoriích byl na tuto cenu nominován. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (50)
Rozmýšľam dlhšie na hodnotením a prikláňam sa k vyššiemu z jedného zásadného dôvodu. Všetko, čo mi na filme vadilo, čiže jeho rozriešťenosť (jedná sa o epizódy z mladosti chlapca), sladkobolnosť (v podstate náhodné úmrtia) a vysoký dôraz na náboženské základy spoločnosti (len žiadne pochybnosti o pôvode sveta) ospravedlňuje/motivuje rozprávanie, spomínanie obyvateľa mestečka na svoju mladosť. Čiže nesledujeme kvázi záznam reality, ale jej predstavu. Ako chlapcovu, tak jeho prostredníctvom Fordovu. Z tohto hľadiska je film myslím veľmi zaujímavý. Miesi sa tu tvrdá sociálna dráma s hollywoodskym utopizmom. Každopádne cítiť, že ako povedzme 10 dielny seriál by How green was my walley fungoval asi podstatne lepšie. ()
Tento film bývá často skloňován právě v souvislosti s nudírnou Občanem Kanem. Nejzásadnějším rozdílem mezi oběma filmy je ten, že How Green Was My Valley je takovou filmovou "pohádkou", která má srdce a srdce tehdy měla zřejmě i hodnotící porota. Podle dnešních měřítek a kritérií by v 10/10 případů zvítězila chladná reklama na nudu Občan Kane. Atmosféru doby na přelomu 19. a 20. století tu z komentátorů (všeználků) nezažil vůbec nikdo, a tak si jejich omezené mozky při poslechu hornického zpěvu okamžitě vybavují jinou nechvalně známou černou kaňku v naších dějinách a na základě toho snímek odsuzují. Jaksi úplně přehlíží, že od snížení mezd nastává ve snímku významný zlom, od kterého údolí přestalo být již tolik zelené a Ford předvádí velice ostrou sociální kritiku. Je to snímek ze zlomové doby, kde dochází ke generačnímu střetu. Ve filmu mluví převážně vypravěč, což mi většinou skvěle sedne. DIalogů je podstatně méně, než bývá zvykem, ale jsou opravdu uchu lahodící. Skvěle se dá říct, že ve filmu nezazní nic, co by bylo tak nějak navíc. Nějaké výplňkové věty o hovně, to tady nenajdete. Mluví se vždy s maximální stručností k dané věci, což se mi nesmírně líbilo. Nejsem fanouškem small talků o hovně a mletí pantem pouze proto, že je někdo nervózní z ticha. Já byl z této zidealizované exkurze mezi welšské horníky opravdu nadšený. Vymazlené, troufám si říct, nadčasové dílo. Obrovská výprava, naprosto dokonale zahrané na všech frontách. Zejména cena pro nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli nemohla skončit v lepších rukou. Doporučuji občas přimhouřit uši nad menší dávkou patosu a sentimentu a zkusit otevřít srdce tomuto filmu plnému lidskosti. Člověk během sledování dostával chuť popadnout krumpáč do ruky a stát se alespoň na okamžik součástí zeleného údolí. ()
Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu. ()
John Ford bol pánom režisérom. V tomto prípade jasne vedel, ktorá scéna potrebuje pritlačiť, či ubrať. Kde to treba odľahčiť aby film neskĺzol do samoúčelného sentimentu a kde naopak potrápiť slzovod. A uvaril jeden z najemotívnejších filmov v dejinách kinematografie. ()
Môže tento film zato, že vyznieva socialisticky a sentimentálne? Môže za dobové prirovnávania k Občanovi Kaneovi či Maltézskemu Sokolovi? Môže zato, že láska, dobročinnosť a krása súdržnosti pôsobia dnes zašlo a nemoderne?! Áno, niektoré naivnejšie pasáže v 21. storočí možno neobstoja, ale stále pôsobí zelené údolie ako balzam na dušu. Kompozične prenádherné spracovanie, kde sa Alfred Newman aj Arthur C. Miller opäť raz vytiahli. Takéto filmy sa už dneska ani v náznaku netočia. Také, kde vaša myseľ lieta utopickými ideálmi a narážate opačnému extrému a to bojom o sociálnu dôstojnosť. Nefalšované a silné ľudské príbehy dotiahnuté výraznou emocionálnou vyzretosťou. http://www.9em.sk/film-bolo-raz-zelene-udolie/ ()
On je to asi i dobrý film, který rozhodně má co říct, ale na druhou stranu, nemůžu si pomoct, šlo by to natočit ještě o něco dramatičtěji, ještě o něco krutěji, než jak to vyznívá, a myslím, že by to bylo jen ku prospěchu filmu. Ale i v tomhle podání se to rozhodně dá, jen to více řekne milovníkům starších filmů, pro ostatní bude pouze starým filmem. ()
Docela dost patosu, hodně sociální kritiky, trochu toho humoru... Ale byl to vcelku koukatelný film, i když jsem od Forda viděl lepší. ()
Pre mna asi najsocialistickejsi film velikana Johna Forda. Zacina to ako nechutna moralitka a takisto aj konci. Nudil som sa pritom jaxvina a na konci som si uz nepamatal, o com bol zaciatok. No, keby John Ford tocil len takyto priemer, v zivote by nepatril k velikanom svetovej kinematografie. A jo, jo, toto porazilo Obcana Kane-a pri udelovani Osrala ci Ochcala - teda pardon, Oscara 60 % ()
Tohle že má bejt lepší než Kane? No to si akademici a některý z místních komentátorů evidentně dělali prču. Taková agitka by klidně mohla nést znak Čs.film Barrandov a datum 1950. Už jen ty hrozný dumky zpívaný horníkama navozujou nehezký vzpomínky a rvou uši a vůbec, sotva průměr. ()
Horníků si jako povolání cením, welšský venkov je zajímavá lokace a události, které se ve filmu staly, nejsou zas tak vzdálené nikomu z nás. Proč to nízké hodnocení? Protože mi to bylo kurva u prdele a protože zpracování by unudilo k smrti i uspávače hadů. 30% ()
Tak tento film skutecne nebrat... Nezaujme snad nicim. Mdle herecke vykony, nulova atmosfera, zadne zvraty, emoce, nezajimava hudba, ohrany scenar, ze vsech stran se na me valila jen sed a prumer (proto z prumeru jednu hvezdicku uberu). S filmem Hrozny hnevu od stejneho rezisera naprosto nesrovnatelne... ()
Solidní převod průměrného románu, který ale nepřekračuje jeho stín. Rodina, důl, víra, láska, svatby, neštěstí...rozhodně se nenudíte, jen už jste to všechno četli stokrát předtím. Jednu hvězdičku přidávám za kněze, který prohlédne strnulou dogmatičnost a obrátí se k lásce. Takového by církev potřebovala i dnes. Jenže nejsou. ()
Ford zná svoje řemeslo a nakonec z člověka to dojetí vyrazí, a je vlastně případné, jak během sentimentálního vzpomínání zabírajícího několikaletý časový úsek klukovský hrdina nezestárne ani o den a jak se událostem, rozhodnutím a stranám sociálních konfliktů málokdy přiřazují jednoznačná hodnotící znaménka – při pohledu z výšky dětských očí nejsou dospělácké věci správně ani špatně, prostě jsou… Úplně jsem se ale nedokázal přenést přes velepatetický tón v hlasu vypravěče, nyvé sborové zpěvy drsných horníků utichající jen proto, aby je vystřídaly ještě cukrkandlovější smyčce, a vůbec přes celou tu pohádkovou idealizaci patriarchálně-církevních pořádků a dělnické pospolitosti narušované kromě zlovolných hospodářských cyklů a občasného důlního neštěstí leda tak nějakým tím namyšleným učitýlkem, hulvátským doktorem či jiným podezřelým světským intelektuálem, případně křivozubým pokrytcem svádějícím náboženskou obec k unáhleným odsudkům hříšných panen. To se pak člověk tomu sentimentu poddává přece jen s jistým sebezapřením. ***1/2 ()
Vzpomínky muže na to, jak vyrůstal v hornickém městečku. Život jedné rodiny se vším, co k němu patří. láska, práce, nemoc, starosti, smrt, svatba, děti, škola, smůla, štěstí. Kdo má takovéto pohledy na život rád, toho by tento příběh neměl minout. ()
Bolo raz zelené údolie, takhle to znám já, jako knihu, která ani nevyšla česky a řadí se hodně vysoko do mého žebříčku literatury. John Ford se pokusil zfilmovat v podstatě podle mne téměř nezfilmovatelné a trochu si na tom vylámal zuby. Na druhou stranu se to pokud vím doteď nikdo jiný zfilmovat nepokusil, takže díky i za to. Kronika života rodiny Morganů pod úpatím kpce z hlušiny by vydala na barvitý seriál, dvě hodiny nemohou postihnout v knize výtečně prokreslenou mozaiku postav, charakterů a vztahů. Navíc dnešníma očima jsou kulisy městečka s komíny a těžní věže dojemně naivní. Hned na začátku chyba v překladu, i viditelná. Huw si ukládá věci do vlňáku, velkého šátku, který ženy nosily kolem ramen, zde ovšem do šály, no budiž. Jestliže otec byl tehdy hlavou rodiny, matka byla jejím srdcem. Ještě dnes podobně jako Huw cítím chuť karamelek, co mi vozila mamka z cest, on je jídával v cukrárně. 6ivot městečka se točí kolem uhlí, majitele baně a davu pojmenovaných i bezejmenných obyvatel. Největší a v podstatě jedinou zábavou v údolí byl zpěv, sborový. A zase mi zní ta slovenština – spevokol zní nepochybně výstižněji. Mám to pod kůží tak ve slovenštině, že jsem snad i koment měla psát slovensky. Na stovkách stránek jsem důvěrně poznala všechny členy rodiny Morganů, ve filmu bych se v nich jinak moc neorientovala. Přehlédnout ovšem nešel pastor Gruffyd, kazatel a tajný ctitel jedné z dcer - Angharad, oddával ostatně Iwora s Bronwen. Velkou roli hrají odbory a jejich vznik. Kvůli jejich stávce vlastně Huw ochrnul, když na tajné shromáždění vedl matku a pak spadnul do potoka. A rok strávil v posteli. Bylo by to fakt dlouhé, tak jen pár postřehů. Ještě že ty krásné sbory nepřezpívali a nechali je původní, silné a dojemné. V kostele pranýřují svedenou dívku za hřích, ale její bohatý svůdce počestným mužům nevadil, toho nezmínili. Že na to museli být dva je nabíledni. Angharad bojuje s láskou ke knězi a vztahem k bohatému synovi majitele dolů. Vyhraje reverend, ale odmítne ji. Nechce pro ni ubohý život plný strádání, a tak si ona bohatého mladíka vezme. Krásnou postavou je starý boxer, který učí slabého Huwa boxovat a tím se ubránit starším a silnějším spolužákům. Mohla bych film i knihu v podstatě odvyprávět, jde o sondu rodinnou i sociální, komplikovanou síť vztahů, lásek, vazeb. A když si to znovu promítám před očima je mi jasné, proč se toho nikdo jiný neodvážil, ani velšané, tak uctiví ke svým hrdinům. Neodpustím si závěrečná slova: „Muži jako můj otec nemohou zemřít, jsou stále se mnou, stejně skuteční ve vzpomínkách jako byli ve skutečnosti. Navždy milující i milovaní. Bylo jednou zelené údolí…“ ()
Žádná agitka jak z naší poúnorové kinematografie se naštěstí nekonala. Ford byl profík a tohle je zatím nejlepší film, co jsem od něj viděl. Bylo jednou zelené údolí je především rodinnou ságou rodu Morganů. Rodu horníků, kteří v malebné Waleské vesničce konce 19. století prožívají obyčejný život. Na začátku je to idylka, podpořená malebnou krajinou, tklivou hudbou a perfektníma postavama. Ať už moudrý otec, drsní synové, matka se selským rozumem nebo malý Huw (úžasný Roddy McDowall). Ale v průběhu filmu se vše mění, nechybí propouštění, nenaplněná láska, pár úmrtí i dalších tragédií a nakonec se proměňuje i nálada ve vesničce. Kde se na začátku tančí, zpívá a hoduje se na konci klevetí a pomlouvá. Nikdy to ale nesklouzne k naivitě, melodramatu nebo lacinosti. Naopak, když je malý Huw terorizován ve škole, vyřeší se to s krásným vtipem a nadhledem. Musím uznat, že mi rodinka pořádně přirostla k srdci. Kdepak Občan Kane, tohle mělo duši, srdce. Drama roku 1941 a Oskara si za nejlepší film si to zasloužilo. ()
"Run, Forest, run!" ... pardon, nesprávna citácia ... "Huw! Walk!" Údelom väčšiny filmov z daného obdobia je to, že neúprosný zub času sa nich silne podpisuje. Nedokázal sa tomu vyhnúť ani tak slávny film ako "How Green Was My Valley" a v tomto prípade dokonca spomínaný zub času hlodal až na kosť. A tak prišlo k tomu, že vážne myslené scény pôsobia dnes už veľmi úsmevne (dokonca aj úmrtie jednej z hlavných postáv). Veľkým problémom je silná strojenosť, či už v hereckých prejavoch, v dejových zvratoch, či dokonca aj v humore, ktorý tak vyvoláva skôr rozpaky ako úsmev (akože vtipná dvojica postavičiek). Celým filmom sa tiahne akási "budovateľská" naivita, pretkaný je viacerými patetickými výstupmi s nábožensko-morálnymi posolstvami. Ak mám niečo pochváliť, tak to určite budú Donald Crisp (otec) za herecký výkon a Maureen O'Hara (dcéra) za jej pôvab. Sara Allgood (matka) mi naproti tomu zase skôr liezla na nervy, ale bude to zrejme hlavne neuveriteľnou tuposťou postavy, ktorú hrala. Ak to mám zhrnúť, tak to čo bola voľakedy zrejme poctivá filmárčina, je dnes už len patetický gýč. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Velice silný snímek s hlubokým sociálním a morálním podtextem, mistrně poskládaný Fordem do kompaktního příběhu jedné rodiny, která musí bojovat se všemi neduhy tehdejší těžké doby. I po tolika letech je to velmi působivé, smutné a podmanivé. ()
Ford umel tocit filmy, i kdyz nektere myslenky zestarly (duraz na bibli). I presto ma tohle epicke dilo ma svuj puvab. ()