Blonde
Blonde
Réžia:
Andrew DominikScenár:
Andrew DominikKamera:
Chayse IrvinHrajú:
Ana de Armas, Bobby Cannavale, Adrien Brody, Julianne Nicholson, Xavier Samuel, Lucy DeVito, Sara Paxton, Garret Dillahunt, Scoot McNairy, Toby Huss (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Norma Jeane Mortenson (Ana de Armas) patřila v šedesátých letech mezi nejkrásnější modelky a herečky amerického stříbrného plátna. Muži po ní doslova šíleli. Ačkoliv si žila pohádkovým životem, veřejnost nic nevěděla o jejích těžkých traumatech z dětství, která si stále nosila sebou a nevěděla nic ani o drsném filmovém světě, kde se nejen za role platilo sexem. Tento snímek nastavuje skrze životopisné drama Marilyn Monroe nekompromisní zrcadlo poválečnému americkému filmovému průmyslu. Průmyslu, který nejednu ze svých hvězd nakonec úplně zničil. (Big Bear)
(viac)Recenzie (360)
Herecký výkon Any de Armas je proste skvelý, uveriteľný v každom momente a neskutočne precítený. To, že tento film nesadne každému je jasné už po 15 minútach, ale na druhej strane čím rozporuplnejšie reakcie, tým väčšie lákadlo (aspoň pre mňa). ()
Kolik pohledů na fenomén Marilyn jsme už viděli! Tato biografie zkouší jít jinou cestou, a výsledkem je jakási hororová psychoanalýza. Některé části života záměrně vynechává, jiné zase příliš zdůrazňuje, ze všeho nejvíc to připomíná noční můru, a jsou tam až momenty, kdy dokázal režisér vytvořit velmi slušné americké psycho. Tíha viny tu leží hlavně na hrůzném vztahu s šílenou matkou, také s otcem, který nebyl, a důsledkem toho jsou její naprosto tragické vztahy s muži - a že jich bylo. Styl filmu spočívá v takovém zvláštním mixu artu a škváru, chcete-li bulváru, určitě se nejedná o klasický průřez kariérou, což je asi dobře. Výprava pak vypadá skvěle, známé klasické záběry úžasně pečlivě zrekonstruovali - přesto tam tu autenticitu nějak necítím. Aňu mám rád, nicméně pohár jejích slz přetekl přes pro mě únosnou mez již během první půl hodiny (a to na mě čekaly ještě další dlouhé dvě). V té roli je famózní, ale jestli můžu být také povrchní, preferuji jí jako brunetku. ()
Strašně bych rád, aby se mi to líbilo, vážně rád, ale Dominik zkrátka neumí scénáristicky nabídnout nic víc, než jen "rádoby umělecký" paskvil. Přitom režijně je skvělý, herce vede naprosto úžasně (Aničce de Armas to neskutečně sluší a její Marylin jsem jí bez problémů věřil), casting je perfektní (u Billy Wildera jsem měl pocit, že ho snad pro tu roli znovuoživili) a vizuálně je Blondýnka nádherný kus filmařiny. Ale co s tím, když 166 minut dlouhý snímek trvá pocitově stejně dlouhou dobu, jako období, ve kterém Marylin zachycuje a skládá se převážně jen z epizodek, kde se skoro nic nevysvětluje, ale jen se děje. Chybí mi tu ohled na diváka, který se nemá čeho chytit, protože Andrew Dominik to takhle prostě chce. Ta zahleděnost do sebe mě od půlky pěkně iritovala, protože mně zprostředkování pouhého pocitu hlavní postavy vážně nestačí. Navíc o Marilyn nevím vůbec nic a film nejen automaticky počítá s tím, že backstory jejího života znám, ale dokonce že znám i vznik tohohle filmu. Ona je to totiž prosím adaptace fiktivního 700 stránkového románu, ve kterém autorka využila podklady, ale poté si jela svoje. PS: A pokud někdo chtěl na film kouknout kvůli NC-17 ratingu, tak si prosím nechte zajít chuť. Andrew Dominik pro vás nenatočil 365 dní s Anou de Armas, ale hodně stylizovanou pseudoartovku pro sebe. ()
|| NC-17 || Netflix || Rozpočet: N/A || "And the Oscar goes to..." Ana De Armas si se svým podáním legendární Marilyn Monroe jednoznačně připisuje zlomový bod ve své dosavadní kariéře. Nikdy jsem o ní nepochyboval, že je jen hezká tvářička na ozdobu a po zhlédnutí Blondýnky o tom nemůžou pochybovat ani ostatní, ať už se jim film líbil nebo ne. Pravdou totiž je, že tak emocionální horskou dráhu nemusí zvládnout každý a po záplavě plýtkých oddechovek se toho dnešní divácí vlastně i bojí. Proto je tu z mého pohledu rating NC-17 nikoliv pro násilí a sexuální scény, ale z důvodu psychické sekané, která po 160 minutách rozseká i toho nejtvrdšího chlapa. Pokud se nestydíte u filmů plakat, (nejen) Anin výkon vás nenechá ani 10 minut vydechnout. Kromě toho jsem nemohl přehlédnout jisté paralely mezi Monroe a Armas, a vlastně jakoukoliv jinou začínající herečkou, jejíchž začátky v Hollywoodu mohly být podobně divoké i dnes jako tehdy. V podstatě jsem se tak bál o dvě herečky zároveň. Samotná Marilyn však trpí převážně dvěmi traumaty: problémy s psychicky labilní matkou a otec, kterého nikdy nespatřila. Tomu se film chce věnovat nejvíc, a proto se divák nesmí divit, že se toto téma objevuje znovu a znovu s každým posunutím příběhu. Hlavním tématem tu tak není biografie Marilyn Monroe, nýbrž pochopení vnitřního chování její skutečné osoby - Normy Jean, která pod svým alter egem zaháněla trable v zářích reflektorů a náručích spousty mužů, které je dovedly až k presidentovi. Proto se snímek zdánlivě točí stále v kruzích. Protože to tak i skutečně bylo, nic víc. Andrew Dominik si vybral motiv příběhu nejslavnější herečky všech dob správně. Chtěl se věnovat něčemu konkrétnímu, klidně i na úkor historickým přesnostem, které ostatně jsou stále zahaleny rouškou tajemství. O Monroe se tak leckdo paradoxně dozví víc, než z nějaké dokumentární minisérie. Totéž v porovnání s takovým Elvisem, kde Luherman šlapal na pozlátko a krasojízdu, až zapomínal na samotného Elvise, o němž jsme se nic nového nedozvěděli. Vše je jen o diváckém očekávání a o ochotě připustit si, že je film jiný, než očekáváme a být vděční za originalitu. Dominik snímku mimo jiné dodal unikátní režii, která (alespoň náročnějšího) diváka v pohodě uková do sedačky na bezmála 3h podívanou. Nedivil bych se, kdyby i on figuroval v Oscarové kandidátce. Nick Cave pak pro změnu dodal podmanivý soundtrack, jež ve správných scénách vyvolává znepokojení jen, aby o chvíli později dojil divákovy slzičky na maximum. Přesně tohle jsem od Blondýnky čekal (včetně polohané Armas, nebudu lhát) a nemůžu být raději. Tyhle emocionální pecky mi v současné nabídce filmů strašně chybí, a o to paradoxnější je, že jsem se ji letos dočkal na Netflixu. Tomu ale za to žádný kredit nedávám, jelikož hotový film v podstatě jen koupil kvůli problémům s nepřístupným ratingem. Palce nahoru tak směřují k Dominikovi, Armas a Pittově produkční společnosti. 90%. ()
Prvých 20 minút filmu je absolútne šokujúcich a už chápem, o čom boli články s prvými recenziami o vypínaní filmu. Pritom ide o dve nesúrodé scény, ktoré predstavujú výseky z jej života. Sú ale neskutočne kruté a priamo ukazujú prstom na rozhodujúce momenty, ktoré nasmerovali život MM k sebadeštrukcii. Dej následne pokračuje sériou niekedy až surealistických scén. Čas sa vo filme neskutočne vlečie a scény svojou mozaikovisťou odpútavajú pozornosť od samotného deja a čoraz viac ju upriamujú výlučne na herecký výkon Any de Armas. Ten je v každom prípade obdivuhodný. Snímku ako takému ale chýba väčšia ucelenosť, pojítko alebo niečo, čo by dávalo obrazom vo filme zjednocujúci rád. Film zacieľuje na konkrétnu skupinu divákov, preto jeho hodnotenie a sledovanosť zrejme nebudú lámať rekordy. Bez správnej nálady bolo celkom náročné dopozerať ho do konca. ()
Toto je opravdu velké překvapení. Jsem překvapená, že jsem byla schopna snímek dosledovat. Norma a její alter ego spolu sehrávají souboj až dokonce. Realitu střídají přeludy tak rychle, že je někdy obtížné se v nich zorientovat. Armas je úžasná… ()
Ana de Armas úžasná (jako vždy :o) ), ale styl tohoto "životopisu" mi vůbec nesedl. V podstatě jen prezentace fiktivních pocitů MM, o jejím životě jako takovém minimum. Kamera dobrá, střih také. 2 hvězdy za Anu. Dokoukáno na počtvrté, jinak bych se asi unudil. ()
*** plus jedna * navíc za tu nekonvenčnost. :-) ()
Je to působivý. Ale ani neskutečně dokonalý rekonstrukce dobových filmových scén, fotek a atmosféry, nepomůžou, aby člověk nečekal větší hloubku. I když to Ana zahrála bravurně, já jsem pořád nějak jen surfoval po povrchu. I kdyz Normy mi lito bylo. Spoiler: Kennedyho teda nešetřili... (dalo by se říct, že si ho tam vzali pěkně do... parády). ()
Tri aj pol. A bez nej by som to ani nedopozerala, takze len ona je za tri. ()
No moc jsem se toho vlastně nedozvěděl. Jak se Marylin vůbec dostala k focení/hraní, jak potakla své milence -- jak se třeba dostala k tomu Kennedymu? - za tímhle vším jsou určitě zajímavé stories, ovšem tento film je příliš zaneprázdněn zobrazováním toxicky maskulinního prostředí (nejen) filmového průmyslu za podtónů depresivní hudby a random měnících se obrazových formátů (přiznávám, někdy i opodstatněných). Měnícím se barvám jsem snad rozumněl více - černobílá se týká její duše, barevná falešný Hollywood, zašle barevná - oldschool New York -maybe? Celý film je o tom, jak se Marylin celý život trápila, jak ji všichni jen zneužívali a trápili (studia, partneři, matka) a pokud se chvíli snad cítí šťastná, tak jen proto, aby to tvůrci mohli dát do kontrastu s další tragédií. Je to úmorný, explicitní, otravný, autenticky pomalý film, na jehož konci není žádný odstup, uvolnění, katarze, ale naopak vás v těch hovnech jen nechá a odejde. Metafora s hvězdami moc pěkná, svícení v kombinací s černobílou vynikající, kostýmy a obsazení taktéž, úvodní scéna s plameny a obecně kamera a jak byla různě narigovaná také. Říkal jsem si jestli to 3D mimino je nutné, ale nakonec mi asi nevadilo. ()
Vynikající artový film, zároveň soft horor, zároveň light porno. Film, který nemusíte nikdy vidět, protože o nic nepřijdete. K Blondýnce jsem od začátku přistupoval s velikým despektem, ovšem některé recenze zde mně přesvědčily, že to chci vidět (Matty). A opravdu je to velice zajímavý film, u kterýho nevíte co mu můžete věřit, a co už ne. Možná že většina tohoto filmu je nepravda, která se nestala tak, jak je ukázáno. Ale to není podstatné, film si zapůjčuje reálie a přetváří je tak, jak je potřebuje k vlastnímu vyprávění. Například znaménko krásy má Marilyn celou dobu řádně na svém místě, ale najednou uprostředka filmu se jí ocitne na bradě, a následujících pět minut nemá dokonce znaménko žádné. Ha chyba ve filmu! Tak na to zapomeňte kamarádi. Všechno co vidíte je umělecký záměr. Krásný umělecký způsob dekompozice kultu Marilyn. Rozklad psychiky, rozklad toho, jak vidí ona sama sebe. Dále, všechno co Marilyn ve filmu říká, i když se jedná o soukromý rozhovor s nastávajícím mužem, říká jako by hrála na castingu. Divadelní přednes i soukromých tajných rozhovorů... V celém filmu je jediný upřímný rozhovor, který se jí dá věřit (protože je civilní). Opět velice zajímavý způsob jak zobrazit její svět, svět přetvářky, pitvoření a hraní hloupé blondýnky. (často mi její přednes připomínal rozhovory s Gabrielou Soukalovou, nebo Koukalovou? jak se vlastně jmenuje.. ). Některé scény jsou schválně nasvícené tak, aby to vypadalo jako při natáčení, přitom se nejedná o úsek z natáčení, ale postavy jen sedí na posteli a povídají ci. Prolíná se reálný svět, s kulisami a natáčením. Film je od určitého okamžiku zjevně fikční, a nehraje si na realističnost. Pořezaná tvář Marilyn z jedné její role, se najednou objeví na tváři její matky, jak stigma špatné matky, prolne se tedy fikční svět filmu ve filmu s reálným světem filmu :D:D:D: Mění se formát filmu, někdy je to barevné, někdy černobílé, někdy rozmazané. Někdy se koukáte na dobové záběry opravdické Marilyn, a nepoznáte to. Je to maglajz, který vyžaduje soustředění, a souznění s filmem. Tohle je snad jediný film, u kterého doporučuji občas zmačknout pauzu a vstřebávat co jste viděli poslední půlhodinku. Koukání na film se mi tak natáhlo na dobré 4 hodiny, nutno podotknout, že velmi intezivní 4 hodiny. Ana de Armas zahrála roli svého života, a myslím, že se po jejím odehrání bude dávat hodně dlouho do kupy, protože tolikrát se herečku rozbrečet ve filmu pro odehrání scény, jsem v životě neviděl. Tohle je prostě na psychiatra a nějaký ten měsíc, možná rok odstup od role bude potřeba. Totální psychická ždímačka s krásnou artovou kamerou a kreativními vizuálními nápady. Není to však pro každýho. Co na film skutečná Marilyn?? TO mi bude vrtat asi hodně dlouho. ()
Klasicky hodnotím opačným směrem. Pro někoho možná vymazlená artovka. Pro mě docela otravný - doslova zprasování. Navíc se stopáží zbytečně nateklou jako rty hlavní hrdinky (která jinak zahrála ok). Uznávám, že některý záběry byly fakt výživný - vlastně už vím, proč se někomu ten film možná tolik líbil:), ale já se u toho uuuukrutně nudil. ()
Dost depres ()
Hele já nemám nic proti artověji pojatým filmům, ale ne, když je to 167 minut nezáživnýho čehosi. Začal bych právě tím provedením, který by samo o sobě nebylo nic strašnýho, ale ne, když je to naprosto prostoduchý a nepředává nám to žádnou myšlenku. Většinu času to působilo jen tak na oko. Kontinuita děje byla taky strašná, jediný štěstí, že se to od 2 poloviny zpravilo a já jsem se dokonce i dozvěděl co se vlastně děje a v jakým období se pohybujeme. Jedinej rys hlavní postavy je to, že brečí nebo nevím, ale jinak je plochá jak prkno (charakterově myslím) a i když Ana de Armas podává fakt fajn výkon tak prakticky nemá co hrát. Je až žalostný, že to nerozvíjí tolik myšlenek, který nám to naservírovalo a místo toho, aby jsme se zabývali aspoň jednou z nich tak se prodíráme nezajímavým ničím vlastně. Tak například tahle "rozdvojená osobnost"... bylo to 3 zmíněný a po zbytek filmu (upozorňuju 167 minut!) na to srali, přitom je to téma klidně na celej film. Já fakt nevím, tohle bolí... 4,5/10 (i ten posranej spiderhead je lepší) ()
Jak začít... Asi pozitivy. Prvních patnáct minut mě bleskovou rychlostí zainteresovalo do příběhu. Uběhla hodina a já si říkal, že to bude skvělý film o Marilyn Monroe se zábavnou kamerou a přechody. Rovněž mi přišlo skvělou volbou obsadit do hlavní role Anu de Armas, protože podobnost je tam velká. Podíval jsem se na stopáž a uvědomil jsem si asi největší problém filmu... A tou je jeho délka. Možná si říkáte, že ta délka pro zfilmování celého příběhu naší hvězdy Hollywoodu by odpovídala... Ale bohužel ne. K postavám si nevybudujete žádný vztah a děj je často matoucí (hlavně poslední hodina). Chtěli též vyobrazit asi něco jako vnímání toho, co je realita a co se odehrává na place. Bohužel, v tomhle směru vám radši doporučím Perfect Blue. Během sledování jsem si i pokládal otázky proč se neustále mění filtry a rozměry obrazu, ale mé snažení přišlo vniveč. Působí to na mě tak, že to tam prostě je. Alespoň ty líbivé záběry udržovaly moji pozornost (jakž takž). O hereckých výkonech nevím, co si myslet, protože ty dlouhé a podivné monology byly pro mě frustrující. Film se nakonec ze zajímavé podívané stal žroutem času, u kterého si budu muset sám vypátrat příběh ,,blondýnky". Možná jde o nepochopení tohoto díla, ale na film se znovu dobrovolně nepodívám. ()
Blondýnka se snaží být hrozně srdcervoucí a umělecká, na mě to však vůbec nefungovalo, a to hned z několika důvodů. Prvním je neúnosná délka v kombinaci s nesrozumitelným až chaotickým způsobem vyprávění a nedějovostí. Dalším je hlavní postava, která je akorát ukňouraná. Jedním z hlavních témat filmu je kontrast mezi nesmělou Normou Jean a sexsymbolem Marilyn. To ovšem není vůbec naplněno, jelikož s výjimkou jedné či dvou scén sledujeme neustále jen Normu. Je to plytké, rozbředlé a nudné, zkrátka velké zklamání. ()
S pár měsíčním odstupem, když slyším písničku Candle in the Wind, vzpomenu si na tento film a v hlavě mi zvoní slovo 'utrpení'. Pokryje to obsah i rozsah. Minimálně čtyřhvězdičkové utrpení. ()
Súvisiace novinky
Blondýnka vede nominace na Zlaté maliny
Každý rok se v předvečer velkého finále oscarové sezóny sejdou v Los Angeles členové nadace Zlatá malina, aby „ocenili“ ty nejhorší filmy uplynulého roku. Hlasování o tyto ceny se účastní zhruba 700… (viac)
Film o Marilyn Monroe obdržel rating
Přesně jak režisér Andrew Dominik (Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, Zabít tiše) v minulosti naznačoval, jeho biografický film Blonde o legendární herečce Marilyn Monroe obdržel… (viac)
Spin-off Johna Wicka našel hlavní hvězdu
Herečka Ana de Armas (Na nože, Není čas zemřít) pokračuje v parádním kariérním rozletu a po Bondovi, životopisu Marilyn Monroe Blonde a blockbusteru The Gray Man od režisérů Avengers: Endgame se… (viac)
Marilyn Monroe bude mládeži nepřístupná
Režisér Andrew Dominik (Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, Zabít tiše) si s biografií o slavné Marilyn Monroe prošel peklem. Nejprve byla potíž najít tu správnou herečku, posléze se… (viac)
Je veľmi ťažké hodnotiť tento film, pretože vychádza z knihy, ktorá je zadefinovaná, ako historická fikcia tj. berie si „na paškál“ osobnosti a udalosti z histórie – pretvára a vysvetľuje si ich po svojom. Tým pádom je ťažké hodnotiť výkony hercov vzhľadom na reálne osobnosti histórie. Autorka knihy si ich mohla „prikrášliť“ a niekedy do veľkej miery prifarbiť ba priam zmeniť. Knihu som nečítal a po pozretí filmu určite nemám chuť o tom, čo i len premýšľať. Ostáva mi teda hodnotiť tento film len, ako také artistické vyjadrenie nejakej myšlienky, pre ktorú sú skutočné osobnosti len prostriedkom prezentácie. Pilierom filmu je zrejme istá a neustála rýdza brutalita filmového šoubiznisu, ktorá je neustále zobrazovaná prostredníctvom postavy - Armas. Nedefinujem ju a hlavne ju nenazývam, ako Marilyn Monroe či Norma Jean Baker, pretože toto stvárnenie bolo čistou napodobeninou alebo (lepšie povedané) karikatúrou – a tak isto bola táto karikatúra aj zahraná (osobne mi Armas neustále pripadala, ako „cosplay“ na nejakej hollywoodskej Halloween párty). Armas sa zjavne nevie kompletne zbaviť jej kubánskeho prízvuku, ktorý jej dosť krát prekĺzol a bolo ho počuť. Sexepíl, ktorým bola Monroe taká známa sa doteraz žiadnej herečke ani zďaleka nepodarilo napodobniť, bohužiaľ ani Armas sa ani len z rýchlika nepriblížila tomu, čo robilo z Monroe ozajstnú „femme fatale“. V tvári sa Armas v niektorých scénach celkom dobre podobá na niektoré ikonické momentky zo života Monroe ale potom naopak v niektorých iných scénach zase vyzerá, ako nejaký „cosplay“. Po fyzickej stránke je Armas temer protipólom postave, akú mala Monroe (ak to zhodnotím vzhľadom na fyzickú stránku krásy oboch žien). Monroe bola taká viac ženská, chtivá a miestami chlipná (zvodná), bola „krv a mlieko“ – Armas naproti nej pôsobí, ako taká násťročná stredoškoláčka, ktorá je zlatá a do tváre jednoznačne krásna ale inak atribúty jej krásy sa nezhodujú s tým, čím pôsobila Monroe. Filmová (tým pádom aj knižná) verzia Monroe je príliš jednotvárna postava, oproti skutočnej osobnosti histórie. Zakaždým to je temer zobrazované, akoby Armas bola vhodená do hlbokých vôd šoubiznisu, ktoré ju nemilosrdne poňali - doslova ju „vyšťavili“ pokým z nej nič neostalo a ona sama sa rozhodla pre jednoduchšiu cestu von, preč od všetkých strastí, ktoré prináša šoubiznis. Skutočná Monroe bola oveľa komplexnejšia osobnosť, ktorú niekedy nebolo ľahké zadefinovať. Ale jednoduchý pohľad je určite zobrazený aj v tomto filme a to vo forme bipolárnej osobnosti, pravej tváre – teda Norme a jej alter-egu = Monroe. Norma si vytvorila svoje alter-ego v podobe postavy Marilyn Monroe, ktorá bola jej životná rola (doslova). Obsadnie DiMaggia (Cannavale) bolo celkom naivné, ozajstný DiMaggio bol o dosť škaredší a nepôsobil až takým notorickým talianskym dojmom, ako Cannavale v tomto filme. Inak bola jeho postava celkom verne zobrazená, podobne, ako to bolo aj v skutočnosti (Dimaggio bil Monroe, pretože ona sa stále správala, ako chlipná a nepoddajná žena, temer nymfomanka a on chcel po nej aby s tým prestala a bola jeho ženou, o ktorú by sa mohol starať). Brody, ktorý hral spisovateľa Arthura Millera, bol podľa mňa asi jeden z najlepšie obsadených a zahraných charakterov. Ostatné charaktery boli skôr v úzadí (okrem matky Monroe) a dosť zabudnutia-hodné. Matka – ktorá bola zobrazená, ako príčina a zdroj útrap, bola vykreslená vzhľadom na skutočnosť celkom reálne ale miestami pôsobila plocho a tak karikaturisticky. Film svojím artistickým spôsobom zobrazuje za pomoci rôznych metaforických scén niektoré zásadné momenty života Normy ale v tom ich preamplifikuje niekedy až príliš nudným a negatívnym spôsobom. Respektíve film si vyberá temer vždy len tie záporné, negatívne a tmavé momenty jej života a zobrazuje ich explicitne, bez filtra, neustále sa vám to snaží „napchať do krku“, akoby to inak ani nešlo a, akoby existovala len tá negativita, ktorá sprevádzala Monroe po celý jej život. Miestami mi tento film pripomínal také „glorifikované a artové soft-porno“. Pochválil by som technickú stránku filmu (okrem strihu) – 1/5, keď sa im podarilo za pomoci kamery, štábu, výpravy, efektov a masiek docieliť temer identický pohľad na ikonické momenty z kariéry Monroe (z rôznych filmových scén alebo fotiek) = bolo to celkom skvostné a dobre urobené. Nedá sa to ani zďaleka považovať za dokument, ako určité umelecké prerozprávanie to je svojím spôsobom nudné, nezáživné, negativistické a taktiež netreba zabudnúť na istú proti interupčnú agitku - film zabúda divákovi vysvetliť, že Marilyn alebo Norma mala určitú vrodenú vadu, kvôli ktorej jej telo nebolo schopné vynosiť zdravé dieťa - toto bolo pretvorené a využité pre danú agitku. () (menej) (viac)