Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (125)

plagát

Chudiatko (2023) 

Nějak jsem se nevezl. Líbí se mi ty neotřelé řešení a ohýbání stylistických standartů s nádechem Karla Zemana. Líbí se mi i hlavní zápletka a následné objevování krutého světa ve stylu malého prince pro dospělé. Můj problém spočívá v tom, že mě Bella ve všech svých podobách nevysvětlitelně iritovala (zahraná byla ale dokonale) a stejně tak mě iritoval Baxterův úchylný sluha, který si ji chtěl vzít, coby dítě a poté ji nechal napospas světu hned několikkrát. Vše se točí okolo sexu, což by asi vedle snahy napravit svět měl nakonec být jediný skutečný úděl naší existence, ale mě to nebavii

plagát

Homár (2015) 

Je to ilustrace nějaké deviantní antiutopické verze naší společnosti, která nemá a nenabízí žádné řešení a jenom nás koupe v tom, že je to celé na hovno. Lidé tam jsou živí, mají emoce, ale moc se zároveň neprojevují, jejich konverzace působí nevyspěle, až infantilně. Na to v jakých žijí poměrech jsou velmi otupělí, poslušní a bezkonfliktní. Celý ten svět zároveň funguje tak nějak binárně - jsi homo nebo hetero, číslo boty je jen celé, jsi člověk nebo zvíře.Těžko říct, na co se to vlastně odkazuje, co to popisuje/kritizuje. Celé to sjednocuje asi nějaká snaha lidí přizpůsobit se ostatním (a přiblížit se jim) a moc nezasahovat do jejich prostoru. Hudba mi přišla otravná.

plagát

Oslava krásy (1938) 

Je to strašně elektrizující zážitek. Čistá, estetická krása lidského těla v pohybu střídá napínavé souboje veslování, desetiboj, fotbal doprovázené perfektně synchronní hudbou Herberta Windta. Kamera se nejvíce předvádí ve skocích do vody a střídá se jeden plakátový záběr za druhým. Logika řazení záběrů postupuje z velkých celků po intimní pov záběry účastníků a přenáší diváka pod vodu, do lodě s veslaři nebo přímo pod hrazdu. 5*

plagát

Zlodeji bicyklov (1948) 

*spoiler* Zoufalství, frustrace, bída, morálka. Itálie po druhé světové válce, nouze o práci a zločin vzkvétá. Celý film je postavený na jednoduché zápletce krádeže kola, které naše hlavní postava potřebuje k své práci. Vydá se tak spolu se svým synem do ulic Říma, (které mají obravdu skvostný vizuál) své kolo hledat. Ona frustrace postupně narůstá s tím, jak se mu kolo nedaří najít nebo ještě hůř, skoro se mu podaří polapit pachatele, který mu na poslední chvíli vyklouzne nebo mu nemůže nic dokázat. Jsou zde časté asociace tohoto muže s davem, čímž se zde naznačuje, že je to pouze jeden smutný příběh z milionu lidí v chudé Itálii (scéna lidí stojící v dešti, scéna nastupování do tramvaje a hlavně samotná závěrečná scéna). Jak je muž zoufalý, stává se z něj horší a horší otec. Nechá svého syna stát u zvonků na tržišti o samotě, způsobí rozruch v kostele, dá svému synovi facku za to, že ho upozornil na jeho blbost, nechá ho stát samotného někde u mostu, nechá ho málem dvkrát přejet autem, povýšeně předbíhá ve frontách a jako vrchol toho všeho se před jeho zraky pokusí ukrást kolo v čemž nakonec jako ve všem selže. Vrhá se do jednoho nespráveného rozhodnutí za druhým a jediný, kdo v celém filmu působí konzistentě a hodnotově je právě jeho syn. Přes otcovo problematické chování nám je ho ale stále líto, protože vše co chce je zabezpečit svou rodinu a získat dobře placenou práci, jejíž neexistence ho pálí čím dál víc. Smutný konec filmu je vynikající, je to fakt něco úžasného. Prostředí Itálie, nádherná architektura, noblesně oblečená chudina, výrazná gesta, v něděli vždycky prší - nice film

plagát

Snowden (2016) 

Pochyná činnost CIA, pánové v klouboucích a dlouhých kabátech, armádní lobby v konfrontaci s americkou hodnotou svobody. Trochu mi to připomínalo Stonova JFK, který ale přesto, že byl pouhou konspirací ve mě vyvolal daleko větší znepokojení než Snowden. Je to možná dáno způsobem, jakým ty informace "o kterých jsme nic netušili" podával a dávkoval. I tady je vymyšlený systém flashbacků, přes který sledujeme Snowdenovu osobní i kariérní linku, jak se navzájem ovlivňují, upozaďují a vyvíjejí... Na to, jak silné principy a hodnoty Snowden má tady té jeho filozofie moc nebylo. Dozvěděli jsme se akorát, že politici nikdy nic nezmění a vždy akorát půjdou s tou flow toho establishmentu, agenti v CIA jsou jako vojáci v nacistickém Německu a že před svobodu lidé staví bezpečí. Jako uvědomění toho, jak moc jsou naše životy skrze internet a telefony, ze kterých už nejste schopni vyjmou baterku pod kontrolou je to dobrý, ale ne zdrcující jako JFK. Rád bych víc viděl tu nespravedlnost a drzost aby to se mnou nějak víc hnulo. Hollywoodské montáže "digitálního světa" jsou jen důkazem o tom, že měli tvůrci seriozní pochybnosti o atraktivitě a cinematičnosti tohoto tématu.

plagát

Kult hákového kríža (1998) 

Je to vlastně strašně dobře dávkované. Tak, že od prvního momentu mám zájem o hlavní charakter(y?) a otázky, na které postupně dostávám odpovědi. Reminescence v černobílé (rasový podtext) jsou on spot. A jako film který má nějakou výpovědní hodnotu o džungli jménem LA, kde to jde od desíti k pěti ho chápu jako velmi důležité dílo, bez toho aniž bych si dělal iluze o tom, že snad neonácky překonvertuje zpátky na normální lidi. Byl jsem velmi zvědav, jak se zde vykreslí psychologie hlavního padoucha/hrdiny Eda Nortona a naštěstí si dali záležet, základ rasismu, který v něm zasadil už jeho otec už pak vnímám jako nadbytečný, cool, ale nadbytečný. Celý konec filmu mě připravovali na to, že Dereka někde na ulici oddělaj (neustálá obava o něj projevená vedlejšími postavami, seecret cam, když šel po ulici) a nakonec to schytal jeho bratr, kterého si scénáristi připravovali jako prase na porážku, aby došel k tomu prozření, stal se z nějak lepší člověk a bylo ho nám pak líto. Logicky ale nechápu, proč by ten gang neoddělal Dereka rovnou nebo jeho bratra a Dereka záhy, konec nám tak zůstává otevřený, nejasný a já to beru, protože sopad to na mě mělo.

plagát

Jurský svet: Nadvláda (2022) 

nikdo tam nezařval, autoři mají své postavy příliš rádi, nudná sračka

plagát

Blondýnka (2022) 

No moc jsem se toho vlastně nedozvěděl. Jak se Marylin vůbec dostala k focení/hraní, jak potakla své milence -- jak se třeba dostala k tomu Kennedymu? - za tímhle vším jsou určitě zajímavé stories, ovšem tento film je příliš zaneprázdněn zobrazováním toxicky maskulinního prostředí (nejen) filmového průmyslu za podtónů depresivní hudby a random měnících se obrazových formátů (přiznávám, někdy i opodstatněných). Měnícím se barvám jsem snad rozumněl více - černobílá se týká její duše, barevná falešný Hollywood, zašle barevná - oldschool New York -maybe? Celý film je o tom, jak se Marylin celý život trápila, jak ji všichni jen zneužívali a trápili (studia, partneři, matka) a pokud se chvíli snad cítí šťastná, tak jen proto, aby to tvůrci mohli dát do kontrastu s další tragédií. Je to úmorný, explicitní, otravný, autenticky pomalý film, na jehož konci není žádný odstup, uvolnění, katarze, ale naopak vás v těch hovnech jen nechá a odejde. Metafora s hvězdami moc pěkná, svícení v kombinací s černobílou vynikající, kostýmy a obsazení taktéž, úvodní scéna s plameny a obecně kamera a jak byla různě narigovaná také. Říkal jsem si jestli to 3D mimino je nutné, ale nakonec mi asi nevadilo.

plagát

Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu (2016) 

To, co tady máme je učebnicový prodej a glorifikace těch nezprofanovanějších amerických hodnot. Individualismus, svoboda, odvaha. Tento film má velice jasně definované náboženské a politické ukotvení a otevřeně to přiznává. Musím si klást otázku, jak moc podle skutečnosti musí film být, aby o sobě mohl tvrdit, že je jí skutečně inspirován. Kladu si také otázku, jestli takovéto filmy potřebujeme a co díky nim získáme. Mají rozhodně vliv na geopolitiku a na roli, jakou USA ve světě zastává a co reprezentuje. Patří to k propagaci jejich životního stylu a fylozofie, která už ale po všech těch událostech, které se v US za poslední dobu odehrály ztrácí na lesku. Většinu věcí, které jsem viděl bych označil za patos, který je ovšem hezky podaný a zabalený do kvalitní kamery a hereckých výkonů.