Alex_01

Zajímavé jak se časem proměňuje "frajerství" a to co je za něj považováno. Zde je to člověk, který ztělesňuje svobodu, který je pro ni ochoten udělat vše, nechat se za to zmlátit a udělat to znovu.  Člověk, který nemá strach z žádné výzvy i když je pravděpodobně přes jeho limity a především je to vůdce, za kterým všichni jdou.

extrémně anoying, cartoonové, teatrální herecké výkony. Co se týče kritiky fotbalového podsvětí, tak jsem (nevím proč) čekal něco víc a jinak málo fotbalu hodně sraček. 1-2 vrstvý humor, který mě dvakrát rozesmál (pošťák a pak už nevím co), ze zbytku jsem pak celkem cringoval. Tempo střihu je furt jak z nějakého skeče, než filmu. Kamera a světýlka pěkné

příliš návykové na to abych to dokoukal

Film jsem si pustil k práci jako takový podcast, protože poměrně k videu je jeho výpovědní hodnota audia 9:1. Jedou tam pouze ilustráky z prostředí Amerického SZ a nějaké animace, což mám skoro u prdele. Souhlasím s Kurtovým názorem na psy, kočky a želvy, toxické retardy, média, zkaženost ameriky, virtuální zařízení a vlastně jeho světonázor mi přišel velmi vstřízlivý a uvědomělý. V kontetu toho, jak popisoval svůj tehdy současný stav vlastně vůbec nechápu, proč se zabil. Ale no...teď už je to asi jedno. Nice talk, nice guy****

Bavil jsem se. Střihem se přesmisťujeme ve dvou rovinách - v třídní schůzce, která nastolí otázku, na kterou pak druhá rovina odpoví. Z. Mauréry zahrála parádní svini.

Dobrý, někdy ale příliš zjednodušující a děravé. Často chybí nějaká expozice, background - např. jak se lidé metamorfovali do nového druhu film smete ze stolu hned v první větě tím, že se to prostě stalo a dál se v tom nehrabte. Pak tu je hlavní hrdina, pocházející z chudinské, sebepožírající čtvrti, který má ale vystupování odpovídající té nejurozenější aristokracie a poker hraje jako bůh - prostě to tak je neřešte to... Čekal jsem, že film bude metaforou dnešní doby, ale vlastně se jedná o zábavné co by, kdyby sci-fi spiknutí proti masám - filmík. Vytváří ale docela slušné napětí vždycky když někomu má dojít čas. Konec je pak docela divný.

Kurt Cobain v jednom rozhovoru jmenoval knihu Parfém: příběh vraha jako knihu, kterou je schopen číst stále dokola a nikdy se mu neomrzí. Cool, tak se podívám na film - řekl jsem si. A je to vynikající. Všechno do sebe skvěle zapadá: klišé drsnost středověku, čichové superschopnosti v kontrastu s páchnoucími ulicemi Paříže, ujetost hlavního hrdiny a ještě ujetější vyvrcholení filmu dodávající podivné uspokojení, deviace, strach, moc, nerozum. Mám rád divné věci prostě. Skvělá je asi ta proměna, kdy na začátku se jedná o celkem realismus a pak jdeme víc a víc do fantasy. Mimořádně okouzlující je zde kamera s těmi velkými detaily, a režie mňam.

Inteligentní hlupák (Emil Jannings) doplácí na svou emocionální a vztahovou nevyzrálost pádem na samotné morální i sociální dno. V roli profesora se chová jako dotěrný a autoritativní idiot, ale na konci filmu, kdy se vrací jakožto zubožený klaun zpět za katedru to ve mě něco zanechalo - cítil jsem k tomu blbovi lítost a pocit sounáležitosti. Naivita, "chytrost", dospívání, otázka morálky, pokrytectví a pěkné pohyby kamery.

Hlavní message filmu a definice hlavního hrdiny: světu vládnou ti, co se neposerou. Poháněn pevnou důvěrou ve své slovo a koule se Al Pacino s Kubánského emingranta vypracuje na vrchol a s pomocí drogové závislosti, pranoiou a přebubřelého ega zase na úplné dno. Je to ale jeden z nejvelkolepějších pádů, který jsem viděl. Chtěl aby mu patřil celý svět včetně lidí a dokazoval to všechno s nemalou dávkou drzosti.

Scorseese má fakt zajímavý typ protagonistů, kterým divák fandí, ale dle jejich jednání  je lze snadno zaměnit s antagonisty mnoha jiných filmů. Zde nakonec vlastně dojdete k bodu, kdy nad zcela sadistickým a nezastavitelným Maxem Cadym na chvíli uvažujete jako nad kladným hrdinou, který má plné právo být na advokáta naštvaný a trápit ho - nicméně je to jen chvilkové zauvažování ze kterého vás vytrhnou psychopatické činy které dále ve filmu páchá. Max má i zajímavé fylozofické ukotvení. Pro ospravedlnění svých činů a jako motivaci pro svou pomstu využívá křesťanství (chápe se jako ztělesnění boží spravedlnosti a krutosti) a Nietzeho fylozofické koncepty, kdy sebe chápe jako nadčlověka s právem na veškerou moc a majetek, o který byl pobytem ve vězení okraden. Opomíjí však veškeré dobré věci, plynoucí z těchto učení, a tak koná v souladu se svým záporáckým předurčením. Napínavé až do konce.