Alex_01

Absurdní film, který si snad už dělá svou přehnaností prdel sám ze sebe, ale kvůli závěrečné scéně mu odpustím vše.

Měním názor na Billa Murrayho, nemyslím, že je to přímo komediální herec, ale zahrál to výborně

Boží byla ta žvatlavá hudba doprovázející vulgárnost a vyzývavost Lolity. Hlavní protagonista je sobecký kokot, ale kdykoliv je prostřih a Lolitinu tvář tak chápete proč. Precizní, atmosférický, absence vzniku jejich vztahu-záměrně i guess-prohlubuje tu záhadnost a divnost řekl bych

A to má fakt jenom 103 minut? Tento film opravdu zpomaluje čas... Snaha zapamatovat si Moralda (morálního týpka), Alberta, Leopolda, Fausta a ještě někoho na koho jsem určitě zapomněl tomu taky nepomohla. Na tom filmu ale něco je, to jak skáče z postavy na postavu není úplně obvyklé ale funguje to, vývoj postavy fausta je super, postavy umí mluvit a nejsou debilní, jako ty v českých filmech. Takže i přesto, že jsem se do toho tak úplně nedostal (až vlastně nakonci), tak celkem dobrý. Otevřený konec, italský neorealismus, týpečci živení maminkami s předpoklady ale bez talentu.

Myslím si že inspirace-moudrá matka, retrospektivní vyprávění, voiceover-je značná. Ve Forrestovi byla sice značná nahodilost, ale byla tam přesto nějaká návaznost-mezitím je tenká hranice a nedá se to jentak zvládnout, tady to působilo jen nahodile a hloupě. Tlačilo se moc na pilu-jak u komičnosti, tak u toho, aby „stihl“ vše zajímavé a důležité-přičemž se dalo stihnout mnoho jiného a zajímavého. Linka s detektivem neměla pořádné vyústění, záporák furt vyhrožoval, ale s činy otálel, jednání postav (ukradení kufru, odjezd do Ameriky-proč tam?) bylo špatně motivované. Efekty jakžtakž, historická mizanscéna-ok, kamera-ok, herci-ok-3 hvězdy.

Žijte svý životy na plno, protože nikdy nevíte kdy skončí. Najděte v něm balanc, najděte co vás baví a konejte dobro-takhle bych asi shrnul jeho životní filozofii a jeho poselství.

Výborně zahraná rozporuplná postava Antonyho (díky za to že se to jméno shoduje!!!), který je v průběhu filmu více zmatenější a zranitelnější-stejně jako my, jakožto diváci, kteří máme odhadovat co je real, co si Antony přimysluje a co je sen na obměkčení jeho roztroušené psychiky. Paměť je všechno, bez ní jsme jenom prázdné schrnánky.

Kulisy good, Meliés byl lepší, ale líbí se mi to různé zahýbání, ohýbání, výrazy herců, krutost a tajemnost celého příběhu, dry camera angles, flashbacky, pokročilý střih, barvy, detektivka/horor

Kdo je to Antoine Doanel-je uvědomělý, šarmantní nebo nemehlo se štěstím-někdy to, někdy ono… Sere mě že to nevyšlo, ta ulice a smilství je v něm hluboce zakořeněna. Knihy, dítě, Japonka, nalezení v rodičů v rodičích jeho partnerky. Barvení růž=nedaří se mu v lásce; miluji ty obrazové výřezy.

Joo realismus aka e vždy úplně motivované rozhodnutí, které se často jeví překvapivé a nepochopitelné. Antoina žeru, ten týpek má něco do sebe.