Avatar: The Way of Water
Avatar: The Way of Water
Avatar: The Way of Water
Réžia:
James CameronKamera:
Russell CarpenterHudba:
Simon FranglenHrajú:
Sam Worthington, Zoe Saldana, Sigourney Weaver, Stephen Lang, Kate Winslet, Cliff Curtis, Joel David Moore, CCH Pounder, Edie Falco, Brendan Cowell (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Vizuálne ohromujúcou a strhujúcou akciou vtiahne James Cameron diváka späť do úžasného sveta Pandory, vďaka čomu pôjde o filmový zážitok najvyššej intenzity. Dej sa odohráva po uplynutí viac ako desiatich rokov od udalostí z prvého filmu. Avatar: Cesta vody prináša príbeh rodiny Sullyovcov (Jakea, Neytiri a ich detí). Sledujeme hrozby, ktorým rodina čelí, odhodlanie, s ktorým si jej členovia poskytujú pomoc, zápasy o prežitie, i tragédie, ktoré ich postihnú. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (1 323)
Scenáristika průměrného televizního seriálu, který nikam nespěchá. Příběh nejen že jde opět shrnout do jedné krátké věty, navíc je stejný jako minule a vypadá to, že příště nebude jiný. Nepřirozený pohyb modrých ještěrek na souši se od “Pilotu” nezměnil. Polovina filmu kvůli němu působí jak videoherní demo. Ovšem přesun pod vodu je skvělým upgradem. Ještěrky plavou mnohem hezčeji než chodí a skáčou, a fiktivnímu podmořskému zvířectvu i rostlinstvu James Cameron vdýchá nevídaný život. Je krásný a kouzelný. Luc Besson bude jásat. Na vodě taky dostanou prostor lidské postavy, co dodá digitální umělině fyzičtější drajv. Všechny ty ponorky, mechakrabi a vůbec padoušské scény s lovením “velryb” jsou uber cool. Připomenou divácké radovánky z akčních klukovin ve Vodním světě. Veskrze se ale Avataří fenomén stává spíše lunaparkovou atrakcí (s příslibem VR budoucnosti) než filmovým dílem v pravém smyslu slova. Takovým Cameronovym Marvelem s chabým rozpracováním postav. Což je trochu škoda. ()
Cameron kope jinou ligu. Opulentní podívaná s perfektním trikovým kabátkem a dokonale blockbusterově nabušenou třetí hodinou, která výtečně zpracovává širokou škálu rozehraných motivů. Cameronovsky těžkotonážní, úchvatná podívaná, která po zásluze zase plní kina, jelikož nabízí hutnější a vydatnější zážitek než 99% jiných popcornovek. 85% ()
Původně jsem o druhém AVATAROVI nechtěl nic psát, protože o něm píše úplně každý. Jenže v návaznosti na vzrušující několikahodinovou debatu s mým kamarádem Colinem Burnettem (jeho poznámky najdete zde) i v návaznosti na sílící pocit, že to pro mě nejzajímavější se o druhém AVATAROVI spíše nezmiňuje, jsem se rozhodl několika svými podněty přispět. Obecně mám totiž dojem, že se málo řeší, v kolika aspektech jde vlastně o odvážný koncept, který jde překvapivě proti mnohým předpokladům (o správném) vyprávění podobných (velko)filmů. Jak se totiž pokouším vysvětlit ve svých analytických poznámkách, podle mě se Cameron v AVATAROVI: CESTĚ VODY inovativně obrátil k trojici poměrně nečekaných konstrukčních schémat, vycházejících z dlouhodobějších tradic: etnografický western, dětská perspektiva, variace na BÍLOU VELRYBU. ()
Oscar 1 : Vizuální efekty + 3 nominace: Nejlepší film, Výprava, Zvuk ()
Kdo jiný by měl zařídit technické posunutí filmového média, než James Cameron? A opět se mu to povedlo. Tak jako před těžko uvěřitelnými třinácti roky jsem na to dokonalé 3D nestačil zírat. Ano, jistě, možná by to chtělo nějakých těch dvacet, třicet minut ubrat, a třeba vymyslet něco trochu složitějšího než ekologickou agitku s prvky rodinného dojáku a solidní military akcí... ale když on je to zase takový vizuální nátěr, že mu není rovno, a u Titanicu vám to (skoro) nikomu nevadilo:P Ne, budu se chovat dospěle, nádech, výdech... prostě jenom o parník napřed jsoucí vizuál stačit nebude, i famózní Gravitaci jsem kdysi dal čtyři hvězdy. Takže to bude spokojených 80%, a chci vědět, jak se rozehraje ta linka s Kiri. Mám tušení, že to bude naprosto velkolepé;) ()
Spy Kids: Pandora's Box. Technicky ohromující ukázka toho, že lze vytvořit triky, které působí ve všech polohách naprosto uvěřitelně a realisticky. V rámci jednotlivých scén jde pak o roztomilou retrospektivu Cameronovy filmografie (ozvěny Propasti, Vetřelců a Titanicu jsou nepřehlédnutelné). Příběhově je tu bohužel úplné prázdno. Užil bych si to být mladší, nepolíbený letitou filmovou zkušeností. Pak by šlo lépe přijmout postavy, které se do jednoho chovají jako žánrové šablony a vždy udělají přesně to, co se od nich v daný moment očekává. Podobná míra pohodlných klišé je aplikovaná i na děj, který v základu opakuje dějový oblouk z jedničky, a když už ho doplňuje, činí tak značně nešikovně (sice se řeší kolonizace a jednou větou látka proti stárnutí, ale jinak se zdá, že celému vojenskému aparátu jde hlavně o zabití Jacka Sullyho a je jedno, kolik životů to bude stát). Únavné příběhové zkratky typu "záporáci mají plán a naštěstí označí jediné zvíře, které je relevantní pro hrdiny a ti ještě k většímu štěstí zrovna v tu chvíli to zvíře najdou" už z toho pro mě činily téměř nesnesitelnou podívanou. Již u jedničky jsem své nadšení měl v menším stínu proto, že Cameron jen za velké prachy převyprávěl Pocahontas. Ale tehdy představoval krásný nový svět a ohromoval nevídaným vizuálem. Dvojka už jen navazuje, sice rozvíjí, ale současně ve velkém recykluje a hlavně je na můj vkus příběhově až příliš tendenční, což platí i pro postavy. Přes všechny barvy jsou extrémně černobílé. Mrzí mě to, protože mám Camerona rád a ocením každý poctivý blockbuster, který svůj úspěch nestaví na chlápcích v elastických trikotech. Ale tohle vypadá jako něco, co pro Disneyho režíroval Robert Rodriguez v rámci své vlny filmů s dětskými hrdiny. Což je prostě škoda. 50 % ()
Líbí se mi, jak je každý dějový posun vázán na rodinné vztahy (přičemž rodinou je v tomhle případě celý ekosystém Pandory), jak vzorově film pracuje s paralelami (mezi vztahy postav i minulostí a současností – padouch prochází stejnou iniciací jako Jake v jedničce, ale s rozdílným výsledkem) a jak božsky vypadá vodní a podvodní CGI, a nijak mě neuráží jednoduchá eco-friendly zápletka o hledání domova a zachraňování rodiny skrz napojení na odkaz předků, ale Cameron je až příliš zamilovaný do svého měsíce/planety a svých zpívajících velryb a obojím se opájí mnohem víc, než je pro vyprávění nezbytné. Prostřední část, po které přichází srovnatelně nekonečný závěrečný akt, si můžete představit jako Moji učitelku chobotnici 2, s velkýma rybama místo chobotnic (což nemyslím jako pochvalu). Zatímco jednička utekla rychle a vzhledem k jejímu zaměření na budování fikčního světa a vyvolávání strachu právě o jeho osud nevadilo, že vám jsou dvourozměrné postavy komunikující mizerně napsanými dialogy lhostejné, tady jsem vnímal každou minutu a emocionálně mě to minulo o několik námořních mílí, protože když jde do tuhého, zřejmě budete mít problém si vůbec vybavit, jak se ta která postava, jíž jde o život, vlastně jmenuje. Minimálně synové hlavního hrdiny jsou si navzájem podobní a povahově zaměnitelní. Nesnesitelně dlouhé tři hodiny. P. S., některé akční scény vypadají ve 3D a 48fps jako cut scenes z pokročilejší videohry (což taky není pochvala) a taky neakční scény připomínají telenovelu. 60% ()
Film vidím jako takové hokejové utkání o třech třetinách. Úvodní buly vhodí nebešťané a než si půjde na bránu, trošku si zapondoříme, poznáme kdo za jakou stranu hraje, jaký budou ve hře tentokrát motivy, samozřejmě na střelbu taky dojde, ale žádný zásadní faul na diváka se nekoná. Druhá třetina to je čistokrevná ukázka technických dovedností týmu vedeným James Cameronem, kde člověk žasne nad tím jakých kouzel dokáže lidská fantazie a máme tu poslední třetinu ve který se utočí, utočí a zase jen utočí, samozřejmě k vidění jsou i nájezdy, souboj dva na skupinu, jeden na jednoho, fyzicky kontaktní záverečná třetina je krásným vrcholem celého představení. Já přece jen, ale budu mít výtku, ta samotná zápletka mě nepřišla nějak super objevná a možná druhé třetine ubrat na časomíře a vyloučit některé scény za zdržování by asi prospělo. Jasně dostáváme technicky absolutně dokonalé filmařské řemeslo, kde vizuální podíváná je opravdu nádherná. Dlouhá stopáž nenudí na druhou stranu emotivně mě první Avatar rozsekal mnohem více. Stále vahám mezi 3-4, jsem opravdu přesně v půli a nemám nic co by se přiklonilo a jednu nebo druhou stranu hvězdiček, tak sou ty vánoce, takže budu za hodnýho a dám to směrem nahoru. p.s. technická - film jsem viděl v Cinema City na Chodově v 48fps ve 3D, ale osobně si myslím, že nejlepší je IMAX 3D verze, kdo má tu možnost. Já si dám Imax příští rok jako definitive rozhodnutí o počtu * . ()
James Cameron nepřeskočil svou vlastní laťku, i když by rád věřil, že ano. Jednička Avatara byla vizuální orgasmus, tohle je už prostě "jenom" hodně dobré. Cameron vzal svou vlastní jedničku, přilil trochu svého vlastního Titanicu, vypůjčil si špetku (dost velkou) Pána velryb, dochutil to PC hrou Subnautica, další ingredience už byly doplněny jen ve stopovém množství, celé to rozmixoval, protřepal, nechal usadit a scedil do silně poživatelné substance. Ta asi bude bourat žebříčky návštěvnosti a peněženky producentů nechá nabobtnat více, než je záhodno, ale do historie filmu se zapíše hlavně jako "jeden z mnoha" efektních blockbusterů. Za vidění to ale stojí, to bez řečí. P.S.: Rodiče se mají poslouchat, darebové. :-P ()
8,5/10. Film o jiném vesmíru natočen jak z jiného vesmíru. Železný Jim dokázal, že přeci jen lze skočit dvakrát do stejné řeky a druhý Avatar je bezprecedentní esencí kino zážitku, jenž nemá v současném filmovém rybníčku žádnou konkurenci. Technologické porno s rozmáchlou velkolepostí, které však tentokrát sází na mnohem komornější a osobnější příběh, ve kterém se plnohodnotně napojíte na funkční emoce, užijete si nesmírnou krásu Pandory (nejvíc sexy voda v historii filmu!) a se zatajeným dechem budete doufat, že rodina zůstane silná a pospolu až do závěrečných titulků. A jako bonus dostanete i extrémně silné eko-témata k zamyšlení. První hodina nostalgická, druhá étericky explorativní a třetí definuje, jak se mají dělat blockbusterové zakončení. Prostě unikát. BTW: po druhé projekci jsem ještě spokojenější. Jak to sakra ten Cameron dělá? ()
Co to šlo, tak jsem odolával. V jeden nestřežený moment jsem ale podlehl a druhý díl Avatara si pustil. To, že jsem ho dal na třikrát pro svojí délku, snad ani netřeba zmiňovat. Ve výsledku ale přesně dle předpokladu. Ano, je to překrásné. Vizuálně někde úplně jinde, než všechno ostatní, co ve filmovém průmyslu vzniká a v nadcházejících letech vznikne. Jenže zde vizuál jednoznačně devalvuje vše ostatní. Herecké výkony takřka neexistují, protože v podstatě koukáte na animovanou záležitost. Ta zároveň nikde jinde, než v kině nevynikne. Po příběhové stránce to pak první hodinu těžce otravuje, aby nám následně James ukázal nový národ na Pandoře a celé to chytlo alespoň tradiční zájem o typický příběhový blockbuster. Kdyby délka nebyla tak smrtící, tak na druhý díl vzpomínám radši. Popravdě ale James dalšími podobnými příběhy ze světa Pandory diváky ve výsledku spíš otráví. No, uvidíme. ()
James Cameron opět ukázal Hollywoodu, kdo je král filmových blockbusterů. Jeho druhý Avatar je i přes tříhodinovou stopáž zábavná podívaná od začátku až do konce, která v ideálním tempu dávkuje dech beroucí audiovizuál a osobní příběhy starých i nových hrdinů. Pandora je snad ještě krásnější než minule, nováčci sympatičtí a Cameron udržuje tempo od začátku do konce bez jediného zaškobrtnutí. A po třinácti letech ukazuje, že je pořád o velký kus dál než většina hollywoodských filmařů. ()
║Rozpočet $350miliónov║ Tržby USA $684,075,767 ║ Tržby Celosvetovo $2,320,250,281▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ James Cameron sa zas predvádza. Hlavne po technickej stránke to dáva s prehľadom ako nikto a ponúka aj na premrštenej minutáži veľmi pôsobivé dobrodružstvo. Zábery podmorského sveta sú fascinujúce a očaria natoľko, že prebijú aj nie moc nápaditý dej. Druhý Avatar ponúka taký rôznorodí výber toho najlepšieho z Cameronovej filmografie. Takže okrem Pandorského sveta si zaspomíname vo veľa ohľadoch, teda v scénkach na jeho filmy ako je Priepasť, Titanic, Votrelci, či dokonca Terminátora (roztrieštenie lebky Quaritcha). Kamera a vizuálne poňatie je opäť dominantou, na danej dĺžke to odsýpa nadmieru dobre a nudné úseky nájdete asi len ťažko. Hlavné postavy Jake Sully a Neytiri sa postupne dostali v priebehu tohto príbehu na vedľajšiu koľaj a do popredia sa dostáva ich potomstvo, omladina okolo ktorej sa odohráva penzum príbehu. Je to prirodzene pochopiteľný ťah pre oživenie a príchod ďalších dielov. Možno mohol byť lepší kalkul pre nalákanie mladšieho publika do kín ale to by musela byť prijateľnejšia minutáž. Troška mi tam bili do očí Maurské pokriky u vodného kmeňa, či jeho zmiznutie (doslova vyparenie) zo záverečného boja, doprovodná hudba, témy je z väčšiny prebratá z prvého filmu, takže o originalitu moc nezakopneme... ale to už je vec názoru. Cameron týmto filmom zvýrazňuje neprimeranú dominanciu ľudstva nad prírodou, jej bezhlavé komerčné využívanie, čo sa môže časom markantne vypomstiť. Takže po tomto počine môžete len viac znenávidieť kapitalistický svet a o to viac si zamilovať prírodu. Nuž pár výtiek sa tu teda nájde ale nič čo by film nejak razantne potápalo. Ja som si to užil plnými dúškami, prvého Avatara mi to samozrejme neprekonalo, však to ani moc šancu nemalo, to sa proste nedá. Pokiaľ to Cameronovi bude šlapať naďalej aspoň takto, určite sa rád vrátim na Pandoru aj pri ďalších pokračovaniach. /videl v kine 3D verziu na predpremiére: 100%/ ()
Méně té vody, chlapče, méně té vody! Jsem stále velký fanda jedničky, která skrze jednoduchou narativní strukturu o hrdinovi-outsiderovi, spasiteli ušlechtilých divochů, fungovala jako euforický průlet jiným světem. Dvojka je v zásadě natahovaná a děravá soap opera o rodině řízené militantním otcem, která se stěhuje do nového hoodu a nemůže si tam zvyknout. Ponechme stranou, že dramatickým motivacím věnoval Cameron podstatně méně pozornosti než poslední rybě pod hladinou. I tak působí tři třetiny filmu nesourodě a dialogy, které nikdy nebyly silou Avatara, ještě víc škrábou v uších tezovitostí. Jako epický technologický reel to ovšem vyráží dech a ten podmořský National Geographic jsem si v HFR užíval opravdu královsky. V té plynulosti a tekutosti je něco skutečně opojného. Bohužel 192 minut si pro sebe emocionálně ukradne zmrzačený keporkak, který má tu podstatnou výhodu, že nekecá (a ani jeho retrospektiva není odvyprávěná zrovna hladce). Ano, Cameron je skvělý řemeslník a iluzionista, nicméně jako vypravěč tu pro mě výrazně nakročil k failu. Nedá se mluvit o rozvoji mytologie, všechno je jen variací, metafora přírody jako láskyplné jednoty je čím dál tím naivnější a popravdě čekat na trojku a ohňový lid se mi po téhle akvaterapii chce zas o něco méně. Těžko jsem během projekce odháněl myšlenku, že v tomhle zpracování bych si rád vychutnal top sci-fi. Avatar to bezpečně není! ()
Kino událost roku? Nejspíš ano. Strašně hutná podívaná, jako kdyby jste viděli dva filmy v jednom. Cameron využívá vše co umí,aby předvedl všechny svoje lásky (budete cítit Titanic, Propast i další jeho filmy). Svět Pandory je opět úžasný, moře úchvatné, triky z jiné kategorie (Marvel brečí v rohu). Trochu smutnější je, že příběh je už opakování viděného a hlavně,že je to vlastně jen série špatných dětských rozhodnutí, které se neustále stupňují (za mě se divím,že hybná dětská síla příběhu Camenorovi vyhovuje...). Je tu navíc strašně citit epický rozměr a hlavně rozsah do budoucna. Nová surovina, opakovaný důraz na zapadající slunce (všimli jste si, jak je noc na Pandoře krátká?) a lidstvo, které prostě tu úžasnou přírodu s domorodci nenechá žít. ()
Wow? Wow efekt už logicky nemůže fungovat tak silně a překvapivě jak před dekádou a něco, přesto jde stále o technologicky a vizuálně nejzajímavější filmové dílo široko daleko. V jednom celku dostaneme zhruba tři rozdílné hodinové epizody, které tvoří uzavřený celek, ale samy jsou vlastně jen další součást nějakého širšího díla. Nejvíce zábavná je část prostřední (objevování dalšího zákoutí Pandory a fascinace vodou), ale skvěle jsou i ty zbývající (návaznost na minulý díl plus seznamování s rozšířenou rodinou a záporáky a závěrečná akční). Základ příběhu opět není nic originálního a Cameron si variuje nejen známé motivy z minule, ale variuje i svá předešlá díla, takže tam poznáte nejen první Avatar. Ekosystém perfekcionalisty Jamese Camerona i Pandory má ale stále co říct a říká to skvělé. ()
Druhý Avatar je víceméně stejným kouskem jako jeho starší brácha, akorát osobnější a díky tomu pro mě i poutavější. Technicky vypiplané řemeslo a efekty, s vizuální podívanou jakou umí nabídnout jen Cameron. Do velké míry je to návrat blockbusteru z let 2000. Avšak člověk z toho cití opět tu potřebu se zavděčit všem a vydělat pořádný prachy. Na čemž není nic špatného, jen vím, že to má na víc. Černobílá zápletka, plná karikaturních záporáků a komplexnost tedy žádná, avšak vystavěný a odvyprávěný je to řemeslně precizně. Zábavná atrakcem která je trochu bržděna přípravou půdy pro celou sérii. Snad díky tomu ta trojka oslní víc. ()
Cameron mě naučil nenávidět lidstvo mnohem účelněji než všechny přírodopisné dokumenty. ()
„TAHLE RODINA JE NAŠE PEVNOST…“ Nic tak (po technický stránce) dokonalýho, asi zase chvíli neuvidíme. 3D ohromí a nad příběhem zaplesá (či uroní slzu) osazenstvo nejedný indiánský rezervace. Ten sám o sobě nepřináší nic moc novýho – prostě jen dokonale vyvolává u každýho diváka touhu po krvi. Finální válečná vřava? To jsou orgie, kterejma to ale mělo skončit! Pak už mi to přišlo dost natahovaný… Ovšem napínavý to bylo fest! Stejně jako všichni kolem jsem se kochal vodní říší, vnímal rodinný hodnoty, dojímal se a lačnil po krvi. Ale stejně si myslím, že to mohlo bejt kratší. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem indián, co se plavil na Titaniku. 2.) Věřím v lidstvo. /// Thx za titule „……..“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ *** ()
Súvisiace novinky
Cameron má plány i pro šestý a sedmý díl Avatara
Nedají si říct a nedají. Jamese Camerona můžeme označit za nejúspěšnějšího filmového režiséra všech dob, minimálně co se týče tržeb. V pětici nejvýdělečnějších snímků historie má totiž hned trojici… (viac)
Krásné svátky a PF 2024
Nebýt přesunu druhé Duny na jaro 2024, byl by uplynulý filmový rok výjimečný. I přesto ale byl skvělý, plný filmových překvapení. Tím největším byl “selfmade fenomén” sociálních sítí Barbenheimer,… (viac)
Kazmův film zboural návštěvnost českých kin
Snímek českého moderátora, baviče a influencera Kamila Bartošky alias Kazmy ONEMANSHOW: The Movie se stal nejúspěšnějším českým filmem v divácké návštěvnosti během premiérového víkendu při uvedení do… (viac)
Seriály HBO možná zamíří na Netflix
Trh streamovacích služeb je v současnosti postavený na exkluzivitě - Disney+ diváky přitahuje Mandalorianem a Avatarem, Netflix Stranger Things nebo Wednesday, HBO Max Bojem o moc a The Last of Us.… (viac)
Když jsem v minulém roce reflektoval Villeneuveovu Dunu, psal jsem o tom, že není jen příběhem Paula Atreida, ale také planety Arrakis, která zde navíc vystupuje v překvapivě aktivní roli (vstupuje do snů, ovlivňuje lidskou imaginaci, k lidem promlouvá skrze své formy života) – a to i ve srovnání s trochu odtažitou předlohou. Zájem ukázat Arrakis nejen jako kulisu/pozadí dějů dobře demonstruje už jednání hlavního hrdiny, jehož osobní perspektiva je ve filmu tak zásadní. Než se Paul na Arrakis vydá, studuje domorodé zvyky a místní faunu a flóru. Když to řeknu jednoduše, Arrakis ho zajímá jako domov. To samozřejmě dává smysl, protože se má stát novým domovem jemu samému (moře písku namísto oceánu), ale je v tom víc, mnohem víc. Pro zlovolné Harkonneny, s nimiž je rod Atreidů v letitém sváru (a které na Arrakis střídá ze lstivého nařízení Imperátora), je Arrakis pouze zdrojem astronomických zisků z těžby psychoaktivního koření. K naplnění svého cíle se přitom neváhají uchylovat k vyvražďování (umlčování) domorodců stojících v cestě a všeobecnému pustošení (umlčování) planety, čímž dávají jasně najevo, že planeta jako taková je pro ně z metafyzického hlediska mrtvá. Příznačné je ostatně i to, že si Harkonneni nijak neváží lidského života, ba dokonce se v bolesti druhých sadisticky vyžívají. Připadá vám to povědomé? // Cameronův Avatar jde v tomhle směru ještě dál, což jsem obdivoval už na prvním dílu. Eywa, Velká Matka, mateřské božstvo měsíce Pandora, jeho „širokoprsá” božská perzonifikace, pandorská Gaia, která chová všechny tvory „ve svém srdci”, možná není uvedená v závěrečných titulcích, ale je stejně tak ústřední postavou avatarovské ságy jako Neytiri nebo Jake Sully. Aktivně zasahuje do dění, ve chvílích nouze podává pomocnou ruku hrdinům, svými činy, jak se ukazuje ve druhém dílu, dokonce sleduje jakési vzdálené cíle, které jsou pro většinu postav záhadné. Děje se tak ovšem zprostředkovaně. Eywa vždy promlouvá skrze svůj bující život, ne nutně lidskými slovy. // Proč mi přijde podstatné to zdůrazňovat? Protože se tady v případě Duny i Avatara bavíme o ultramainstreamových velkofilmech za stovky milionů dolarů (opírající se navíc o peníze a vliv velkých mediálních korporací), ne o nějakém zapadlém nebo undergroundovém festivalovém dílku. Jde o ten typ filmů, kde se dá očekávat spíše pravý opak – že mimolidské bude jen němou kulisou, pokud vůbec dostane nějaký prostor, hlas (zdravím, mezi jinými, Top Gun: Maverick). Protože takový je příběh, který v západní mentalitě stále převládá, který vyznává a žije velká část lidské populace, i když je sotva několik stovek let starý a většině kultur vnucený poměrně malou skupinou lidí. A přesto tady máme blockbuster, kde je jedna z nových ústředních postav, Cameron promine, pandorský keporkak, s nímž je možné se spřátelit (což, jen tak mimochodem, není přitažené za vlasy, případy přátelství mezi lidmi a kytovci opravdu známe), dělit se o písně a příběhy, kde je činorodost přiznána celé planetě! Něco se tu zjevně odehrává, nějaký skrytě neskrytý pohyb, jemuž možná porozumíme až s odstupem času. A přijde mi důležité o tom mluvit, upozorňovat na to. // Ale zpátky k filmu. Schopnost nebo neschopnost Eywinu hlasu (srdci) naslouchat je součástí základního konfliktu, na kterém oba dosavadní Avataři stojí: střetu mezi perspektivou cizorodých Nebešťanů (Pozemšťanů), pro které (většinu z nich) je Pandora mrtvá, a perspektivou domorodých (zakořeněných) obyvatel Na’vi, pro které je vědoucí a živá, široká srdcem i domovem (potažmo i jejich prolínání, ovlivňování, viz Sullyho hrdinská cesta z první části). Cílem Nebešťanů byla v prvním díle těžba vzácné horniny (unobtania, doslova fyzicky nemožné, nedosažitelné látky). Dvojka ale ukazuje, že tohle byl pouhý začátek, že lidé chystají z umírající a zbídačené Země přesun na mlékem a strdím oplývající Pandoru en masse. Nejdříve je ale třeba – mrazivými slovy jedné z nových postav, generálky Ardmore – „zkrotit tuhle hranici“ (to tame this frontier), jinými slovy, zlomit domorodý odpor a připravit půdu velkému kolonizačnímu projektu po vzoru krvavého pokoření Severní nebo Jižní Ameriky (jiný svět, ale stejný slovník, stejné, i když podstatně vražednější prostředky). // Ve většině sci-fi knih a filmů je to vesměs tak, že v roli oběti, která se musí vnějšímu útoku bránit, je planeta Země, respektive lidstvo (protože Země=lidé, jak jinak). Nositeli dobyvačné kolonizační mentality se stávají vetřelci z hvězd. Cameron se ale nepokouší přenášet zločiny kolonialismu na mimozemskou entitu, aby nás jejich dějinné tíhy zbavil. Naopak nás jako diváky staví do dost nepříjemné situace, protože lačnými vetřelci, kteří si chtějí uzmout cizí domov pro sebe, přetvořit si ho k obrazu svému (i za cenu naprostého zničení všeho původního), jsme tady my sami. A je samozřejmě nemožné nevidět v událostech na Pandoře, kde je vše jaksi krásnější a nebezpečnější (ergo naléhavější) zároveň, předobrazy v reálných událostech z našeho světa. Událostech nejen historických (omnicida Amerik), ale také těch, které – a to je dobré zdůraznit – nejsou toliko věcí odváté minulosti, ale ve velkém se dějící dnes a denně (viz např. Bolsonarův čelní útok na Amazonský prales či hlukové znečištění oceánů), přičemž všechny shodně vycházejí z přesvědčení, že Země nabývá významu až ve chvíli, kdy je opatřena (dostatečně vysokou) cenovkou, kdy je vtažena do ekonomické abstrakce, která nemá žádné místní (a tedy fyzicky omezující) ukotvení. // Avatar: The Way of Water, kromě toho, že je osudově nádherný a technicky přelomový (o čemž záměrně nepíšu víc, protože se o tom dočtete všude jinde), je velkou kritikou umrtvující (a umlčující) koloniální mentality, která je bohužel stále živá dodnes, i když na sebe namísto conquistadorů vzala převlek korporací a neoliberálních tržních mechanismů. Přesvědčivě ukazuje, co se stane, pokud obraz živoucího světa nahradíme obrazem bezživotným, pokud je pro nás Země a vše, co ji tvoří, pouze materiálem ke zpeněžení (nebo přestupní stanicí k dalším vzrušujícím světům, pokud se jmenujete Elon Musk). A co hůř, co se děje, když takovýto obraz násilím promítá do světa spolupracující vojenský, vědecký a komerční komplex (odlišit jedno od druhého jde v novém Avatarovi jen stěží, i v tomhle uhodil Cameron hřebík na hlavičku). // Abych se ale přesunul také do více osobní roviny. Cesta vody není pozoruhodná jen výše řečeným, ale také svým zaměřením na rodinu jako úběžník všeho dění, lůno vztahů. Tam tepe její srdce nejhlasitěji, vskutku „mocně". Přičemž se opět poněkud vymyká tím, že rodinou se zde míní nejen blízké příbuzenství mezi dětmi a rodiči/předky, ale také (a hlavně) mezi různými formami života – tedy mišpoche v tom nejširším významu slova, velká rodina života. Je to prožitek pokrevního a duchovního příbuzenství a blízkosti, který hrdiny (lidi, na’vi či tulkun, pandorské velryby) vede k tomu, že jsou ochotní nasazovat za druhé své životy, který dodává jednotlivým aktérům sílu a odhodlání, provází je tmou zpátky k rozednění. Tato rodina je naše největší slabina, ale současně pevnost, říká v závěru Jake Sully. Pevnost, kterou protistrana postrádá, a kterou umanutě usiluje zničit, pozřít. Nevím, do jaké míry je to dané tím, že teď obecně silněji reaguji na cokoliv, co se nějak týká rodičovství, ale přišlo mi to v tomhle směru ohromně silné, i když současně dost bolestivé. Ale to už bych prozrazoval příliš... P. S. Nechci, aby to vypadalo, že si nejsem na Avatarech vědom problematických vrstev. Dobře rozumím tomu, že řada lidí (zvláště těch domorodého původu: myslitelé, básníci, aktivisté...) vnímá Avatary jako rasově urážlivé a zpátečnické (pandorské domorodce, například, hrají v obou filmech převážně bílí herci, kteří záměrně hovoří s pseudo-domorodým přízvukem), čemuž nepomáhá ani sám Cameron svými historicky pomýlenými výroky, které severoamerické původní obyvatele, naše současníky, situují do minulého času (viz často citovaný výrok o kultuře Lakotů odsouzené k zániku a neschopné tento osud předvídat a odvrátit, třebaže jde o kulturu, která je navzdory všem systémovým snahám o její zničení vitální a stále přítomná, dosud bojující o své právoplatné místo na světě i místa, která ji utvářejí, ze kterých vyrostla). Je zjevné, že Cameron se rozmanitým domorodým kulturám (a jejich pohledu na svět, prožitku světa jako společného domova, který oplácí pohled) snaží skrze Avatary vzdávat hold, což koneckonců dokládá i svými mimofilmovými aktivitami, pravda je ale taková, že tak často činí, aniž si je toho třeba sám dobře vědom, zjednodušujícím a poněkud stereotypním způsobem. I kulturní apropriace je nakonec forma kolonialismu, zákeřnější o to víc, že se navenek jeví neškodně a nenásilně. () (menej) (viac)