Pouť

Plna dojmu, ochuzena o dech, obohacena o slzy dojeti a souzneni. Tohle musim hodnotit jedine subjektivne, k objektivnosti mam v tomto pripade velmi daleko. Neskutecny mentalni rust, vyvoj duvery i duse. Cloveka to laka jit tez a ja pujdu :-) Byla jsem rozhodnuta uz predtim, nez jsem toto videla, ovsem ted se to pro me stalo zivotni nutnosti. Na tohle se clovek nemuze jen divat, tohle se musi zazit a procitit celou svou bytosti tak maximalne, jak je to vubec mozne. Taky chci vyzdvihnout soundtrack, protoze ty pisne byly prekrasne a dokonale. Totalne krehke a zapadajici .... Uzasne! (03.12.2012)

Pouť je především film, který by se dal nacpat bez problému do jedné hodiny. Tady však musíme koukat na mnohé bezvýznamné záběry ruční kamery, které opravdu jen nudí. Když už bych se pouštěl jako režisér do výpravného filmu, tak by bylo záhodno ho natočit co nejzajímavěji se spoustou krásných záběrů na krajinu. Tady bylo vše jakési šedivé, scénáristicky strašně chudé a míst, kdy se člověk od srdce zasměje či trochu dojme bylo velmi málo. Pouť teda považuju za hrubě odfláknutý a zcela nevyužitý film, jehož námět si takové zpracování rozhodně nezaslouží. Navíc tu náboženskou agitku a story okolo hodných Romů, bych si odpustil. Ach jo a to jsem doufal, že uvidím další ´´Útěk do divočiny´´. Ale kdepak. 55% (09.04.2012)

No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. (22.06.2013)

Je cesta cieľom? Je poslaním? Je vyjadrením viery, či len dôvodom na zbavenie sa zlozvykov, či zlepšenie životosprávy? Ročne sa na pešiu púť do Santiago de Compostela vyberú státisíce pútnikov. A každý z nich má svoj cieľ, svoje poslanie. Či už je človek veriaci alebo "bezverec". Emilio Estevez ako režisér nádherne prerozprával púť prostredníctvom svojráznej, malej skupinky, ktorá chce absolvovať túto dlhú cestu. Každý pre niečo iné .... Spoločné majú však jedno. CHCÚ to dokázať. (18.03.2012)

"Nikdo, kdo tady putuje, není na Cestě svatého Jakuba jen tak náhodou. Všichni mají nějaký důvod." Ve filmu na dalekou cestu nastoupil se svým posláním jeden osamělý poutník, do cíle pak došli čtyři přátelé. Nebyla to zbytečná cesta, ani dvě hodiny strávené u filmu (ovšem, musel jsem si na něj udělat čas, jinak to nefunguje). Film provází mnoho malebných přírodních scenérií i sympatická podbarvující hudba. Některý z poutníků občas utrousí životní moudro a mnohé epizody jsou vskutku pozoruhodné, takže jsem se někdy bavil, jindy zase zamýšlel - jsou zde skrytá podobenství. Na Pouť se čtveřicí přátel se kdykoli rád vydám znovu. (15.03.2012)