Pouť

S hodnotením tejto turisticko-náboženskej agitky nemám najmenší problém a dúfam, že ani s komentárom. S ohľadom na odpudzujúci účinok filmu je prekvapujúce, že som ho dopozeral až do konca, i keď už po prvej tretine bolo zrejmé, že sa ničoho nedočkám. Štyri figúrky putujú krajinou a trúsia svoje múdra. Dominuje im nedôveryhodný Martin Sheen, ktorému k zlému dojmu hysterizujúcim dabingom napomáha Vladimír Brabec. Idylické putovanie vrcholí scénou, v ktorej miestny Cigán prejaví viac šľachetnosti ako náčelník Apačov. Ak túto scénu prežijete, potom si už iba v hlave zrovnávate, aké trekingové vybavenie vo filme propagovali. To pre prípad, že by ste dostali chuť niekam putovať a cestou trúsiť vlastné múdra. (10.04.2012)

Na začátku filmu jsem si říkala, že něco takového bych nikdy nemohla absolvovat. Na konci už jsem si tím tak jistá nebyla. Samotný film dokazuje, že se Estevez proměnil z vyhaslé hvězdy 80. let v docela zajímavého režiséra. Jedna z věcí, které bych vytkla, je nedostatečná hloubka postav. Každá má sice svůj cíl, který se po dobu poutě mění, ale já jsem si pořád připadala jen jako vnější pozorovatel a to by se u takového filmu asi stát nemělo. Nicméně za hudbu a velmi působivou a emotivní scénu v chrámu ty 4* přece jen dám. (25.04.2011)

Tenhle snímek jsem si sehnal hlavně kvůli Martinu Sheenovi v hlavní roli, ale musím přiznat, že jsem čekal víc. Tím tedy nemyslím ani tak od něj, jako od filmu samotného. Vytknul bych nedotažený scénář (nebyl od základu špatný, námět byl dokonce velmi zajímavý, ale místy to prostě skřípalo) a především absenci většího počtu scén, které by vyvolaly nějaké hlubší emoce. Protože snímek si tak v poklidu běží po známé poutní stezce, atmosféra je navzdory našlapaným kilometrům příjemně pohodová a uvolněná, zazní několik moc pěkných písniček (např. Thank You od Alanis Morissette), ale v hlavě toho příliš mnoho neutkvělo a film ve mě nezanechal slibovaný zážitek. (10.12.2012)

Hodně podivně vystavěný snímek. Tváří se, jako bych vyprávěl o vnitřních pocitech, vyrovnávání se s vlastním osudem či lidském vývoji, ale přitom jen klouže po povrchu a snaží se lacině tlačit na emoce. Pouť totiž není niterný a pomalý film, jak by synopse napovídala, ale (doslova) uřvaná (nikoliv slzopudná, i když to by si tvůrci přáli) show plná frází a postav, které se na sebe snaží strhávat pozornost. Vrcholně sebestředná podívaná, které sama sebe klade nad vyprávěný příběh. (30.08.2015)

Cesta je cíl, nikoliv to, co na člověka čeká na jejím konci, ať už je samozřejmě jakýkoliv. Je úplně jedno jaké jsou pohnůtky vašeho potuvání. Lidé jsou formovaní tím, co se jim na jejich cestě přihodí. Mohou najít sami sebe, poznají nové přátele a uvědomit si mnoho dalších věcí, na které by v normálním životě ani nepomysleli. Španělská krajina byla krásná, ale drsná. Nejsem si tak úplně jistá, jestli bych se někdy na podobnou cestu vydala. Asi by si to dlouho, ale hodně dlouho rozmýšlela. (08.10.2012)