Fridecka

Pro mě tento film znamená naprosto jedinečně a zároveň citlivě zobrazený pohled do podivuhodného světa člověka nemocného schizofrenií a na nelehký život s tímto onemocněním, navíc u člověka vysoce inteligentního. Ke strhující atmosféře filmu velkou měrou přispívají herecké výkony Russela Crowa v roli Johna Nashe a jeho halucinace v podání Paula Bettanyho. A hudba v tomto filmu jen korunuje toto mistrovské dílo.

Silný příběh o propletených osudech čtyř lidí, kteří si navzájem vymění patrnery založený na skvělých hereckých výkonech. Ne úplně nereálný příběh, který citlivě nastinuje podivnost osudovosti, palčivou trýznivost bolestí, které si milenci navzájem dokáží působit. Zpočátku dojem osudovosti, nevyhnutelnosti citu, nakonec hořkost, zklamání. Celý příběh je protkaný hlubokými, ale bohužel v konci marnými city. Pro mě No. 1 film!

Vše co bych ve filmu hledala v jednom - silný příběh s poselstvím, jedinečné vÿtvarné zpracování, emocionálně silný zážitek, paralely s dnešním stavem světa, téma ekologie, láska ve všech podobách,..a dalo by se pokračovat. Skoro si myslím, že zde jsem našla mnohonásobně více než jsem čekala ve více filmech. Zatím mám toto dílo na topu oblíbených filmů a nečekám, že by brzy přišel někdo s něčím lepším, snad Cameron?

Jako prvotní zážitek z filmu se mi vybaví uhrančivá hudba plynoucí jako hodiny v životě, hudba, která jakoby udává tempo filmu a běh času v tom jedinečném dni těchto žen. A jako následující pozitivní zážitek byl herecký výkon Nicole Kidman, která ač nalíčena a vzhledově změněna k obraz skutečné Virginie Woolfové, propůjčila své Virginii právě oči, které se nalíčit nedají, bylo v nich to utrpení i odhodlání, nakonec i odevzdání se svému rozhodnutí. Poeticky a s citem tu máme možnost nahlédnout do pekla a hlubokého utrpení duševní nemoci, potažmo deprese, lehce se dotknout stavu, kdy clověk zvažuje suicidium jako jediné možné východisko. Knižní předlohu jsem četla a filmovému zpracování nemám co vytknout, naopak mi umožnilo vidět toto dílo v jiné dimenzi.

Velmi příjemná a laskavá romantická komedie s pohádkovým koncem. Nečekejte žádné vztahové zákeřnosti, ikdyž úskalí ano, ale v humorné poloze. Bridget jako single ve zralém věku, s okouzlujícím nadhledem a humorem. Zamilovává se do nesprávného muže a nakonec nachází lásku svého života, někoho, kdo ji miluje právě takovou jaká je a to si přejeme snad všichni:-) Z filmu je cítit laskavost a optimismus a fakt, že život v koci není tak zlý a i "ošklivě" se cítící single jednou najde muže svých snů.

Film s optimistickou atmosférou, ikdyž je o hodně zlých a temných záležitostech a lidech. Já osobně ho miluji již léta a nejraději mám první půlku filmu s "princezničkou" a závěrečnou scénu. Je to jistě nerealistická pohádka plná svěžího italského humoru a nadsázky a takové zvláštní romantiky (na které fakt ujíždím). Příběhem se jako silná zlatá nit táhne láska obou manželů a jejich láska k synovi. Druhá půlka filmu zobrazuje čeho je schopna skutečná otcovská láska, ikdyž zde je to opravdu velká fantazie i napínavá hra. Za tank na konci bych dala šestou *.

Velmi emotivní film jehož sdělení přichází převážně v obrazech za doprovodu krásné hudby. Je to jakási rekapitulace či obraz života současně s nadhledem hodným ptačí perspektivy a současně v detailech. Právě to zobrazení detailů, které dohromady tvoří život je úchvatné. Z těch malých okamžiků, ze kterých je poskládán život. Dílo lze vnímat jako pohled do duše, do samotné podstaty života, kdy zůstává dostatek prostoru k přemýšlení. Dosud žádný film/nebo si právě nevzpomínám/ na mne neudělal takový hluboký dojem a nedokázal vyvolat takové možství emocí a otázek. Film plyne jako sen a myslím, že dokáže vnímavým lidem přenést rozmanité emoce, které jsou lidské rase vlastní. Dokonce bych řekla, že slovy popisovat tento film je jen naškodu. Po dlouhé době mi nestačí pět hvězdiček a dala bych více.

Povedená a meditativní cesta za poznáním sebe sama a za svými možnostmi. Ne, nemyslím si, že jde dostatečně do hloubky/není to ani třeba/, ale přesto ve mě zanechala hluboký dojem. Až takový dojem, že bych se s chutí vydala na Svatojakubskou pouť také. Otec se po smrti syna vydá na pouť, kterou syn začal a už nikdy nedokončí, jedině jako prach v plechové krabičce. Tom během cesty potkává různé lidi s různými osudy a motivacemi k cestě. Pro každého z nich znamená cesta něco jiného, každému jinak obohatí život. Pouť pro něj znamená duševní očistu a nakonec katarzi a smíření se se smrtí syna. ...Krása, když poutníci dorazí do cíle a zúčastní se mše pro poutníky! ..." Přijde den, kdy propuknete v pláč!..."Film si vystačí s několika málo herci a krásnou krajinou. Nejlepší road movie v uvozovkách jakou jsem dosud viděla.

Jeden z filmů, ve kterých nejde ani tolik o hraní jako sílu příběhu. Zde sílu příběhu, který se skutečně stal. Řekla bych, že by mohl být kultovní pro všechny pejskomily, mezi něž se počítám. Spolehlivě vhání slzičky do očí, ať už kvůli psí věrnosti nebo kvůli úmrtí milovaného muže. Skrze lásku a věrnost psa se může milující žena znovu přiblížit k mrtvému manželovi.