Cabiriiny noci
Le notti di Cabiria
Les Nuits de Cabiria
Nights of Cabiria
Réžia:
Federico FelliniKamera:
Aldo TontiHudba:
Nino RotaHrajú:
Giulietta Masina, François Périer, Dorian Gray, Amedeo Nazzari, Loretta Capitoli, Franco Fabrizi, Pina Gualandri, María Luisa Rolando, Christian Tassou (viac)Obsahy(1)
Cabiria je jednoduchá a naivná prostitútka s dobrým srdcom, ktorá stále dúfa, že nájde pravú lásku, no všetci muži, ktorých stretne, ju len využívajú. Pasák jej ukradne peniaze a zhodí ju do rieky a pre herca Alberta je len hračkou na krátky čas. Ani nenápadný účtovník Oscar, do ktorého sa zamiluje, to s ňou nemyslí úprimne a zaujímajú ho len jej peniaze. Film, v ktorom podáva skvelý herecký výkon režisérova manželka Giulietta Masina, získal Oscara za najlepší zahraničný film a množstvo ďalších ocenení. (STV)
(viac)Recenzie (120)
Asi je chyba, ze jsem film videl v ceskem zneni. I tak mi ale G. Masina do role prostitutky moc nesedela. Pribeh zajimavy, Felliniho um je videt z kazdeho zaberu, presto me film neoslovil tolik, jako zanrove podobna Silnice, kde hlavni roli taky skvele zahrala Masina, manzelka rezisera. ()
Při prvním shlédnutí v devatenácti letech se mi film zdál až příliš melodramatický a Cabiria byla pro mě neuchopitelná. Jenže pak jsem zjistil, že Cabiriin chodí po světě hodně, to jen já se pohyboval ve společnosti budoucích vysokoškoláků. Jednoduché ženy myslící svými emocemi, jež je v daném okamžiku zcela ovládnou, beroucí svoje povolání jako dané a přirozené, ale v duši chovající sen o muži, domku a dětech. Jenže z hlediska mužů se s nimi dá prožít krásná chvilka (jsou při tom velmi přirozené), ale žít se s nimi nedá. Mrazivá a přesto krásná scéna v divadle, kdy Cabiria prožívá svůj sen s imaginárním milencem, aby po probuzení šokovaně zírala na rozhecovaný dav, či procesí na způsob poutě, ke snad jen Cabiria věří, že se něco změní, vyjadřují podstatu života těchto žen laskavě a zároveň tvrdě ve své nahotě. Přiznat svůj sen na veřejnosti je ošidné - vždy se najde někdo, kdo ho zneužije. ()
Záver Felliniho" trilógie o samote" sa ešte viac ako PODVODNÍK blíži svojim rozbíjaním syžetu SLADKÉMU ŽIVOTU. Príbeh síce ešte postupuje chronologicky a lineárne, ale predsa len sa už niektoré pasáže dajú voľne poprehadzovať. G. Masina exceluje v tomto legendárnom snímku o večnej nádeji na lásku a jej neúnavnom hľadaní. Ani trochu sa nečudujem, že Fellini svoju postavu nenechal na konci zomrieť, tak ako mal pôvodne v pláne, pretože tým by stvoril hádam jeden z najkrutejších záverov v histórií filmu. Jednoducho sa neodvážil zabiť niekoho tak dôverčivého ako Cabiria, ktorej vdýchol život spolu so svojou manželkou a ona začala žiť vlastným životom. Na krutosti sa tým však nič nemení, je snáď ešte horšie nechať ju nažive v takej situácií. Iba záverečný spev s tancom a Cabiriin nevyliečiteľný optimizmus ma zachránili pred depresiou a posilnili vo viere nielen stále dúfať v niečo lepšie, ale sa o to aj pričiniť po skončení tohto nádherného filmu, v ktorom veľký kúzelník Fellini virtuózne prelieva radosť a smútok a robí si z emócií diváka kolotoč. ()
Svět je krutý a díky Bohu, že Fellini tuto skutečnost dokázal vyjádřit filmem tak jemně a dojímavě, že slza, která vám po zhlédnutí filmu ukápne, nebude slzou smutku, ale radosti. Cabiria je od teď jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav a stejně jako jiní, kteří mají tento film rádi doufám, že její příběh nakonec dopadl dobře, i když jen ve Felliniho geniální mysli. ()
Kabaret očí vílí nevěst/k/y, toulavé Večernice z jihu, rozpouští cukrový závoj, napouští měsíční vláhou, Pierotovu slzu. ()
Jen hrstka italských filmů se mě kdy dotkla... ()
Film stojí a padá na hereckém umění hlavní představitelky, která má tendenci shazovat některé scény, až žánr přechází v komedii, jde tedy o jistou rozervanost díla - často dramatické situace pak nevhodně vyznívají příliš komicky, což ale neznamená, že by toto Felliniho dílo mělo být opomíjeno. ()
Ten konec je vazne hodne smutnej =( ()
Ještě než se Fellini definitivně autorsky (auteursky) utrhl ze řetězu, natočil si poslední „normální“, sociálně laděný kus. Už to dávno není neorealismus, ale pořád tu ještě vidíme život očima chudé pouliční holky, která nás ovšem v rámci výkonu svého řemesla protáhne celou společenskou hierarchií od nejhlubšího dna až úplně nahoru – skvělý trik, jak ukázat svět plasticky, barvitě, netezovitě. A zároveň s tímhle taliánským panoptikem sledujeme jedno osobní drama, strhujícím způsobem zrežírované i zahrané, urputnou cestu za lepším životem, někdy veselou a nadějeplnou, někdy k pláči zoufalou, ale celou dobu strašně opravdovou. A do toho přibývá momentů čiré magie, jako je nejen očišťující závěrečná scéna, ale taky třeba poetický výstup s hypnotizérem, který by bývalo tak snadné (a divácky vděčné) pojmout jako pokořující šikanu bezmocného tvorečka… Sečteno (spíš znásobeno) a podtrženo, ten film pro mě nemá chybu. ()
Ak sa vám páčila Cesta, bude sa vám páčiť i tento film. Tentokrát v pitoresknej atmosfére s dychberúcou „chaplinovskou“ Giuliettou Masinou. Cabiriine noci sú štúdiou o tom, ako jednoducho môže dobrý podľahnúť zlu, a predsa nad ním víťazí, i keď koniec je tu otvorený subjektívnej interpretácii. ()
Jeden z nejsilnějších závěrů filmu, které jsem kdy viděl...A zbytek, o nic horší. A Giulietta Masina je prostě nádherná. ()
Fellini, který mne nechytl. I přes perfektní výkon jeho partnerky jsem nepocítil ani kapku soucitu. Spíše se dostavilo opovržení nad bezbřehou naivitou hrdinky. Chyba má? Chyba scénáře? ()
Čím dál, tím víc začínám prahnout po Felliniho tvorbě. Umí dokonale zajet až k útrobám lidské duše, dokáže perfektně vystihnout psychologii člověka. Tentokrát se zaměřil na příběh ženy - prostitiky, která však pořád tajně čeká na to, že přijde někdo a vysvobodí ji z tohoto bahna. Je příliš důvěřivá, když taková situace nastává a zdá se, že osud konečně nabídne svou laskavou tvář, přichází opět zklamání. Život je nespravedlivý, ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být líp, stejně tak jako nikdy není tak dobře, aby nemohlo být hůř. Fellini v kombinaci se svou manželkou Masinou tvoří perfektní filmy, i když je pravda, že Fellini je tvoří perfektní za jakýchkoliv okolností. ()
Úžasná Giulietta Masina, která bravurně dokáže zahrát pouze pohledem bez mluvení. Příběh byl zajímavý a působil na mě velmi smutným dojmem. ()
Cabiria sa rozhodne nenudí, ani cez deň ani v noci. Stretáva stále zaujímavých ľudí, a hoci žije kdesi v poli na predmestí predmestia Ríma v svojom skromnom domčeku, vždy sníva o niečom veľkom. Držíme jej palce, je sympatickejšia oveľa viac, ako sa mi najskôr zdalo pri jej neohrabanosti, chôdzi drevorubača a naivite. Ked sa to zvrtne na pútavom kabaretnom predstavení, nič viac si už pre ňu nemôžeme želať. V tomto filme je Fellini mimoriadne znesiteľný, pre mňa jeho najlepší počin. –––– Môžeme predstierať, že sme cynickí, vypočítaví. Môžeme aj veriť, že takí sme. Ale keď sa znenazdania ocitneme tvárou v tvár takému vzoru čistoty, úprimnosti, potom maska cynizmu spadne a prebudí sa v nás to najlepšie, čo v nás je. Tak to je. Chcel som sa vám poďakovať. Ulahodili ste mojej duši. –––– Veru je pravda, že na tomto svete existuje spravodlivosť. Človek trpí, prežije si všetky možné príkoria, ale nakoniec každý nájde svoje šťastie. ()
Jsem člověk, který jako první ocení, když ho film baví a zajímá a buďme k sobě upřímní, o to vždy tradičním velikánům evropské kinematografie nešlo/nejde (alespoň já mám ten dojem). Cabiriiny noci mě bavily i zaujaly. Jsou skvěle zahrané, příběh má smysl a šáhne vám hezky mezi žebra až k srdíčku. Škoda, že taký mistr jako Federico si nechá utéct mezi prsty scénu v night clubu, nebo na nočních ulicích v Římě (vypadají jak ze špatné laciné divadelní inscenace - mrtvé, prázdné apod.), obzvlášť když je srovnáte se scénou u kouzelníka, nebo denní procházky s Oscarem. Taky mě docela překvapilo, že se Fellini spokojí s docela jednoduchým symbolismem, jako rozhodováním mezi poutním průvodem a kunšoftem apod. Prostě trochu nechápu intelektuály, jenž ho vyzdvihují nad US produkcí pro inteligenci a přidanou hodnotu jeho tvorby. Krásný příběh o jedné šlapce z okraje Říma, jejích láskách, štěstí i neštěstí... 75% ()
Velmi dobry Fellini, tak jak ho mame radi. Hodnoceni ubiram trosku dolu za: a/ Masinu, ktera mi pokazde prijde jak z jineho sveta (prestoze je velmi dobra herecka, o tom zadna), b/ prilis dlouhou stopaz. Klasicka hodka a pul by na tenhle film bohate stacila. P.S.: emotivni zaver nema chybu, parada. 4- ()
Dále si doplňuji mé filmové resty a nyní došlo na mého prvního Felliniho v podobě filmu Cabiriiny noci. Překvapilo mě, že jde o velmi divácky přístupný film. Filmoví teoretici si ve snímku pod dojmem velkého režisérského jména mohou najít mnohé… kritiku společnosti, neorealismus, satirická popíchnutí do obyvatel Říma, oslavu síly lidského ducha ruku v ruce s lidskou rozmařilostí… Nejsem filmový teoretik a tímhle způsobem se rozepisovat nehodlám. Cabirriny noci pro mě byly především příběhem o jedné italské prostitutce z periférie v Římě. Příběhem jejích nočních dobrodružství, která jsou pokaždé jiná, ale pokaždé skončí v podobné náladě. Příběhem o touze změnit svůj život k lepšímu? Příběhem o nadějích, zklamáních a dalších nadějích. Příběhem o lidském životní údělu, se kterým se musí poprat každý sám. Giulietta Masina to zahrála skvěle a díky ní přidávám čtvrtou hvězdu. S Fellinim se pravděpodobně ještě někdy potkám… ()
Cabiriiny noci je jeden z těch filmů, pro které jsem si zamiloval Felliniho. Poprvé jsem ho viděl snad jako 14 letý a vzpomínám si jak konci filmu jsem seděl jako přikovaný. A to se nezměnilo ani po víc jak 15 letech. Fellini dechberoucím způsobem zobrazil ženu se všemi jejími tužbami a obavami. Guilietta Masina podává jedinečný výkon. Každé slovo, mlčení, pohyb, i ten sebemenší úšklebek nebo úsměv má svůj význam, před námi nestojí Guilietta, ale Cabiria, milují žena, která se bojí milovat. ()
Kdyby to jen nebylo tak italsky ukřičené... ()