Amarcord

Film o obyčajných osudoch obyčajných ľudí, ktorý by nebol ničím zaujímavý, keby nám ho nepredkladal Fellini. Musím povedať, že ma nudil aj tak a na ďalší jeho počin sa asi opäť chvíľu neodhodlám. Čo Amarcorda ale delí od priemeru, je podľa mňa atmosféra tvorená nevšednou kombináciou rôznych prvkov. Napríklad slepec s harmonikou, tancovanie v hmle, pohľad na páva na zasneženej ulici,... To mal vo svojej tvorbe tento umelec v podstate namiesto myšlienky. Keď ste si toho vedomí pred pozeraním, možno budete aj milo prekvapení. A možno ani nie. (07.10.2013)

Ach jo,s Fellinim to mám těžký.Sladký život se mi líbil.8 1/2 mě dost znechutilo.A Amarcord?Znovu film bez jakéhokoliv děje,k tomu jsem se na něj díval o půlnoci,takže bylo hodně těžký udržet oči otevřené.Přesto se mi líbil,od Felliniho asi nejvíc.Ta atmosféra byla prostě kouzelná a já jsem při sledování došel k názoru,že přemýšlet nad Felliniho filmy asi nemá smysl.Jediné,co u nich smysl má,je nechat se unášet právě tou uvolněnou atmosférou filmu bez příběhu.Sice to člověka může uspat,ale pokud vydrží,zážitek je to krásný.85 % (25.09.2009)

Pokial je tento film z Felliniho diel najlahsie pochopitelnym, tak normalne mam strach pustit sa do jeho dalsich filmov. Toto je moj prvy film, ktory som od Felliniho videl a zase az tak moc nadseny som nebol, ale tak dalo sa. Na jednej strane sa mi pacil ten lahky humorny styl natacania v obdobi pocas a aj mimo druhej svetovej vojny, rozpory v rodine, hlavne hadky a posmesky medzi synom a otcom, ale mozno na druhej strane mi tam chybala akasi vaznost, akokeby to bolo vsetko take samozrejme a normalne. Priklad podobneho filmu, ktory sa mi pacil na 100% je BIO RAJ (1988) od Giuseppa Tornatoreho, kde film posilnila nadherna hudba Ennia Morriconeho a mozno mi podobna hudba chybala v Amarcorde... 26.03.2009 ____ Pupella Maggio - (Miranda Biondi - Tittaova matka) +++ Armando Brancia - (Aurelio Biondi - Tittaov otec) +++ Bruno Zanin - (Titta) +++ Ciccio Ingrassia - (Teo) +++ Nando Orfei - (Pattaca - Tittaov strýko) +++ Giuseppe Ianigro - (Tittaov starý otec) +++ Hudba: Nino Rota +++ (26.03.2009)

100% - Dlouho jsem nevěděl, co sem mám napsat jako koment. Ani teď to nevím. Jedná se o můj nejoblíbenější Felliniho film, a popisovat můj vztah k němu by bylo zdlouhavé a složité. Ten vztah se totiž vyvíjí s přibývajícím věkem. Poprvé jsem ho viděl ve třinácti letech. Nadchla mě tehdy především hudba Nina Roty, Štěstíčko, příjezd konkubín, a možná taky úplně jiný druh filmu, než na jaký jsem byl zvyklý (můj první Fellini...). Časem jsem začal odhalovat další kvality, těžiště mého nadšení a dojetí se pohnulo jiným směrem (sám sobě jsem se začal divit, proč se tak dojímám u čekání na nějakej parník...), a dodnes se hýbe sem a tam -kéž to tak zůstane. Felliniho Amarcord, to je óda na všechny ty maličkosti, které náš život dělají zajímavým, a kterým se obecně říká vzpomínky. (29.05.2006)

Tak je to viac 70% ako 80%, s prihliadnitím na moje doterajšie hodnotenia Felliniho filmov, keďže tento je určite najprístupnejší a nedostaví sa ani počas dvoch hodín nuda, alebo frustrácia z nepochopenia metafor. Podobné filmy, zrejme inšpirované touto klasikou a ktoré sa mi páčili o niečo viac, sú Whats eating Gilbert Grape, alebo Čierna mačka, biely kocúr. No a Jakubisko by o svojich inšpiračných zdrojoch mohol tiež veľa rozprávať. Otázka je, či dnešný divák strávi film bez deja, ktorý "iba" oslavuje život. VIDENÉ ZNOVA: Fellini v Amarcorde kombinuje nostalgiu, komickosť a tragickosť v rovnakom pomere a to je, domnievam sa, jeho recept na triumf a na nesmrteľný štatút tohto filmu v histórii kinematografie. (17.09.2009)