Obsahy(1)
Známý písničkář nás všechny svou osobní zpovědí nutí k zamyšlení nad národní a občanskou odpovědností. Rozhovor s písničkářem a básníkem Karlem Krylem byl natočen v létě roku 1992, dva roky po sametové revoluci, těsně před rozdělením Československa na dva samostatné státy a téměř dva roky před jeho smrtí. Skeptický a zahořklý autor-analytik upřímně a necenzurovaně hovoří nejen o svém životě v emigraci, ale i o současnosti počátku devadesátých let, která v něm vyvolává řadu otázek. Možná ale, že dnešní divák z nadhledu let, které uběhly od natočení pořadu, pochopí řadu jeho výhrad k tehdejšímu vývoji lépe a ostrý analytický pohled básníka mu bude bližší. Živě jsou ve vesnické hospůdce i jinde zpívány autorské písničky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
http://www.youtube.com/watch?v=d0n1bk5YBH0 Dokument zachytávajúci myšlienky pre mňa najväčšieho idolu očami obyčajného človeka tej doby. Dajú sa teda odpustiť, dnes už niekedy, hlúpo znejúce otázky redaktora a snáď aj lacný ženský voiceover. Prístup tvorcov je chladný, reportážny, akoby nevedeli koho majú pred sebou. Ale to sa dá odpustiť. S odstupom dvadsiatich rokov to iba posilňuje Krylov zmysel vidieť za prvý roh na ceste k demokracii a zmysel cítiť hovniská, do ktorých naša spoločnosť neskôr postúpala. Ale prvoplánový strih, či nediegeticka hudobná vložka pod Krylove recitály, "tak trochu podobná" jeho vlastnej hudbe, tak to je asi strela vedľa, čo sa remeselného spracovania týka. ()
Cokoli co je natočeno s Karlem Krylem je pro mě mimořádně silný zážitek. Jeden z mála čechů, kterého až do své smrti budu obdivovat. Karel Kryl nejen, že byl mimořádně nadaný zpívající básník s neuvěřitelně citlivým českým srdčíkem, ale byl to i úžasný vypravěč. Praktricky každou svou větou mě mluvil z duše, včetně rozdělení Československa a toho dokonalého příměru s vrátky uprostřed plotu. Ty jeho písničky a myšlenky předběhli svou dobu. Pamatuju si, jak na koncertě pro všechny slušný lidi Karel řekl "Já se jen bojím, aby se ta naše demokarcie nezměnila v demokraturu." a koukněte se, došlo to snad ještě dál. Země kde se jedna politická strana chlubí že ovládá justici a druhá zase policii, média vytváři kauzy na zákazky, aby odklonila veřejný zájem od skutečných gauneřin našich mocipanů. Země, kde vládu jedné politické strany vstřídala vláda jedněch gaunerů, mafiánů a zločinců v mnoha politických stranách si může o demokracii leda tak číst ve slovnících, ale rozhodně se tak nenazývat. Trochu jsem se odklonil, ale ono to ke Karlu Krylovi tak nějak patří. Chlapík, který nikdy neměl na puse zámek, nás i v tomto dokumentu formou rozhovorů na několika různých místech přesvědčuje o své jedinečnosti a vyjímečnosti. Velká pochvala pro pana Pokornýho, že ty rozhory dělal tak, aby v nich Karel Kryl dostal co největší prostor a totální vypravěčskou svobodu. To už dneska novináři neumí jejich neustále sebeexhibice a snaha konfrontovat dotazovanýho se svými názory prakticky devastuje jakoukoli osobnost a myšlenku už v samým zárodku. Díky skvěle odvedené práci pana Pokornýho tady nic takovýho nehrozí a mollové tóny Karla Kryla se tak můžou rozehrát na plno a jediný co je na dokunentu špatný je doba, kdy zazní poslední mollový tón. ()
Neuvěřitelně vizionářské názory velkého Čecha - věčného disidenta ve smutně mollových tónech. Příznačné je, že ve své době je málokdo chtěl slyšet (i tenhle dokument zůstal docela dobře utajen), často se psalo, že Kryl je zahořklý a zatrpklý, stejně jako jeho nové písně, které nesouzní s étosem doby. Řekněte to o nich dnes, po dvaceti letech...časový odstup dal Krylovi zcela za pravdu, nadhled emigrace bystřil zrak. Forma dokumentu je možná determinovaná dobou svého vzniku, obsah a názory Karla Kryla jsou ovšem až neskutečně pravdivé. Moderátoru Martinu Pokornému (jinak výrazné tváři Českého rozhlasu) patří poklona za to, že něco takového v roce 1992 inicioval... ()
Jo, tohle je opravdu povedený pořad s Karlem Krylem. Jinak mám většinou raději jeho písničky, než polistopadové filozofování. ()
Takove prijemne vypraveni Karla jakoby u piva s jeho neprekonatelnymi pisnickami. ()
Nadčasové povídání s Karlem Krylem. Sváteční zážitek. ()
Dokument, který nikam nesměřuje, stejně jako zmateně bezradný rozhovor "vedený" M. Pokorným. Cenné je to hlavně jako historická sonda, která asi nejlíp ukazuje, proč se porevoluční Kryl minul s zeitgeistem doby. Jasně, jde vidět, že Kryl má tu zahraniční zkušenost, která mu umožňuje vidět o kus jasněji chyby, které pro běžného tuzemského člověka vystoupily na povrch až po letech (namnoze až v dnešních dnech), Ale z druhé strany, jde z něho dost cítit, že se díky tomu stylizuje do jaksi nepatřičně nadřazené či blahosklonné pozice a působí tak dojmem zatrpklého "dědka". A to říkám s veškerým respektem, který jinak ke Krylovi chovám. Skromnost, s jakou dřív působil, je tady úplně pryč. Celé to navíc korunuje jaksi archaicky působící vlastenectví, v němž je otázka územní příslušnosti nadřazená otázce morální (ale to je spíš problém generační, který jde vzhledem k jeho situaci docela dobře chápat). ()
Vzkaz pro dnešek. 1) 32letý Jan Pokorný, pokud má paměť sahá, nikdy žádné hlubokomyslné rozhovory nevedl a ani zde to není jinak. Ale slušelo mu to. 2) 48letý Karel Kryl je zde trochu v křeči. Hladový prase žere třikrát víc než sytý. A jeho obavy, zdá se, do značné míry došly svého naplnění. 3) Výstižný koment: Hwaelos**. ()
Poprvé zhlédnuto v době premiéry, dnes znovu po dvaadvaceti letech. Tenkrát Krylovy názory a nové písně většina lidí odmítala, považovala jej za zahořklého emigranta, který nám nerozumí a staví se cynicky k těm zářivým zítřkům, které jsme čerstvě budovali. Čas však dal za pravdu jemu, a ne nám či tehdejší politické reprezentaci. Nevím, zda si kameraman, bloudící hledáčkem po výzdobě venkovské hospody, uvědomoval, jak nadčasovou metaforu vytváří. A když na otázku, jak vidí sám sebe, začne v závěru Kryl recitovat: "Jde jaro do léta a léto do podzimu...", běhá z toho mráz po zádech. ()
Velka osobnost nasi umelecke sceny. Jeho nadcasove vyroky v ruznych dokumentech jsou dnes temer mysticke. Ac, ne vzdy mluvil o veselych vecech, strasne me uklidnoval jeho hlas a myslenky. Skoda, ze se dozil tak nizkeho veku. ()
Malý Velký Muž. "... když hrdost s prasaty se válí na kompostě, v korytě perly jsou a nouze v podhradí, ...." ()
Obet pravdy. ()
Vzhľadom na formu, je obsah znovu skvostom. ()
V dávných dobách, kdy moderátor nosil "deku", při vedení rozhovoru na kameru pokuřoval a popíjel pivo, kdy Šumava byla zelená a lýkožrout chroustal pod kontrolou, natočili tenhle pěknej dokument. To tam všímavější divák najde. Karel Kryl byl člověk pesimistického ladění, jeho tvorba tomu odpovídala, a tady dostal prostor se vyjádřit. Takže nejásal a byl jaký byl. Líbilo se mi, že mu do toho moderátor moc nevstupoval, neexhibovat, a že se mu povedlo dostat z K. Kryla, jak prožíval emigraci, a jak vidí tehdejší současnost. Dobré bylo, že se kamera nevěnovala jen Karlovi, ale i okolí, takže pro mě dokument na jedničku. ()
Citové a citlivé názory (občas naivní) ale tak už to u výsostných básníků, za kterého ho považuji bývá. A za největšího českého básníka konce 20.století Kryla (vedle Bondyho, Zajíčka, Krchovského a Jirouse) bez výhrad uznávám. ()
Teprve dnes tento film dostává tak nějak svůj smysl, vidíme kolem sebe to, co v podstatě Kryl se svými zkušenostmi z emigrace viděl už tehdy. I mně se tenkrát, kolem toho roku 1992, zdálo, že to se svými útoky přehání, ale měl bohužel pravdu. Jeho názory proložené písněmi mají co říct tomu, kdo dokáže posoluchat, i nyní. ()
Mollové, durové, nebo jiné tóny...to jméno Karla Kryla je zárukou, že následujících téměř čtyřicet minut nebude patřit k promarněným. Těsně před rozdělením Československa, dva roky po "sametovém převratu" před mikrofonem Jana Pokorného cynicky zatrpklý básník bodře glosuje dění kolem své osoby i stavu naší republiky. Co slovo to upřímná odezva na stav věcí, co slovo to skutečný polistopadový Karel Kryl. Největším paradoxem zůstává fakt, že ačkoliv některá Krylovy výroky mohou působit jako od blouznivce, desetiletí ukázaly jakým byl nadčasovým prognostikem a vlastně až třeba rok 2015 (tj. rok ve kterém jsem já osobně měl tu čest s Mollovými tóny Karla Kryla) dává pořadu ještě hlubší smysl. ps: Mimochodem Jan Pokorný v outfitu lázeňského tenisového trenéra na volné noze si zaslouží pochvalné poklepání na rameno za jeho cit pro pochopení jeho role v této dobromyslné zpovědi. ()
Není divu, že polistopadový vývoj Karla Kryla neuspokojil. On měl tu výhodu, že žil v zahraničí. Demokratické chyby tam tak viděl na vlastní oči. A situace u nás mu příliš optimismu nedávala. Zajímavé také je, že byl zásadně proti rozdělení republiky. Občas je ale složité ho chápat, protože jeho slova tvoří myšlenky básníka a filozofa. Jako jisté odlehčení působí setkání v hospodě se štamgasty a písně. Je to taky pořad doby, protože dnes už by si reportér asi těžko dával při práci pivo a hospodská by lezla do záběru... ()
„Demokracie je to, čeho jsou lidi schopni.“ Akýkoľvek materiál spojený s osobou Karla Kryla vítam a tento považujem za veľmi kvalitný. Kryl razil v onej dobe 90tych rokov myšlienkovú cestu, po ktorej nikto iný nešiel. Ružové okuliare boli strhané a dnešok mu dáva smutne za pravdu... ()
Autentické, skoro bezprostřední. Jak Píše Enšlígl, Kryl je jedinečný, skvělý, toho nemůžu mít nerad. 85%. ()