Exotica
Exotica
Réžia:
Atom EgoyanScenár:
Atom EgoyanKamera:
Paul SarossyHudba:
Mychael DannaHrajú:
Mia Kirshner, Don McKellar, Arsinée Khanjian, Elias Koteas, Bruce Greenwood, Sarah Polley, Victor Garber, Maury Chaykin, David Hemblen, Damon D'Oliveira (viac)Obsahy(1)
Psychologické drama Exotica natočil významný kanadský režisér Atom Egoyan; přestože naši diváci neměli možnost seznámit se s předchozími tvůrcovými díly, nabízí jim tento film to nejcharakterističtější, co na Egoyanově díle přitahuje už několik let publikum i kritickou veřejnost. Při svém zkoumání "lidské osobnosti jako umělé konstrukce" Egoyan přivádí na scénu několik postav, jež v prvním plánu svazuje pouze vztah k erotickému nočnímu klubu Exotica. V průběhu vyprávění se však stále zřetelněji vyjevuje, že osudy jednotlivých aktérů jsou mnohem provázanější a složitější, než se zprvu zdálo, a že víc než vztahy klientů a placených zaměstnanců je spojují trýznivá pouta s minulostí i jejich sny o naději a o lásce.
Eric je moderátor erotické show v Exotice, kde krásné dívky tančí na pódiu a za pár dolarů i u stolů pro jednotlivé návštěvníky; ti se jich však podle pravidel nesmějí dotknout. Žárlivého moderátora fascinuje tanečnice Christine, jež byla jeho milenkou a jež v klubu vystupuje v roli zkažené školačky. Dívku však vášnivě obdivuje také daňový kontrolor Francis, těžce poznamenaný vraždou své malé dcerky a nevěrou manželky, jež později zahynula při automobilové nehodě. Ke Christině váže citové pouto i lesbickou majitelku klubu Zoe, jež s Ericem tajně uzavřela "obchodní" smlouvu o otcovství svého dítěte. Přes Francise se v Exotice ocitne i obchodník se zvířaty a pašerák, homosexuální mladík Thomas. Když je Francis kvůli intrikám žárlivého Erica z klubu vyhozen, kontrolor nutí Thomase, kterého vydírá kvůli jeho kšeftům, aby mu pomohl s pomstou.
Komplikovaný svět Egoyanových filmů se však neřídí konvenčními vyprávěcími pravidly, a tak drama vztahů služebné oddanosti a majetnických pudů nakonec neskončí očekávaným vyřizováním účtů, ale překvapivým odhalením vzájemných vazeb postav. Atraktivní prostředí, v němž se Egoyanův snímek odehrává, i motivy sexu, voyeurismu a placených erotických i jiných služeb, stejně jako motivy videa, průhledných zrcadel a různých podob lidské paměti a sebezkoumání, nejsou samotným tématem filmu. Podobně jako další "exotické" prvky (tropická květena, papoušci, černoši...) i ony slouží vizuálně i obsahově složitě provázané autorské výpovědi o mezilidských vztazích v současném světě, jež však nevyznívá nijak poraženecky a jež je určena inteligentnímu a citlivému divákovi. Role těch, kdo platí za porozumění a cit, i těch, kdo si dávají zaplatit, těch, kteří se dívají, a těch, kteří pro ně tančí, jsou v průběhu vyprávění postupně odhalovány: mohou být úplně jiné, než jak je určují rozličné "smlouvy". Rozhodně to však neznamená, že by v Egoyanově světě neexistovala naděje pro všechny. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (43)
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet CAD 2milióny║Tržby USA $4,221,036║Tržby Celosvetovo $-║ ()
"Očistný" film o krutých lidských osudech a zoufalých mezilidských vztazích (takže Egoyan classic). Míň intenzivní než Sladké zítřky a Speaking Parts (takže nepět). ()
Tady si dělám poznámku, protože k tomuhle filmu musím bezpodmínečně někdy napsat nějaký hodně überkůl komentář. ♥ ()
Čím byl AE starší, tím víc dialogů, delší metráže a baroknější zápletky potřeboval k tomu, aby řekl zhruba to, co říkal předtím a úsporněji [potvrzením tohoto trendu byl ARARAT, naopak ho trochu vyvrací SLADKÉ ZÍTŘKY, jeho asi nejnáladovější film]. Být Atom erotoman, víc by si vyhrál s tancem „školačky“ na píšeň Leonarda Cohena (takový efekt a tak málo prostoru!). Mít Atom větší smysl pro humor, byl by z toho pěkný vtip o tom, jak se gay vydal do striptýzového klubu:) ()
Typický Atom Egoyan. Zo začiatku možno mnohých odradí pomerne banálnym príbehom a jeho menej záživným vykladaním, no postupom času to všetko dostane zmysel a tým pádom sa dostane divák na inú úroveň. Na tohto režiséra si treba zvyknúť, ale keď sa to podarí, tak jeho filmy sú jedna balada - málokto tak dokáže vykresliť spletité bludisko medziľudských vzťahov ako tento autor. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Jini uzivatele odpusti, ale pro me: " Nepekna sonda o peknych lidech". Takhle to vidim ja. ()
moje prvé rande s arméncom narodeným v egyptskej káhire a emigrovanom do kanady, pánom režisérom/scenáristom/producentom/géniom*(*pozn. mňa) Atomom Egoyanom (super meno, fakt) dopadlo na jednotku, o čom svedčí dozaista aj vysoké hodnotenie (to najvyššie možné). to hodnotenie však má svoje hlboké opodstatnenie v dojme, ktorý na mňa tento bezmála od dokonalosti nie veľmi vzdialený film urobil svojou prepracovanou formálnou a štrukturálnou mnohovrstevnatosťou, ktorou sa snaží vpiesť diváka do pevne a prísne vybudovaného labyryntu citov a postáv, odhaľujúcich a obnažujúcich svoju dušu až na kosť. skutočná exotica nie je symbolický papagáj, ktorého lesbická majiteľka podniku Exotica Zoe lahodne hladká pri sledovaní tancujúcej Christine alebo rozprávajúci papagáj sediaci na ramene invalidného Harolda, ktorý nerozpráva nie preto, že by zabudol ale jednoducho preto, že to prestal považovať za dôležité, exotické nie je do zelena riešené ladenie interiérov baru či podivného obchodu s exotickými zvieratami, kde do kalných vôd akvárií nevidno, len občas sa mihne torzo nejakej hnusnej čiernej veľkej ryby, ktorá môže slúžiť ako symbol onoho večne prítomného tajomstva, ktoré počas celého filmu skladáme a odkrývame, dokonca ako tá pravá exotica nemá pôsobiť ani pašované vajce, zdedený revolver alebo zdedené parochne či homosexuálna zoznamka pred operou, tou skutočnou exoticou sú tie malé hry, tie vzájomné tiché dohody a vzťahy medzi postavami, medzi Ericom, Francisom Brownom, Thomasom, Zoe a Christine, tie zauzlené večné bludiská, medzi ktorými sa otázky mladučkej blonďavej Tracey (Sarah Polley) zdajú ako päsť na oko, ako trafenie klinca kladivom držiacim nevinnou rukou človeka ešte nevinného no pomaly vťahovaného do veľkého životného predstavenia, hry s presnými pravidlami, ktoré sú akýmsi verejnýmo tajomstvom zakódovaným v nás ako sací reflex. všadeprítomnosť zrkadiel, za ktorými sa nachádza skrytý priestor, plôch, ktoré síce odrážajú nás samých, ale nachádza sa za nimi ešte niečo, čo na prvý phľad na povrchu nevidno, dáva možnosť pozrieť sa na celú realitu tohto filmu aj inak, vnímať ju dvojmo - čo nám tento film ukazuje ako zrkadlo a čo je nám ukazované za zrkadlom, pod povrchom, čo tento film "skrýva", ale skrýva rafinovane, aby sme to našli. na záver trochu civilnejšie - záber so samohrajúcim klavírom stojí za všetky drobné, fakticky. a samozrejme monštrózne perfektná "everybody knows" od Leonarda Cohena, pri ktorej každému živému tvorovi musia nabehnúť zimomriavky po celom tele. ()
I keď ide o tematicky podobný film ako Sweet hereafters, aspoň čo sa týka jednej veľkej tragédie, tak je scenár Exoticy značne nepredvídateľný. Najskôr som totiž videl SH. A to aj po celkom zásadnom zvrate, kedy začnete zisťovať, o čo nakoniec má v dejovej rovine ísť. Veci sa ale opäť vyvinú iným smerom. Lenže Exotica nie je o deji, ale skôr o okolnostiach a znich vyplývajúceho chovania a emóciách. A to všetko sa deje v pomalom a citlivo vyrozprávanom príbehu. Možno aj preto je Exotica tak silný film. Bruce Greenwood je jeden z najlepších hercov svojej generácie (prežíva tu skutočné veľké životné straty a hrá aj vďaka scenáru bez jedinej melodramatickej ždímačky) a možno stále trochu nedocenený. Elias Koteas sa tu zase predstavuje v image Eddieho Veddera a tam to už trochu, ale iba trochu drhne. ()
zvolena forma nemusi kazdemu smakovat..priznam sa, ze zo zaciatku som mal problemy dobre sa zzit s pribehom a boli momenty, ked som bol uplne znechuteny.. ked si to vsak v hlave utriedim uz ako uceleny videny projket, staci to na slusnych 7/10 a priklanam sa k vyssiemu hodnoteniu. medziludske vztahy, povaha kazdeho z nas, zaujimava vec. ()
Pro mě nepříliš zajímavá mozaika několika lidí a jejich příběhů. Na obdobné téma existuje mnoho daleko lepších a zábavnějších filmů. ()
Mám rád filmy, v ktorých každá zložka úzko spolupracuje s ostatnými a spoločne vytvárajú jednoliatu pohlcujúcu masu. Filmy, pri sledovaní ktorých je jasné, že než padla prvá klapka, mal režisér všetko pekne utriedené, do poslednej myšlienky a záberu premyslené. Atmosférická Exotica je presne taká a zaslúžila by si tutových 5*, nebyť toho "detailu", že sa mi nepodarilo priblížiť a plne porozumieť jej postavám. Hlavne teda tým dvom najdôležitejším mužským, majiteľku salónu či tú malú som chápal dosť a prechovával k nim nemalé sympatie. Ostatní prešli okolo bez toho, aby oslovili či dokonca dojali. Boli až príliš exotickí, nemal som záujem ich následovať. Možno časom. ()
7/10 Pekna sonda o nepeknych lidech - jako jo! Mimochodem pri navsteve jedne videopujcovny se o tom bavil provozovatel se zakaznikem jako o filmu z bordelu, kde ta zenska ani jednou neukaze kozy - takze jestli cekate z nazvu toto, tak to se nacekate... ;]] ()
Hezky vykroucená detektivka. I přesto, že se oběť už našla a vrah se nehledá. V luxusním prostředí erotického klubu se vyjevuje, k jakým škodám došlo a jak je třeba modifikovat realitu, aby nedošlo k dalším. Vlastní děj přesahuje film, teprve po jeho konci se rozhodne, zda auditor Fancis přežije i "smrt" svého bludu. - Píseň Leonarda Cohena "Everybody Knows" je sice bezvadná a hezky rytmická, ale s filmem naprosto nekompatibilní. ()
ocenenia : MFF Cannes 1994 - Cena FIPRESCI ()
Bizarnost života je zde dotahována až k mezním limitům skrze akumulované lidské osudy. Svou hutnou koncentrací neobvyklostí, zvráceností a ztraceností zasahuje snad až za všechny známé hranice běžnosti. Vše spojuje jeden erotický podnik a jedna osudová žena ve světle přitažlivosti a fascinace. U každé postavy v propletenci vztahů se postupně odhaluje podstata, tragédie, zoufalá snaha o setrvání stavu marnosti i všechny pády a poklesky. Beznadějné jsou vyhlídky v odosobněném světě bez hodnot trvalejšího rázu. Každý má svůj osamělý život, touhy a přání, ale je možné dojít až ke svému osobnímu štěstí? Středobodem zobrazených paralelních vztahů a osudů je erotická tanečnice Christina (velmi zajímavá Mia Kirshner) v pozicích dráždivé smyslnosti. Její vzhled nenechávají ostatní bez povšimnutí ve volání o privátní pomoc z tísně a tápající osamělosti. Nejztracenější postavou je finanční úředník Francis (pozoruhodný Bruce Greenwood). Jeho vnitřní bolest je nejzoufalejší ve svém lpění na zdánlivém pokračování již dávno zmizelého života. Christina je jeho poslední nadějí a absurdní terapií ochranitelských potřeb. Nejextrémnější postavou je moderátor erotického podniku Eric (dobrý Elias Koteas). Za žádných okolností se nemíní vzdát svého pocitu výjimečné velikosti. V majetnickém opojení manipuluje návštěvníky v sadistické touze po odplatě. Nejosamělejší postavou je obchodník a pašerák s exotickou faunou Thomas (zajímavý Don McKellar). V zoufalství vydírání, homosexuálního dobrodružství, zvědavosti a odevzdanosti. Poslední výraznou postavou je majitelka erotického podniku Zoe (dobrá Arsinée Khanjian) s plánovaným těhotenstvím, lesbickým zájmem a pracovní obřadností. Z dalších postav: trpělivá hlídačka dětí v prázdném domě Tracey (zajímavá Sarah Polley), Traceyin otec s pocitem provinění Harold (Victor Garber), či celní úředník se svérázným postupem (Calvin Green). Odraz světa v zrcadle je plný bizarností. Bláznivé touhy a neschopnost připuštění reality do běžného každodenního režimu ohýbají a deformují skutečnost do marastu citové prázdnoty, tápání a pádů. Životní osud je nebezpečný cynik! ()
CHm... odchazim neosloven ()
Existenciální skládačka, která není pro každého, já v ní ovšem spatřuji kouzlo snad ve všech dílech. Ať už je to hudba, herecké výkony nebo naprosto úžasný scénář, vše na mě působilo nevtíravě a zároveň neuvěřitelně přitažlivě asi jako to umělecké erotično klubu Exotica. Pro mě se jednalo o geniální zážitek, který mě naprosto a totálně zdrtil svojí prazvláštní magičností a existenciální tíživostí každého slova a noty. Wau a uf. ()
Můj první film od Atoma a musím říct, že zajímavý. Nejvíc mne zaujaly samotné postavy. Až na jednu, jsem se u všech od začátku chtěla dozvědět, co v nich je. Postavy mají psychologický potenciál, který zde myslím nebyl úplně využitý. Na jednu stranu je vytvořeno napětí, jednak zvoleným prostředím, za druhé rolemi, které měly obě mladé dívky. Na druhou stranu není to napětí v závěru příliš vyvážené. Také provázanost postav mi místy přišla stylizovaná a chtěla bych vědět prostě víc. Tenhle film měl na mne ten efekt, kdy si začnu postavy dotvářet sama nebo si představím, jak by námět zpracoval někdo jiný, třeba David Lynch. To není ode mne hezké, když jsem dala 4 :-) a Atom Egoyan mi určitě stojí za další bádání po jeho tvorbě. ()
Skládačka se nakonec do sebe složí, ale jenom si říkám, zda nejsem jako divák tou složitě osudovou proplétačkou podveden -- pravda tam někde celou dobu od začátku je, a režisér mi ji odhaluje po kopuskách jen poroto, aby mě zajímaly psychologické profily postav příběhu, na jehož počátku je tragédie -- a ta tragédie pokračuje. Pemýšlím nad tím. Neodsuzuju. Ale zároveň nemůžu příliš jásat. To objetí těch chlápků ke konci... Nepoctivé, blbé, kašírované. A tak mám pocit, že tento kdysi vyhlášený, vizuálně nesporně vypiplaný filmek byl poněkud přeceněn nahými zadečky oslněnými kritiky, neboť zádrhel je už v samém vyhoněně ambiciózním scénáři, který padá na ústa. Ale můžu se mýlit -- jako vždy. Ale na druhou stranu: nic proti strip-clubům, opravdu NE, ale ten taneček, co Christina předváděla zákazníkům, je pratanečkem všech rádobyerotických tanečních trapností. Ugh. A na závěr jen jedno z deseti možných rýpnutí: opravdu vypadají úředníci berňáku takhle intelektuálsky-akademicky-s volvem k tomu? Ha ha. ()