Exotica
Exotica
Réžia:
Atom EgoyanScenár:
Atom EgoyanKamera:
Paul SarossyHudba:
Mychael DannaHrajú:
Mia Kirshner, Don McKellar, Arsinée Khanjian, Elias Koteas, Bruce Greenwood, Sarah Polley, Victor Garber, Maury Chaykin, David Hemblen, Damon D'Oliveira (viac)Obsahy(1)
Psychologické drama Exotica natočil významný kanadský režisér Atom Egoyan; přestože naši diváci neměli možnost seznámit se s předchozími tvůrcovými díly, nabízí jim tento film to nejcharakterističtější, co na Egoyanově díle přitahuje už několik let publikum i kritickou veřejnost. Při svém zkoumání "lidské osobnosti jako umělé konstrukce" Egoyan přivádí na scénu několik postav, jež v prvním plánu svazuje pouze vztah k erotickému nočnímu klubu Exotica. V průběhu vyprávění se však stále zřetelněji vyjevuje, že osudy jednotlivých aktérů jsou mnohem provázanější a složitější, než se zprvu zdálo, a že víc než vztahy klientů a placených zaměstnanců je spojují trýznivá pouta s minulostí i jejich sny o naději a o lásce.
Eric je moderátor erotické show v Exotice, kde krásné dívky tančí na pódiu a za pár dolarů i u stolů pro jednotlivé návštěvníky; ti se jich však podle pravidel nesmějí dotknout. Žárlivého moderátora fascinuje tanečnice Christine, jež byla jeho milenkou a jež v klubu vystupuje v roli zkažené školačky. Dívku však vášnivě obdivuje také daňový kontrolor Francis, těžce poznamenaný vraždou své malé dcerky a nevěrou manželky, jež později zahynula při automobilové nehodě. Ke Christině váže citové pouto i lesbickou majitelku klubu Zoe, jež s Ericem tajně uzavřela "obchodní" smlouvu o otcovství svého dítěte. Přes Francise se v Exotice ocitne i obchodník se zvířaty a pašerák, homosexuální mladík Thomas. Když je Francis kvůli intrikám žárlivého Erica z klubu vyhozen, kontrolor nutí Thomase, kterého vydírá kvůli jeho kšeftům, aby mu pomohl s pomstou.
Komplikovaný svět Egoyanových filmů se však neřídí konvenčními vyprávěcími pravidly, a tak drama vztahů služebné oddanosti a majetnických pudů nakonec neskončí očekávaným vyřizováním účtů, ale překvapivým odhalením vzájemných vazeb postav. Atraktivní prostředí, v němž se Egoyanův snímek odehrává, i motivy sexu, voyeurismu a placených erotických i jiných služeb, stejně jako motivy videa, průhledných zrcadel a různých podob lidské paměti a sebezkoumání, nejsou samotným tématem filmu. Podobně jako další "exotické" prvky (tropická květena, papoušci, černoši...) i ony slouží vizuálně i obsahově složitě provázané autorské výpovědi o mezilidských vztazích v současném světě, jež však nevyznívá nijak poraženecky a jež je určena inteligentnímu a citlivému divákovi. Role těch, kdo platí za porozumění a cit, i těch, kdo si dávají zaplatit, těch, kteří se dívají, a těch, kteří pro ně tančí, jsou v průběhu vyprávění postupně odhalovány: mohou být úplně jiné, než jak je určují rozličné "smlouvy". Rozhodně to však neznamená, že by v Egoyanově světě neexistovala naděje pro všechny. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (43)
Jedna z najúžasnejších ale aj najzvláštnejších filmových atmosfér, akú som doposiaľ zažil. EXOTICA je zo začiatku tajuplná, v myšlienkových pochodoch hlavných postáv a hlavne v ich konaní sa ťažko človek orientuje, ale ako sa blíži viac a viac ku koncu, pomali všetko odhaľuje aby mohla v záverečných minútach diváka absolútne potešiť – vo všetkých smeroch, ako to len niektoré filmy dokážu. Aspoň ja som to tak cítil. ()
Atraktivní příběh o zdánlivě malých a na první pohled smyslu postrádajících věcech, které však jednoho zoufalého, milujícího muže dokážou udržet nad vodou, když přijde o všechno důležité v jeho životě. ()
Mé první seznámení s tvorbou Atoma Egoyana, pro mne zatím neznámého režiséra, postupně nám divákům v dramatickém obsahu příběhu rozkrývá zvláštní, komplikovaně provázané vztahové vazby jednotlivých aktérů děje, to vše převážně na pozadí chodu zavedeného nočního striptýzového klubu s pojmenováním Exotica, právě v něm mladinká striptérka Christina k sobě citově připoutala hned několik osob, majitelku klubu Zoe, svého bývalého milence, moderátora striptýzové show Erica, i jednoho ze svých pravidelných klientů Francise, daňového kontrolora s tragicky narušeným životem, jež se obtížně vypořádává s vraždou své dcery a se smrtí manželky, skryté či jen tušené souvislosti se dramaticky odhalí v následujících složitých událostech, vyjeví se bolestné motivy jednání i nenaplněné temné touhy, vše co nám bylo zpočátku nepochopitelné, pak zřetelně vystoupí na povrch s rozuzlením Egoyanem opravdu bravůrně vystavěného vztahového spletence, rozhodně toto divácky náročnější dílo mohu jen doporučit a povzbuzený zážitkem se jistě rád podívám i na další Egoyanovu tvorbu. ()
BEZDŮVODNÉ SPOILERY. Když slyším 'mozaika lidských osudů', dělají se mi osypky. Tenhle módní produkt devadesátých let mi nikdy nepřirostl k srdci, snad proto, že jsem vždy podezíral tvůrce z pokusu spletencem menších zápletek maskovat absenci něčeho bytelnějšího. A ideologická nadhodnota [vše se vším souvisí, jsme v tom všichni společně, všichni jsou si rovni bla bla bla] na mne dělá dojem o hodnotě nula. Pro mě, který rád nachází sexuální konotace v situacích, kde nejsou, bylo ale sledování filmu z prostředí erotického klubu, zabydleného kozičkami, podvazky a příslušenstvím, v němž jde nakonec o sex až v poslední řadě [zda-li vůbec a v kdo-ví-kolikrát destilované formě], poutavou, zvláštní podívanou. Hnětení dusné, snové atmosféry, použití mrtvých dětí [byť jich není plný autobus jako ve Sweet Hereafter] jako paliva příběhu, hra na předsudky [režisér provádí zlými očekáváními, aby mu později nepřímo sdělil, že je předsudečné prase] a dráždění spojky tempa vyprávění někde mezi jedničkou a neutrálem * tradiční to Egoyanovy postupy] mi velmi imponuje. Zatrolená mozaika ale trpí obvyklými symptomy, hlavně artificiálností za hranicí pravděpodobnosti, která v honbě za efektem sbližuje zdánlivě nesouvisící postavy bezmála do jedné domácnosti. Elias Koteas, mladší nepřiznaný bratr Roberta de Niro [asi...], se za dýdžejským pultíkem oblizuje úplně stejně jako v Crash, když jede okolo bouračky. Největší herecký zářez ale uskutečnil zpustlý, zdatně tlumeně trpící Bruce Greenwood. A samozřejmě nemohu vynechat zmínku půvabně rozepnuté košile „školačky“ Mii Kirshner. Asi jsem ještě nenavštívil dost striptýzových klubů, ale... Nevíte někdo o nějakém, kde se dívky svlékají na Leonarda Cohena circa I'm Your Man? ()
Zcela amatérsky natočený film, co se týká technického i řemeslného zpracování. Psychologicky celkem zajímavé, ale ni krásné herečky nezapůsobily natolik, aby tento film zaujal v celosvětovém měřítku. Postavám ani tvůrci jsem neporozuměl. ()
Uf co to mělo být? Tak dementní dialogy už jsem dlouho neslyšel. Herecky průměrné nebo spíše podprůměrné. Ten DJ ten byl doslova hrůzostrašný. Téma docela zajímavé, ale natočeno to je naprosto úděsně, nudně a nezajímavě. Absolutně nepropracovné, nedráždivé, amatérské. Jediné co bych vyzdvihnul, tak to je hudba a prostředí Petshopu. ()
Taková se musí točit filmová díla: hluboká, překvapivá a vyvolávající emoce. ()
Ne tak propletené jako skandinávské záležitosti, možná právě proto ve finále silnější. ()
Pod svůdnou, sexy slupkou se ukrývá ubohost, bolest a smutek. A neodvádí při tom ukrývání moc dobrou práci. Až do konce jsem pořád váhal nad tím, jestli se mi to vlastně líbí nebo ne, ale s dvoudenním odstupem můžu definitivně říct, že líbilo. Moc. Vždycky se divím, když si vzpomenu, že Elias Koteas hrál Caseyho Jonese v Želvách Ninja. 8/10 ()
Když při sledování filmu začnu zničehonic číst, co je nového na Idnes.cz, tak je asi něco špatně. Co má tahle sračka za smysl? Sled sice po sobě jdoucích, ale zcela nesmyslných záběrů mě opravdu, ale opravdu nezaujal ani minimálně. Jak se něco takového může dostat na hodnocení 74%?? ()
Hypnotizující. ()
Moje první setkání s Egoyanem mě nemile znechutilo. Je zde několik hlavních postav, o nichž logicky tušíme, že se jejech osudy v průběhu filmu nějak propletou. To se děje ale velice velice pomalu, takže ještě přibližně v polovině filmu nevíme o postavách téměř nic konkrétního a sledujeme jenom jednotlivé scény, u nichž vlastně netušíme, jaký mají k příběhu vztah. Vadila mi inevyužitost některých motivů, jak už tady někdo zmiňoval (sexy tanec, gay atd..), a to, že některé scény vedou odnikud nikam a film zbytečně protahují. Po odhalení onoho tajemství sice film nabere jakési tempo a gradaci, ale celkový dojem už to napravit nedokáže. Kdyby toto odhalení přišlo dřív, mohl to být určitě zajímavý film, takhle se ale nemůžu ubránit pocitu, že je to spíše umělecká nuda. ()
Nečitelný příběh plný bizardních postav v bizardních situacích. Zároveň vás to ale zaujme a celé ten vývoj příběhu je překvapivý, nečekaný a udrží vaši pozornost až do konce. Od Egoyana jsem viděl doteď jen Ararat, což bylo látkou úplně jiné dílo, zaujal mě. Mrknu na další díla, jestli ta nastolená laťka zůstává zachována. ()
O nejakom psychologickom štúdiu osobností tu rozhodne nemôže byť reč. Toto roztrieštené fluidum mimo melancholického pútania, akousi art erotikou, nie len pre normálnych, ale aj pohlavne narušených malo sa svojim dejom k niečomu dopracovať a vyznať. Zatiaľ čo k tomuto stavu nedošlo sa príbeh mľandravo trmácal niekde vo sférach nezmyslu, s plochým pôsobením samotných aktérov, ktorí zrejme nevedeli čo hrajú. Ak niekto produkuje niečo pod umeleckým pseudonymom neznamená, že zaboduje aj keď sa jedná o zvučné meno. ()
What is it that gives a schoolgirl her special innocence? Her sweet fragrance… Fresh flowers, lights as a spring rain… erotické, sexuální se regresivně potlačuje a z toho vzkvétají všechna traumata, pocity osamění, či prázdnoty. Nakonec umělé oživování již mrtvého nevyvede jedince z džungle. Exotica je jejím konzervantem, ale i pohřebištěm. Ozývá se už jen Cohenovo: Everybody knows that deal is rotten. ()
Zvláštní film. Příběh se pomalu splétá z různých částí a osudů jednotlivých postav. V každém okamžiku a v detailním pohledu na jednoltivé postavy je příběh fragmentární, podivný a nepochopitelný. Zároveň přítomná situace jednotlivých postav je velmi absurdní. To, co jí drží pohromadě jsou vzpomínky. Paradoxně vzpomínky na dceru, na události a vzájemná setkání, které propojují jednoltivé hrdiny. Ale jen pro diváka, který vidí celek - jen ten může pochopit, protože stojí v ně a dívá se na film. samotné postavy se mohou pouze domnívat, odpouštět si, vyprávět, nenávidět se, nebo nechápat či poslouchat. Egoyan zde pro mě říká: celek neexistuje, ale jeho přítomnost je nutná. ()
Zrcadlo je oknem do duše - někdy může být prostorem k nalezení toho druhého i připomenutím záblesků vlastní spletité minulosti, kterou v sobě záměrně dusíme. Zvláště když se díváte z jeho druhé temné strany. ()
Bezprostřední dojem byl úžas. Látka tak neuchopitelná a přesto podaná jímavě a zajimavě. To nechce režisera, ale umělce. Egoyan jím nejspíše je. ()
V kině jsem Exotiku viděl nějakých 10 let od jejího vzniku a byl jsem nadšen. Teď, o dalších 10 let později, jsem si ji pustil na DVD, a bohužel jsem nezjistil jen, že filmové plátno tomuto snímku sluší mnohem víc, ale i to, že Exotica není bezchybná. Co stále funguje výborně, je nervní atmosféra - vedle scén z night clubu hlavně v interiérech se zvířecím "obchodníkem" Thomasem. Rovněž způsob narace je i podle současných měřítek zajímavý, byť pro mnohé dnešní diváky asi nebude nemožné příběh rozplést ještě před příchodem finále. Problém ale vidím spíš v (ne)logice jednání některých postav a taky ve vedlejší dějové linii právě s Thomasem. Ta se spíš než jako nedopovězená jeví poněkud nedopracovaná. Dá se samozřejmě argumentovat omezenou narací (tzn. o Thomasovi víme pouze to, co o něm ví Francis), nicméně: Thomas ví, že po něm jdou celníci i berňák, a on místo toho, aby co nejrychleji zmizel, jde cizímu člověku napomoct k vraždě - to má být nějaká satira na pašeráky?! Zkrátka zatímco Egoyan-režisér měl našlápnuto k vytvoření skutečně osobitého nadčasového díla, Egoyan-scénárista šil tentokrát trochu horkou jehlou. ()
Tak jsem si dal trojou davku pseudo-psycho mysterioznich snimku a stacilo. Po Cerne Labuti a Nymfomance jsem skouknul Exoticu. A je to jako s jidlem, nebo s pitim nebo se sexem. Zkusite jednou a bud vam to chutna, libi a vzrusuje a budete si to chtit dat znova a nebo si reknete ze pro jednou to stacilo. A me se toto kriterium zacina proste libit cim dal vic. Byl film dobry ci zajimavy? Pochopil jsem ho spravne nebo ne? Unikly me nektere nuance nebo proste nejsem typ narocneho divaka a nerozumim vyssi forme filmovani? Nic z toho. Staci si rict, kouknul bych se na ten stejny film za tyden znova? Ani nahodou. To plati pro vsechny tri. Jedine co ocenuju je pokus o zfilmovani tezce zfilmovatelneho a u Exoticy hudbu s Nickem Cavem. Ale to je pro film zatracene malo. A atmosfera Exotiky, kterou se erudovani divaci ohani? Hodne subjektivni kriterium. Na me pusobilo ospale, lehce bizarne, malomestacky... Stacilo jednou, podruhe uz to nebude...:-]. ()