Réžia:
Thomas VinterbergScenár:
David NichollsKamera:
Charlotte Bruus ChristensenHudba:
Craig ArmstrongHrajú:
Carey Mulligan, Matthias Schoenaerts, Mark Wingett, Tom Sturridge, Juno Temple, Hilton McRae, Jessica Barden, Michael Sheen, Jon Gunn, Richard Dixon (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Bathsheba Everdene (Carey Mulligan) je krásna a takisto veľmi tvrdohlavá. A ako veľa slobodomyseľných žien, to ani ona nemá ľahké. Tým skôr, že žije vo viktoriánskom Anglicku v druhej polovici 19.storočia.
Bathseba sa v okamihu, keď zdedí usadlosť v panstve Wessex, premení z obyčajného vidieckeho dievčaťa v nezávislú a cieľavedomú statkárku. A to z nej robí lákavú partiu pre to, čomu sa snaží vyhnúť- manželstvo. Najprv odmietne lásku chovateľa oviec Gabriela Oaka (Matthias Schoenaerts), sklame aj nádeje zámožného starého mládenca Williama Boldwooda (Michael Sheen). A rozhodne sa na zdedenom statku hospodáriť sama, bez mužskej pomoci. V tej dobe to bolo nevídaná odvaha, ale Bathsheba vďaka svojim schopnostiam, priamočiarosti aj vrodenému šarmu uspeje. Jedného dňa však do jej života vstúpi mladý, pekný, sebavedomý a arogantný seržant Frank Troy (Tom Sturridge). Presne taký muž, s ktorým by sa racionálna a sebavedomá Bathsheba určite nezahadzovala. A k prekvapeniu predchádzajúcich nápadníkov on je ten, kto v nej dokáže prebudiť vášeň. Vášeň, ktorá sa stane osudnou nie len Bathshebe.
(Barracuda Movie)
Recenzie (283)
Absolutní nepochopení Hardyho, udělat western a reklamovou romantiku ze sociální naturalismu, podpořený sladkobolnou zaměnitelnou a neautentickou hudbou - holt další generace maminkovského kina, že. Nehledě na to, že Hardyův námět pracuje i se symbolikou postav odkazujících k biblickým předlohám. Další problém vidím v redukcionismu sociálního prostředí, z něhož fakticky zbylo jen pár vytržených postav (které mají být ještě navíc vlastně všechny sympatické, aby nikdo nebyl naštván). ()
Pěkný příběh o jedné takové, která vybírala, vybírala, až přebrala. Od Hardyho jsem četla jen toho jeho Starostu, jako autor mě trochu vytáčí, takže jsem se rozhodla Hlučící dav a Bathshebu 'jen' zkouknout a myslím, že to byl takový rozumný kompromis. Na plný počet to není, ale jako názorná ukázka toho, že když si člověk vyzkouší vícero oblečení na akci a nakonec stejně jde ven v tom, co měl na sobě jako první (pánové prominou ten příměr), to postačí. ()
Ach, tyhle feministky! Pro mě napříště "Dál od hlučícího davu", dál od milostných křečí, dál od dialogového mlácení prázdné slámy a dál od toporných hereckých výkonů. Konečně, dál od romantických dramat by se měl držet i Thomas Vinterberg a věnovat se tomu, co mu jde nejlépe - rozboru dánských zvrhlíků. ()
Daleko od hlučícího davu disponuje dvěma mými oblíbenými aspekty: 1) Příběh se odehrává ve staré dobré Anglii kdysi v 19. století, což mám rád - zejména díky prostředí, kostýmům a celkové atmosféře. 2) Ve středu stojí emancipovaná ženská postava, která si jde tvrdě za svým a nenechá se jen tak zviklat nějakým mužským názorem - v tomto případě ji velmi dobře ztvárnila Carey Mulligan, která na jedné straně působí opravdu křehce, zatímco na druhé straně je neobyčejně podmanivá. Příběh filmu nenásilně ubíhal, a byl doprovázen nenápadnou hudební stránkou a pěknými záběry anglické krajiny. Zkrátka film, který je mým šálkem kávy přinejmenším z výše zmíněných důvodů. ()
Romantický príbeh, ktorého samotná podstata priam piští po detailnej analýze charakterov postáv, inak to dopadne ako v tomto prípade. Veľmi slabý odvar čohosi čo skôr pripomína jeden z príbehov Pilcherovej ako adaptáciu kvalitného románu. Knihu som síce nečítala, ale verím, že vyššie spomenuté nedostatky filmového spracovania obsahuje. Inak by veľmi za sfilmovanie nestála. Vychádzať však pri natáčaní filmu z predpokladu, že divák pozná predlohu a teda vie "o čo go" je veľmi nesprávny prístup...a niekedy stačí naozaj málo. ()
Verzi z roku 1967 jsem viděl před dvaceti lety, a tak těžko už můžu porovnat - tehdy mne zaujala. Možná byla víc scénická, víc zamlžená a osudová, asi i rozložení témat, času a zaměření na jednotlivé postavy (a tři osudové muže) bylo jiné. Nevím, snad jen současný casting se snažil být - soudě podle fotografií - co nejpodobnější verzi ze 60. let. Zde, u nové verze, jsem byl vděčný, že scén s vojákem je minimální potřebné množství, protože mi překvapivě přijde, že jsou největší slabinou příběhu. I když, je otázka, jak se na základní premisu díváme. Pokud jako na příběh tvrdohlavé ženy, která neví, co chce, pak jí jistě podobný osud mnohý přeje. Také se dá na příběh dívat jako na červenou knihovnu, kdy jednotlivé složitosti přináší osud a je potřeba se jimi nějak rozumně postavit. Nebo jako na vesnické drama. Každá ta část ale funguje, dobře se na to dívá, motivace postav jsou věrohodné, píseň o tymiánu skvělá, a až na pár nudnějších pasáží jsem si film užil. ()
Neviděl jsem dřívější adaptace ani nečetl knížku, takže mě docela bavil příběh filmu, což by zrovna s tímhle tématem asi tak nebylo, pokud bych věděl o všech zápletkách i jejich vyústění, ale takhle šlo o kvalitní film, který mě nějak výjimečně nedostal, ale jednoduše mě bavil. Akorát si myslím, že to celé je takové šablonkové, nic extra, nic nového. Jako z příručky "Jak nezklamat diváka" kapitola "Stá adaptace toho samého." ()
Ačkoliv tenhle film na první pohled působí hodně ve stylu Jane Austenové, přece jenom je vidět, že autorem příběhu je muž. Bathsheba je spíš prezentovaná jako silná a nezávislá, než že by disponovala vnitřní silou a světem austenovských hrdinek. Daleko od hlučícího davu je zkrátka krásně natočený film (a Vinterberg očividně zbožňuje zvířátka :)), ale k tomu, aby se stal romantickou klasikou, mu chybí epičtější rozměr a vývoj postav. Bathsheba pochopí, kam ji srdce táhle, ale naučit se ideálně měla i pokoře, protože její muž s ní projevil svatou trpělivost. ()
Tento romantický příběh z druhé poloviny 19. století se mi líbil. Postavy Bathsheby (Carey Mulligan) a Gabriela Oaka (Matthias Schoenaerts) mi byly sympatické a přál jsem jim lásku celý film. Bohužel se však příběh vyvíjel jinak, avšak zajímavě, až teda na rozhodnutí Bathsheby, která si vzala toho nejhoršího muže z těch tří co měla na výběr. Naštěstí to však nakonec dopadlo dobře. Jediné co bych tomuto filmu vytknul, že to bylo dost natahované, dalo se to zkrátit na 90 minut. ()
Jako román to může patřit k dílům světové literatury, ale jako filmová adaptace to patří leda ke kýčovitým banálnostem, kde neustálé náhody postrkují hrdinku trochu klikatou cestou do konečně správného náručí. Náhodou získá jmění, náhodou se zbaví nepříjemného závazku, náhodou si nevěsta splete kostely (cože?!). Hlavní hrdinka je nesympatická persona, která si hraje s muži, až si jeden trochu zahraje s ní. Ve skutečnosti to působilo dojmem, že zatímco ostatní se zmohli jen na zdvořilé nabídky, ona kývla až tomu, který se na nic neptal a šel rovnou na věc. Hrdinka prostě potřebovala pořádně ošu..... SHRNUTÍ: První nabídka může být někdy tou nejlepší. ()
Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> ()
Nevím či herci nebo příběh a možná doba filmu ale prostě mě to nejelo. ()
Viktoriánská romantika jak se patří. Ona je na svou dobu příliš samostatná a nechce se vdávat. On č.1 je prostě chlap se srdcem na pravém místě, on č.2 je bohatý stárnoucí statkář slibující jistotu a on č.3 je floutek od armády. A mezi nima se děvče točí a přemýšlí, který či jestli vůbec nějaký je ten pravý. Koukalo se na to hezky, exteriéry byly malebné, mezi Carey Mulligan a Matthiasem Schoenaertsem to klapalo na výbornou a zadařilo se i vedlejším postavám. Ideální lék na počínající vztahový cynismus. 80% ()
Cakal som, ze dostanem Austenovsku romantiku so silnou hrdinkou, ktora čelí tazkemu osudu a nakoniec za to bude odmenena laskou. Ale Thomas Hardy nie je Jane Austenová. Zaciatok este funguje dokonale. Spozname charizmaticku schopnu hrdinku s nie najlepsim postavenim, ktora stretne svojho vyvoleneho a chemia medzi nimi funguje na 100 percent. Lenze potom sa jej bez jej pricinenia zacne darit a ziska aj dostatocne postavenie, aby si mohla vybrat chlapa, ktoreho bude chciet a tato hrdinka cely zbytok filmu nerozhodne váha medzi troma chlapmi. A ked uz sa konecne rozhodne, tak si samozrejme vyberie toho najhorsieho, cim definitivne potvrdi, ze jej to az tak velmi nemysli. Tym padom som s postupujucou stopazou stracal chut sledovat jej osudy. Pretoze kto by fandil tejto naivnej a trochu namyslenej kravke? Keby ju hrala aspon nejaka prekrasna herecka, cim by sa vysvetlilo, ze opantala tolkych muzov. Ale mne Carey Mulligan nejak extra zmyselna nepripadala. Takze ked sa nakoniec konecne dala dokopy s tym pravym, tak som jej to uz ani neprial. Skoro to na mna pôsobilo ako taky historicky Tvajlajt. Niekolko schopnych chlapov sa neustale toci okolo neschopnej kvavky, ktora bez svojho pricinenia nakoniec dôjde k stastiu. Ale predsalen je to dost slusne zrezirovane a aj zahrane a este v prvej polovici to bolo dostatocne strhujuce, takze tomu dam nadpriemerne hodnotenie, ale cakal som od toho ovela viac. 6/10. ()
Najlepšie nasnímaný a najlepšie zhudobnený počin roka (zatiaľ). A Matthias Schoenaerts na Oscara. "Jak psáno, tam přebývá patron legendárních krás, zlatý anděl Gabriel, v modrých botách adidas." ()
Konzervativně pojatá a z estetického hlediska dokonale natočená červená knihovna. Hlavní hrdinka je sice co do charakteru strašně na pěst a dějově je to předvídatelné až běda, ale špičkovou dobovou výpravou, krásnými exteriéry a precizní výstavbou scén to do sebe prostě vcucne. ()
Ten príbeh jedného vzťahu a ženskej nerozhodnosti ma celkom zaujal, no posadili ho do dosť nudného deja, ktorý ničím extra nevyniká. Zahrané je to poriadne, prostredie, kostýmy, to už ani veľmi netreba riešiť, to proste je na vysokej úrovni, mňa to tiež zlákalo kvôli Carey Mulligan, ktorú v súčasnosti môžem. No, keby mi tento príbeh niekto prerozprával v rýchlosti, tak by som asi odchádzal s rovnakým pocitom ako po pozretí tohto, kde mi chýbali nejaké detailné hry s tým, no a možno by som ušetril veľa času. ()
Nádherná výprava, kostými, kulisy. Všechno začalo tak skvostně. A pak? Nestkučná nuda a velmi plytký příběh. Hlavní hrdinka byla velmi nepříjemná. Nemyslím, že tak to Hardy ve své knize zemýšlel ;). ()
Je to fakt moc pěkně natočený, ale je to blbost. Já osobně si myslím, že k tématu lásky by se měl vyjadřovat jen William Shakespeare a možná ještě Rosamunde Pilcher, ti umějí vykreslit romantickou linku par excellence. Thomas Hardy to nevychytal hlavně, co se hlavní hrdinky týče. Batsheba má působit emancipovaně, ale většinu času mě svým jednáním nutila tlouct hlavou o futra. Hned v začátcích filmu ji o ruku požádá sympatický ovčák a ona si mu klidně řekne ne, přitom jsme to mohli mít za deset minut čistýho času sfouknutý a já se mohla jít věnovat nějaké bohulibé činnosti – například výrobě krepových růží, ale to ona ne, musí se tam další hodinu čtyřicet rozhodovat mezi léty sešlým boháčem, kníratým oficírem a sexy mlčenlivým ovčákem. To Rosamunde protkne dějovou linku alespoň zákeřnou chorobou nebo návratem proradného bratra z ciziny, co se pak snaží podvodem získat všechen majetek, aby s ním následně dost neuvážlivě naložil. V tomhle případě ale jen čekáme, komu nakonec padne Batsheba do náruče (přitom nám láskou zkušeným je to hnedle jasný, žejo). ()
A proč se jednou za čas nepodívat k nebi, odlepit se od země a nechat se lehce unášet někam do snů, mimo realitu. Unášet krásnými obrazy, milým příběhem, charakterními muži, platonicky se zamilovat a lehce závidět Bathshebě oddanost a lásku Gabriela. Nadávat, co to ta holka vyvádí a nakonci jí to vlastně ze srdce přát. Možná chvílemi i vidět sami sebe, jak stále hledáme s hlavou vztyčenou vzhůru a přitom se stačí podívat pod nohy.... ()
Reklama