Zabijaci

Námet je fakt super. Citlivý (!) nájomný vrah má zabiť osobu X, ale natrafí pri tom na mladšieho, oveľa agresívnejšieho konkurenta z mladej, "neslušnej" generácie (Antonio Banderas s vyklbovacím palcom parafrázuje vyklbovacie rameno Mela Gibsona zo Smrtonosných zbraní od rovnakých tvorcov). Bohužiaľ, scenár je priemerný. Ostré hrany, ktoré mu Wachowskí darovali do vienka, sa (zrejme počas natáčania?) obrúsili, prípadne úplne vyhodili do koša. Zostal "len" solídny priemer s elegantnou kamerou a zaujímavým obsadením (aj keď Desperado to miestami predsa len už príliš afektuje, trocha ako Wesley Snipes v stalloneovka Demolátor). Donner predviedol v minulosti lepšie kotrmelce, ale ani Zabijaci sa v jeho filmografii nestratia. Možno sú príliš "pokojní" a "uhladení", ale napriek tomu dostatočne draví a originálni. (04.04.2009)

Na poměry akčního filmu velice chytrý scénář, který do detailů rozpracovává až příliš nebezpečné setkání dvou zabijáků. První hodina je plná akce, mini-zvratů a celkově intenzivního nahánění mezi chytrým Stallonem a polo-šíleným, energickým Banderasem. Wachowští se snažili do filmu vepsat spoustu oživujících kliček, jenže režisér je nedokázal poskládat do vyrovnaného celku, a tak tempo filmu po hodině razantně klesá. Stopáž má opravdu dobrých 20 minut nadváhu, a to je velká škoda... Čtvrtá hvězda jen pro ty, co si libují v akci devadesátek... 7/10 (04.10.2013)

Fajn casting, herecký je to dobre zahrané (výborný Sylvester Stallone, skvelý Antonio Banderas a kočka Julianne Moore), akčné scény sú dobre natočené a majú atmosféru, príbeh napínavý, no trošku film brzdí pomalé tempo. Jeden s tých lepších filmov nie len Slya, ale aj režiséra Richarda Donnera. 80% - 4* (12.04.2010)

Původní hodnocení upraveno a komentář kompletně smazán, protože v něm byly hrozný kraviny a dneska jsem shledal, že jsem byl asi v době sepsání hrozně kulervoucí kverulant. Nebo možná platí i to co například u té Hrozby smrti a sice, že jsem měl prostě tenkrát jiný favority. Jako Sly mezi ně určitě patřil, ale tohle je film který jsem měl spojený spíše s obdobím úpadku jeho kariery než s dobou kdy byl na vrcholu a prostě jsem ho nedokázal plně docenit. Teď na opakované shlédnutí musím konstatovat, že se jedná o další zcela krystalický chlapácký film z devadesátých let se střetem dvou silných charakterů. Stallone jako zabiják gentleman je ok, ale o jeho vnitřním myšlení a změnách jeho motivace se toho moc nedozvíme. Daleko větší prostor a výraznější postavu se mi zdá, že tu má Banderas a musím říct, že jeho neřízená střela Miguel Bain mě bavil od začátku až do konce. Až mě mrzelo, že ač to byl ve svý podstatě hajzl co zabíjel lidi, že to s ním na konci dopadlo tak jak to dopadlo, ale to už si tak trochu zavinil sám. Každopádně dává tady do toho ten svůj typicky živelný herecký projev a neskutečnou energii. Jeho rozhovory se Slyem nemají chybu a celá ta rivalita mezi nimi, ale i vzájemný respekt z toho filmu přímo čiší. Richard Donner to pak jako zkušený režisérský profík dokázal celé perfektně ukočírovat ať už po stránce nejen dialogových scén, ale i akce která je opět stará dobrá poctivá a analogová jak už je ve filmech z této doby samozřejmostí. Ano uznávám, že finále je trochu klišé. Jednak kdo je ten hlavní zadavatel v pozadí je víceméně jasný už tak v polovině filmu. No a jak už jsem psal nevadilo by mi kdyby celý ten komplikovaný vztah mezi oběma hlavními hrdiny měl jiný vyústění. Mohli si třeba navzájem popřát štěstí projevit si respekt a rozejít se. Tak nějak to k tomu směřovalo, ale nakonec tam muselo být tak trochu na sílu to vítězství jakože dobra a potrestání zla. Přitom Sly tak nějak reprezentuje jenom o něco menší formu zla než Banderas, ale ok nebudu se v tom pitvat platí, že v dnešní době kdy už se tyhle poctivý filmy pro fanoušky starosvětský akce prakticky netočí je třeba nerejpat se v detailech a tyhle klasiky patřičně ocenit.95% (14.04.2024)

Po Demolition manovi další film, ve kterém Sly dostává neuvěřitelně na prdel od mladšího kolegy. Ne třeba ani tak po stránce akční, jak spíš po té herecké a po stránce charismatu. Zatímco Sly si opět vystačil se svým výrazovým "standartem", Banderas v roce 1995 naplno potvrdil status akčního ďábla. Stejně jako u Demolition mana stojí film především na konfrontaci dvou akčních legend, kdy především Banderas tomu dává tu správnou šťávu a při zkušené režii Richarda Donnera mění i průměrný scénář na akční nářez. Julian Moore bohužel opět nasazuje svou obvyklou variaci na "tak asexuální ženskou už jste dlouho neviděli", ale ani ona už vysoce nasazenou laťku srazit nedokáže (a že se o to vydatně snaží). Škoda jen, že pro Antonia znamenal rok 1995 akční vrchol a pak už následoval jen prudký sešup dolů. (16.07.2007)