Vejdi do prázdna
Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Réžia:
Gaspar NoéScenár:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHudba:
Thomas BangalterHrajú:
Nathaniel Brown, Paz de la Huerta, Marina Stone, Olly Alexander, Emily Alyn Lind, Gaspar Noé, Tošio HanaokaVOD (1)
Obsahy(1)
Po tragické smrti rodičů při autonehodě jsou sourozenci Oskar a Linda rozděleni. Znovu se setkávají až v Tokiu – v rušném, tajemném a pro dva mladé lidi nebezpečném městě. Oskar pracuje jako drogový dealer, Linda ve striptýzovém baru. Oba si slíbí, že už se za žádných okolností nikdy neopustí. Jedné noci je Oskar při policejní šťáře zastřelen. Ale slib, který si dali, mu nedovolí opustit tento svět. Jeho duch bloudí nočním Tokiem a realita ztrácí pevné obrysy. Přítomnost se začíná míchat s minulostí i budoucností ve vizuálně úchvatný a přitom děsivý koktejl. Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (394)
japonské porno bez hudby a technikami unudenia. áno kamera je kool, a čo? ..kaliňák dneska odstúpil a to nestačí. takisto nestači ked vo filme je najlepšia kamera. čakal som mnoho. najrozumnejšie je fakt nečakať od filmu nič. napriklad ani čitať komentare pred stlačením plej. slabučke dva hvizdy ()
Začátek a pak obsah mne odradil. Asi moc moderní. V mém případě tak za 20 let. ()
Větší pytlovinu jsem už dlouho neviděla, viděla jsem jenom půlku a málem jsem z toho dostala epileptický záchvat.....moc nevím co tím chtěl pan Gaspar říct :/ ()
Po Noého lekci se chtě nechtě musíte zamyslet nad náboženstvím a spiritualitou postmoderního věku. Posmrtná pouť vědomí už totiž nemá podobu putování po místech obývaných démony a božstvy, ale je prostě a jednoduše příběhem lásky mezi dvěma lidmi z masa a kostí. Po smrti podle Noého nelze čekat už žádné démonické mučení ani radostné vytržení po boku všech božstev světa – jediná možná extáze a jediné možné utrpení je extáze a utrpení skrze Ježíšova „bližního svého“. Noého konečné poselství je ale i přes postmoderní háv stále přísně buddhistické: oceán světla a svobody na vás čeká jedině když se utrpení a extáze skrze své milované vzdáte úplně: přestanete na nich lpět a uděláte krok do neznáma; vejdete do prázdna. https://lukas.blog.respekt.cz/vejdi-do-prazdna/ ()
Toto tripoidné dielo so všetkými tými farbami a náznakmi ľudskej psyché je slovami neopísateľné a musí sa to vidieť. Rozhodne sa nejedná o pohodový vanilkový trip plný optimizmu, ale výlet do sveta aj tých najtemnejších strachov a zvráteností ľudstva. Pokiaľ sa necháte vtiahnuť tou veľmi zvláštne pojatou kamerou, ktorá všetko sleduje z akéhosi nadhľadu a zároveň akoby všetko prestupovala, čaká vás ojedinelý zážitok. Celkovo sa mi tento film veľmi páčil. ()
Možná, že kovaným umělcům u tohoto plesá srdíčko, ale mně ne. Posmrtný first person pohled je zajímavý do té doby, než vám dojde, že je to vlastně nuda. Film se snaží ždímat emoce hezky kýčovitě. Prvních cca 50 minut filmu zajímavý umělecký počin, ale pak je to jen o létání a pozorování souložících lidí. ()