Teória veľkého tresku

To, že seriál vypráví o chytrých lidech, mu nezaručí, že bude i on sám o sobě chytrý. Problém Velkého třesku spočívá hlavně v tom, že jeho struktura z něj vyčnívá na sto honů daleko. Stále ty stejné zápletky, stále ty stejné situace. Skoro by se dalo říci, že Teorie velkého třesku je až lehce zaměnitelný sitcom. Vtip navíc často přichází na úkor rozvíjení skutečných postav, a tak je většina hrdinů pouhými figurkami, ke kterým si jen těžko vybuduji nějaký ten vztah. Ale i přesto mě tahle neřízená střela vědy a výzkumu baví, což je hlavně zásluhou Raje. I přes všechny výtky jsem s vyloženou radostí zhlédl obě řady seriálu, což taky o něčem svědčí. PS: A třetí série udělala ze svých postav definitivně lidi, a tak to má být. (22.05.2009)

Obzvláště začátek je legendární. Po prvních pár sériích lehce klesne úroveň a ze seriálu se stane jakýsi milostný propletenec a už to vůbec není o těch čtyřech intouších, ale o ženáčích, co řeší běžné problémy s partnerkami. PS: Poslení epizoda zajistila jeden z nejepších seriálových koncův historii. (25.01.2020)

Nikdy bych neřekla, že mě to postihne, ale stalo se - pár epizod jsem viděla se svými dětmi a docela mě to bavilo, teď když nám zatrhli cestování a zakázali vycházení, pracuju z domu a pouštím si z bedny, co právě jde. Tady chytám jednu sérii na RTF, jinou na ORF a další zase v češtině. Aspoň si s dcerou trochu osvěžíme němčinu ... :) (14.11.2020)

Ach jo, některé výroky mě baví i dodnes a asi kvůli nim nedám nižší hodnocení než průměrné tři hvězdičky, jestli to dává smysl, ale vnitřně se nemůžu smířit s tím, že ten seriál nemá žádnou kladnou hlavní postavu. Teoreticky by se to dalo snést v dobách, kdy to byl "jenom sitcom", ale s přesunem dějových linek do roviny rodinných vztahů a příběhu s ponaučením je to nesnesitelné. A věc, která mi přijde neodpustitelná, pokud bezmyšlenkovité seriály můžou mít neodpustitelné vlastnosti, a můžou, pokud se stanou tak velkým kulturním fenoménem, je scenáristický princip, kterým tvůrci ta ponaučení řeší. S výjimkou Sheldona, kterému jeho nevhodné chování všichni s gustem vyčítají, pokud se zrovna tvůrci rozhodnou pro konflikt v konkrétní epizodě (třeba vždycky když Leonard řekne, že to byla poslední kapka, a za deset minut se bezdůvodně uklidní), nebo nad ním rezignovaně mávnou rukou pro komediální hodnotu takové reakce (například asi milionkrát opakované "I can't even tell anymore" -that something is strange or off-) se provinění každé osoby řeší tak, že se ten, komu je řečeno, že se chová nevhodně, hrubě, sprostě, úchylácky, urazí, zavře se doma a přestane nosit kalhoty/chová se ublíženecky a ostatní emocionálně manipuluje tak dlouho, dokud se mu nedostane omluvy. Když má Howard pervezrácké kecy a Penny mu řekne, že má perverzácké kecy, tak epizoda končí tím, že se Penny omlouvá Howardovi za to, že na něj byla hrubá, místo aby si Howard uvědomil, že on by alespoň nemusel některé věci říkat nahlas. Když se Bernadette chová jako panovačná mrcha a Penny nebo Amy ji upozorní na to, že se chová jako panovačná mrcha, Bernadette začne brečet, že musí být panovačná, protože je malá a jinak ji nikdo nebude brát vážně, a epizoda končí jak jinak než tím, že se Amy nebo Penny nebo kdokoliv jiný omluví Bernadette, že na ni byli hrubí. A když to takhle jako mlýnek jede víc jak deset let jako jeden z nejsledovanějších seriálů, tak nad tím nejde mávnout rukou, že je to jenom komedie, ale člověk musí souhlasit se všemi těmi kritickými články, které BBT obvinují z toho, že je sexistická, misogynní, manipulativní, repetitivní a strašná. (03.06.2019)

Tenhle seriál jsem si zamiloval už po prvních dvou dílech a další jsou lepší, lepší a lepší. Zkrátka velký třesk jak se patří. "Dobrý den, tady je doktor Sheldon Cooper, chci váš požádat o zrušení členství v planetáriu. Nevejdete se mi do peněženky. Také mě to mrzí, ale bylo to mezi vámi a muzeem přírodních věd, a vy nemáte dinosaury." (26.12.2009)