Valkýra

Precizně zvládnutý historický thriller, který i přes velký handicap v podobě jasného konce umí navodit pocit napětí lépe než drtivá většina současné konkurence. Cruise sice mírně nestíhá, což má za následek jistou rozpačitost některých scén (všechny s manželkou), ale bezchybné výkony zbylých herců tuto vadu na kráse zachraňují. Úplně dokonalý film to sice není, ale i tak je mi Valkyrie sympatičtější než tři pětiny letošních oscarových kandidátů. (16.02.2009)

Jednim slovem wow. Naprosto strhujici valecnej thriller. Zacnu s vytkama. Jak tu mnozi rikaj, skutecne by bylo vhodnejsi mluvit nemecky, to prevedeni nemciny do anglictiny v uvodu filmu je precejen trochu stupidni. Druha vec je Hitler, Bamber se na to fakt nehodil, obzvlast, kdyz se nemoh oprit o nemcinu. To je k vytkam vse. Film nasadi od zacatku vysoky tempo vypraveni a dej neustale graduje, az je to ke konci fakt skoro o nervy, i kdyz clovek vlastne vi, jak to dopadne. Navic je to cely natoceny naprosto realisticky, chladne a bezchybne a Singer se nastesti nesnazi o nejaky hrdinsky sceny nebo upravovani deje, aby vyznel vic optimisticky. Navic se film muze oprit o naprosto lahudkovou sestavu Branagh, Stamp, Nighy, Kretschmann a Wilkinson. Co se tyce Cruise, je mi jasny, ze mu hodne pridava ta paska pres oko, ale i tak podava naprosto fantastickej vykon hodne odlisnej od jeho typickejch roli. Po skonceni filmu me napadly tri otazky. Jakto, ze to Hitler prezil? Jakto, ze jde tak lehce falsovat dokumenty? A jakto, ze takhle zasadni vec neni znamejsi, historici ji samozrejme znat budou, ale ja o nejaky operaci Valkyra v zivote neslysel. Tenhle film si rozhodne pustim jeste nekdy, doufam, ze se objevi i delsi sestrih, par veci by se v nem mohlo vic rozvest, treba to rozhodovani vetsiny postav zradit nebo nezradit je vetsinou fakt sfoukly desne rychle. Celkove proste film dokonalej ve vsech ohledech, tech par vytek, co jsem na uvod zminil, jsou jen drobnosti. (23.02.2009)

To, co děla Singer, není filmařina, ale manýra – ulpívání na uplývajících záběrech, marnotratné dodržování pravidel žánru a skrovné vypravěčství. Singer je ještě kluk – a já mu proto, ale jen proto, odpouštím; kdyby natočil Valkýru v šedesáti, nebylo by pro ni omluvy -, je to vidět třeba z doslovné a průhledné inscenace veškerého dění před kamerou. Kódy, které mají divákovi pomoct s orientací v příběhu, získávají u Singera výsadní postavení a nic, vskutku nic jiného k obdivu nezbývá (jako kdyby někdo odstranil hory a cesty a zanechal v krajině pouze rozcestníky), protože Singer nechápe žánr jako jasně určený rámec, v němž by mohl kreativně pracovat, a který pouze kontroluje jeho přílišnou tvůrčí kreativitu, jež by film vzdalovala od masového publika, kterému byl určen. On chápe žánr jako danou nutnost, bez ohledu na to, že jakákoli precizní práce ohraničená žánrem sice může vézt k maximální kvantitě (naplnění kót), nikoliv však k maximálnímu kvalitě - odtud zástup 4-hvězdičkových hodnocení. Věděl to i Ockham: stačí pohnout jediným prstem a narušíme všechny vztahy a pravidla ve vesmíru, například vzájemné postavení všech sublimárních a nebeských těles vůči našemu prstu. Singer to doposavad nepochopil. Má-li nějaké pocity, nerodí se z nich žádné myšlenky. Zdálo by se, že není žádného spojení mezi jeho myslí a jeho tělem. (03.03.2009)

Těžko uvěřit, že Valkýra není ,,echt" německý film, jelikož Bryan Singer ho natočil hodně proněmecky a ,,poněmecku", jako film tedy spíše chladný, leč stylově dokonalý (tady je analogie s pověstnou německou pečlivostí více než na místě), vyprávění podřídil absolutnímu řádu válečného (skoro se mi chce napsat televizního) dramatu a snímek sám je dokonale šlapajícím autonomním systémem... Tedy přesněji řečeno do okamžiku, než narazíte na první dialog, jelikož angličtina německých postav mi k dané látce a typu filmu docela nesedí a musí tahat nejednoho diváka za uši (i když samozřejmě chápu její opodstatnění). Sama postava Führera mi ve Valkýře tak vehementně odkazuje k fenomenálnímu Führerovi Bruna Ganze z Pádu Třetí říše, že podobnost snad ani nemůže být náhodná (a možná se tu americký režisér skutečně v mnohém inspiroval). Filmová rekonstrukce nejznámějšího z atentátů na Adolfa Hitlera se Singerovi rozhodně povedla a její faktický přínos je neoddiskutovatelný - coby stylizovaného hraného dokumentu. Ostatní rozměry celovečerního hraného filmu mu ale trochu chybí... Podobné filmy: Pád Třetí říše, Hitler: Vzestup zla, Stauffenberg (18.05.2009)

Piplačka sa v historických reáliách nie je ani zďaleka moja oblasť, preto som sa nechala bez výčitiek obdarovať dôveryhodným scenárom, hereckými výkonmi či réžiou. Som si istá, že mnohí pri sledovaní tohto filmu držali Stauffenbergovi palce i napriek tomu, že dopredu vedeli, ako to skončí. Žasla som nad tým, ako som sa ponorila do Cruisovej úlohy a v duchu si želala zmeniť nemožné. Cruise znovu dokázal, že mu nie sú súdené len ,,predpotopné" úlohy sladkých cukríkov, ale dokáže sa plne vžiť do vážnosti role, ktorú stelesňoval - a ja som mu všetky emócie bez mihnutia oka verila. A na konci sa modlila, aby nevyhnutný verdikt nikdy nebol vyrieknutý. (27.07.2009)