4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Vynikajúca dráma, kde sa ocitáme v totalitnom Rumunsku roku 1987. 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni je film, ktorý sa snaží realisticky, bez sebemenšieho prikrášľovania zachytiť situáciu okolo potratu, ktorý bol o to ťažší v danej dobe a na danom území. Film sa už od začiatku plaví na vlne realizmu, až dokumentárnosti. Na začiatku deja nie sme okato upozorňovaný nato, čo sa ide udiať, všetko ostáva v reálnej rovine, náznakovosti (distribuujú sa iba informácie ako napr. "bolí ma žalúdok"), slovo potrat nie je použité až do okamihu, kedy už je úplne jasné čo sa ide diať (to nastane asi po pol hodine). Po väčšinu času sa film drží perspektívy hlavnej postavy, na ktorú je obmedzená narácia, čo nám pomáha sa ešte viac "vcítiť" do jej kože. ___ Film, ktorý ani tak nerieši morálne dilema potratu (samozrejme nájdu sa nejaké náznaky: sugestívne, ale stále veľmi autenticky pôsobiace zobrazenie plodu; na konci výber jedla), len zobrazuje situáciu, kde niet dobrého východiska, kde "detaily" hrajú rolu, kde kvôli hlúposti iného dôjde aj k vlastnej strate dôstojnosti. Deprimujúce, frustrujúce situácie, kedy vás potom strašnom zážitku niekto viní, že ste zabudli kúpiť kvety (ale vy mu o tom zážitku nemôžte/nechcete povedať). Kontrastné situácie, kedy pár chvíľ po spomínanom zážitku sa ocitáte na narodeninovej oslave, kde sa riešia prkotiny a každému je do "spevu". ___ Výborná réžia, (aj) ručná kamera a celkovo výborne nasnímaný film. Úplne bez hudby, až na záverečné titulky. Silný a ťažký film. 100% (01.09.2017)

Opravdu úchvatná podívaná odehrávající se během jediného dne. Předlouhé záběry ruční kamery, perfektní herecké výkony a pořádná dávka napětí, která vám nedovolí vydechnout do spuštění závěrečných titulků. Dokonalé soužítí s hlavními postavami a skvěle vybudovaná atmosféra.. tak jednoduše natočeno, ale tím víc působivě. "A už o tom nebudeme mluvit".... (05.02.2008)

Kdybych neviděl, nic by se nestalo. Dobré, i když tak trochu jednostranné. Bezvýchodnost a zoufalost v množství větším než malém a zabaleno do socialistické omáčky. Tiché, bez hudby a pomalu plynoucí. Na mně více než zdrávo. (21.07.2008)

Syrový a realistický film. Díky bohu, že je o minulosti. (19.01.2009)

Prvních 20 minut ani tak neuchvátí příběh jako střih. Ve filmu jsou scény bez střihu, které trvají třeba i přes 10 minut a taková scéna u stolu na narozeninách snad přes 15! Začátek se nese lehčím proudu a nikam nespěchá a pak najednou přichází scéna v hotelovém pokoji, která mě rosekala na kousíčky a celý příběh Vás naprosto pohltne. Pro mě to byl snad možná první Rumunský film, protože byl jeden z mála o kterém se dost mluvilo a tak nedělalo problém ho na netu splašit. Ikdyž nevím jestli si ho ještě někdy pustím, ale plný počet prostě dát musím! Herci jsou neuvěřitelní, úžasná atmosféra, komunismus, beznaděj a příběh, který jen tak z hlavy nesmažete. (15.05.2009)

Výborný a silný film. Dokumentární pojetí, statická kamera, minimum střihů, žádná hudba. A přesto obrovsky silný zážitek. Film, který rozhodně nezapomenu. (17.10.2010)

Když vezmu v úvahu, jak je ústřední téma silný, skutečně vypjatejch chvil ve filmu nakonec moc neni. Nicméně nějaký ze scén jsou fakt drsný (mrtvej plod a jeho zbavení se). Škoda, že občas děj moc neutiká, stopáž neúměrně natahujou zbytečný scény (zdlouhavý hledání hotelu či návštěva u rodičů přítele Otilii) a kamera je často příliš statická. Ale poukázat na nesmyslnost zákazu potratů se podařilo filmu dokonale, takže bych ho povinně promítal všem bezmozkům, co jsou pro jejich zákaz. Když někdo bude potrat chtít, tak si ho prostě zařídí nelegální cestou a riskujou se pak zbytečně lidský životy. (02.10.2012)

Intezivní, intenzivní, intenzivní. Hodně ruční kamery. Dlouhé záběry. Napětí po celou dobu (i přes málo akce). Minimalistické (včeteně herectví). Tlumené barvy. Potrat. (16.10.2017)

Po všech stránkách vynikající! Velice syrový dvouhodinový návrat do reálsocialismu, který brutálně a neodbytně vyvolává zasuté vzpomínky na tu neskutečnou, ponurou a beznadějnou prudu. Na dobu, kdy nefungující služby suplovali arogantní a drzí meloucháři se zlatýma rukama (potrat jako melouch...). Měli by vidět všichni, kdo to nezažili nebo mají krátkou paměť. Nejlíp před volbama. A vlastně vůbec všichni... (12.11.2007)

Velmi přesvědčivě natočený snímek pojedávající o provádění kriminalizovaných potratů v socialistickém Rumunsku. Tedy spíše žívotní příběh jednoho dne dvou kamarádek, na který by nejraději hned zapomněly. Hluboké i naprosto povrchní rozhovory, dlouhé záběry, pocit neúnosnosti situace, bezvýchodnosti vztahů, beznaděje, zranění, zoufalství, absurdity či "jen" bezmezného smutku. (26.02.2008)

Poničeni nasrati ludia vsade kam sa pozries. Bez vtipu, aj bez toho premysleneho. 432 je pravdepodobne dobry kvalitou, ale thato society mi uz nic vravii, thank God. Bude to aj casom, v ktorom sa odohrava, aj ked nie vacsinovo. Absolutne na jedno vzhliadnutie. Predlhe sceny ticha, odmĺk a aj celkovo. Mimochodom, spolubyvajuca z intraku pomaha sprostej vyplasenej a naivnej kamoske pri potrate, kt. je ilegalny a trochu nebezpecny z dovodu hygieny a kriminalu. Je to naozaj dobre natocene, preto tie 4, mozno o par desatin viac (lim.4,5* max.), ale bohuzial nic nedal, nic som sa nedozvedel, akokeby som nic nevidel, akurat som si uzrejmil rumunsku krajinu v tom obdobi a ich, podla mna, krasny jazyk a minule nestastia, ktore ludi postihli. God Bless ! (17.11.2008)

Dacie a Oltcity. (18.11.2008)

Tento film lze vystihnout jediným slovem - DRSNÝ ! (21.11.2008)

Skutocne prerozpravanie toho, co sa dialo aj u nas. Velmi kruta, ale pravdiva realita. Spravne depresivne, europske...a ja take kino rad. (17.04.2009)

Škoda slabšího závěru. Ale jinak film perfektně šlape a zanechává tísnivé pocity. (07.04.2010)

film, na který jsem se dost těšila byl zklamáním. Bylo to zdlouhavý a místy i nudný. škoda, zajímavé téma a zajímavé prostředí. (26.06.2010)

Film s naprosto pokřivenou morálkou. Vím že hlavním předmětem filmu nebyl samotný případ těchto dvou slečen, ale ukázka toho, jaká na první pohled obyčejná věc byla v té době strašný problém. Jak to jakože měly tenkrát těžké že nemohly takovéhle rozhodnutí dělat bez porušení práv. Ten samotný nápad mně vůbec nedojímá, protože je to v podstatě o dvou pitomých slečnách, z nichž jedna byla tak nezodpovědná - a věděla jak to u nich funguje - a s kýmsi si pořídila dítě které pak absurdně ke konci čtvrtého měsíce chtěla potratit... No pomoc! Její kamarádka se za to musela vyspat s doktorem protože měly málo peněz! A ostatní klidně píšou o tom že je to film o opravdovém přátelství... No pomoc! Je to odporná nemorální filmová glajda, o dvou nesympatických, pitomých a nechutných slečnách, z nichž jedna naprosto podělala už to že si pořídila dítě, a pak si ještě nebyla schopná zařídit potrat trochu normálním způsobem. Ta druhá zase místo toho aby situaci řešila nějak normálně, nejdřív měla problém se svým přítelem že by si jí vzal kdyby zjistila že s ním má dítě, a vzápětí se vyspala s doktorem aby udělal té druhé potrat... No fuj. Někdo by se měl nad tím zamyslet normální hlavou, tohle je fakt nenormální. (19.03.2013)

Vítěz festivalu v Cannes je ponurou zprávou jednak o tom, co znamenalo absolvovat ilegální potrat v Rumunsku 80. let, ale hlavně o tom, jak ta ponižující zkušenost poznamená přátelství dvou žen... Atmosféra upadajícího totalitního režimu je zachycena mistrovsky: ne v podobě prvoplánových transparentů či soch, nýbrž s pomocí všudypřítomné ošklivosti, nenápadného pošlapávání lidské důstojnosti a kšeftaření, k němuž se lidé musejí uchylovat na každém kroku... (09.02.2015)

Rumunsko jak za starých časů. K tomu nelegální potrat, syrovější a drsnější už být nemohl. Úsporné dialogy, statické záběry kamery. Ne pro lidi v akutní depresi. Ale aspoň to skončilo zčásti dobře. Podle vývoje událostí jsem čekal horší konec pro obě hlavní hrdinky. Rumunské filmy jsou dobré. (03.01.2016)

Jeden z těch filmů, co ukazují nahou realitu tak drsným způsobem, že se z toho jednomu dělá nevolno. Rozhodně to není průměrný film, ale podruhé bych jej vidět nechtěl. (29.05.2018)